Poznání Dolomit 2010

Tak a je to tady,  sobota 3.7.2010, den D, den kdy je naplánován odjezd naši rok očekávané motodovolené. Plánování začalo na začátku zimy, při dlouhých zimních večerech. Jak jinak, než čtením Vašich cestopisů v motorkářích, kde jsem si zapsal některé body, kam jsme se chtěli podívat. Dále přišly na řadu mapy, ve kterých jsem si naplánoval trasy na celou dovolenou a nahrál jsem si je do navigace Garmin Zümo 550. Jelikož loni do Griesu to bylo dokonalé a zpět přes Mariazel ještě lepší, cestu jsem ponechal, jen trošku poupravil, aby to nebylo úplně stejné. Cíl prvního dne byl camp Alla Baita v Misurině, přímo pod pohořím Trecime, který jsme našli s mým sousedem Jirkou. On dříve (než šel do důchodu) podnikal s jednou italskou společností a umí velmi dobře italsky.  Je blázen do campů, tak má doma plno italských knížek s kempama. Jelikož má Dolomity prochozené, poradil mi, kam se máme podívat.V pátek večer balím kufry, vak 50l, kufry nacvaknu na motorku, vak přidělám na topcase, seřídím zadní tlumič a jedu projet naložené, po Africe mé nové BMW R1150GS. Po pár projetí přes brzdící retardéry zjišťuji, že se topcase docela hejbe a proto přistupuji k plánu B, rozdělím vak přidělaný na topcasu do dvou a přidělám je kurtama k bočním kufrům, což se později ukáže jako né moc dobrý nápad.
Jelikož byla před námi dlouhá cesta, vstáváme už v 5:30 h, abychom dopakovali jídlo z ledničky, do topcasu, a do tankvaku, nasnídali jsme se, i když díky cestovní horečce jsem toho moc nesnědl :-) a v 6:25h mačkám startér a vyrážíme, bohužel sami manželka Marťa a má maličkost Aleš (Alan 2) protože pantáta Josef, který s námi měl jet jako loni do Alp, onemocněl před odjezdem žloutenkou, tudíž se s námi den předtím (když jsme tam vezli děti a psa) se slzamy v očích pouze rozloučil. V Rokytně ještě zahneme ke kamarádoj Mirkoj u kterého servisuji své Bávo, abychom se rozloučili a plnou parou vpřed. Po 11km jízdy v Sezemicích mi začala Marťa bouchat do zad, hned mě napadlo , jako každého chlapa :-) co jsem provedl?, po otočení jsem zjistil, že se z vaku přivázaného na kufru u výfuky stal přívěsný vozík :-(. Samozřejmě mi výfukové plyny přepáliliy kurtu, prodřel se vak, botasky a nějaké drobnosti. Tak jsem přidělal vak na topcas a doufajíc, že to byla snad jediná závada, kopu jedničku a pálíme už snad plnou parou vpřed. V Jindřichově Hradci dotankovávám do plna, Marťa dává kafe, já tatranku, asi po 10 min přestávky vyrážíme dál. Počasí bylo nádherné už od samého rána, slunce pálilo. Asi protože bylo takové horko a vak je vyroben ze slabého pe materiálu, začal se trhat  více a více, proto jsem v Č. Budějovicích zastavil u OBI, koupil izolačku a vak zalepil. Průjezd Budějovicemi byl úmorný, totálně ucpané, jelikož jseme jeli v koloně a ze mě lilo jako z vo....dovodu :-), sundal jsem si přilbu a kolonu jsem projel bez přilby. Jen jsme projeli hranice v 11:30h směr Linz, vše se zlepšilo, silnice prázdné, příroda nádherná, no prostě Rakousko. Z Linzu jsme jeli směr Salzburg po cca 30km jízdy po dálnici jsme sjeli na Gmunden a Ebensse, kde jsme loni nestihli vyfotit jezero Traunsee plné plachetnic.

U jezera dáváme oběd- řízečky z domu, asi po půl hodině opět sedáme do sedel, mačkám spojku, kopu jedničku a jedeme směr Hallstat a Zell am See. Přes GG jsme díky časové tísni nejeli a objeli jsme to přes Mittersill, Lienz, kde jsme zaplatili 8Eur za tunel. Hranice mezi Rakouskem a Itálií byste poznali i bez hranic, podle né moc pěkných silnic. Ještě než jsme projeli hranice, začalo z ničeho nic pršet, jelikož jsme jeli v riflích honem jsem zajel pod přístřešek a asi 40km před cílem jsme nuceni se převléknout do motorkářkých kalhot.Jen jsme přestrojení, za opět slunného počasí vyjíždíme (pršelo asi 5min:-)). Do Itálie vjíždíme kolem 18h, únava po dlouhé cestě už na nás začíná doléhat, navigace ukazuje dojezd za 40min.Jelikož jsme si trošku zajeli, dojíždíme do Misuriny v 19h, platíme kemp 18Euro (stan, motorka, dvě osoby) což je docela dobrá cena, stavíme stan, něco málo pojíme a utrmáceni leháme do pelechu, kemp je plný Čechů, najeto 753km.

2. den, 4.7. 2010

V neděli ráno 4.7. se probouzíme do slunného rána, jen náš stan je tak nějak trochu ve stínu, když jsem vylezl ze stanu, zjistil jsem, že jsme postavili stan před vysokým smrkem, který nám stíní (asi proto tam včera bylo takové volno .-)), s toho důvodu jsme se hned přestěhovali vedle. Umyli jsme se, udělali snídani a díky stěhování v 10h vyrážíme vstříc Marmoládě. Bohužel po projetí Cortiny před Pocolem je cesta z důvodů cyklistických závodů uzavřena. Potkali jsme se tam s dalšíma Čecháčkama, kteří nás informují o situaci. Po zjištění, že cesta bude zavřená až do 14:00, přistupujeme k náhradnímu plánu a tím je, podívat se přes Auronzo, passo Cibiana na passo Giau, kam podle mých propočtů, ........no dobře no tak teda podle navigace :-) dojedeme cca ve 14h a to je čas, kdy by měla být cesta otevřena. A tak se také stalo, slunce pálilo, v Cibianě jsme si sedli na lavičku pod stromy a dali si svačinu. Po chvíli přijeli opět Čecháčci, které byli u Pocolu, prý se jim nápad jet druhou stranou také líbil a tak jeli za náma. Mezitím co si šli dát kafe, mi posilněni ale zatím zklamáni, že jsme toho moc neviděli sedláme naše bávo a touhou konečně něco vidět jedeme vzhůru na passo Giau. Od Cibiany se cesta rapidně změnila k lepšímu, čím jsme se blížili k passo Giau, z důvodů krásné přírody  zklamání opadlo.

Při příjezdu na passo Giau se tajil dech, byla to opravdu nádhera. Skála úplně svítila, mé první porovnání s rakouskými Alpami. Je to těžké porovnání, jelikož v Rakousku jsem viděl takovéto hory poprvé a to je něco úplně jiného, ale musím říci, že v A jsou určitě lepší silnice a pěkně se tam svezete, kdežto takové zbarvení skal jaké jsou v I se jen tak nevidí. Byl jsem s toho tak unešený, že když mě Marťa fotila u motorky, cítil jsem jak se tam někomu něco pálí, bohuže v zápětí jsem zjistil, že to jsem já :-(. Tulil jsem se k motorce tak vášnivě, že jsem si o koleno výfuku připálil kalhoty a mé koleno :-). Má to ale své pozitivum, budu mít nové kalhoty, ty připálené jsem měl 5 let, to je nejvyšší čas je vyměnit. Odhodláni pokořit passo Giau, jdeme krásnou procházkou pod horu. Jelikož slunce pralo do našeho černého motooblečení i do bot, v půl cesty jsme to vzdali a se slovy, že se tam ještě vrátíme, jdeme zpět k motorce. Bereme přilby a nádhernou cestou se vracíme do kempu. Po sprše a večeři, jdeme prozkoumat městečko Misurina, po té se vracíme krásnou procházkou kolem jezera zpět a jdeme spát. Po zkušenosti z první noci, kdy jsem lezl do spacáku v trenkách a Marťa se mě tlemila v mikině a teplákách abych nezmrzl, si raději beru termoprádlo "bylo opravdu chladno ....trošku". Najeto 230km

3. den, pondělí 5.7. 2010

V pondělí se opět probouzíme do slunného rána, i do stanu svítí,  vyjíždíme opět kolem 10h, zkoušíme štěstí po druhé, jedeme vztříc Marmoládě a nyní už na ostro. V Pocolu je otevřeno, závody se nekonají, tak jedeme vesele dál. Jedeme okruh Cortina, Pocol, passo Fedaia, passo Sella, passo Gardena,  Araba, passo Falzarego. Cesta byla opravdu nádherná, to se nedá ani popsat, to se prostě musí zažít, slovama se ta krása nedá vyjádřit. Doporučuji každému, aby se sem dojel podívat, opravdu ta příroda je nádherná, vůbec nechápu jak to tu vyrostlo. Tady se teprve tají dech, pokud projíždí zatáčkou autobus, ostatní musejí zastavit, aby vůbec projel.

Po passo Sella následovalo passo Gardena, také nádhera. Tam jsme pokecali se slovenskýmy bratry, také na GSu, a vraceli se pomalu zpět. Při sjíždění z jednoho kopce do Arabby a kochání se přírodou, kdy naše rychlost byla kolem 60km/h, nás předjel cyklista, to jsem nechápal, dobrej blázen, na takovéto cestě jestli si nerozbil nos, tak měl kliku. Ale to už já nevím, přece jsem si nemohl nechat líbit, že mě předjel cyklista :-). Do kempu dojíždíme opět kolem 17h, po sprše před večeří jsme šli do města nakoupit nějaké pečivo, nic jiného zatím nepotřebujeme, jídla (konzervy) máme dost, trošku jsme to přepískli, asi to budem jíst ještě doma :-).  Najeto 228km

4. den, úterý 6.7. 2010

V úterý  vstáváme už v 8h, probudilo nás sluníčko, které nám pálilo do stanu. Po studené noci to bylo příjemné probuzení. dolejvám 1dcl oleje do motoru a vyrážím do krámu pro čerstvé pečivo, Marťa zatím uvařila čaj. Po snídani osedláváme naší Bramboru a hurá na passo Falzarego, cestu tam jsme projeli již několikrát, tak jsem si užíval hlavně zatáčky. Plán byl vyjet lanovkou na vrchol, ale po zjištění, že jedna cesta tam stojí 16Euro pro jednoho, byl plán změněn. Prošli jsme suvenýry nakoupily nějaké dárky domů a samolepky na moto, popovídali s dalším motorkářem z čech, který odvezl rodinku k moři a on si jel projet na Triumph Tigra, kterého vezl na vleku Dolomity. Po přestávce asi 1h jsme se dali směrem La Villa přes Corvara in Badia, do Arabby a dál přes Livinallongo, passo Falzarego do Misuriny, kde jsme se naobědvali a jeli projet Trecime.Ve 13h odjíždíme z kempu, cca po 1km projíždíme mítnou branou, kde jsme zaplatili 6Euro za vjezd. Cesta nahoru byla krásná, musím říct, že po dlouhé době jsem jel po opravdu krásné cestě. Když jsme  dorazili na samý vrchol, hrozně tam  fičel vichr, ale ten rozhled byl úžasný.  Zaparkovali jsme Bávo na parkovišti a šli podél hory krásnou štěrkovou cestičkou ke kapličce, kde jsme se otočili a šli zpět k motorce, foukal opravdu silný vítr. Přejeli jsme na vrchní parkoviště,  kde jsme udělali pár fotek, já jsem vyběhl k otvorům ve skále, byly to kulometní hnízda a jeli zpět do kempu.

Zahráli jsme karty, najedli jsme se a já jsem ještě proštudoval zpáteční cestu v navigaci, jelikož následující den byl bohužel posledním dnem naší motodovolené. Šli jsme brzo spát, protože jsme chtěli brzo vyjet, ještě jsme něco pobalili.  Noc byla docela rušná, celou dobu od soboty až do úterý byl klid, ale večer přijel nějaký dětský tábor plnej Maďarů a opravdu dělali bordel.  Nicméně usli jsme, ale v noci mě probouzela opravdu zima, bylo 5stupňů nad nulou, už jsem si chtěl obléknout i přilbu :-), abych se aspoň trochu zahřál. Najeto 185km

5. den. 7.7. 2010

Ve středu 7.7. vstáváme už v 6h, stále byla zima a foukal docela vítr. Já jedu do krámu pro pečivo ke snídani i na cestu. Dohodli jsme se s Marťou , že posnídáme později. Sbalili jsme stan, napakovali motorku, rozloučili jsma se se sousedy, kteří vedle nás měli stan a dokonce to byli naši známí. V 7h beru za plyn a hurá domů.Jedeme na Lienz, potom dál na Mariazell, kolem 10h se začínáme dívat po místečku na snídani. Začíná svítit sluníčko, ale vítr fouká dál. po chvíli jsme zastavili na pěkném parkovišti u silnice, kde dáváme snídani. Zahříváme se čajem a cpem do sebe italské bagetky a českou paštiku, ještě byla dobrá.  Jelikož je před námi ještě dlouhá cesta proto asi po 45min. mačkám startér a valíme dál. Cesta byla docela dobrá, místama jsem změnil plán a díky urychlení jsem najel na dálnici. Když jsem měl dálnice dost sjel sem na "normální cestu". Po dálnici mě nebaví jezdit, není se na co dívat. Po projetí Oberdorfu jsme sjeli z  dálnice směr Mariazell a už jsme se na ni nevrátili. Za Mariazell, jsme zastavili na oběd na stejném místě jako loni. Rozbalili jsme naši kuchyň, ohřáli polévku a párečky z plechovky, samozřejmě z domu. Když jsme začali tahat párečky z plechovky, kde se vzali tu se vzali, seběhli se k nám nějací dva psy, začal jsem na ně vrčet, ale nerozuměli mě, asi jsem vrčel česky. Po chvíli se vynořila z lesa nějaká domorodkyně, koukala na mě jako na blázna, ale psi si vzala sebou a já si mohl v klidu sníst párečky. Po obýdku skáčeme na našeho Ohře a pelášíme směr Hatě, tudy projíždíme kolem 17h. Díky ochlazení hned za hranicemi měním bezprstové rukavice za normální, moc se nezdržujem a jedeme dál. Jak už to bývá, člověk čím je blíže k domovu, začal jsem tahat za plyn čím dál více. Poslední zastávku jsme si udělali za Želetavou na jedné čerpací stanici, kde jsme si dali kávičku s tatrankou. Poseděli jsme asi půl hodinky, vidina lehnout si do našich postýlek a přikrýt se naší peřinkou, ženeme směr domov to je směr Hoděšovice, kam dojíždíme v 19:30h. Zpáteční cesta byla super, bez jakého koliv problému, na to, že,jsme najeli 785km, jsme byli naprosto v pohodě. Zaparkovali jsme Bavoráka do garáže a dojeli jsme pro děti i psa, všichni na nás překvapeně koukali, jelikož jsme měli přijet o den později.

Něco na závěr, dovolená byla naprosto úžasná, počasí vyšlo na jedničku, Bavor také makal na jedničku a Dolomity byli nádherné, nejdůležitější ale je, že jsme se ve zdraví vrátili. V roce 2011 jsme chtěli jet projet Francii, ale díky tomu, že s námi nebyl pantáta a my se nepodívali na Stelvio, pojedeme ještě jednou do Alp a do Dolomit, počítám tak na 8dní.
Všechny zdravím.