europ_asistance_2024

Přes Stelvio na Grossglockner

Text: CecilGS | Zveřejněno: 12.3.2012 | Zobrazeno: 36 089x

Kapitoly článku

Den 3 - středa 22.6.

Ráno jsme se probudili opět do azurového rána, a po vydatné snídani jsme vyrazili na první menší okruh okolo Sella RONDY. Po obědě se k nám měl přidat i Stefano, který nám slíbil ukázat místní cestičky pro motoblazny. Po prvních 24 zatáčkách nad Campitellem zastavujeme na passo SELLA a než stihneme pár krát podřadit, projíždíme passoGARDENA, nádhernou klikaticí sjedeme do údolíčka a pak zpět nahoru přes passo CAMPOLOGNO a passo PORDOI. Dokončujeme kolečko okolo majestátného skalního masívu SELLA dolů do údolí, kde už nás čeká náš místní průvodce s připraveným obědem a naleštěnou motorkou.
Jen škoda, že v tuto chvíli nás musí opustit naš moravskoslezký kolega, kterého volají neodkladné povinnosti ve firmě. Rozlučka, slzy, poplácání po ramenou a mačkáme to na oběd.
Přijíždíme k hotelu a tam už nás čeká Stefan s lišáckým usměvem nechystaný v koženým oblečku, na parkovišti naleštěná Suzuki SV1000S a my začínáme tušit co nás odpoledne při druhem kole v sedle čeká. Po obědě tedy usedáme do sedel, chytáme se řídítek a jdeme to mačkat. První kam míříme je nedaleká přehrada pod Marmoládou a passo FEDAIA. Potom různýma cestičkama k passo STAULANZA a nebýt našeho průvodce, tak by jsme se na 100% někde zamotali a nepomohly by nám ani naše Garminy. Stefano je prostě místní a vedl nás cestičkama, které opravdu znají jen místní. Navíc nas dostal, protože se svou Suzinou zdolával i lesní cesty, které byly jak vyšité pro naše GS. Takže nasledovalo pár lesních etap a okruh na kterém jsme zdolali s tímhle šílencem i passo GIAU. Při zpáteční cestě na hotel nás zastihla pravá letní bouřka, ale taková, že i když nejsme z cukru, museli jsme se schovat (padaly kroupy a hovna s háčkama).
Zapíchli jsme to u nejbližšího penzionu a rychle jsme nalezli do přístřešku pro popelnice a tam tu smršť přečkali. Po deseti minutách bylo po všem a za dalším kopcem zase azůro. Ten den už jsme měli za sebou všechna velká passa, a tak jsme se mohli zaslouženě odměnit dobrým jídlem, vínem,sauničkou, a načerpat síly na další část naší cesty.

Den 4 - čtvrtek 23.6.

Další den se opět probouzíme do azurového rána (jak jinak, jsme přece v Itálii), loučíme se se Stefanem a jeho ženou Zuzanou a se slibem návratu v zimě sedáme na naše Micinky a mačkáme to směrem na GG. Znovu projíždíme již pokořené passo PORDOI a v klidu se proplétáme mezi nádhernými skalnatými masivy Dolomit až nakonec vyjíždíme přes passo FALZAREGO a passo TRE CROCI z Itálie a vyjíždíme do Rakouska, kde se pomalu začíná kazit počasí, ale zatím neprší.
Čím víc se přibližujeme Grossglockneru, tím víc houstnou mraky. Cestou dáváme pod Glocknerem pořádny Wienerschnitzel, ať máme sílu a pomalu začíná kapat. Kapek přibývá a při průjezdu závorou a placení myta na Glockner už chčije jak z konve a paní u kasy nam zdůrazňuje, že nahoře je silná bouřka a vítr. Krátká porada a přicházeji ke slovu naše již osvědčené pláštěnky.
Se slovy, že nás nic nezastaví usedáme na stroje a zdoláváme šnečím tempem mlhu a přibývající déšť. Není vidět na metr před sebe a tak se občas hodí i auta před náma, kterým visíme na zadních světlech jak vosy na bombónu. Nahoře se konečně mraky začínají trhat, mlha ustupuje a teplota klesá na osvěžujících cca 5 st.C, ale jsme tady!!! (ješte se sem musíme někdy vrátit a kouknout jak to tady vypadá za sluníčka).
Dolů jsme se snažili dostat co nejrychleji, protože už jsme toho deště a zimy měli dost a navíc nás už netrpělivě očekával kamarád pracující v hotelu ve Fusch an der Grossglocknestrase (ten bohužel doporučit nemůžem :-( ), u kterého jsme měli přespat a za pomocí pana Jägermaistera rozmrznout. Večer jsme pak dlouho rozebírali počasí a přáli si ať už druhy den neprší.


Den 5 - pátek 24.6.

K našemu velkému překvapení ráno zase prší, ale naštěstí už ne tak hustě, takže jedem odsud než začne ještě víc. Původně jsme ještě chtěli při ceste domů zvládnout Orlí hnízdo, ale nakonec kvůli počasí měníme plán a mačkáme to okolo Zell am See a Salzburgu do Německa.
Vjezdem do Německa se zbavujeme mraku, který nás pronasledoval, a dosyta si vychutnáváme bavorské bundesky přes Regen a do Železné Rudy. Na Prahu to bereme přes Klatovy, Nepomuk a skrz Brdy (kde děláme ještě malou zastávku) na Prahu.
Kousek za Klatovama ještě máme malou servisní zastávku. Jarovo F800 se zastavuje a nic neříká :-). Po chvilce bádání zjištujeme, že po montáži navigace se odpojil nepřitažený mínusový káblík. Po cca 10 minutkách je vše opraveno a frčíme dál. Domů přijiždíme unavení, ale max. spokojení, že jsme vše projeli tak jak to bylo přibližně naplánováno.
Ještě pár dnů po návratu se nám z těch zatáček motají hlavy, ale vzpomínka na tuhle cestu nám zůstane dlouho v paměti. Moc pěkná motodovča a už plánujem další, tak uvidíme, kde nám letos uvízne prst na mapě. Hlavně, ať vždy dorazíme všichni domů kolama dolů tak jako tentokrát.

Další fotky z Dolomit a z ostatních naších vyjížděk najdete na http://cecilgs.rajce.idnes.cz/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Komentáře: 19 komentářů Nahlásit chybu v článku Vytisknout článek Objednat reklamu

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (18x):
Motokatalog.cz

TOPlist