sumoto_leden



Sicílie křížem krážem (2.díl)

Kapitoly článku

Den 13 - středa 26.5.

Ráno jsem učinil poslední pokus o vyhledání původce krásné zvonkohry. Zvuk byl v kempu opět krásně slyšet, ale já ve městě opět nic nenašel. Už jsem si připadal jak pako. :-) Farář jednoho kostelíka mě sice ujišťoval, že právě jeho kostel je ten hrající, ale nebyl. Cinkal jen obyčejně. Nějaká chybička v komunikaci. :-)  Nedá se nic dělat, nahrávku si domů nepřivezeme. Musíme vyrazit.
Naložili jsme vše na našeho ,,varánka“, který potvrzoval pověst spolehlivých motorek, a najeli na dálnici, abychom s tím přesunem trošku pohnuli. Cestou se objevila nad obzorem Etna. Vypadala jako fata morgana, protože byla vidět nad obzorem jen horní část. Krásný pohled.
Na trajektu jsme se ještě rozloučili pohledem se Sicílií, zalitovali, že už nemáme čas na návštěvu chrámu, který byl vidět v přístavním městečku, a zamířili na sever. Pak jsme si užili své dvě hodiny pravého pekla. Dálnice byla svedená do jednoho pruhu, ve kterém navíc převáželi velikou část mostu. 60 kilometrů jsme jeli hodinu a půl! Odpolední slunce nás nešetřilo. Zastavit a schovat se na chvíli do stínu nebylo kde a když se konečně objevila benzinka, polovina kolony k ní okamžitě zatočila. Nebyli jsme sami, kdo toho měl ,,plné kecky“.
K večeru jsme sjeli z dálnice, našli penzion (30E/os), zaskočili nakoupit a šli chrnět. Náročná věc, tyhle přesuny…

Den 14 - čtvrtek 27.5.

POMPEJE

Do Pompejí jsme dorazili kolem poledne. Vedro bylo opět děsné. Kempů je přímo u vchodu do areálu několik. Když jsme zjistili, že jsou tu nabízeny za rozumný peníz(17E/os) i jednoduché bungalovy, tak jsme se rozhodli nechat stan sbalený a vyspat se v pohodlí na posteli. Dali jsme si sprchu a vyrazili na krátkou prohlídku Pompejí. Tak jsme si to aspoň představovali. Pompeje jsou dnes už téměř celé odkryté, takže je areál hodně rozsáhlý. Byli jsme z prohlídky tak unešení, že jsme chtěli vidět vše, co za něco stojí. A že tam toho k vidění je! Tři divadla, náměstí se sochami, spousty uliček s obchody, zápasnická aréna, původní malby na zdech, mozaikové podlahy, krásné domy, botanická zahrada, atd…Úžasné! Zasmál jsem se ,když jsem zjistil, že před dvěmi tisíci let používali v Pompejích stejnou izolaci domů,kterou použil Baťa při výstavbě cihlových domků a kterou máme v domku dodnes. (Dřevěné hranoly na zdi zevnitř, pokryté rákosem a nahozené, říká se tomu palach.)
Areál se k večeru téměř vylidnil, teplota klesla na snesitelnou hranici a já pořád neviděl hodně zajímavou atrakci-starodávný nevěstinec. Věděl jsem, že tam někde je, ale ne a ne ho najít. Nakonec jsem oslovil zaměstnance, které jsme potkali. Protože nevím, jak se řekne italsky nevěstinec, zkoušel jsem jim anglicky vysvětlit, že jsem viděl na netu dveře a nad nimi sexy obrázky. Nepochodil jsem. Po chvíli vzájemně nepochopené komunikace mě napadlo říct italsky ,,ulička lásky“. Vysypal jsem ze sebe: ,,Via móre?“ To pochopili: ,,Áááá bordel!!!“ ,,Jóó, bordel, přesně to hledáme!“, řehtali jsme se. Takže známe další, asi mezinárodní, výraz. :-)
Kamenné lože v malých světničkách se zobrazenými sexuálními polohami nad dveřmi stály za okouknutí, a protože jsme tam později byli sami, i za vyzkoušení, jak se na tak malou ,,postel“ vejdu. Asi byli tehdejší lidi nějací špunti, protože já bych si tam, se svými 185 cm, asi moc pohodlí neužil. Na druhou stranu se do takových zařízení chodí kvůli jiným věcem než je pohodlí. :-)
Na cestě k východu mě cosi pořád šimralo pod tričkem, až jsem ho musel vysvléknout. Lozil po mě nějaký hmyzák. No nemám já smůlu? Jedenkrát vlezu do bordelu a hned tam chytím nějaké breberuše. :-) (Vstupné 11E/os.)
Z Pompejí je vidět na obzoru silueta hory, která jejich zničení před dvěma tisíci let způsobila. Je naším cílem pro zítřejší den!

Den 15 - pátek 28.5.

VESUV, BASILICA PONTIFICIA

Ráno nás GPS vede z Pompejí přímo k Vesuvu. Směrovky u silnice taky ukazují správný směr. Vše se zdá být jednoduché. Po pár kilometrech jsme ale ve slepé uličce - doslova. Sídlí tam firma, která naloží lidi do autobusu a za dost vysoký peníz je pod vrchol Vesuvu odveze. Honosné okolní vily s krásnými zahradami jsou sice hodně zajímavou atrakcí, ale ne tou, která nás zajímá. Vím, že se dá vyjet až pod vrcholek sopky, takže se domlouvám s navigací, ptám se místních, trošku bloudíme, ale nakonec nacházíme správnou cestu. Měli jsme jet přes sousední městečko, směrem od Neapoli. Když jsme bloudili po zastrčených uličkách, zírali jsme na ten nepořádek. Odpadky všeho druhu byly poházené všude kolem. Děsné! Protože jsme blouděním ztratili nějaký čas, motáme se po klikaté cestě vzhůru mezi autobusy. Ty se většinou na úzké cestě nejsou schopny navzájem běžně minout, takže si různě uhýbají, mnohdy i couvají na širší místo, před ostrou otočkou troubí, a zase stojí… O pěkném svezení v serpentinách nemohla být řeč. Na parkovišti nás nemilosrdně zkasírovali za motorku (2,5E), což už se nám dlouho nestalo. Platíme vstupné (6,5E/os.) a šlapeme po pěšině k vrcholu. Vesuv má o dva tisíce menší nadmořskou výšku než Etna, téměř nekouří a připomínal nám ohromnou hromadu škváry s dírou uprostřed. Výhled z Vesuvu byl ale moc pěkný, jen Pompeje jsem vyhlížel marně. Oparu bylo ve vzduchu víc než bychom si přáli. Výbuch sopky musel být obrovský, když zasypal Pompeje vrstvou tří metrů popela ještě v takové vzdálenosti.
Odpoledne jsme se vypravili do současných Pompejí. Za prvé jsme vyčerpali program, za druhé jsme museli někde vybrat peníze. Vzhledem k naší znalosti jazyků, jsme měli strach svěřit kartu nějakému bankomatu,potřebovali jsme najít banku. Banku jsme našli, měla venku bankomat. :-) Moc jsme si nepomohli! Rozhodli jsme se neriskovat problémy se ,,sežráním" karty bankomatem, a požádat nějakého úředníka, aby nám s výběrem pomohl. Vchod k přepážkám byl přes úzký vstup, který měl prosklené dveře z obou stran. Sotva jsem se zavřel do prostoru, začal na mě ,,pípat“ nějaký italský nápis. Pak se opět otevřely dveře ven. Chlapík mi ukazoval, že musím sundat i brašnu s foťákem. Pak mě teprve vzal ten jejich ,,protizlodějský systém“ na milost a pustil mě do banky. Ještě jsme se s tím nesetkali. Poprosil jsem o pomoc zaměstnance a společně bankomat přemluvili k výdeji peněz.
Náměstí s basilikou Pontifica stojí za podívání a nenakouknout do basiliky samotné je vyloženě škoda. Moc mě na chození po kostelech neužije, ale z tohoto jsem byl celý zkoprnělý. Krásná výzdoba, krásné malby. Probíhala tam nějaká bohoslužba, tak jsem to tam ve vší tichosti trošku okouknul, pořídil pár fotek a vyšel ven. Paráda! Budu muset svůj vztah ke kostelům a chrámům asi dost přehodnotit…
Sedli jsme si chvíli na náměstí a pozorovali smečku volně pobíhajících velikých psů. Prali se o nalezené zbytky, loudili po lidech něco k snědku, jedni přicházeli, jiní šli zase dál. Tak jako spousta jiných věcí, nemůžou Taliány nějací toulaví psi vůbec rozhodit...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist