Na skok k moři

Startujem naši první delší cestu nabalení sušenou stravou, nesušenou vodou a optimismem. Zastávky jsou jen zdravotní na protažení a dokrmení nádrží. Míjíme města Hollabrunn a Tulln, kde přejedem Dunaj. Po podjetí dálnice A1 až po Kalte Kuchl jsou už konečně kopečky a zatáčky. Tam se pro jistotu zase jen protáhnem a pokračujem na Mariazell. Mezi tím kupodivu přesně podle předpovědi z Rakouského webu (www.wetter.at) lehce sprchne.

Po obědě (klobása a toast na lavičce u lesa) dojíždíme do poutního místa Mariazell. Je vidět, že zlatem se v místním chrámu nešetřilo a potřeba uchvátit lidského červa a obrátit ho na víru je na prvním místě. Není ale času nazbyt a navíc hromy a blesky lítají kolem - nasedáme a snažíme se tomu ujet. Následující přejezd horského hřebenu Schoggelwald (1250 m) byl bezva, ale za dva dny zpáteční cestou to bude x krát lepší. No mraky jsou rychlejší a na bus zastávce přichází čas pláštěnky - ta se hodí až do města Kapfenberg cca 20 km. V rámci urychlení se jede dalších 50 km do Zeltwegu po dálnici, to už ale neprší a na benzince jdou už suché pláštěnky do kufru.
Pro další přjezd ve ve výšce 1660 m musíme odbočit za městečkem Bad St. Leonhard doprava, zastávka, fotky a valíme dál. Šupem dolu a na jih. Z mostu přez jezero Volkermarkter je to do Slovinska 35 km a zase začíná stoupání, ale pořádný. Tentokrát jsou to už vracečky  o 180 stupňů, ale protože je tu dost mokro, musí se opatrně a víc jak na trojku se nedá. Teplota na hranicích se Slovinskem (1220 m) klesá asi o 10° a my po nafocení klesáme o 500.m níž do údolí a směrujem trasu k jezeru Bled. Je teplo a dusno. Než vyřídíme ubytování v kempu, začne pršet a voda valí ještě asi dvě hoďky.
Kemp Bled doporučuji - navoněný sociálky a na rozdíl od Itálie klid. Na druhou stranu to v Itálii nocí ožívá a pobřežní ruch k tomu patří.

Ráno je jak na jiný planetě - ani mráček. Nálada se zase zlepšuje a vařič na čínskou polívku a kafe si poblafává. Motorky jsou jak prasata, ale naštěstí je v kempu wapka, takže jedno éčko do štěrbiny a VéeFeRu znovu poznávám. Start zase v 8.hod a GPS je nacpaná daty směr Krajnska Gora. 

Tady je odbočka na průsmyk Vršič (1611.m). Kdo by to byl řekl - zatáčka střídá zatáčku a v převodovce jednička dvojku. Ze severní strany jsou zatáčky (jen vracečky) dlážděný kostkama, takže nic moc, ale mezi nima je super koberec. Jižní strana je jen koberec jsme z toho (všeho) úplný joja. Z vrcholu je krásná vyhlídka na skalisté hory kolem a krom nás přijíždí už jen partička německých bikerů, ale Itálie čeká, takže jedem. Navíc tepota je tu 14° a dole za pár minut bude 27°. Ty největší vracečky (víc jak 180°) mají čísla a nadmořskou výšku - ta poslední má č.50, těch ostatních je víc než hafo :-)

Je asi 10 hod a během celého přejezdu pohoří Triglav (cca 45.km) nás potkalo jen asi pět aut. Následuje Italský přechod, doprava, hyc, ale hlavně městečko Grado a v něm kemp. Moře "trochu" studený, ale vlézt tam prostě musíme. Večer nezbytná pizza a jde se spát. Jen mě rozčiluje nějakej německej soudruh, co se z jakéhosi karavanu řechtá a řve jak kokot.
Jestli bych měl doporučit, tak kemp ano - čisto (včetně sprch a záchodů) a slušné zázemí pro občerstvení, ale pokut jde o lokalitu, tak každému při cestě do Itálie doporučuji jet minimálně 1000.km. To ale na tak krákou dobu nelze. 

Cesty zase parádní a provoz začal trochu houstnout až pod horama a dál na Italské straně. Bylo vidět, že Bovec je oblíbená trasa, bo v údolí proti nám jelo dost skupin na motorkách. Musím pochválit VFR, protože při stoupání, ani v horkém městském popojíždění nestoupla teplota vody nad 100° a na druhou stranu stavba motoru V4 umožňuje sjíždění horských serpentýn s minimem použití brzd.
Mapa dne

Ráno je zase azzurro a v 6.hod je úplně mrtvo jinak v celkem plném kempu, no nic, udělám pár obrázků, něco zakousnem, zabalíme a v 8:00 start. Na dnes není naplánováno nic kromě prvního úseku do Krajinské Gory. Po asi 15 minutách jízdy stavíme ve městečku Aquileia, které je zapsáno v seznamu UNESCO.

Chceme být co nejdříve v kopcích a hlavně se vyhnout městu Udine a proto volíme urychlení 60 km po dálnici. Potom je to až do Tarvisia (město skoro na trojmezí A-I-SLO) téměř kopírování dálnice, ale daleko zajímavější. Do Slovinska je to co by šutrem mrsknul a kousek za hranicí je odbočka ke slavným skokanským můstkům Planice. Stačí se jen postavit dolu pod můstek a všem musí být jasný, že dolů se spustí jen totální bezmozek. Rekord je tu 239.m.Dotankujem levnější benál a valíme do Rakous kde u jezera pod Klagenfurtem nad ešusem kvalitní čínské polívky podumáme co dál. Snad to bylo příiš ostrým kořením, snad horkem - padl společný návrh jet až domů. Už je to přece "jenom" 500.km. Trochu se za to stydím, ale pro urychlení padá volba zase na dálnici. Až do Grazu to znám jako svoje dřeváky - nuda, potom se stáčíme na sever a je to zase něco nového (dálnice 180 km). Máňa (GPS Garmin) nás vede na Mariazell. Už to zase začíná být zajímavé, když se dostáváme k bouračce min.jdené motorky. Zatím je tam jen policie a jedna sanitka. Do pěti minut je tu druhá sanitka a další čtyři hašičská auta. No nic tudy cesta nevede. Malá zajížďka na Kapfenberg a nám už známou cestou frčíme přez Mariazell (tento směr a cesta bez hrozby deště nad hlavou je "par excellence") dál na Hatě...

Co dodat?
Metál si zaslouží naše Hondy VFR 800 a CB 600 Hornet za provoz bez závad a spolujezdec na Hornetu za statečnost, no a řidiči se vlastně jen vezou - takže nic.
Bylo to trochu zrychlené a proti původnímu plánu o jeden den kratší, ale super A+  doporučuji.
Náklady VFR a já:
spotřebováno 84. litrů benzínu
najeto 1550 km
min.spotřeba 4,7 l/100
průměr 5,4 l/100
Rakouská dálniční známka 141 kč
mýto a ostatní dálniční poplatky 10,5 E
kemp Slovinsko  7,12 E (komplet za osobu + stan + moto)
kemp Itálie       9 E  (komplet za osobu + stan + moto)
jídlo - až na pizzu vlastní
celkové náklady na mou osobu 3300.kč

Ceny benzínu:
- ČR          37,90 kč
- Rakousko 1,42 -1,58 E
- Slovinsko 1,435 E
- Itálie      1,7 - 1,8 E