Očekávaná cesta - Grossglockner, Passo dello Stelvio a Bodensee

Zvažoval jsem, zda o mé první cestě :-) mám sepsat nějaký ten odstavec. Nebyl jsem si úplně jistý, zda to bude někoho zajímat a bude mít chuť si o mé cestě těchto pár řádků přečíst. Ale po prožití těchto parádních 1900km jsem byl tak nadšený, že se s Vámi musím podělit o mé zážitky z této cesty. Tento článek není o drsné cestě zkušených a vybavených motorkářů ale o motorkářské klasice, kterou by si každý měl projet a vychutnat.

Motorku jsem si koupil po 14- ti leté pauze…. děti, dům a práce. Ale v loni na jaře….. po jarních výjezdech motorkářů jsem nevydržel a i přes tichou domácnost :-)…… jsem si pořídil V-stroma 650. Skvělá hračka na projížďky kolem komína ale i delší cesty. Letos po rodinné dovolené s dětmi se mi podařilo s manželkou utrhnout na celých pět dní.

A tak to začalo, připravit moto nějaké to vybavení, naplánovat cestu a vyrazit.

1 den  –  1 srpna, najeto 498 km, čas jízdy 8 hod.

Vyjížděli jsme ráno v 9hod. za krásného slunečného počasí směr Dolní Dvořiště, tankování v Kaplici, nalepili rakouskou dálniční známku. Dálnice zrovna nemusím, ale čas ušetří. Do Salzburgu jsme přijeli v jednu hod…. další tankování odpočinek svačinka. Sjezdem z dálnice za Salzburkem směrem na Bad Reichenhall. A tady to začalo! Silnice se začaly klikatit…. hory byli větší…..průjezdy užší….. jezera krásnější. A pocit blaha byl větší a větší. A další bonusy této cesty byli s dalšími kilometry. Jako třeba v  Zell am See tam jsme viděli ukázkový let pilota z redbull aerrace, bylo to úžasný, trvalo to sice pouze několik minut, ale sledovali jsme to se zatajeným dechem. Po několika dalších kilometrech zatáček a vyšší nadmořské výšce se nad námi začali stahovat mraky, ale než jsme se nadáli….. stáli jsme u brány ve Ferleitnu na Grossglockner. Čas jsme měli dobrý (16.30h), ale počasí se horšilo. Po domluvě se svým spolujezdcem (manželkou) a zkouknutí předpovědi počasí jsme se rozhodli, že na horu vyrazíme ještě dnes, jelikož zítra má celé dopoledne pršet. I přes nepřízeň počasí byl celkem velký provoz. Výhledy byli pouze zřídka….. spíše mlha, chvilkama jsem nevěděl, zda je to počasím nebo z pálících se brzd protijedoucích. Cesta na horu byla parádní moc jsem se na to těšil a taky jsem si ji užil. Prudké stoupání ostré zatáčky , bylo to něco co jsem ještě nezažil. Vůbec jsem si neuvědomoval, že mám zadek na hadry…. prostě já moto a silnice na Grossglockner. Na vyhlídce 2577m n.m. jsme byli kolem půl šesté…. mraky se sem tam trhali, celkem to šlo až na tu zimu ta nám teda byla.  Udělali jsme pár fotek a byli jsme rádi, že jsme dnes Grossglockner ještě dali. Ale co musím vyvýšit je, že jsme tam potkali nějaké kluky z Jihlavy, kteří přijeli na Jawách. Jeli sem dva dny (jízda plus opravy)…prostě machři. Nevraceli jsme se stejnou cestou, ale pokračovali jsme na Heiligenblut a po hodině cesty jsme se ubytovali v pensionu v Dollach. Po 500 km jsem se těšil do sprchy jako malej kluk…….. Objednali jsme zwei mal grose schnitzel und zwei mal bier a do hajan.

2 den  -  2 srpna, najeto 220 km, čas jízdy 4,5 hod.

Předpověď nelhala, ráno pršelo a žádné výhledy. Takže jsme byli rádi, že jsme se včera rozhodli správně. Po snídani jsme se navlékli do teletabies - pláštěnek a hurá přes Jaufenpass Passo Giovo 2094m n.m.. Následovali další serpentiny a těch není nikdy dost, další zastávka Merano itálie. I přes nepřízeň počasí se nám jelo dobře. Rychlost do 80km za hodinu, silnice parádní a jedna horská vesnička za druhou. Skutečně je to překrásný kus země a je až neuvěřitelné jak čas rychle letí, prostě jedeš maximálně si to užíváš a půl dne je pryč. Kolem oběda přestalo pršet a sem tam vykukovalo i slunce. Do Merana jsme jeli na doporučení kamaráda, bylo při cestě na Passo dello Stelvio, tak jsme si tam naplánovali odpočinek a svačinku, ale při příjezdu do tohoto překrásného lázeňského městečka jsme se rozhodli zůstat do druhého dne, sehnali jsme si hotel a hurá do města. Merano je historické lázeňské městečko  z 9 století plné památek, restaurací ,barů a krásných promenád s palmami obklopené  kolem dokola alpami jižního Tyrolska a navíc v centru s několika bazény a  léčivými koupelemi…prostě relax. Ale půl dne tady je málo. Viděl bych to na krásný prodloužený víkend, tak snad příště. Tentokrát máme jiné cíle. Všem doporučuji navštívit tento skvost sudtirol.

3 den  -  3 srpna, najeto 285 km, čas jízdy 6,5 hod.

Vyjeli jsme v devět hodin směr Passo dello Stelvio 2757m n.m., cesta byla velice příjemná, slunečné počasí žádný velký provoz. Na vrchol Stelvia nás čekalo 75 km. Vesničky, svahy…. vše bylo krásně upravené, až jsem nevěděl kam dřív koukat. Po 35min jsme byli před stoupáním na Passo. Raději jsme jěště v Prato allo Stelvio dotankovali a vydali se na horu. Silnice se začali klikatit čím dál víc a začalo přibývat cyklistů. Nic proti…. ale snad v každé zatáčce na horu jsme jednoho potkali, nic co by jsme nezvládli : -). Serpentiny nám dali celkem zabrat řazení 1 – 2 , 3 jenom minimálně, v strom se začal mírně přehřívat, ale zvládl to na jedničku. Kousek pod vrcholem Vás v jedné zatáčce vyfotí profesionální fotograf…fotky máme objednané a jsou naprosto skvělé. Zhruba po hodince včetně přestávek na focení jsme dorazili na Passo dello Stelvio. Pro mě…. jakožto začínajícího motorkářského cestovatele to byl fantastický zážitek, cítil jsem naprosto skvěle, toto jsem znal pouze z fotek a cestopisů bylo najednou skutečností, zaparkovali jsme a jenom jsem strnule stál, koukal a zíral na všechno to kolem. Prošli jsme několik obchůdků se suvenýry a občerstvením udělali pár fotek u slavné cedule Bormio, pokecali s klukama z Prahy a připravovali jsme se na další pokračování naší jízdy. Cesta dolů směr Bormio a dále pak Livigno. Překrásná cesta, provoz byl mnohem volnější a ty zatáčky umožňovali mnohem více se odvázat, skoro žádný cyklisti J. Projeli jsme několik zajímavých úseků a úzkých tunelů a před Bormiem jsme odbočili na Livigno. Projeli jsme několik průsmyků, až do Livigna lyžařského střediska. Odpočinek, oběd a pokračování podél jezera až ke švýcarským hranicím na přehradě. Za přehradou nás čekal ten nejzajímavější tunel, kterým jsem kdy jel Munt la schera po zaplacení mýta jsme vyrazily, byl cca 4km dlouhý a pouze pro jedno vozidlo s velice jednoduchým osvětlením přede mnou byla pouze tma a konce nebylo v dohledu, zdálo se mi to jako věčnost, celkem adrenalin. Švýcarský národní park byl na prosto překrásný, určitě se sem jěště vrátíme, skvělá jízda silnice bez provozu sem tam nějaký motorkář, pokračovali jsme přes Zernez na Fuela Pass 2383m n.m. a dál na Davos směrem na Lichtenštejnsko do kterého jsme přijeli po projetí Švýcarskými kasárnami St. Luzisteig. Ve městě Vaduz jsme měli záměr přespat, ale nevím proč…… celé město v podstatě celé Lichtenštejnsko bylo liduprázdné a tak jsme pokrčovali do Rakouského městečka Feldkrich, kde jsme se ubytovali příjemně povečeřeli a šli do hajan.

4 den  -  4 srpna, najeto 372 km, čas jízdy 6,5 hod.

Opět v 9 hod. vyrážíme a tento krát na  Bodamsee v domnění že si užijeme koupání u nádherného jezera. Někde jsem četl, že Bodamské jezero je zapomenutá perla , jehož břehy spojují tři státy Evropy….. tak nevím.  Po 35 km nás přivítalo městečko Bregenz, natankujeme a pokračujeme dál na Lindau, ale ani tam se nám však nelíbilo. Pokračujeme podél jezera ….na sever 40 km. Dojeli jsme do německého městečka Freidrichshafen. Konečně místo, které se nám opravdu líbilo, zaparkovali jsme přímo u přístavu nedaleko ZEPPELIN MUZEUM….. do kterého jsem se velice těšil a bylo opravdu na co. Návštěvu velice doporučuji. Po zakoupení vstupenek nás poslali na právě začínající dokumentární film, který trval 10 min. Po té následovala hodinová prohlídka celého muzea vzducholodí, skvělá podívaná ….kus historie. Moc jsem si celou prohlídku včetně filmu užil. Bylo to to nej. co jsme viděli na zapomenuté perle EvropyJ. Následovala procházka a oběd na přístavní promenádě. Nasedáme na moto a jedem směrem na Uhldingen-muhelhofen, kde se nachází jeden z největších skanzenů v Evropě. Je postavený na dřevěných kůlech na hladině bodamského jezera, zajímavá podívaná. Jelikož nás čeká 200km do Mnichova kde jsme si naplánovali další spaní, proběhli jsme skazen… pokračujeme dál v naší cestě. Přes Ravensburg a Memmingen najíždíme na dálnici. Kolem 19 hod. přijíždíme do Mnichova a jedeme rovnou do centra sehnat nějaký hotel. K naší smůle hrál ten večer fotbal Bayern a AC Milán, takže  Mnichov a blízké okolí byli absolutně obsazený. Po 3 hod. hledání ubytování se nás začínala zmocňovat panika. Stratil jsem trpělivost a najel jsem na dálnici směr Salzburg a po 40km jsme sjeli do městečka Holzkirchen…. kde jsme v půl jedenácté sehnali volný hotel, byť to bylo to nejdražší ubytování z celého moto výletu, ale stálo to za to. Padli jsme do postele a vůbec nám nevadilo, že tentokrát jsme úplně vynechali večeři.

5 den  -  5 srpna, najeto 482 km, čas jízdy 7 hod.

Hned po snídani vyrážíme po dálnici směr Salzburg a pokračujeme na jezero Attersee. Dorazili jsme tam  v pravé poledn…. po 170km. Ve městě Kammer na břehu jezera jsme našli veřejnou pláž kde bylo naše místo na následující 3 hod. Voda je zde neskutečně čistá a nebylo ani tak studená…. jak se o těchto jezerech říká. Slušný relax, rádi bychom zde zůstali trochu déle, ale čas nás tlačí a čekalo nás posledních 312km domů. Cestou domů se jelo parádně, v hlavě plno myšlenek, zážitků bylo o čem přemýšlet. Uteklo to jako voda a před 19 hod. přijíždíme domu.

Závěrem, z naší první cesty do Alp jsme s manželkou max unešený. Bylo to parádních 1900 km a už vymýšlíme kam za rok J. Všem přeju mnoho podobných zážitků a šťastných kilometrů…….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE