S Jawou 650 k Jadranu

Dovolená 2010 původně ani neměla být na motorce. S rodinou se mělo jet k moři autem. Vše se ale vyvinulo tak, že začátkem července jsem stál před rozhodnutím zda, kam a čím jet-a hlavně, byl jsem sám.

S Jawou  650 k Jadranu

Kapitoly článku

Vše začalo dlouho před cestou, již v roce 2009. Motorka Jawa 650 Style byla zánovní, s asi 12000 najetými kilometry. Od jara mě ale provázela smůla. Z devíti jízd jsem sedmkrát nedojel. Jednou shořela na Stylce část elektroinstalace, podruhé regulátor, potřetí jiná část elektroinstalace, příště se odporoučela nová baterie atd. Manželka pro mě pokaždé musela přijet a motorku jsme domů vezli. Jawa byla všelijaká, jen ne spolehlivá. Vyjet na ní znamenalo riziko, že domů budu i s motorkou přivezen autem. Sezonu jsem proto raději odjezdil na starém, ale spolehlivém "pérákovi".
S pomocí kamarádů, kteří si se svými Jawam 650 také užili svoje a věděli, o co jde, se mi podařilo do konce sezony  Jawu předělat tak, že původní tovární  elektrika  a některé další věci se nahradily  podomácku a  byla naděje, že se  motorka bude chovat jak má. Na jaře 2010 jsem pomalu a opatrně začal zkoušet, jak se  "DODO" povedlo (pro mladší a nevědoucí - DOdělej DOma,rčení,které jsme za socialismu používali po koupi nové Škody 100,120, Moskviče...). Motorka jezdila bez poruch. Po ujetí několika set kilometrů jsem jí začal věřit a když přišlo léto, rozhodl jsem se pro dovolenou právě na této Jawě.
Přestože události měly poměrně rychlý spád, zkusil jsem sehnat někoho, kdo by se mnou jel do východních Alp. Nesehnal jsem nikoho. Bylo jasné,že pojedu sám.
Trasu jsem neplánoval, chtěl jsem jet tam, kde bude hezky. Jasné bylo jen to,ž e chci vidět východní část Alp a pokud se bude dařit, zkusit dojet co nejdál na jih Itálie. Zabalil jsem stan, spacák, pár věcí, mapu Rakouska a pobřeží Jadranu, v bance vyměnil koruny za eura  a jednoho ne moc slunečného dne, byl to pátek 23. 7. 2010, jsem vyjel.
Rozhodl jsem se jet přes České Budějovice do rakouského Lince. V Budějicích jsem pozdravil pár známých-motorkářů a pokračoval na jih. Před Dolním Dvořištěm přišlo poslední tankování za koruny, pak přejezd hranic a byl tu Linec. Toto hezké město ale znám z dřívějška a tak  se jím jen projelo. Následovala cesta po dálnici směrem na Vídeň, ale po asi 25 km sjezd a odbočka na Steyr.
Měl jsem ujeto asi 170 km a tak  ve Steyru následovala zastávka. Ani toto nevelké okresní město nezklamalo. Upravené, dobře značené. Pro motoristy je známé tím, že se tu vyráběly a asi i vyrábějí traktory a nákladní vozidla  a před válkou i vyhlášená  osobní auta. Několik kilometrů za Steyrem se krajina vlní a jsou vidět první alpské kopce. Krajina je zde opravdu hezká a byl jsem  nucen  dost často zastavovat a fotit. To ale znají i mnozí další návštěvníci Rychlost proto není nijak závratná, nikam jsem ostatně nespěchal.
Další moje cesta vedla po bezvadné asfaltce, s poměrně řídkým provozem p řes města a městečka  Weyer-Markt, St. Gallen a Admont do Liezenu. Stoupání i klesání až 19 procent  - to se doma v Čechách nezažije. Byl jsem plně spokojen. Hezká krajina, příjemní lidé, motorka šlapala jako švýcarské hodinky - co si přát víc? Ani s noclehy není v Rakousku problém. Spal jsem v kempech. Cena za noc 11 až 12 euro za osobu, stan a motorku se mi vzhledem k vybavenosti kempů zdá  velmi přiměřená. Rakousko jsem dál projel přes Judenburg do Klagenfurtu, kde se mi zdálo vhodné, i když trochu proti plánu, navštívit nedaleké Slovinsko a až odtud Itálii.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.04
Známkováno: 27x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist