Cesta tam a zase zpátky - Jordánsko

Ráno snídaně, pac a pusu, zatlačení slz a Browny necháváme na pospas slunečním paprskům a šnorchlování. My se vydáváme směr sever po královské cestě do Madaby. Přes noc si mě našli chapadla faraonovy pomsty z Egypta. Probouzím se se sračkou jak bič, bolavé břicho a pocitem, že jsem snad nespal, nebo co. Reasec a algifen trochu pomáhají ale trapím se. Hodně se trapím. Mám obavy, abych si nestřík do textilu. Díky konzistenci by mi to nateklo až do bot .... Nad přírodní rezervací Dana zastavuju na krásné vyhlídce do kaňonu kde krásně voní jaro. 
Lehám si na nejbližší šutr a nechci dál. Další reasec a algifen spolu s prvním kakáním [rozuměj stříkáním] v přírodě mě trochu staví na nohy a mužeme pokračovat. Je mi čím dál líp. Dokonce začínám vnímat, kudy to jedeme. Zlatý hřeb dnešního putování je Wadi Mujib - gigantický kaňon, který začíná v 900m.n.m. a končí u Mrtvého moře -400m pod úrovní moře! Tam si člověk připadá opradu malinkatej. Do Madaby přijíždíme po 390km - dle map by to mělo být 300 ... A to jsme nebloudili. Sotva se staneme účastníky městského provozu prokličkuje k nám policajt na motorce se zapnutými majáčky. Za jízdy si povídáme odkud jsme, jak se nám tu líbí a že hledáme hotel. On na to: vím kde je ten hotel, follow me. A tak si to hasíme městem s policejní eskortou se zapnutými majáčky jednosměrka, nejednosměrka. Kruháky jak zprava, tak zleva a během chvilky stojíme před hotelem. Zamává nám se slovy Enjoy your stay in Madaba! Tak to jsem ještě nezažil .... Hotýlek máme za 20JD úplně v centru, bloud před hotelem a my nasycenější o další zážitky. Zítra se chystáme na horu Nebo, kde je údajně pochovanej Mojžíš [ten z bible] a pak k Mrtvýmu moři. Faraonovu pomstu jsme ještě ten den úspešně zlikvidovali. Na nás a pár pilulek si nějaká taková arabská pomsta nepřijde! Ráno jsme posnídali na střešní terase - pro změnu vařené vejce, placku chleba,trošku másla, marmeláda a čaj. A to prosím s drobnými obměnami už šestnáctý den ... Chtělo by to změnu, veřte nám. 
Vyrážíme kolem hory Nebo k Mrtvému moři. Na hoře Nebo má být údajně pochovaný Mojžíš - ten chlápek z bible. Dnes tam je kříž s omotaným hadem a nějakej starej barák pod lešením. Výhled celkem dobrej, ale to by byl z ostatních kopců taky. Ani z blouda neslejzáme, fotíme od silnice a pokračujeme k moři. Proudí tam davy lidí, někteří vypadají jako na své poslední pouti ... Mrtvé moře je nejníže položené místo na zemi, řádově 400m pod úrovní všech světových moří a oceánu. Barometrický tlak mi hodinky ukázaly 1060mbar ... celosvětový průměr přepočtený na hladinu moře je kolem 1013mbar, v Praze se nepřepočítáný běžně pohybuje kolem 980mbar když je jó hezky. Tlak jak v papináku, hihi. No a protože tady na Jordánský straně jsou buď veřejný pláže se sprchama za poplatek, nebo pětihvězdičkové hotely, rozhodli jsme se rozmazlit. 
Hotel Kempinski ... ehm. Cena za jednu noc se snídaní byla čtvrtina našeho původního rozpočtu na celý výlet. Ale protože se původní rozpočet dost navýšil, už to nebyla čtvrtina, tak jsme to dali .... Něco takovýho jsme ještě ani jeden nezažili a po vystavení účtu včetně všech tax, poplatku a dvou drinků jen tak nezažijeme. Fotky ukážou víc. Před západem slunce se jdeme projet na bloudovi, jen tak, v crocsech, kraťasech a tričku. Pomalu si brbláme podél moře,kocháme se a užíváme si dovču. Vloni tady král zakázal motorky pro lidi. Moc poddaných se mu zabilo, tak to prostě zakázal. Motorky můžou mít registrované pouze velké firmy velkého významu jako jsou pošta, telekomunikace, energetika, voda…. Takže jsme žádnou jinou motorku napotkali. Italové tady postavili, tak jak to umí v Dolomitech, takovou krásně kroucenou silničku od moře do hor - Panoramatic route. Nová,se super asfaltem. Tím že nemáme na sobě hadry, tak moc neblbneme, ale užíváme si. Na úrovni hladiny světových moří je postavena hospoda Panoramatic restaurant. Tady si člověk teprve uvědomí, jaká je to Mrtvý moře díra. Kua těch 400m je ale hloubka ... Véča se ale nekoná, neb tu je nějaká private párty. Tak jedeme dolu, fotíme a čučíme na tu zapadající diodu. Restauraci volíme na střeše jednoho domu kousek nad pláží. Dáváme si pěkně do trumpety, čučíme přes moře do Izraele kde blikaj světýlka Jericha a Jeruzaléma. Bumbáme půl litránku bílého vínka a na vrch hulíme šíšu. Pěkně picnutí a zhulení sedáme v kraťasech a crocsech na motorku ve stylu - helmu si neberu, jedu jenom kousek se přemísťujem do naší ubikace, kde už sekuriták salutuje a poskok u dveří neví co má dělat, jestli sundavat Káťu, chytat blouda nebo mě. Jdeme courat po areálu hotelu, na osvětleným bazénem s hořícími ohni si dáváme mojito a jahodový daikiri. Spíme královsky. S jedním komárem, hajzlíkem. Káču neobjevil, na mě se vydováděl. Snídani jako tuhle jsme fakt potřebovali. Všeho hojnost. Mňammmm. Zakončili jsme ji čerstvým ovocem a šampaňským. U moře jsme byli jak včera odpoledne tak dneska ráno. Je to vtipný, člověk si připadá jako kousek polystyrenu. A nepotopí se, a nepotopí. Napatlat se tím bahnem je taky prča, pak to na pláži vypadá, jako by tam běhali lidi v neoprenu. A pod neoprenem - japončíci, íčka, rusáci, židi, amíci - všichni bez rozdílu. Účet nás trošku přišpendlil, naštěstí platila plastová kartička, a tak to tolik nebolí. Ale to číslo jsme viděli .... Jako bychom si ten pokoj kupovali a ne pronajímali na jednu noc .... Údolím řeky Jordan jedeme na sever k Syrskejm hranicím. Vedro jak cip. 38st. je fakt moc. A krom toho tady je hodně hustá doprava, samá vesnice nebo městečka a velký, většinou neoznačený příčný prahy. Takže když už trochu nabereme rychlost a cítíme se líp, tak musíme brzdit. Vopruz. Strašnej. Vypotili jsme snad vše co v těle teče. Pak uhejbáme do hor, teplota klesá na 32st. a je nám fajn.Těšíme se do Sýrie. S Káč jsme se shodli, že nás Jordánsko trošku zklamalo. Hlavně lidma a jejich přístupem. Seš turista, tak dávej. Jak u nás, když v 89 odtáhli komáři. Hranice zvládáme s bravůrou zkušených harcovníků za necelou hodinu. Stojí nás to 8USD na vstupnim poplatku. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE