reline_unor



S Jawou 650 k Jadranu

Kapitoly článku

Italské hranice jsem překročil u města Terst. A zde začala smůla. Před Terstem jsem zastavil na křižovatce, chtěje se zorientovat. Pravá noha však při zastavování šlápla do prázdna-byl pod ní propadlý kanál-a následoval pád. Ohnula se při něm brzdová páka k zadní brzdě. Zadní kolo brzdilo stále. Páku jsem srovnal,ale motorka nebrzdila naopak  vůbec. Po zjištění, že opravu nezvládnu-např. k odvzdušnění zadní brzdy u Jawy 650 jsou potřeba dva lidé a speciální hadice-jsem se rozhodl pokračovat pouze s funkční přední brzdou. A  přišlo město Terst.
Jeho návštěvu doporučuji. Je to příjemné město. Motorku lze zaparkovat u pobřeží a celé je projít. Pěkná je budova soudu, historické museum, ale lze toho vidět víc. V Terstu vládl v době mojí návštěvy  "neitalský " klid a pohoda. Koupání v Jadranu je jiné než v Chorvatsku, pláže jsou kamenité. Pokračoval jsem po pobřeží dál na západ a jih,ale musí se jet pomalu, sotva 40 km/h, protože všude je množství lidí a aut. Proto jsem zvolil cestu do Benátek po drahé, ale rychlejší dálnici. Ubytoval jsem se v kempu u Benátek a dopředu zamluvil několikadenní nocleh. Chtěl jsem odtud podnikat výlety po okolí. To se mi dařilo jen asi 2 dny, během nichž došlo na návštěvu Benátek. Bohužel v sezoně jsou Benátky plné lidí a něco v nich vidět znamená vystát dlouhé fronty všude a na vše. Prošel jsem část města, neviděl ani jedinou gondolu,ale davy lidí.Město bylo přecpané auty,která tam z pevniny měla zakázán vjezd. Motorkou jsem tam ale projel a zaparkoval u policejní stanice, kde se sice nesmělo, ale policisté nic proti motorce nenamítali. O Benátkách se píše hodně,nebudu  proto opakovat již napsané. Návštěvu bych ale doporučoval spíše mimo sezonu.
Cestou z Benátek do kempu jsem píchl zadní kolo. K výměně duše jsem potřeboval montpáky, které jsem nevezl. Po návštěvě Opel servisu, odkud mě jednoduše vyhodili, jsem motorku dotlačil k servisu Royal Enfieldu, který byl naštěstí asi 2 km daleko. Kdo někdy tlačil motorku v horku, s prázdným kolem, ví, jaká je to "lahůdka". V servisu byla siesta. Po 3 hodinách čekání přijel na své Ducati majitel, kolo vzal, nasadil si bílé rukavice, upnul ho do stroje a zul pneu. Pak dal novou duši, namontoval plášt' a vyinkasoval za 10 minut práce 50 euro. Kolo jsem si vymontoval i namontoval sám. Na můj vkus příliš drahých 10 minut, ale což může rozmrzelý Čech v cizině dělat? Platit.
A bylo hůř. Těch 50 peněz mi dost nabouralo tenčící se rozpočet. Rozhodoval jsem se, jestli ještě pojedu dál. Po zvážení všech pro a proti bylo rozhodnuto- omalu se pojede zpět. Další rána čekala v kempu. Majiteli jsem řekl, že odjíždím, ten ale chtěl zaplatit za celý předem dohodnutý pobyt. To jsem odmítl, protože to znamenalo o dalších 50 eur víc. Majitel však měl můj pas.Pohádali jsme se, já mu říkal svou bídnou, ale srozumitelnou italštinou,kterou jsem se kdysi učil, něco o mafiánech a česky cosi dalšího. Nakonec jsem musel zaplatit, dostal pas, nastartoval motorku a nadávajíc kempaři odjel.
O asi 50 km dál přišlo to nejhorší. Havárie. Na kruhovém objezdu, majícím asi 3 pruhy, auto přede mnou zabrzdilo, já s nakloněnou motorkou vzal za páčku brzdy více než se mělo a ocitl jsem se na zemi. Horší pocit, než když vidíte svoji motorku klouzající po asfaltu, z ní odlétající plasty, kufr a drobnosti,  těžko zažijete. Na sebe jsem nemyslel, ze silnice jsem se zvedl, a tak první starost byla o motorku. Nikdo okolo však nezastavil! Až po chvíli jedna Italka, ta zastavila auto a s její pomocí jsme zvedli motorku. Opravil jsem co bylo třeba, posbíral rozházené věci i součástky motorky a raději odjel. Na svá krvavá zranění jsem ani nepomyslel, cítit jsem je začal až později. Musím však podotknout, že od horšího mě zachránilo motocyklové oblečení a protektory v něm. Kalhoty se prodřely, bunda odřela, ale to mně vůbec nemrzí. Italové jezdí v sandálech, krat'asech, krátkých tričkách. Kdybych tak jel já, nemocnice mne neminula, a možná i něco horšího.
Po havárii jsem nemyslel na nic jiného než na to být doma. Po dvou dnech, se zbytky benzínu v nádrži, s totálně  prázdnou peněženkou, jsem překročil v Dolním Dvořišti naše hranice-a bylo po dovolené. Celkově shrnuto: motorka nezklamala, avšak svou nedbalou nebo žádnou přípravou jsem si zavinil  mnohé nepříjemnosti. Příště se musím polepšit, a to také mohu poradit všem. At'  žije příští  dovolená 2011 !!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (28x):
Motokatalog.cz


TOPlist