Rakousko a Itálie 2012

V původním plánu byla skupina cca 5 motocyklů, 9 lidí a projet Rakousko, Lichtenštejnsko, severní Itálii, Slovinsko, to vše za cca deset dnů, pak za týden – vypadlo Lichteštejsko a nakonec, protože jediní my jsme chtěli jet na 14 dnů, tak z toho vyšlo, že pojedeme část cesty společně a pak se rozdělíme. Ještě do odjezdu se to ovšem zamotalo tak, že už mi bylo jasné, že se potkáme tak maximálně na pumpě, když budeme mít štěstí.
Takže jsme si udělali soukromý plán cesty. 

1. Den - 30. 6. 2012

Začalo to dobře. Po sbalení motorky (kromě plných brašen navíc stan, spacáky, karimatky a tankvak), která tak připomínala spíš přetížený komediantský povoz než cruiser, jsme spolu s baťůžkem cca v 8:30 vyjeli z Bohumína. Počasáři slibovali azuro a nespletli se. Už v 10 hodin bylo asi 30 stupňů, takže jsme se celý den pekli. Protože jsem nechtěl jet po rozbitém úseku Olomouc – Vyškov, jeli jsme přes Lipník nad Bečvou a Přerov na dálnici na Brno. Nějak jsem si neuvědomil, že na této části dálnice není žádná pumpa a protože jsem nevyjel s plnou nádrží a někde za Přerovem jsem přepínal na rezervu, tak jsem se už viděl jak v tom vedru tlačíme. Navigace nás po zadání potřeby pumpy neustále posílala do okolních obcí, i když u Vyškova je pumpa na dálnici, ale asi si řekla, že je třeba nás trochu povodit hned na začátku cesty.
Naštěstí jsme k pumpě na dálnici dojeli a v nádrži byly ještě skoro dva litry, takže zbytečná panika.
Poprvé a naposledy jsme se potkali se zbytkem původní party a po kávě a ochlazení v klimatizovaném prostoru ÖMV jsme se vydali na další cestu.
Nebýt toho vedra, byla by to příjemná cesta do vnitozemí Rakouska. Po příjezdu do Göstlingu jsme se plánovali ubytovat v osvědčeném Bauernhofu, ale měli plno, tak jsme jeli dále s tím, že až něco uvidíme, tak se ubytujeme. Po pár km se objevil Alpenhotel Ensmann a bylo jasno.  35 Euro na osobu se snídaní bylo přijatelných, takže ubytovat, osprchovat. Po otevření dveří pokoje nás ovanul studený vzduch, takže jsme byli přesvědčeni, že je zapnutá klimatizace, ale žádná tam nebyla. Asi měli naakumulovanou zimu po lyžařské sezóně. Na večeři jsme si dali tradiční Wiener Schnitzel a těšili se na zítřek.

Ujeto cca 530 km

2. Den - 1. 7. 2012

Po snídani a nabalení motorky jsme vyrazili do cíle rakouské části dovolené – obce Maria Alm, vzdálené cca 10 km od Zell am See. Tady jsme měli zajištěno ubytování na čtyři noci v  Penzionu Tyrol http://pensiontyrol.com/, který provozuje český majitel, což má své výhody jednak v dorozumívání a jednak v sortimentu a cenách baru. Motorkářsky je to pěkná trasa, částečně okrajem Alp, takže je na co koukat a kdo má zájem může si po cestě prohlídnout lyžařská střediska Schladming nebo Bischofshofen. Jak si tak jedeme a kocháme se, tak najednou při sjezdu od Bischofshofenu do údolí prošlápnu zadní brzdu až na dno. Naštěstí jsem nebrzdil na poslední chvíli a ubrzdil to přední, ale zadní už se dneska nechytla – uvařila se. Protože motorka byla před odjezdem 6 týdnů v servisu (díky nepozornému plechovkáři jsem si ustlal na asfalt, naštěstí kromě modřin a otřesu mozku bez následků pro mě, což už se nedalo říct o mašině) a měli mimo jiné vyměnit i brzdovou kapalinu zadní brzdy, bylo mi jasné, že asi „zapomněli“ a já uvařil tu starou. Naštěstí penzion sousedí s pumpou Shell,  takže jsem koupil brzdovou kapalinu a na místě vyměnil. Faktem je, že ta „stará“ nevypadala moc staře, ale nijak jsem to neřešil. Až po návratu z dovolené jsem zjistil, že viníkem mohly být i sjeté desky, na což, ale v tom servise taky mohli přijít, když už se v té brzdě hrabali, takže kapalina byla možná sice nová, ale sjeté desky se přehřívaly a uvařily ji. I když po výměně kapaliny jsem brzdil zadní taky pořádně a už se to nestalo. Tak nevím.
Maria Alm je malá obec s typickými stavbami, ale hlavně pro motorkářské potřeby strategicky umístěná. Měli jsme v plánu GrossGlockner, Berchtesgaden a Krimml a vše je cca 75 km od penzionu. Výhodou je, že nemusíte nic balit a vozit sebou, kromě případných věcí na převlečení do horka, ať se nepotíte v motorkářských hadrech, v našem případě v kůži. A taky se nestaráte kde co sehnat a uvařit k jídlu, protože k noclehu je polopenze – mimochodem výborná.

Ujeto cca 200 km

3. Den - 2. 7. 2012

Podle předpovědi by dnes nemělo pršet a tak se po dobré snídani a nezbytné kávě vydáváme na GrossGlockner. O GG je tady plno cestopisů a různých názorů, ale já tam byl podruhé a klidně bych si to dal znovu. Na horách obecně platí, že je to o počasí. Zaplatit 22 Euro mýtné a vyjíždět to v dešti, zimě a mlze je o ničem. Nám naštěstí nepršelo a i když bylo spíš oblačno než polojasno, tak kromě „vichřice“ na Edelweisspitze počasí vyšlo. Zážitkem ovšem bylo setkání s partou nadšenců na Pionýrech všech typů a stáří. Nejdříve jsme se s nimi potkali na Edelweisspitze, kde jsme se společně fotili a vyptávali se na detaily jejich cesty, pak jsme je při našem odjezdu z vyhlídky Franze Josefa viděli postupně přijíždět a některé i tlačit. Jejich stránky i s cestopisem Alpy2012 jsou zde: http://jawapuldecitour.nolimit.cz/ .   

Po zpáteční cestě bylo nějaké kafe, vyhlídky na panoramata a na závěr nezbytné dotankování do plné u „naší“ Shellky u penzionu, pivko, výborná večeře a nějaký ten panáček na dobré spaní.

P.S.
Výhodou cestování po Rakousku a Německu jsou bezplatné skříňky pro motorkáře u  turistických atrakcí, kde si schováte co potřebujete a nemusíte nic vláčet sebou. Samozřejmostí jsou i vyhrazená místa pro parkování motorek (v Itálii parkujete s moto kde chcete – to je ještě lepší :-)).

Ujeto cca 150 km

4. Den - 3. 7. 2012

Dnes je v plánu Orlí Hnízdo v Berchtesgadenu a jezero Königsee tamtéž. Vyrážíme po snídani za pošmourného počasí, ale bez deště. O půl dvanácté parkujeme na parkovišti u odjezdové stanice autobusů na Orlí hnízdo. Trochu jsme sice pobloudili, protože hlavní příjezdová cesta byla kvůli opravám zavřená a navigace si to nechtěla nechat vymluvit, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a pocit, že tímto směrem to někde musí být, a bylo :-). Zastavuji  vedle Viraga s českou RZ a za chvíli přicházejí i majitelé, (které tímto pozdravujeme) a dáváme se do řeči. Zrovna se vracejí z dovolené podobné té naší a protože když jeli na ni, přijeli do Berchtesgadenu pozdě a nestihli autobus na Orlí Hnízdo, rozhodli se, že se tady zastaví na zpáteční cestě, tedy dnes – jejich cestopis je zde: http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/rakousko/alpy-22.6.-4.7.-2012-23136.html . Ale mají neuvěřitelnou smůlu a s nimi všichni ostatní, včetně nás – nejde proud a tedy nefunguje výtah, kterým se jezdí ve skále nahoru do Orlího Hnízda. Kdy bude závada opravena se neví. Paní v pokladně říká každému něco jiného s tolerancí od půl hodiny do zítřka. Chvilku pokecáme, pobloumáme po obchodech se suvenýry, dáme zmrzlinu a rozhodujeme se nečekat na zázrak a jet rovnou k jezeru Königsee. Obří parkoviště, skříňky na věci, procházka k jezeru.  Stánky jako u nás na pouti, ovšem housku s grilovanou sekanou - "ala Globus" - si nemůžeme nechat ujít. Počasí nic moc, tak cestu po jezeře necháváme na jindy. Strejně se tady chceme ještě jednou podívat. Dáváme obligátní kafe a štrůdl a po půl třetí vyrážíme do Zell am See. Po výjezdu z Berchtesgadenu začíná drobně pršet, ale na nepromoky to není a před sebou vidím světlejší nebe, tak doufám, že se to vybere. Trvá to asi 15 minut a jsme z mrholení venku. Po čtvrté už parkujeme v centru Zell am See. První čeho si nejde nevšimnout je neuvěřitelné množství arabských rodin. V našem penzionu nám řekli, že Zell am See se stalo druhým domovem pro rodiny z arabských emirátů, údajně již koupili několik hotelů a jezdí tam se všemi manželkami a dětmi. Chvíli tam bloumáme ulicemi a jedeme pryč. Připadal jsem si jako mezi mumiemi. V penzionu obvyklý program jako včera. :-)

  
Ujeto cca 180 km

5. Den - 4. 7. 2012

Dneska jsou v plánu Krimmelské vodopády, dle různých pramenů, druhé, či třetí největší vodopády v Evropě. Jestli jsou druhé nebo páté je mi celkem jedno, každopádně stojí za návštěvu. Vyjíždíme něco po desáté a protože je zataženo a zima, nebereme si sebou nic na převlečení s tím, že u vodopádů bude od vody zima ještě větší. Chyba. Pět kilometrů za Zell am See je jasno a 30 st. Hlavně, že mám v mobilu aplikaci na počasí pro celou Evropu, debil. Kolem půl dvanácté jsme na parkovišti pro moto, skříňky a tak. Pečeme se celý den, baťůžek není daleko od kolapsu. Ještě, že je holka do nepohody a nedává mi to moc sežrat. Nicméně vodopády stojí za vidění, vstupné za hubičku (asi 2,5E/os, nepamatuju přesně).  Pokud to chcete absolvovat až nahoru, je to tak na 5 - 6 hodin. My jsme došli do dvou třetin asi za hodinu a půl od vchodu. V této oblasti je taková odpočinková mezistanice   s restaurací, stánky s občerstvením a místem na posezení u řeky. Mimochodem pivo zn. Gösser, které tu prodávali, je asi to nejhorší pivo co jsme kdy pili. Já jsem teda jen ochutnal a fujtajbl. Plechovka i s pivem skončila v odpadkovém koši. Není nad vodu. Baťůžek je na odpis, tak se chvíli válíme ve stínu a zavodňujeme. Kdybychom si vzali věci na převlečení, tak by to byl bezchybný zážitek. Kolem půl čtvrté jsme zpět u moto a vyrážíme do Maria Almu, s malou zajížďkou do Kaprunu, kde jsme se jen otočili. Mimochodem přijedeme opět do zatažena a dle majitele tam bylo pod mrakem celý den. Zvláštní údolí. Večer balíme a platíme ubytování a stravu (cca 33 E/os/noc), protože zítra se přemisťujeme do Itálie.


Ujeto cca 170 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE