Sólo Alpy 2015

            Po dvouroční pauze jsem si zase letos řekl, zda v Alpách nepřibylo o pár zatáček navíc (jako že jich je tam fakt málo na naše poměry) a zastesklo se mi po pěkných silnicích krásnou přírodou. Termín mi díky zaměstnavateli –aby ho mor po polu honil a on nemohl uhýbat!- vyšel na září. Ale proč ne, řekl jsem si, v září je taky hezky a maximálně zmrznu někde v závěji a na jaře příštího roku zase roztaju, nastartuju a vrátím se s ovacemi domů. Jedu sám, protože nikdo se nechytá a po několika letých zkušenostech tahání a doprošování se jestli někdo pojede, jsem pouze v úzkém kruhu oznámil, že napakuju VFR800 potřebnými věcmi na přežití a jedu.

                Měl jsem na to 14 dní, ale po parném létu se díky počasí začátek mé dovolené v druhém zářijovém týdnu moc nevyvedl. Takže po sedmi dnech u kamaráda v servise jsem vyrazil kolem 8:30. Dálniční známku zakoupil na hranicích s Rakouskem a tradá kolem Vídně do St. Pölten a první dotank už za „éčka“ něco kolem 11:00. Jedu na pohodu, dovolená přeci,  mám na to celý den a motocykl by při kroucení pravé rukojeti taky chlastal jak suchá hruda. Na hranicích byl provoz a nějakou dobu to trvalo, než se člověk prokousal k dálnici. Ale co, pohoda a příjemných 26°C, sluníčko cestě dodávalo tu správnou pohodu. Přece se nenechám rozhodit knedlama v autech. Najíždím na klasickou cestu kolem řeky Salsy po MariazellStrasse. Člověk se hodí do tempa a hlavně čtyři hodiny zatáček v nádherné přírodě, tak to nemá chybu! Ve vesnici Gams dotankuju a chvilu se zakecám s dvóma klukama z Rakouska. Taky si vyjeli zajezdit a nebyli sami, koho v sobotním slunném odpolední vytáhlo počasí. Motorek všude jako když nakaká. Najednou slyším české hlasy. Přijeli postarší…řekněme lidi ve zralém věku… na třech motorkách. Jsou od Prahy-Říčan. Fajn lidi. Dali mi odkaz na jeden hotel s českou obsluhou, ale to až se tam dostanu příště. To poreferuju. Společně jsme se sklouzli do Admontu, kde se odpojili. Chvíli jsem si počkal na slováka, kterýho jsme předjeli, zastavil ho a jeli spolu do Schladmingu. Tady on končil. Na můj vkus jel teda příšerně. Na druhou stranu baťůžek co jsi vezl za sebou byl moc příjemné, sympatické a dobře se s ní vykládalo. Dál pokračuju na Zel lam See do Panorama kempu. Je to osvědčená zastávka. Je pár minut po 17:00. Stavím stan za 12,25€ za noc a nacpu se konzervou.

Druhý den ráno je ještě v 9:00 pouze 7°C. Fakt nechcu vědět, kolik bylo přes noc. Sprcha a kafe s cigárem mne dostanou do provozní teploty. Zaplatím si ještě jednu noc a pokecám s balícími se brňáky. Odpoledne vyrazím, a podotýkám „pěšky“, na místní letiště. Koná se tady letecký den, co bych se nepodíval. Řeknu vám, ti akrobati jsou taky pěkní šílenci. Navečer něco zakousnu a dám se do řeči mou horší, shrecklich nepoužívanou němčinou s pánem ze Švýcar. Ukázalo se, že byl ve Vodňanech a potom ze svého karavanu vytáhl futrál, poskládal skoro 4 metry dlouhou fujaru a následně zadul. Lidé přihlíželi a fotili. Prý je to ta kratší verze „roury“. Na památku zakupuji Compakt Disc s jeho grupou a vytroubenými hity. Jsem si pomyslel, že taková roura by nebyla jako laďák vůbec špatná věc. No však hrát na to je fakt umění, o tom jsem se přesvědčil.

                Třetí den si balím svoje fidlátka zase já, rozloučím se s mistrem hudebníkem a razím si cestu polojasným dnem přes Mitterstill a tunelem u Matrei směr Cortina. Počasí nebylo špatné, ale proč potkávám jednostopý lidi v nepromocích mi lámalo hlavu. Dneska jedu tunelem zadarmo… nejedu, závora byla na druhé straně. Platím 10€ a už chápu, proč všichni jednostopí lidi mají nepromoky. Za hřebenem nastala změna. Hnus filajové, mlha, prší, 13°C. Soukám se do pršipláště. Ten jsem na sobě vozil jen hodinu. Před Lienz jedu už jen mokrou cestu, počasí se zlepšuje. Dotankuju ve městě a mydlím to přes Toblach (nebo Dobiacco chcete-li) do Cortiny. Kemp Rocchetta je fajn. Postavím stan,je tu vylidněno. Zase začíná pršet, ale to je mi fuk. Sice bude přes noc zase zima, ale sucho. Něco uvařím ze svých putujících zásob a zalehnu.

      Čtvrtý den ráno se po několikáté probouzím do zimy. Je 10:00 a pořád ještě není 10°C. Přeci jen je to hlouběji v Alpách. Polívka a sprcha fungují jako fridex. Ptám se na předpověď, prý má být dneska hezky. Počkám si do 13:00 a vyrazím na zteč s Dolomity. Sluníčko hřeje a hned po výjezdu z Cortiny se škrábu na průsmyk Falzarego. Nádhera! Na vršku hned uhýbám na další průsmyk Val Parola. Po pár metrech zaparkuju na odpočívadle. Chci se pokoukat a něco vyfotit. Postavím motorku mezi auta, ale při odchodu se mi ten italské strejda ve fiaťácký bugině moc nezdá. Že on o mně vůbec neví, že jsem přijel?? Koukám. Fotím. Ohlídnu se. Strejda se rozjíždí, couve a… FUCH, BUM, PRÁSK, ŽUCH, KŘUP, ŠKRÁB! On mi ju sundal?! No baže, sundal. Strejda mi couvl do mojí Hodničky. S lítostivým výrazem umírajícího člena rodiny vyběhne z auta. Postavím stroj na nohy a děda křičí: „Kolkóza? Kolkóza?“ (čtenář se lehce dovtípí, že mi chce zaplatit). Slovo –kolik- je asi v hodně jazycích stejné. Sčítám škody a vysvětluju mu, že když někdo někam couve, musí se dívat do zrcátka. Pokrčím rameny a dědula vyvalí ze šrajtofle 100€. Beru peniažky. Strejda zařadí a v prachu mizí se slovy „grácia“ asi do nejbližší vesnice. Taloši mají zřejmě v každém kostele motorku, tak to musel hnedka odmodlit. Tetina jako spolujezdec ani nemukla. Ta stihla 3x Otčenáš dřív, než děda nastartoval. Nu což, stalo se. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že kameny na které motorka spadla jsou opravdu křídové, takže to odnesl „pouze“ plast na spojkové straně. Nic ulomenýho, nic ohnutýho ani proraženýho a na škrábance to nejezdí.

Jako že jich už několik z cest má. Jinak není špatný si nechat na motorce postranní tašky nebo kufry. Je to další věc, co může zachránit motorce život, tak jako té mé. Poračuju dál a sjíždím dolů do nížiny, odkud stoupám na další průsmyk Passo di Sella (selky pas). Řeknu vám, že tohle na světě nikde není. Tolik nádhery, pěkných cest pohromadě na světě nikde nenajdete. Každých 400 metrů aby člověk zastavoval. Za každou zatáčkou je něco nového, jiný pohled na okolí. Všechno je tady obrovské, budící respekt z působících přírodních sil, které vybudovaly tento kraj a do toho lidské úsilí a umění vystavět tady cesty pro lidi jako jsme my, aby to taky měli možnost vidět a cítit, jak je příroda krásná.

Opět zastavuji a kochám se okolím na jednom z odpočívadel. Prohodím pár slov s rakouskými motorkáři o strojích. Sdílíme stejný názor na tuto krajinu. Také se sem pořád vrací. Pokračují přes průsmyk Pordoi zpátky přes Falzarego. Najel jsem pouze 120km, ale viděl a užil si je jako nikdy a nikde jinde. U nás si člověk projede 20 zatáček na 4 kilometrech a myslí si, jakou nejel cestu. Leda houby. Vřele doporučuje deset z pěti motorkářů si sem zajet. Tady vám z toho praskne žárovka nebo…taky něco jinýho. V kempu si ukluhním papu. Za hlavou  mi šumí řeka a ještě než usnu, polykám zážitky z uplynulého dne.

                Je středa 16.9. 2015 a já se začínám pakovat na cestu zpátky do Čech, kde na šumavské chalupě dozní moje moto-dovolená. V 9:00 sedám na stroj, platím za dvě noci v kempu 29€. Je to zároveň poslední den, kdy kemp tuto sezónu funguje. Takže až do zavíračky. Benzín mi vyšel zase až do Rakouska. V Lienz si mne děvčica z pumpy pamatuje. Prý mám dobrou angličtinu, tak si myslela, že jsem z Britských ostrovů. Na chvíli jsem povyrostl a dospěl. Jedu opět přes tunel Matrei. V těch tunelech to moje V-éčko má ale parádní zvuk. Přes Kützbühel si mrsku ještě průsmyk Thurn. Pak už jen nájezd na dálnici. Küfstein je zacpaný. Chvíli se plazím mezi kolonami, ale podaří se najet na dálnici směr Rosenheim (Matka kecá! …vzpomenu si). Ne mi nějak teplo nebo co? Taky že jo. Před dvěma hodinama bylo v Cortině 13°C a teď mi to za jízdy ukazuje 30°C. Přizpůsobím své spodní prádlo. Sjedu v Rosenheimu na silnici číslo 15, která mne dovede do Landshutu. Nemusel bych, ale doplním nádrž. Vjíždím na dálnici směr Deggendorf a odtud je to už jen kousek na čáru. Chaloupka je dalších 50km. Užívám si poslední kilometry cesty. Teplý podvečer, 10 hodin v sedle, co víc si přát. Zase jsem si udělal radost. Motorka fungovala na svých 93 tisíc najetých kilometrů znamenitě a i přes místy hustý provoz se všechno obešlo bez vážných problémů. Teď už jen 325km na Moravu. Příště jedu zas.

Za hranicemi najeto                          1.248km
Za hranicemi utraceno                     150€ (kurz 27,50Kč)
Za hranicemi vyděláno                     100€
Celkem najeto                                    1.719km
Celkem utraceno                               6.200Kč

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE