Přes Stelvio na Grossglockner

Dlouho jsme debatovali o tom, kam to letos natáhnem a pořád jsme se nemohli rozhodnout. A bylo to někdy z jara, když v dubnovým čísle MOTOCYKL vyšlo pár stránek o těch nej… “PASSECH” v Itálii, a bylo rozhodnuto. Perfektní inspirace.
Léta jezdíme do it. Alp na lyže a vždy, když tam koukáme z lanovky do údolí, si říkáme, že by to byla v létě paráda na dvou kolech! A to byl ten impuls. Začali jsme to tedy plánovat kudy, kam a kdy. Řekli jsme si, že bychom jich mohli zkusit projet co nejvíc. Oproti loňsku nám z party dva kusani odpadli, ale podařilo se nám je úspěšně nahradit neméně kvalitními GS-áky :-) Takže znovu 2 ks F800GS a 2 ks R1200GS. A vše mohlo začít!

Sraz jsme si dali na výpadovce z Práglu u MC Donalds v Rudné, kde se k pražské grupě přidal severomoravský mohykán Radim, který se jen den před tím vrátil ze čtyřdenního motovýletu po Maďarsku. Vyrazili jsme směr Plzeň a hned za Berounem jsme to zmáčkli přes Hořovice okolo Brdských lesů do Železné Rudy, tam byla první pauzička na kafe. Po malé pauze se dál pokračovalo celkem svižným tempem přes Degendorf po jediné dálníční vložce okolo Mnichova. Chtěli jsme být co nejrychleji na těch krásnych bundeskách jižního Bavorska, tak proto jsme si tu chvíli protrpěli na dálnici. Těsně před Mnichovem jsme zažili parádní zastávku, a to když jsme ty naše krasavice jako vždy parádnicky srovnali vedle sebe jednu za druhou a hned vedle nás to zapíchl maník z BMW AG, WERK I s bílou dodávkou, takže to vypadalo jako naše servisní doprovodné vozidlo.

Podařilo se nám tam dorazit celkem brzy, tak jsme to po rychlém ubytování se a odlehčení strojů využili ke krátkému výletu. Na konci Zillertalu je další krásná přehrada Schlegeisspeicher. Do večera jsme to pohodovým tempem stihli zpět a rovnou se podávala véča a rozehřívala sauna. Uzávěrka prvního dne se nám pak protáhla do pozdních hodin při debatě s panem Jägermeistrem

.

Ráno jsme vyrazili brzy, ať si passo Stelvio vychutnáme co nejdříve (to jsme ještě netušili jak si to zpestříme). Naplánovali jsme to mimo dálnici, takže Innsbruck jsme míjeli po okrskách a i kus Brennerského průsmyku jsme si vychutnávali po bundesce vedoucí souběžně pod dálnicí. Vychutnávali jsme si ji tak, že jsme přejeli původně plánovanou odbočku na Stelvio, takže se nám to malinko protáhlo a na Stelvio jsme nakonec dorazili “zkratkou” přes passo GIOVO. Po předešlém náročném večeru nam to sice připadalo dlouhé, ale ten pocit když člověk sesedne na Stelviu ze sedla a koukne se dolů, tak je to paráda. K tomu dobrá kávička s kamarádama na terase se zbytky sněhu a atmosféra je dokonalá.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE