Přes Alpy k moři

V červnu roku 2009 jsme se téměř celé Pasacheros vydali z Liberce do Alp. Bohužel v tu samou dobu se rozhodla navštívit takřka celou střední Evropu výrazná fronta od Balkánu, takže v neustálém dešti a zimě jsme po pár dnech prchli ze skvělého penzionu paní Embacher ve Viehhofenu zpět domů. Nic jsme neviděli a strašidelně jsme zmokli a navíc jako bonus jsme kdesi na jihu Čech stačili píchnout zadní pneu jedné z mašin. Moc prima výlet. Pod tíhou tohoto červnového masakru jsme se tři z nás rozhodli na místo činu v září vrátit. Na cestu vyrazil Kuba Yamaha XVS 650-Elenka, Janča Suzuki VS 800-Beruška a já Suzuki VS 800-Verunka.

Přes Alpy k moři

Kapitoly článku

1.den: Pátek 4.9.2009 Liberec – Žatec 162 km

Vyrazili jsme na cestu kolem půl čtvrté a předpověď počasí nevěstila nic dobrého. O to více jsme byli zaskočeni celkem slušným místy až slunečným počasím. Pršet začalo až 10 km před Žatcem, ale to už nám bylo celkem jedno. Mašiny jsme zaparkovali kolem půl sedmé u známých v garáži a další naše kroky směřovaly na náměstí, kde se konaly slavnosti města Žatce Dočesná 2009. Na náměstí jsme se srazili se zbytkem skupiny, která přijela vlakem. Pilo se pivko a tak vůbec a halekalo se při vystoupení skupiny Čechomor. Príma večer.
Příhoda:
Janča vyzkoušela třikrát jednu atrakci z poutě, ze které, když jsem se na ni jen díval, se mi dělalo lehce nevolno. Obdivuji svoji ženu, že do toho „mixéru“ vůbec vlezla.
Příhoda: 
Podrobným průzkumem stánků rozličných pivovarů jsme objevili Pivní lihovinu, kterou jsme samozřejmě vyzkoušeli. Vyrábí se údajně z jakéhosi šestnáctistupňového piva. Kolega „pan Málek“ onu kořalku neudržel a znečistil Žateckou kašnu.

2.den: Sobota 5.9.2009 Žatec – Nová Ves u Českých Budějovic 233 km

Po obědě jsme zařadili jedničku a přes Plzeň jsme zamířili do Písku k předem domluvené pumpě, kde na nás už čekal Kuba. Cestou prakticky nepršelo, ale byla dost zima a hlavně nepříjemný nárazový vítr. Chvilkami jsem myslel, že nás to sfoukne ze silnice. Všichni tři jsme se pak už přemístili k příbuzným do Nové Vsi u Českých Budějovic. Motorky byly v garáži, takže v suchu.
Příhoda:
Kuba čekal na pumpě už ve čtyři, protože myslel, že je sraz právě ve čtyři a my jsme dorazili na pátou, protože jsme mysleli, že sraz je v pět. Dodnes nevíme, jestli tam byl Kuba o hodinu dříve, nebo my o hodinu později.

3.den: Neděle 6.9.2009 Nová Ves – Viehhofen 323 km ( plus 20 km projížďka) 

Ráno jsme se probudili do sluníčka, ale veliké kosy. Namířili jsme si to na hraniční přechod v Dolním Dvořišti a dále na Linz a po dálnici do Salzburgu. Cestou bylo stále pěkně a docela se oteplilo. Před Salzburgem jsme se o malé přestávce domluvili, že do Viehhofenu pojedeme přes Německo po silnici číslo 311 a udělali jsme opravdu dobře. Nádherná silnice mezi ještě nádhernějšími horami nás vedla přímo k Zell Am See. K penzionu paní Embacher jsme dorazili kolem půl třetí, což byl krásný čas. Paní Embacher nás přivítala náprstkem šnapsu. Když jsme si vybalili a zabydleli se, tak stále bylo pouhé odpoledne a tak jsme ještě vyrazili na výletík do Zell Am See. Městečko je opravdu krásné. Z něj jsme také koukali na první velikány Vysokých Taurů, které byly ozdobeny čepicemi sněhu. Moc jsme se těšili na další den. K večeři byl párek a bramborová kaše a také trocha trenčianských párků s fazuĺou, neboť Kuba koukal do hrnce jiných motorkářů tak mlsně, až od nich dostal porci na ochutnání. 
Příhoda:
Cestou po silnici č.311 se mi povolilo pravé zrcátko a tak jsem si ho utáhl na odpočívadle, a když se pokračovalo v jízdě, tak jsem si ho potřeboval srovnat a nechtěl jsem ztratit rychlost. Tak jsem začal rovnat zrcátko levou rukou, načež pode mnou motorka zcela vypověděla službu. Zastavil jsem na krajnici a vzpomínal na stejnou chvilku, která se mi stala na dovolené před dvěma lety, kdy mi u první Verunky vypovědělo službu dobíjecí relé. Než jsem stačil propadnout panice, tak jsem si všiml, že jsem si omylem tou rukou, kterou jsem rovnal zrcátko, vypnul hlavní spínač a Verunku jsem uspal. Sláva. Vše v pořádku.

4.den: Pondělí 7.9.2009 Viehhofen – Lido De Sole Bibione 319 km

Ráno jasno. Jupíííí. Ale 4 stupně, což byl mazec. Kolik asi může být nahoře v horách? Posunuli jsme tedy odjezd z půl deváté o hodinu déle. Mezi tím jsme posnídali výbornou snídani od paní Embacher a zaplatili nocleh. Tentokrát jsme platili ne 18, ale 20 Euro. Před půl desátou jsme tedy vyrazili k mýtu ve Fuschu a to už bylo přijatelných sedm stupňů. Co nás čekalo poté asi nemá smysl moc popisovat. Naprosto geniální přejezd hor po Grossglockner Hochalpenstrasse umocněný jasným nebem a na vrcholcích teplotou až 13 stupňů. Zdolali jsme Edelwiessspitze 2577 m.n.m., kde jsme si vyrazili pamětní odznáček, k čemuž potřebujete minci 1 Euro a minci 10 cent a poslali jsme pohledy. Serpentiny z kostek jsme zvládli, řekl bych, v klidu. Led před tunelem v sedle Hochtoru 2575 m.n.m, na který nás paní na mýtnici upozorňovala už byl pryč, ale v tunelu byly ještě rampouchy. Vlastně sedlo Hochtor bylo celé ve sněhu. Na Franz-Josefs Höhe byla spousta mašin, vesměs H-D rozličných typů, převážně s velmi burácejícími výfuky. Velikán Grossglockner se pyšně ukazoval v modrém nebi a my jsme na to všechno koukali jak z jara. Nedá se to popsat, musí se to vidět. Poobědvali jsme sekanou a zamířili přes Heiligenblut na Lienz. Cestou jsme se museli vyhnout hejnu ovcí, které lízaly na silnici asfalt. Asi lízaly vodu, či co. Z Lienze směr jih na Plöckenpass/Passo Di Monte Croce Carnico 1360 m.n.m, kde jsme překročili hranice do Itálie. Na parkovišti první pravá italská káva a pak dolu ostrými serpentinami a dál na Tolmezzo a po dálnici směr Udine a dále až na sjezd Latisana a odtud už nás vedly šipky přímo do Bibione. Nocleh jsme sehnali celkem rychle. Sice to nebylo nic ultralevného, ale zase jsme bydleli přímo u pláže a v celkem slušných pokojích. Večer procházka na pláž a první ochutnávka moře.
Příhoda: 
Na Plöckenerpassu jsme zaparkovali motorky uprostřed velkého parkoviště vedle krásného Haryka. Ten ale po chvilce odjel a tak jsme tam zůstali sami. Netrvalo dlouho a dorazil autobus, který se začal na parkovišti otáčet a měl to tak na těsno, že téměř škrtal o Verunku. Celé osazenstvo zahrádky restaurace zvědavě pozorovalo celou akci a už už čekalo kdy autobus motorku povalí. Zatímco já jsem se modlil, aby se nic nestalo a navenek hrál tvrďáka, kterého přeci taková nicotná záležitost nemůže rozhodit. Autobus zastavil asi 3 cm od mojí milované Verunky. Spadl mi kámen ze srdce a stejně pro jistotu jsem šel mašinu trošku posunout bokem
Technická: mýto Grossglockner Hochalpenstrasse 18 Euro, mýto dálnice TolmezzoLatisana 4,40 Euro

5.den: Úterý 8.9.2009 Lido De Sole Bibione 0 km 

Ráno se rozhodlo, že se půjdeme podívat do nedalekého přístavu. Přístav byl ale asi necelou hodinku chůze, takže jsme se vrátili vlastně až k obědu. Celý den byl vlastně klasický den u moře, kdy tak nějak poleháváte a odpoledne se jde k moři. Proběhlo samozřejmě koupání, ale nijak významné, protože Janču bolelo v krku a brala brufen. Večer jsme navštívili pizzerii v naší ulici a dali si pizzu a kávu.
Příhoda: 
Janča si vykloktala slivovicí, takže z ní táhlo, jak ze sudu, ale myslím, že to bolavému krku pomohlo. Já jsem poctivě dezinfikoval krk a vůbec celý organizmus každý večer, takže vůbec nedošlo ani k náznaku choroby.

6.den: Středa 9.9.2009 Lido De Sole Bibione 0km

Další válecí a koupací den. Akorát dopoledne jsme si půjčili na hodinku kola a jeli se podívat na nedaleký maják. To místo je opravdu krásné a stojí za to se tam podívat. Chvilkami se musí kolo tlačit, protože je cesta plná písku, ale je to romantika. Večer byl oslaven jako poslední u moře dvěma pizzami a kávou.
Příhoda: ……a bezpočtem krvelačných komárů. A to mě fakt štvalo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.30
Známkováno: 27x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist