Stelvio, aneb jedno passo za druhým

6.den, středa

Ráno bylo sice zataženo, ale počasí slibovalo slunný den. Rozjeli jsme se a u nějakého supermarketu jsme na parkovišti v rohu rozložili stan a pověsili jsme na plot spacák a vše co bylo mokré. Než jsme nakoupili a pojedli, tak to stačilo celkem uschnout.
Rozhodli jsme se navštívit Bibione, místo, kam jezdí hodně lidí na dovolenou. Celé město je vlastně turistická zóna, samé hotely, apartmány, priváty, restaurace a obchody. Ubytování se ale nenabízí u těch apartmánů, ale v cestovních centrech. Ve dvou mi řekli, že na 1 noc nic neseženu, pouze hotel nebo camp. Jeli jsme se jeli podívat na camp, ale cestou jsme uviděli ceduli české cestovky. Zeptali se tam a slečna nám nakonec nabídla jeden pokoj z jejich apartmánu. Tak jsme si jednou za celý výlet užili luxusu spaní na posteli ;-)
Měli jsme před sebou ale skoro celý den, většinou jsme byli na pláži, koupali se v moři, užívali si vln. Také nám slečna průvodkyně řekla, že jsme si na návštěvu Bibione vybrali snad nejlepší den z roku, že večer má být slavnostní průvod masek. Není nad náhodu :-)
Sice si nejsem jistý, jestli jsme viděli ten správný průvod masek, ale večerního života promenádou po hlavní třídě jsme si užili až až. Mi to tedy stačilo, užít si ještě teplé sprchy a postele, ale večer jsem zas myslel na další dny, na Alpy, Dolomity…. :-)
Ale ne, takto to byla docela příjemná změna, po těch dnech strávených v horách a rozhodně po těch dvou strašných nocích. Týden v kuse bych tu ale nechtěl být ;-)

7.den, čtvrtek

Dopoledne jsem se rozloučili a vydali se zpátky do hor. První část dálnice od Portogruaro po Vittorio Veneto jsme se asi vyhnuli všem mýtným bránám, aspoň si to myslím (vyhnuli jsme se místům, které v mapě vypadaly, že jsou mýtnice), takže jsem nic neplatil, ale další úsek k Belluno, tam už to nešlo, tam jsme již zaplatili (sice jen 2,-E, ale za 20 km je to příšerná cena, to v Rakousku stojí známka 4,30E na všechny dálnice na 10 dní).
Ve městě Agordo jsme se skvěle vyhnuli dešti. Jak jsme přijeli, tak déšť se přesunul do údolí za námi, v tu chvíli snad pršelo všude okolo a než jsme na tom krásném náměstí poobědvali, tak se naopak roztrhaly mraky ve směru, kam jsme chtěli jet :-)
Jeden kamarád mi vychvaloval celou oblast Marmolady, tak jsem to tu „všechno“ chtěl klikatě projet. Nejdříve jsme tedy přejeli přes Passo del Sant Pelegrino do Moeny. Celé údolí bylo spíše zalesněné, sem tam vesnička, nebo usedlost na samotě. Naopak údolí od Moeny k Canazei žilo turistickým ruchem, všude plno hotelů, obchodů, restaurací a turistů.
Tady nás ale taky zastihl déšť a když nepřestávalo, tak jsme to otočili, v dálce zpátky bylo vidět, že tam nejspíš neprší. A taky že jo. Kousek na jih od Moeny našli pěkné místo v lese nad silnicí.

8.den, pátek

Slunce svítilo, paráda. Rozjeli jsme se znovu nám známým údolím na Canazei a poprvé jsem se spletl ve směru, nějak mi unikla odbočka (nebo hlavní cesta? nevím) na blízké Passo di Pordoi a místo toho jsme vyjeli na Passo di Fedala. Nevadí. Tady bylo také nádherně a na Passo di Pordoi jsme pak vyjeli z druhé strany, takže jsme si toho více projeli ;-) V sedle ale začalo mírně pršet, rozjeli jsme se zpátky a hned přestalo. Vyjeli jsme na Passo di Falzarego. Nemusím psát, že všude v této oblasti Dolomitů je moc krásně. V Passu di Falzarego jsem si zavzpomínal, jak jsem tu byl s kamarády v květnu 2007 a jak jsem si tehdy říkal, že se sem chci vrátit a tou prudkou lanovkou chci na ten kopec. Ani teď se mi to nepovedlo, kopec byl celý v mracích, z toho by jsme nic neměli…
Ale aspoň máme důvod se sem vrátit :-)
Sjeli jsme do Cortiny di Ampezzo a místo po hlavní cestě jsme se k Rakousku vydali ještě přes další sedlo, Passo Tre Croci. Za sedlem nám začalo pršet, takže nepromoky, ale bylo to asi jen na 10km. Doma jsem ještě zjistil, že jsme tady projeli kolem kempu, kde byl zrovna se svou přítelkyní Daliss a dělali si výlety po okolí. Kdybych to věděl, tak jsme se zastavili a mohli jsme tu také přespat, pokecat večer a dát si spolu pivo. Svět je prostě malý :-)
My ale jeli dál, na hranicích s Rakouskem jsme chvíli čekali, jestli nepřestane pršet a po dešti jsme pokračovali. GrossGlockner jsme vynechali, v těch mracích by jsme z něj nic neměli a podle předpovědi tady mělo i další den pršet, tak jsme byli rádi, že aspoň v údolí je dobře. Pokračovali jsme dál, z Lienzu přes placený Felbertauerntunnel a vlevo ke Krimmelským vodopádům. Zaparkovali jsme na prázdném parkovišti (byl už večer, před osmou) a vydali se k vodopádům. Stihli jsme se projít ale jen někde do poloviny k vyhlídkám a pod splav, pak nás chytl déšť a tak jsme spěchali k motorce pro nepromoky. Náladu nám to ale ani nezkazilo, vždyť domů je to jen 2 dny a už teď bylo jasné, že máme za sebou vydařený výlet :-)
Nakonec jsme se rozhodli spát zase volně v přírodě, místo jsme našli u lesa.

9.den, sobota

Vstali jsme a …nepršelo. To bylo dobré :-) Cestou sice začalo pršet, někde u Bischofshofenu, ale ne moc dlouho, jenom pár desítek km. Více potěší to, že člověk může složit stan a nabalit motorku aniž by pršelo. Tento den jsme se už chtěli přesunout k nám do republiky, nebo aspoň ke hranici. Nechtěl jsem ale jet rychle po dálnici, ale pěkně si vychutnat i tuhle východní část Alp, i ty jsou krásné. Chtěl jsem to natáhnout až přes Mariazell, ale u Altenmarktu jsme vyměkli, když jsme viděli ty mraky na východě. Vzali jsme to kratší cestou k Dunaji, přes Waidhofen. Tím jsme se vyhli dešti. Silnice po levém břehu Dunaje byla označena cedulemi jako „Romantic strasse“. A projížďka to byla opravdu pěkná, s pěknými výhledy na Dunaj i okolní přírodu.
U Krems jsme opustili Dunaj, vzali to přes Horn a pohraniční vesničky do Znojma. Večeři jsme si dali na doporučení až v první vesnici za Znojmem, v Lechovicích. Pak se již začalo stmívat, neříkám že by jsme nedojeli do půlnoci domů, dojeli, ale nebyl důvod spěchat a jet v noci. Postavili jsme si ještě stan na jedné louce u jedné vesničky, někde zhruba poblíž Pohořelic.

10.den, neděle

Nejdříve to byl normální přesun po dálnici, přes Brno na Kroměříž a pak jsme to vzali po pěkné silnici se zatáčkami na Valmez. Zastavili jsme se ještě u kamaráda a už v poledne jsme dojeli do Kopřivnice.
Nádherný výlet!

Závěr

Za 10 dní jsme najeli 2920 km, takže pohoda.
Např. v den se Stelviem, jsme ujeli jen 160km. Pořád jsem zastavoval a fotil. Tohle by moji kamarádi nepřežili :-)
Osobně jsem měl cíl podívat se v Alpách někam dál, než jenom na GG a Falzarego, a to se mi do sytosti splnilo. A náladu jsem si rozhodně nenechal vzít ani tím, že na Stelviu zrovna v sedle pršelo a nebo že jsme prožili dvě nejhorší noci pod stanem vůbec
O to více mě překvapila přítelkyně, jak tohle všechno v pohodě zvládla, že se jí tento dobrodružný styl cestování zalíbil a že i dál chce se mnou takto cestovat. Za to jí patří můj dík. A to jsem ji ještě jednou k tomu nalil do boty u stanu vodu z nepromoku…. :-)
Po příjezdu jsem ještě zašel reklamovat stan. Vlastně byl starý necelý rok a měl jsem ho jen na 3 výletech :-) Reklamaci uznali, vyřešili to do měsíce výměnou tyček, takže byl opět připraven k další cestě. To jsme ještě ale netušili, že se nám bude brzo hodit, rozhodli jsme se ještě v září vyrazit na další podobný výlet, na Balkán. Ale o tom až v jiném cestopise ;-)

Další fotogalerie
Naše stránky: http://www.koprivnicti-motorkari.xf.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE