Toskánskem na Buellu

Den 7. – Do hor a zpátky

S modrou oblohou bez mráčku byl opětovný výstup na Monte Amiata tentokráte úspěšný. Od vskutku obřího kovového kříže na vrcholu se pozorovateli otevírá výhled do dálky větší, než optika zrcadlovky přes hustou atmosféru dokáže zachytit. Můžete počítat vlny, kolika údolími jste asi už projeli, v dáli je neomylně identifikovatelná věž Radicofani a na severní straně se nad krajinou válí vrstva smogu. Krátkou překážkovou dráhou přes vrcholové balvany lze povylézt ještě k sošce Madonna degli Scouts a případně ozdobit její podstavnou konstrukci dalším pestrobarevným šátkem po vzoru himalájských výprav.
Campiglia d'Orcia je vesničkou s na pohled relativně modeními domky, kde lze patrně bez náporů turistů trávit pohodlný venkovský život. Nejvyšším vrcholem je zvonička na vrcholu skály, odkud je další těžko popsatelný rozhled do širokého prostoru. Opět je v dáli rozpoznatelná silueta pevnosti Radicofani. Opět máte možnost naplánovat si další trasu mimo papír, jen nad živou mapou rozporstřendou všude kolem sebe.
Vydávám se na severovýchod, z loňska známou rovinatou krajinou kolem Lago Trasimeno, Cortonu až na horskou silnici na východ od Arezza, vedoucí na Borgo Pace. Mapa slibovala klikatou silnici přes horské sedlo. V realitě jedu po naprosto opuštěné, místy už rozbité silnici kolem skal, míjím domy se zabedněnými okenicemi, kde se asi kdysi prodávaly suvenýry nebo poskytovalo ubytování unaveným cestovatlům. Scéna teď působí trochu depresivně.
Pohodová cesta kolem Arezza do oblasti Chianti, kde je krajina daleko zelenější než zorané pole na jihu Toskánska, vyloženě nutí zpomalit a pokračovat vyhlídkově do západu slunce. Nedaleko dnešního cíle – Gaiole in Chianti – se silnice mění v úžasně klikaté lesní úseky a proplétání se vinicemi, až přímo v jedné z nich je ze starého statku zbudovaný hotel, kde široko daleko není nic jiného, než klid...

Trasa: Monte Amiata, Campiglia d'Orcia, Montichiello, Lago Trasimeno, Borgo Pace, Arezzo, Gaiole in Chianti.
Kilometráž: 2541

Den 8. – Siena

Z celodenního sezení na motorce v horkém počasí časem bolí pozadí, pročež padla volba dalšího dne na potloukání se po Sieně. Motorka zůstala drze na chodníku vedle placeného parkoviště, v záplavě nekonečné řady skútrů. Centrum se najde snadno podle značek klubu sienských turistů. I bez mapky tak nelze minout slavné náměstí ve tvaru lastury Piazza del Campo, kde se už od rána posedávají hloučky turistů podle toho, kam zrovna dopadá stín okolních staveb. Nad zachováním alespoň nějaké kultury pobytu tu bdí sličná policistka, která napomíná vyložené povaleče. Kolem dokola je pochopitelně nepočítaně kavárniček a restaurací i stánků s čínskými suvenýry.
Rozhodně největší fronta je před bělostnou stavbou Duomo. Budova zdobená neskutečným množstvím detailních sošek a reliéfů s věží z bílého a černého mramoru (a nezbytným fotku kazícím stavebním jeřábem) je uvnitř vyzdobená všemožnými obrazci doslova na každém (centi)metru. Návštěvník se tak může pohybovat jen po trase bludiště vytyčeného provazy a obdivovat to nesmyslné úsilí (a vyhozené peníze), vynaložené čistě pro trumfnutí florenťanů. I to však bylo v té době málo, pročež se začal budovat dóm nový, násobných rozměrů. Místní se ale brzy poučili, že oslava virtuálního kamaráda a stavění chrámů nemá nic společného s jejich reálným osudem, když jich osmdesát tisíc pomřelo na mor a nezbylo, kdo by chrám dostavěl.
Já se poučil, že když se chcete rozhlédnout z nedostavěného nového dómu, není třeba procházet původním a už vůbec ne čekat takovou frontu na vstupenky. U nového dómu nikdo nečeká a lze zde koupit hromadnou vstupenku na sienské zajímavosti. Ze zamýšleného průčelí Duomo Nuovo je asi nejlepší rozhled na město, tedy hlavně slavné lasturovité náměstí s radniční věží a spousty střech s pálených tašek posetých talíři satelitů. Pozor by si měli dát akorát prostorově výraznější postavy, jelikož točité schůdky šplhající zdí nahoru jsou opravdu miniaturní.
Město je postaveno na pahorcích, takže všechny ulice a uličky jsou z/do kopce. O to složitější to mají místní restauratéři, kteří jsou nuceni letní zahrádky svých podniků provozovat na vratkých dřevěných konstrukcích, nebudících vždy přílišnou důvěru. Nebo se snad chcete po dobrém obědě sklouznout o pár ulic níž?
Z města jsem se vydal ještě na krátkou večerní projížďku do krajiny opatství Monte Oliveto Maggiore. Výpadovka na jiz se změnila v malebnou nenáročnou okresku s mnoha výhledy, tak akorát na zasněné poflakování a rozjímání na krásami toskánské krajiny než zapadne slunce...
Trasa: Siena, Monte Oliveto Maggiore, Gaiole in Chianti
Kilometráž: ...

Den 9. Středověk a víno

Pohlednicové Monteriggioni je nezaměnitelné městečko na kopci, obehnané oválem hradeb a věží. Tak jej lze alespoň spatřit z paluby letadla. Pro pozemní cestovatele se je tu k vidění liduprázdné náměstí, mikroskopický kostelík a kašna. Nikterak zajímavější není ani pohled z hradeb. Bez letadla to asi nebude nikdy ono.
Krajinou právě sklízených vinic se po roce vracím do San Gimmignana, města tak středověkého, až si toho všimlo i UNESCO. Ani od loňska se tu nic nezměnilo. Akorát přes den je tu mnohonásobně víc lidí a ani zaparkování motocyklu se nepovede na první pokus. Výstup na radniční věž rozhodně stojí za pět euro. Opět spatříte kus Toskánska jak na živé mapě, prohlédnete si zmateně rozbíhající se uličky z náměstí pod vámi a můžete spočítat všechny doposud stojící věže, z původních sedmdesáti dvou. Můžete také posedět pod slunečníky mnoha kaváren, zabírající notnou plochu volných prostranství, poslechnout si veselého pouličního kytaristu a nakoupit spoustu druhů místního bílého vína Vernaccia.
Podobně středověká je i Volterra. Úzké uličky vedou vedou z kopce a do kopce, podél původních hradeb a starými branami ven z města. Ale hlavně kolem mnoha dílniček a obchodů, kde nakoupíte rozličné sošky z alabastru, materiálu, který tu těžili a zpracovávali už od dob Etrusků. Bílého prachu či úlomků alabastru je všude spousta. Malý úlomek bílého kamene si můžete odvézt jako nejlevnější suvenýr. Jako turista nemůžete minout náměstí Piazza dei Priori s nejstarší gotickou radnicí v Toskánsku a dalšími středověkými budovami. Severněji narazíte na zbytky římského divadla a lázní, na opačné straně se pak můžete v klidu natáhnout v liduprázdném parku s výhledem na Fortezza Medicea. Dovnitř pevnosti byste se ale podívat nechtěli, jelikož je momentálně užívána jako věznice.
Večerní zastávkou odpočinkového dne je nedaleké Greve. Městečko skryté mezi vinicemi je večer téměř vylidněné. Na náměstí se můžete tak jako my potěšit miniaturní porcí těstovin, ale také tím nejlepším z místních uzenin – některou z dobrot příjemného krámku - Maccelleria Falorni. Velmi drahých dobrot, ovšem zcela jistě v odpovídající kvalitě, neboť o zákazníky tu nemají nouzi.
Cestou z Greve jsem ještě zavítal do vesnice Vertine na protější straně údolíčka nad hotelem, shlédnout siluetu místního hradu také z druhé strany. Kastelán už byl pochopitelně dávno pryč, vesnička žila jen jedinou otevřenou restaurací a všude kolem bylo takové příjemné, středověké nic. Slunce zapadalo za lesnatý horizont při hudbě pop-rockové kapely, která o pár domů dál jen tak zkoušela neznámé, ale do toho večera dokonale ladící melodie.
Po celodenním poznávání místní kultury a historie už bylo na čase odstavit stroj ke spánku a užít si něco z všech těch vinic kolem ve skleničce silného červeného vína Chianti Chassico...

Trasa: Monteriggioni, San Gimmignano, Volterra, Greve in Chianti, Vertine, Gaiole in Chianti
Kilometráž: 2931

Den 10.

Celodenní přesun, dálnicí na Bolognu a dále na sever podél řeky Piavy, nepřinesl nic moc zajímavého, až na citelné ochlazení. Toskánské teplé krajiny pahorků, polí a vinic nahradily skalnaté štíty Alp s válečnou historií. Poučit se můžete v muzeu války, plném exponátů z řeky vytažených, včetně prorezivělého vraku lodi a helmy s dírou velké ráže na zátylku. Vystavena je i spousta pistolí a figurín v dobových uniformách.
K večeru naše výprava dorazila do naprosto vylidněné vesnice Cibiana di Cadore, kde se kromě přespání nedá dělat ale naprosto vůbec nic.

Trasa: A1, Bologna, A13, Padova, Castelfranco Veneto, Feltre, Belluno, Cibiana di Cadore.
Kilometráž: 3369

Den 11. Závěrečné alpské Passování

V horách je po ránu pěkná kosa, na benzíně je k vidění celsiových devět stupňů. S vidinou pozdějšího nádherného počasí vyrážím na lehko, což je skvělá motivace k pěkně pomalé, vyhlídkové jízdě se zastávkami na absorbování tepla z motoru.
Den horských silniček začínám rozcvičkou na Tre Cime di Lavaredo, kam pěkné počasí nahnalo spoustu turistů i motorkářů. Atrakce je to spíš pro pěší, než na svezení, takže doporučuji zamířit na Cortinu, vyšplhat přes Passo Falzarego a jste v motorkářském ráji. V dopoledním slunci tu postávají davy motorkářů, diskutujících nad svými stroji a pózujících před lokalizační cedulí, polepenou desítkami znaků motoklubů kdoví odkud.
Ideální cesta je poté přes motorkářů plné asfalty na Passo Pordoi, Sella, Gardena, Colfosco a Campolongo až do obce Arabba. Ze všech stran tak shlédnete skalní masiv Monte de Lagazuoi, z jeho vrcholů poletující paraglidisty a spoustu autobusů narvanými turisty. Pokoukají do kraje, umastí se od buřta a nikdy nemají šanci pochopit, proč si po pár hodinách v sedle na téhle čtveřici klesání a stoupání musí motorkář pár minut rovnat hubu, roztaženou úsměvem až k uším.
Je to zkrátka nádhera, která vás nutí radovat se z čirého ničení pneumatik na brutálních výjezdech a příliš pozdních brzdách, těšit se z každé jiskry od stupačky a nadmíry benzínu, propáleného na dvojku s předním kolem nad asfaltem. Chvíli se zastavte, poseďte na terase u řízku, a dejte si to celé zpátky! Dokonalá zábava na celý den...
Trasa: Tre Cime di Lavaredo, Cortina d'Ampezzo, Passo Falzarego, Pordoi, Sella, Gardena, Colfosco, Campolongo a zpět, Cibiana di Cadore
Kilometráž: 3673

Den 12. Zpátky do garáží

Tradičně smutný den daleké cesty domů...

Trasa: Cortina, Toblach, Silian, Lienz, Matrei, MIttersill, Kitzbühl, St. Johan, Lofer, Bad Reichenhall, Salzburg, Linz...
Kilometráž: ...

Zdroj

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE