Sicílie

Je podzim 2002 a já vyrážím do letního Palerma na Sicílii.

Sicílie
Za okny se snášejí první letošní sněhové vločky a cestování na motorce je třeba dát na nějaký čas pohov. Ale jsou kraje, kde sníh nepadá a kde se na motorce dá jezdit pořád. Čechám je nejblíže Itálie a nejtepleji je na její nejjižnější části, na ostrově Sicílie. Zdejší známá sopka Etna právě chrlí lávu a vysílají to všechny televizní stanice. Motorka se tu dá bez problémů půjčit a dopravit se sem můžeme buď levněji vlakem nebo dráže letadlem. Nasedám tedy do vlaku a po překonání studených hor a po několika desítkách hodin jízdy vysedám v letním Palermu. I když je již listopad a teprve šest hodin ráno, teploměr ukazuje 25 °C. Vyrážím do nejbližší půjčovny s představou co si zde půjčím. Po zhlédnutí cen za půjčení a zálohu na stroj postupně opouštím Varadero a jemu podobné a spokojuji se se skútrem. Vždyť má taky dvě kola a i ty dost drahá!

Palermo a okolí


Sicílie je zemí hor a tak i Palermo, ležící v nížině Zlatá lastura je obklopeno horami. Město, které vzniklo před více jak dvěma tisíci lety, měnilo často vládce a tak tu najdeme z každé kultury něco. Navštěvuji tedy postupně katedrálu se sídlem arcibiskupa, královský zámek Palazzo dei Normani připomínající spíše pevnost a kostel postavený z mešity se zachovalými červenými kopulemi. Nejzajímavější je však výjezd na okolní kopce s nádherným výhledem na město a přístav.

Na dohled Afriky


Odjíždím z města a podél pobřeží mířím do Segesty, jednoho z nejstarších měst Sicílie, ukrytého mezi vysokými kopci. Na hřebenu pod starým městem zničeným Saracény se rozkládá osamocený chrám, který se začal stavět v roce 430 před Kristem. Ač nebyl nikdy dostaven patří k nejzachovalejším chrámům na Sicílii. Na všech jeho třiceti šesti dórských sloupech se ještě nachází štít. Přes vysoké kopce pokračuji na západní pobřeží ostrova do Erice. Město se rozkládá na stejnojmenném kopci, který byl ve starověku uctíván jako vrch Venuše Ericiny. Nahoru se dá vyjet buď po silnici s mnoha serpentinami nebo lanovkou. Z vrcholu je mimo Trapani pod ním a několika ostrovů možné zahlédnout i africký Cap Bon vzdálený asi 175 km. Na opačné straně je vidět kouřící Etna vzdálená 210 km. Pohledy odsud jsou skutečně impozantní. Po prohlídce západního pobřeží a po koupeli a lenošení na osamocených plážích se vracím do Palerma a podél pobřeží jedu k Etně. Cestou se zastavuji například v římské Soluntě, v Cefalů, ve městě skrytým pod strmým vápencovým vrchem s hradem na vrcholu, nebo v Milazzu s obrovským hradem z kterého je možné spatřit v dálce strmě vystupují Liparské ostrovy.

Taormina


Po krátkém přejezdu velmi hornatým a celkem chladným vnitrozemím zastavuji v Taormině. Naskýtá se mi jeden z nejhezčích pohledů na Etnu. Město je posazeno na vysoké terase nad Jónským mořem a přijíždí se do něj horskou silnicí od pobřeží. Ve městě je kromě mnoha dalších zajímavostí i divadlo Teatro Greco z 2. Století před Kristem. Je postaveno z cihel a dokonalá akustika se dodnes využívá při občasných představeních. Z hradu, který se rozkládá 300 metrů nad městem nám Etnu jako na dlani. Jen ten všudypřítomný popílek, na kterém to klouže a který řeže v očích, vše trochu znepříjemňuje.

Ke kráteru


Stále se zvyšující vrstvou popela se blížím do Catánie stojící na úpatí Etny, jejíž kruhová základna má obvod 165 km a svojí výškou 3343 m.n.m. tvoří dominantu kraje. Jízda po ulicích, na kterých je až třiceticentimetrová vrstva popela je velmi obtížná, strašně to klouže a k tomu všemu se tu špatně dýchá. I tak mířím do městečka Nikolossi, které je o několik týdnů později skoro smeteno lávou při nové erupci Etny. Za městem vede cesta podél kempu k lanovce, která je však mimo provoz. Odtud už musím pěšky. Po několika stovkách metrů se ale ozve křik z policejního amplionu s příkazem abych se vrátil a tak mi nezbývá nic jiného než udělat pár fotografií a zahájit sestup. Z této strany byl možný pouze pohled na bouřící sopku. Její láva stékala na druhou stranu a proto se vydávám do Livonikoli, z kterého je nádherný pohled na řeku lávy. Přístup k ní ale zase hlídá policie. Na tvářích místních je ale vidět, že ze všeho nejsou tak nadšeni jako turisté okolo. Přece jenom řeka lávy se nedá zastavit a protéká jen několik metrů od prvních domů města.

Sirakusy


Všudypřítomný popílek mi už začíná vadit a tak opouštím zasypané okolí Etny a odjíždím do Syrakus. Naštěstí fouká vítr na opačnou stranu a tak během několika kilometrů začíná krajina získávat i jinou barvu než černou a v moři se dá opět koupat, i když voda je poněkud chladná. Při jedné mé koupeli zastavuje okolo jedoucí vlak v domnění, že se topím a je třeba mě zachránit. Teprve po dlouhém mávání a přesvědčování, že se zde koupu dobrovolně odjíždí. V tuto dobu se zde mnoho místních nekoupe, ti spíše oblékají svetry a zimní bundy, i když je stále kolem 25 °C. Inu jiný kraj, jiný mrav.
Sirakusy, bájné město patřící ve starověku k největším městům tehdy známého světa a zároveň jedno z nejstarších měst Sicílie je v současnosti spíše malým městem. Na kraji města se nachází bývalý důl s Dyodýsovým uchem - jeskyně s výbornou akustikou, na kterou doplatilo mnoho vězňů pomlouvajících tyrana Diodýsiose. Dále jsou tu třeba Katakomby, unikátní kostel vypadající jako rozhledna na Ještědu nebo ostrov s mnoha chrámy.

Na závěr prodlouženého léta ještě odjíždím na nejjižnější místo ostrova, na opuštěný mys Correnti a těsně před odjezdem z ostrova se zastavuji v Messině se zajímavým přístavem a s obrovskými stožáry nesoucími elektrické vedení nad mořem. Spojují Sicílii s Itálií a dosahují výšky Eifelovy věže. Zde také končí moje cesta po Sicílii s jedinečně krásnou krajinou, s nádhernými plážemi a množstvím antických, řeckých a mnoha dalších památek. Nasedám do vlaku a odjíždím zpět do Čech.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.67
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist