Náš letní výlet 2 - Itálie

Den 1 - úterý 27.7.2011

Přesun k jezeru

Ráno vyjíždím v 6.40, sraz máme v Budějcích na čerpačce, zase dneska pojedu o 100km víc než ostatní. Žádný horko po ránu není, je 9 stupňů, svátek má Anna, co přinesla ty studený rána... Přijíždím úplně přesně jak mám, sotva sundám přilbu, je tady Kája s Alešem a popojíždíme k ÖMV, kde dotankujem nádrže, protože jsme nasuchu. Při pohledu na cenu mi lezou oči z důlků, 36,40, tak to je nejdražší benzín po cestě sem...
Dovolenou jsem dostal tak za 5 minut 12 a balení tak probíhalo docela narychlo. Kluci kontrolujou tlak v pneu a ještě odváží nějaký pracovní resty, tak čekám na Páťu sám. Už jede. Když si doma obul botu, zjistil, že má povolený šroubky na chráničích a musel to jít doladit. Jestlipak někdy odjedeme ve smluvenou hodinu? Jak říká Donutil, pořád se něco děje!Na Dolním Dvořišti kupujeme známku na rakouskou dálnici. Je čas dát si snídani... my fakt dneska nikam nedojedem! Konečně po A7 na Linz, nudnou dálnicí A1 na Salzburg. Musíme dát napít taky našim koním. Při pauze nám Páťa říká, že by bylo lepší najít bazén a zkouší si koupací čepici. Teplota stoupá nad 20 stupňů. Pokračujeme směr Innsbruck po dálnici č.8.
Sjíždíme z dálnice, přechod Brenner pojedeme hezky po starý č.182. První zatáčky a první policejní hlídky, měří si nás očima, ale nestaví. Po pár kilometrech potkáváme další. Je to super úsek, Itálie skoro na dohled. Natankujem do plna, protože tady je to levnější.

Itálie

Z časových důvodů se napojíme na dálnici A22. Naštěstí to není až taková nuda, dálnice prochází údolím, kde jsou tunely bez omezení rychlosti, dálnice navíc dost klesá a ještě se motá, jako když jdete ráno z hospody domů. Jó, jsem v Itálii poprvé! Sjezdem na Riverto do Lago di Garda.Asi 5 km před jezerem nám Páťa ukazuje rodinný kemp v Nomesino di Mori, kde to vypadá, že je místa dost, ale ještě zkusíme kempy u jezera. Jedno jsme sehnali, máme se jít kouknout, jestli nám bude vyhovovat. Sotva to najdem, začnou na nás štěkat 2 psi našeho málem budoucího souseda. Poslední pokusy v recepci o jiné místo bohužel nevyšly, tak jedem zpátky do rodinného kempu, ale měli jsme si udělat rezervaci, tak příště..
V rodinném kempu nám majitel oznamuje, že má taky plnou kapacitu, ale nechá nás tady přes noc. Když se něco zítra uvolní, můžeme se prý navíc večer vrátit, říká. Má vlastní sad, víno, mošt, tak kluci kupují po lahvince. Za 20 euro na noc pro všechny, to je super cena. Stany stavíme už za šera, najeto 793 km.

Den 2 - středa 27.7.

Ráno jsme se dohodli při balení,že už se vracet nebudeme. Po menší projížďce okolo jezera vyrazíme k moři. Zastavujeme na nábřeží Riva del Gardo, potom jedeme okolo jezera. Silnice vede ve skále vytesanými tunely s oblouky, takže tady není tak hrozný vlhko a tma. Stoupáme na vyhlídku ke kostelu krásnou klikatou cestou, odkud je rozhled na jezero. Teplota šplhá na 28 stupňů.Zpátky stejnou cestou, najít pumpu a dát si něco k jídlu. Z Riva del Gardo na Roberti, kde nemůžeme trefit výjezd z města tam, kam potřebujeme. Mají to o dost hůř značený, než jsme zvyklí. Musíme poprosit GPS, aby nám pomohla. Když projíždíme zužující se uličkou u centra, máme dost pochyb, že jsme tady správně, ale po pár desítkách metrů se zjevila cedule Vincenza, silnice č. 46. Na téhle silnici nepotřebujete 30 km jinou rychlost než 1, 2, občas 3. Vlevo skála, vpravo nic než svodidla a údolí,a to až do města Schio. Před Vincenzou se dáme na dálnici, není čas, takže na A4, okolo města Padova až do města Latisana.

Konečně značení na kemp Pino Mare, Lignano. Na recepci nám říkají, najděte si místo a můžete se ubytovat, cena bude 44 Euro pro všechny na noc. Když jsme projeli skoro celý kemp a vybrali místo, bylo už zase 20:00 pryč, začínalo se zatahovat na bouřku. Sotva stály stany, už lilo. Kousek od nás hrála živá hudba, tak bylo o kulturu postaráno v prosklené terase s jídelnou. Noční klid byl od 23.00.
Dnes najeto 318 km.

Den 3 a 4 - čtvrtek a pátek 28.-29.7.

Déšť ustal až ráno. Dopoledne se  začala protrhávat obloha, tak pojedem obhlídnout pobřeží a pak do hor. Než jsme se vrátili do kempu, udělalo se takový vedro, že jsme se rozhodli věnovat válení ve vlnách moře, grilování a večerní návštěvě centra.

Cortinu necháme na zítra. Ráno pojedem včas, nejdýl okolo 8.00. Vstáváme tedy před 7.00, jenže po 8.00 se nám to nějak zamotává a na recepci platíme až v 9.30, no my se fakt nikdy nevyhrabeme včas! Kája nás uklidňuje prohlášením, že kdo chvátá, nemá štěstí. Aleš se vrátil z recepce a říká, že se ta včerejší recepční sekla a místo 44 euro na noc to bude 65. Ještě že nám počítali jen 3 motorky, tak to docela vyšlo...Tak teď zpátky po A4, A28 a A27, dálnice se tu začíná zvedat do hor na Belluno, dál po 51 až do Longarone a vlevo na Forno di Zoldo .Je to ta krásná cestička do hor, ale ten povrch už není místy tak ideální, jsou tady v zatáčkách hlavně různá zvlnění asfaltu... Na vrcholku Passa di Giau potkáváme český kluky na kolech, tak si vyměňujeme dojmy z jízdy přes passo na kole a motorce. Popřáli jsme jim, ať při sjezdu dolů nezmrznou, víc než 5 stupňů totiž být nemohlo. Okolo se pasou krávy s velkými zvonci. Ještě zastávka na Monte Cristallo a jsme zase na silnici 51.To, že jsme v Rakousku, poznáváme podle uniforem, zase samá policejní kontrola s radarem. Silnicí číslo 100, dál na 108 jako posledně přes Felbertauern tunel (5204 m dlouhý) za 8 euro. Po něm následuje krásné dlouhé klesání do údolí. Na Salzburg už jedeme po dálnici, kde nás na chvilku zchladila pořádná sprcha z nebe. Linz, Freistatd a až do Budějc.
Poslední společná fotka z výletu, Páťa jede domů a kluci na chalupu ještě 100 km se mnou. Trošku mrholí, ale jde to, doma jsme po 23.00. Byl to dost dlouhej den, na závěr 789 km.