Ve dvou po dvou - svatební cesta

Jak bývá zvykem, po svatbě většinou následuje svatební cesta. Naše volba byla jasná - 21. července jsme ve dvou lidech po dvou kolech opět vyrazili na rakousko - italské dobrodružství. V plánu bylo projet okruh začínající v Příboře, pokračující přes Pasohlávky, Ramsau bei Berchtesgaden - Grossglockner - Krimml - Passo dello Stelvio - Lago di Garda - Cinque Terre - Benátky a přes Štýrské Alpy zpět do Česka. Předpověď počasí však nebyla vůbec příznivá, tak jsme sami byli zvědaví, kde se v průběhu naší svatební cesty ocitneme.

Ve dvou po dvou - svatební cesta

Kapitoly článku

1. den: Příbor - Pasohlávky (192 km)

První den bylo naším cílem přiblížit se k Rakousku. Po práci jsme nakopli motorku a uháněli do Pasohlávek. Postavili jsme stan v kempu Merkur a nacpali se nejlepším hambáčem na světě - v restauraci u Tlušťocha, udělali menší procházku a šli načerpat sílu na zítřejší dlouhou cestu J.

 2. den: Pasohlávky - Ramsau bei Berchtesgaden (477 km)

Z Česka po Linz jsme zvolili klidnější tempo a užívali si zatím sluníčka a malebné rakouské vesničky. Od Linzu po Salzburg nám jako časově nejlepší varianta přišla dálnice a okouzleni prvními výhledy na Alpy jsme oba přestali sledovat značení a po chvíli se naprosto vytratily ukazatele sjezdu na jakékoliv větší město naším směrem. Byli jsme ztracení, unavení a posteskli si, že jsme se opět pustili na cestu bez navigace. Naše turbo mapa zakoupená na pumpě taky neobsahovala moc podrobností :D zeptali jsme se místních a po chvíli jsme našli alespoň směr a nakonec i cílové městečko Ramsau, kde se nachází krásný Kostel Sv. Fabiána a Šebestiána. Ubytovali jsme se v kempu Simonhof, odkud byl neuvěřitelný výhled na horské masivy Hochkalter a Grösses Häuselhorn. Uvařili jsme si pytlíkovky a užívali si výhled a nádhernou přírodu.

 

3. den: Ramsau - Mittersill (250 km)

V noci jsme zažili pořádnou alpskou bouřku a asi o půlnoci jsme se odvážili vytáhnout paty ze stanu, abychom bohužel zjistili, že nám vítr odvál motoplachtu - tím pádem nám zmokly všechny věci v brašnách. Nedalo se nic dělat, ráno jsme místo velkolepého odjezdu na Grossglockner sušili všechno mokré, tzn. všechno. Naštěstí měli v kempu vymakanou místnost - Trockenraum, která celý sušící proces urychlila. Sice navlhlí, ale ne mokří jsme nasedli na moto a vydali se na jih na Grossglockner Hochalpenstrasse. Minulý rok jsme měli celou Strasse v mlze, tak jsme doufali v krásný výhled a dočkali jsme se. Cestou jsme potkali přesně 658 motorkářů a 102 červených aut. Teď si dělám srandu, ale motorkářů bylo opravdu hodně. Projeli jsme si parádní zatáčky a vrátili se zpět k Zell am See, kde jsme se toulali a sháněli něco na přespání. Na poslední chvíli jsme zapadli na pumpě a asi minutu na to se spustil déšť a asi 5 cm kroupy. Po čtvrt hodině bylo po hrůze, našli jsme kemp v Mittersilu, ale nebe bylo stále neklidné…

 

4. - 5. den: Mittersill - Torri del Benaco (421 km)

Ráno jsme mrkli na radar a s hrůzou zjistili, že v našem místě bude pršet ještě další tři dny a na čekání jsme neměli čas. Zbývala tedy druhá možnost - v dešti to střihnout do Itálie a doufat, že tam bude hezky za cenu toho, že neuvidíme ani Gerlos ani Stelvio. Promočení jsme byli už při balení stanu a na první pumpě jsme vylívali z bot po cestě nahromaděná jezírka. Pěkně se udělalo až před Lagem di Garda, kde jsme zůstali dvě noci a schnuli. V městečku Torri del Benaco vřele doporučujeme navštívit netradiční osterii Needle and Rita J, která je hned vedle kempu San Felice. Večer před odjezdem jsme poklábosili s motořkářema z Česka, kteří měli namířeno na Stelvio, tak snad jim počasí přálo více, než nám.

 

6. den: Torri del Benaco - Levanto (277 km)

Od Laga nás opět vyhnaly brzy ráno mraky, ale naštěstí jsme jim ujeli. Měli jsme namířeno do Levanta a v Parmě jsme opět sjeli z cesty, což byla v tomto případě skvělá náhoda. Projížděli jsme nádhernou nedotknutou přírodou a vylidněnými vesničkami. Přes Passo Cento Croce jsme se dostali do Levanta, postavili stan a šli k moři, které bylo tak rozbouřené, že po tom, co nás smetla asi pátá vlna, jsme pokusy o plavání vzdali. Nakoupili jsme si ovoce, zmrzky a večer se vrátili už do klidnějších vlnek.

 

7. den: Cinque Terre  

Dnes jsme nechali motorku a zadky odpočinout a zregenerovat a vlakem jsme procestovali všech pět malebných a barevných městeček patřící k národnímu parku Cinque Terre. Zážitek to byl nádherný a ten den jsme si užívali pravou Itálii se vším všudy - koupání, špagety, pizza, slunce, zmrzka... prostě relax.

 

8. den: Levanto - Mestre (420 km)

Do Benátek jsme chtěli dojet za den, proto jsme zvolili nejkratší možnou cestu, což v tomto případě znamenalo docela nudu. Projížděli jsme zpustlými částmi severního vnitrozemí, opuštěnými městy a lidi, které jsme potkávali, měli daleko od pověstných veselých Italů, na které jsme narazili v ostatních koutech Itálie. Cestou jsme neplánovaně projeli průsmykem Passo dello Cereto, který celý den vylepšil a zvedl nám náladu. V Mestre jsme měli rezervované místo v kempu Venezia. Kemp byl super, jen majitelé trošku zapomněli na lidi bez karimatky. Místa na stany byly vysypány miniaturními ostrými kamínky a to znamenalo, že každý pohyb na nich bolel jak čert. Moto oblečení nás naštěstí zachránilo a na další den jsme se mohli vydat do víru historických Benátek.

 

9. den: Benátky

Jelikož jsme v Benátkách již byli, rozhodli jsme se tuto návštěvu pojmout méně turisticky. Nasedli jsme na MHD loďku neznámého čísla směr ,,nevíme kam" a plavili se. Někde jsme vysedli, toulali se benátskými uličkami a poznávali život mimo turistická centra. Cestou jsme narazili na menší kostelíčky, náměstí a mraky mostů. Navštívili jsme také sklářský ostrov Murano, kde bylo o poznání méně lidí, než v centru. K večeru jsme nasedli na autobus a vrátili se zpět do kempu.

 

10. den: Mestre - Gnesau (363 km)

Ráno jsme se opět probudili do deště. Vyjeli jsme kolem 10 hodiny ranní, až přestalo pršet. Dojeli jsme do Villachu, našli Villacher Alpenstrasse, po níž jsme vyjeli až na vrchol Dobratsch. Cestou nahoru jsme zastavovali na rozličných poučných stanovištích, cestou dolů nás zastávky neminuly, a to kvůli Denčiným náladovým střevům. Z vrcholu Dobratsch byl dechberoucí výhled na Villach, Julské Alpy, Wörthersee i Ossiachersee. Vřele doporučujeme tuto cestu, po ní jsme měli v plánu projet ještě nedalekou Nockalmstrasse, kterou jsme ale kvůli pokročilé hodině museli nechat na další den. Paní na pumpě nám doporučila pěkný klidný kemp v Gnesau, kde jsme přenocovali.

 

11. den: Gnesau - Pasohlávky (525 km)

Tento den nás čekal průjezd Nockalmstrasse. Cesta dostala název podle hor, kterými prochází a které vypadají jako nočky (německy das Nocke). Příroda byla přenádherná, chyběl už jen Frodo a byl by to hotový Hobitín. Nejvyšší bod cesty měl 2100 m n.m. Cestou do Vídně jsme si užívali samé krásné výhledy, zvolili jsme menší pohodové silničky, z Vídně jsme kvůli nedostatku času frčeli po dálnici. Jen pro info, teplota vozovky ve Vídni byla 48 °C, připadali jsme si jak grilovaná selata. V Pasohlávkách v hospůdce u Tlusťocha jsme do sebe opět natlačili hambáč - dovča je dovča, že jó…a další den jsme fičeli domů.

Za dvanáct dní jsme zažili mnoho nečekaných situací i nepřízeň počasí. Na druhou stranu nás ale čekaly neuvěřitelné zážitky, překvapení a velké množství adrenalinu a to je právě to, proč pořádáme dovolené tohoto typu. Příští léto se chystáme opět (už potřetí) na motorce do Itálie, konkrétně na Sicílii, a nemůžeme se dočkat, protože to určitě bude to správné dobrodružství se vším všudy. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 45x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist