Tour de Europe….vol.II

Pro tento rok jsem měla cíl cesty víc než jasně daný. Měla to být cesta krásná a daleká. Bohužel ne vždy se plány podaří splnit si tak, jak si přejeme. Situace, která v podstatě nám všem uvalila na pár měsíců domácí vězení, ovlivnila i moji cestu, a nakonec ji zrušila. Tak přišel na řadu plán číslo dvě, který vlastně žádný nebyl. Jen plus minus termín a aktuálně otevřené hranice okolních států. V hlavě mám delší dobu Toskánsko, tak ho zařazuji na seznam. Další podmínka byla hory, moře a pláž. Tady nic vymýšlet nemusím a volím Sardinii s tím, že bych ráda přejela na pár dní na Korsiku. Původně jsem chtěla jet až koncem září, ale nakonec se vše nějak rychle změnilo, posunulo a já musela vyrazit v podstatě do pár dní. No nevadí, motorku připravenou mám, tak zařídit jen základní servis, pořešit pojištění a vypíchnout pár bodů, kudy cestu směřovat. V pondělí vše zásadního připraveno, ale předpověď počasí je neúprosná, a tak kvůli celodennímu dešti posouvám odjezd na středu. Přece jen, když chytnete déšť na cestě, tak jedete a neřešíte, ale vyrážet z tepla domova do toho nečasu? To asi nechce nikdo z nás. Ale jak už to bývá to bych nebyla já, abych vyrážela na cestu s čistým štítem. A tak nemám o zážitky nikdy nouzi.

1.den: středa

Ráno vstávám brzy, natěšená na cesty s plánem ujet co největší úsek cesty, která slouží jako tranzitní, a tedy nutné zlo. Ale překvapení, které mě čeká v garáži, mi úsměv na tváři nevykouzlí. Pod motorkou flek od oleje, a to znamená problém na cestě. No nic, píšu si o pomoc, ale než bych počkala na odpověď, sedám do sedla a v 7 hod. ráno vyrážím. Kolem Brna lehce kolona, ale to je každodenní scénář D1 a do Mikulova přijíždím dle plánu. Chci dotankovat a zkontrolovat ten olej. Než se na benzince pomotám, pod motorkou opět kapky od oleje. Volám přítele na telefonu a hledám první servis. Napřed nacházím servis pro auta. Říkám si, snad zvládnou utáhnout vypouštěcí ventil. Ale netváří se a posílají mě o půl kilometru dál k odborníkům na slovo vzatým. Naštěstí nelhali a narážím na super servis. Kávu mi dopřejí a motorce se víc než hodinu, za vlídné slovo, věnují. Nakonec musí olej vypustit, vyměnit těsnění a já spokojená v 10 hod. opouštím Mikulov. Jsem ráda, že problém je vyřešen. Tohle v Rakousku řešit nechci. Zdržení je prospěšné v tom, že kolem Vídně projíždím na první dobrou a na navigaci nastavuji severoitalskou Boloňu s cílem dojet dnes někam poblíž. Jede se super, dálnice poloprázdné a stavím jen na tankování po cca 200 km. Přes kopce v Rakousku teplota klesá natolik, že beru zavděk mým slušivým nepromokem. Kolem 18. hod. si říkám, že bych i dnešního cíle dorazila, ale v dáli vidím hrozivě vypadající černý mrak, který je často zbarven do ruda. Podle radaru opravdu nad Boloní hromy, blesky a na to dnes už náladu nemám. Zkouším Booking a mám štěstí na krásný pokojík v dojezdu 5 km. Navíc moc krásné městečko, které bych za normálních okolností obloukem minula. Fratta Polesine je malé italské městečko známé jako rodiště italského politika, novináře a antifašisty Giacoma Matteottiho.

Ubytování mě dostane hodně vtipným výtahem. Byť jezdí jen dvě patra, rychlost překonání se rovná 1 patro za 5 minut. To nechceš zažít a schody nikde!! Jen než vyvozím věci od motorky, uteče půl hodina a to se děsím situace, že mi ten výtah někdo sebere! Pak rychle vyrážím na prohlídku města, ale už je tma a bouřka je za dveřmi. No nic, fotky zvládnu v brzké ráno.

Ujeto 860 km.

2.den: čtvrtek

Ráno vstávám na budík na prohlídku prázdného města, které je známé především díky Ville Badoer, které je na seznamu UNESCO. Ale v podstatě na celé hlavní ulici k náměstí je to jeden velký skvost. Akorát dostat se dovnitř na prohlídky musí být taky jistá zkouška trpělivosti. V sobotu odpoledne otvírá jedna, v pondělí a úterý zase druhá a každou sudou neděli ta třetí. No hlavně, že v tom mají pořádek. I když tah na turisty jistě znamenitý.  

Místní prodejci evidentně chystají pouliční prodej na stáncích, a to já tuze ráda, ale s jejich tempem to vidím k polednímu a na to není čas.

Balím motorku, ale poučená z přechozího večera už vím, že vše musím zvládnout na jednu jízdu výtahem. Naštěstí je u hotelu i benzinka, tak beru plnou nádrž, a ještě k Boloni využívám italskou dálnici. Rvát se v tomhle počasí městem prostě nechceš a raději obětuji pár eur za hladký průjezd. V podstatě okamžitě od sjezdu z dálnice najíždím na silnici S65, kterou znám z minulé cesty a vnitrozemím Itálie projíždím bez provozu. Jedna cesta hezčí než druhá a moc chyb s výběrem tady udělat nejde.

 Jako první cíl dnešního dne mám horský průsmyk Passo della Futa. Na jeho vrcholu je umístěný německý válečný hřbitov, který je největším válečným hřbitovem v Itálii. Místo, které určitě stojí za návštěvu.

Po jeho návštěvě sjíždím k okruhu do Muggela, podívat se k okruhu Moto GP, který vlastní Ferrari. Den jako malovaný a teplota stroje i moje jdou strmě nahoru. U okruhu udělám jen pár fotek a přejíždím do města nakoupit zásoby vody a jídla na celý den. Je kolem poledne a jako další zastávku nastavuji místo, kde chci dnes spát, a to je město San Gimignano, kterému se přezdívá „Manhattan středověku“. Mám vytipovaný jeden kemp, který leží kilometr od města. Mám štěstí a za pár korun beru hezký bungalov. Parkuji moto, dávám sprchu a již bez motorky vyrážím na prohlídku města, které je proslulé především svou téměř jednotnou zástavbou středověké architektury a svými 15 věžemi. Tato stará část města je od roku 1990 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Městečko je neuvěřitelně fotogenické, je zde moc příjemná atmosféra, krásné uličky plné malých obchůdků s toskánskými víny a suvenýry. Poslouchám koncert místního umělce a se západem slunce město opouštím a vracím se zpět do kempu.

Ujeto 300 km.

3.den: pátek

V plánu jsem měla více zajímavých historických míst po cestě, ale vzhledem k vysokým teplotám, kdy se opravdu rozpouštím v kombinéze, odsouvám na „někdy příště“ a směřuji dnešní cestu napříč Itálii s přáním stihnout noční trajekt na Sardinii z přístavu Civitavecchia.

Ráno vyrážím brzy a projíždím krásnou zvlněnou toskánskou krajinou, posetou háji olivovníků, vinicemi a plné uměleckých pokladů. Silnice nějak důkladně naplánované nemám a vše nechávám na navigaci. V Itálii jsem zatím nejela po vyloženě špatné nebo rozbité cestě a provoz mimo dálnice je velmi slabý.

První cíl dnešního dne jsou velkolepé pozůstatky opatství Abbey of San Galgano, jednoho z nejdůležitějších toskánských klášterů, který leží nedaleko Sieny v údolí Val de Merse. Jedná se o krásnou stavbu s velmi silnou energií. V rámci přejezdu projíždím přes krásné údolí Val d´Orcia. Výhledy jsou nádherné a každé město nebo vesnice, které míjím, by jistě stálo za návštěvu. Jsem opravdu moc mile překvapená, co vše tato část Itálie nabízí.

Pokračuji do jedné z nejkrásnějších italských vesnic, a to Civita di Bagnoregio, které se také často přezdívá „město, které umírá“. Osud tohoto městečka bohužel ovlivňuje eroze a sesuvy půdy. Naštěstí parkování pro motorky leží opravdu v těsné blízkosti. Ale vedro je úmorné a cesta do města v kombinéze velmi náročná. I tak ale určitě stojí za návštěvu a kamenné domy v úzkých uličkách mají neuvěřitelné genius loci.

Tímhle místem ukončuji cestu po památkách a přejíždím k přírodním termálním lázním do městečka Saturnie. Vodopády a jezírka jsou krásné už na pohled, i když tohle místo najdu spíše po čichu. Sirný zápach je cítit na kilometry. Tohle je ovšem první místo, které je opravdu v obležení turistů. Tak se zdržím jen chvíli, vyzkouším koupel v horkém prameni a přejíždím do přístavu, kam dorazím se slušným předstihem.

Tenhle přístav je dobrá volba. Lístek na trajekt kupuji až na místě. Vychází levněji, než kdybych ho v zimě objednávala. Motorek jede pomálu, aut také pár, takže poloprázdná loď. Poučena z předchozích cest zabírám 1+1 v dětském koutku a na lodi se moc dobře vyspím.
Ujeto 400 km.

4.den: sobota

Na Sardinii už přijíždím skoro jako domů, takže vím, co chci a nechci na ostrově zažít.
Připlouváme do přístavu v Olbii se svítáním. Na tenhle den si plánuji volno na pláži a vybrala jsem si kemp vzdálený 100 km od přístavu. Jedu krásnou cestou vnitrozemím přes Tempio Pausania do města Valledoria. Mám štěstí na holku na recepci, co mluví česky a domlouvám s ní hezký domek na jednu noc. Hned vedle kempu je obchod, tak dělám zásoby na večer, vychladit místní pivo a hned si jdu užívat moře a krásné pláže. Tedy napřed musím překonat rybník, za kterým moře vidím. Chvilku přemýšlím, z které strany se dá obejít, když vtom vidím přívoz a na základě náramku z kempu využiji místní kyvadlovou dopravu přímo na pláž. K večeru už slunce stačilo, tak se zajedu vykoupat na cca 70 km vzdálenou pláž La Pelosa do Stintina – která je z komerčního hlediska hvězda mezi plážemi. Večer už jen příjemný relax na terase a plánování dalších dnů.
Ujeto 250 km.

5.den: neděle

Ráno brzy vstávám, balím motorku a vyjíždím na cestu směr přístav ve městě Palau. Trasu volím přes kouzelné „měsíční údolí“ – Valle della Luna. Obrovské žulové kameny jsou větry zformovány do nádherných tvarů. Jedná se o jednu z nejdivočejších částí Sardinie.
Z města Pallau jezdí každou půl hodinu loď na ostrov La Maddalena a tohle je ta část Sardinie, kterou ještě nemám prozkoumanou. Jedná se o malý ostrov o rozloze 20 km2, který ale nabízí nádherné pláže, a hlavně se z něj dá dostat přes most na ostrov Caprera. Vzhledem k místům, které zde chci vidět, hledám bydlení na dvě noci. Ale protože se jedná o malé město, kde ceny za bydlení jsou nesmyslné, s pokorou beru zavděk místem v kempu. Úplně zdatná skautka nejsem, ale do hodiny mám hotovo, zázemí zajištěno a vyrážím na pěší obchůzku po okolí. Pláže s bílým pískem jsou po obvodu značné části ostrova, tak s výběrem moc chyb udělat nejde. Celé odpoledne trávím u vody a k večeru vyrážím pěšky na Capreru. Ta úplně malá taky není a vzhledem k brzkému západu slunce prozkoumám jen okrajovou část a nechám ji na druhý den.
Večer je náročný a jméno italského chlapce jménem Mauri budu mít v hlavě asi hodně dlouho. Ale nakonec i ten jde spát, a tak se i ostatní hosté vyspí. Kemp je dobře vybavený včetně obchodu a restaurace, takže o společenské zážitky není nouze.
Ujeto 150 km.

6.den: pondělí

Ráno si dávám 3x dokola okružní jízdu kolem celé La Madaleny. Výhledy nádherné, ale motorkářských zážitků v omezené formě. Přejíždím přes mostní přehradu Passo della Moneta na ostrov Caprera, který byl až do roku 1855 neobydlený. Celý ostrov je v podstatě přírodní rezervací, kde je spousty nádherných pláží a je jen na vás, kterou si vyberete, Jedu až na konec asfaltové cesty, parkuji na nejzazším možném místě a vyrážím na pláž. Já volím Cala Napoletana a Spiaggia Di Punta Crucitta. Ostrov Caprera mimo jiné nabízí velký systém pevností a opevnění. Ty vyrážím prozkoumat odpoledne, kdy jsem si moře užila do zásoby. Vyrážím na jedno z mnoha strategických vojenských míst na ostrově, a to Batteria Candeo. Dále přejíždím na druhou stranu ostrova, a to na pevnost Poggio Rasu Superiore. Z místa jsou krásné výhledy a celá pevnost stojí za prohlídku. Při návratu už jen rychlý nákup a večerní klid v poloprázdném kempu.
Ujeto 70 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE