Na pérácích do Itálie

Cesta na motocyklech Jawa 250 pérák + pav a Jawa 350 pérák + pav do Italských Alp.

Na pérácích do Itálie

Kapitoly článku

V roce 2012 jsme s partou motorkářů absolovovali svůj první výlet za hranice naší země na jawách (Viz článek Pávi v Alpách). Pro letošní rok jsme byli rozhodnuti, že někam zase na jawách vyrazíme.  Cílů se za dobu plánování vystřídalo hodně, ale nakonec zvítězilo Passo dell Stelvio v Itálii. Termín byl předběžně domluven, nakone bylo vše stejně jinak. V pondělí 15.6.2013 dopoledne mi volá Ondra do práce, v závěru telelefonátu se ho ptám, jestli teda někam vyrazíme že můžu ve čtvrtek odpoledne, bez rozmýšlení odpovídá že jo. Minulý výkend po srazu veránů v Chebu, který jsme absolovovali na pérácích jsem zjistil drobné nedostatky na obou motorkách. Mě netroubí klakson, Ondra nemá zrcátko, nutno podotknout že do odjezdu se nic z těchto uvedných věcí nezměnilo. Jdu na Google a snažím se najít nejvhodnější cestu na Passo dell Stelvio, hlavně vytisknout průjezdy většími městy a objížďky tunelů. Nakonec jedeme jen dva, já Láďa na Jawa 350 pérák + pav 40 r.v. 1952 a Ondra na Jawa 250 pérák + pav 40 r.v. 1951. V týdnu ještě laboruji s klaksonem, ale neúspěšně. Aby toho nebylo málo ve středu večer při balení zjišťuji, že nemám aktuální zelenou kartu.


18. července 2013 (čtvrtek)

Ve čtvrtek dopoledne ještě odjezdit zkoužky na rozšíření řidičského průkazu skupiny A, zavolat do pojišťovny aby mi vyhotovily novou zelenou kartu, naložit věci na motorku a do pávika a v 14:00 nabalení odjíždíme z domova. Jen pro zajímavost zajíždíme s mororkami na váhu, já mám 259 Kg, Ondra 255 Kg. Ondra jede koupit spojky na řetěz, já vyzvednout zelenou kartu a v 14:30 jsme v Plzni na Domažlické na ONU, kde tankujeme. Zjišťujeme že nemáme kartáčky na zuby, tak je v Chotěšově v drogerii dokupujem. Já překládám náklad z Páva ze zahrádky na nosič na péráka, neboť je pav strašně přetížen a nedá se stim jet. Cesta ubíhá rychle, tankujeme ještě za na české koruny na ONU u Domažlic. Při odjezdu nechce muj pérák chytit. Na roztlačení si nechá říct a míříme přes Babylon do Německa a po silnici B20 jedeme na Furth im Wald a Cham až k Landau an der Isau, kde děláme první zastávku.  Je 17:45, napít, protáhnout a jedeme dál po B20 na Eggenfelden, kde odbočujem na B588 na Altötting. V Trosbegu celkem bez potíží nacházíme odbočku na Seebruck. Přijíždíme k jezeru Chiemsee, kde zajíždíme do již známého kempu Lambach z minulého roku. Místo máme stejné jako minulý rok i hejno komárů je tu pořád stejné (možná i větší). U recepce potkáváme čtyři čechy, jsou tu na nových motorkách. Stavíme stan a jdem na molo k jezeru, kde povídáme skoro do půlnoci s krajany. Za kemp platíme 17,5 E (stan, dvě motorky, dva lidi). Ujeto 254 km.
 

19.července 2013 (pátek)

Ráno vaříme teplou snídani a jdem na břeh naplánovat trasu na dnešní den. Nakonec volíme jinou variantu než sem měl připravenou, ale zato cesta vede zajímavější krajinou. Loučíme se s čechy, kteří míří domů. V 9:00 máme naplánovanou trasu. Papír s GPS body (napsanými městy, které chceme projet) lepí Ondra na nádrž svého péráka. Hledáme benzín, který nalézáme až v Pruttingu. Po odjezdu z benziny přichází první dnešní problémy s navigací, takže několikrát stavíme a hledáme na mapě správný směr. Jelikož mapa zabírala celkem velké území, byl tročku problém určit na ní kde se nacházíme a kam máme jet. Dále jedem přes Rosenheim, Miesbach, Murnau na Garmisch-Partenkirchen. Z celkem poklidné cesty nás vytrhává zákaz vjezdu motocyklů před Garmisch-Partenkirchen do tunelu. Zákaz objíždíme po dálnici a následně odbočujeme na Reute do Rakouska. Ve 13:30 na odpočívadle rozbalujeme vařič a obědváme. Pár metrů od nás protéká potok s křišťálově čistou vodou v bílém korytě. Vjíždíme do Rakouska, kde nás vítá krásné jezero Planse s čistou vodou. Jelikož chceme dnes dojet do Itálie a začíná drobně pršet, startujeme opět stroje a jedem dál. Za drobného deště zastavujem pro benzín, během tankování se zvedá vítr a začíná pěkný slejvák s kroupami. Pumpař nás spolu s ostatními motorkáři vyhání od stojanů do myčky aut. Motorkáři co jedou od Itálie tvrdí, že ještě před třemi kilometry nepršelo. Navlékáme tedy nepromoky a jedem. Měli pravdu, zhruba po kilometru je suchá silnice a horko. Zastavujem před tunelem u úzké odbočky na cykloztezku v domění, že sem nebude nikdo odbočovat. Během pár minut co tam stojíme odbočují dvě nákladní auta tak radši po nezbytném protažení urychleně odjíždíme. Okolo 18 hodiny tankujeme a následně vjíždíme do Itálie. Zastavujeme u jezera Lago di Resia. Je to uměle vytvořená přehrada, z níž se tyčí věž kostela ze zatopené vesnice. Okolo věže je uměle vytvořená hráz, po níž věž obcházíme kolem dokola. K večeru vjíždíme do vesničky Trafoi, kde hledáme kemp. Kemp ze silnice vidíme dole v údolí a tak se ptáme místních. Moc nerozumíme, oni nerozumí nám, ale cestu do kempu jsme našli. Následuje osvědčený postup, postavit stan, uvařit věčeři, umít a spát. V noci prší a je zima. Cena za kemp je 28 E, ujeto 296 km.

20. července 2013 (sobota)

Ráno řve budík v 7:00, mi ho ignorujem a vylézáme až v 8:00. Venku, jak se dozvídáme od správce kempu je 9°C. Vaříme snídani venku ale jíme ve vytápěné místnosti u recepce. Při balení se snámi dává do řeči holanďan a vyptává se na motorky. Ondra mu sděluje váhu našich motorek, nato on odvětí že to nic není, že jeho motorka je těžší. Tak se ho ondra ptá na výkon jeho motorky, říká že 130 HP. Ondra mu povídá že naše mají 9 HP a 12 HP. Nechápe a ptá s znovu, podruhé mu došlo že to myslíme vážně a neděláme si z něj srandu. V 10:40 s plnou polní opouštíme kemp a prudce stoupáme. Já během stoupání stavím čtyřikrát a nechávám motor vychladnout. Nejhorší je že mezi zatáčkama se mi nedaří zařadit za dva, takže většinu jedu na jedničku. Na jedné rovince míjím Ondru, který chladí. Motor se mi zdá v pořádku tak jedu dál. Pravá zatáčka, rovinka, nájezd do levé, ubírám plyn, mačkám spojku a vtom se z motoru začnou ozývat divné zvuky motor zpomaluje. Řadím znuvu rychlost a opatrně dojíždím do zatáčky, zastavuji a vytáčím motor. Po chvilce se již nekouše v nízkých tak ho chcípám a dávám nucenou pauzu. Projíždí Ondra, který s jednou zastávkou nakonec vyjíždí nahoru. Já ho zhruba za půl hodiny následuji a ještě s jednou zastávkou 800 m pod vrcholem zdolávám Passo dello Stelvio v 12:45.
 

Jsme v nadmořské výšce 2758 m.n.m.. Vrchol mi připomíná náš český Václavák. Spousta krámků se suvenýry, hromada motorkářú a aut. Kupujeme nezbytné nálepky a ujíždíme dolu dále do Itálie. V jedné za zatáček, kde dáváme odpočinout brzdám, plníme hladové žaludky. Sjíždíme do Bormia, kde uhybáme na Passo Gavia. Cesta se zužuje tak na šírku automobilu, mizí svodidla, místy zahlédnu zatlučené kůly a natažený provázek. Stoupáme po nekvalitní asfaltce s minimálním provozem ale zato krásnou krajinou. Na vrcholu jsou naše motorky středem pozornosti. Nezbytné foto a zakoupení nálepek s výškovým údajem 2652 m.n.m. a opět klesáme do údolí. Na zbytku dnešní trasy přejíždíme takové menší „krtince“ jako passo del Tonale 1884 m.n.m. a passo Palade 1518 m.n.m. Z posledního passa sjíždíme asi 15 km  z  kopce s perfektním asfaltem a krásnými zatáčkami, za mě jeden z nejlepších úseků cesty. Za tmy vjíždíme  nechtěně do Merana a zjišťujem, že jsme vyhlídnuté kempy minuly. Na benzině nás navádí na kemp přímo ve městě, který bez potíží nelézáme. 50 m před kempem jsou závory na placené parkoviště,závory se nechtějí zvedat. Uklidňuji Ondru že je zde ještě jeden kemp. Kemp je na druhém konci města, ale máme smůlu, maj plno, posílají nás zpět. Opět přes celé město, tentokrát objíždíme závory pruhem pro cyklisty. Na recepci je pouze noční hlídač, který nás odmítá ubytovat. Po chvilce přichází parta lidí z kempu a baví se s hlídačem, mi na parkovišti rozbalujem mapu a tupě do ní zíráme. Hlídač nás volá do recepce, bere nám pasy a vede nás do kempu. Kemp nás vyjde na 30 E. Stavíme stan, vaříme večeři a okamžitě uléháme. I přes celodení únavu vnímám jak do noci hraje živá hudba. Za dnešek ujeto pouze 186 km.

20. července 2013 (sobota)

Probouzí mi řehtání a dusod koní z přilehlého dostihového závodiště a zvony z blízkého kostela. Jdu dát teplou sprchu, následuje snídaně, zaplacení kempu a znova projíždíme Meranem na druhou stranu. Pár kilometrů za Meranem mi něco začalo cinkat na péráku od zadního kola, zastavuji a prohlížím motorku, ale nic nenalézám. Po rozjezdu se zhruba po 100 m se ozívá divný zvuk od zadního kola a motorka se začíná vlnit. Zastavuji na začátku vesnice a po chvilce zjišťuji prázdné zadní kolo. Odpojuji páva, povoluji kolo. Ondra dělá hever a péráka podkládám kameny (nemám hlavní stojan). Když sem vyndal kolo, zjišťuji že mi praskl drát a propíchl duši. Zout kolo, vyndat drát, nová duše a nazutí, nafouknout pumpičkou (ještě že jí sebou máme) a nastrojení motorky nám zabere zhruba hodinu. Na nejbližší pumpě dohušťuji kolo na správný tlak a jedem dál. Stoupáme na poslední Passo Timmelsjoch. Během cesty nahoru při zastávkách potkáváme opět čechy na motorkách. Široká silnice s vynikajícím povrchem nás vynese do výšky 2509 m.n.m. V restauraci kupujem nálepky (nejdražší z celé cesty) a sjíždíme o kousek níž, kde obědváme. Zhruba po dvou kilometrech vjíždíme do Rakouska a platíme mýtné za průjezd 12 E, samozřejmě dostéváme i nálepky. Za mítnicí není už na co koukat, to nejlepší je na italské straně. Proplétáme se Rakouskem zpět k domovu. Stavíme v kempu u jezera Planse, ale 35 E za noc se nám zdá hodně tak přejíždíme do Německého Oberammergau, kde spíme v kempu za 19,4 E, ujeto 182 km.

22.července 2013 (pondělí)

Ráno si dáváme na čas, odjíždíme až ve 12:00. Míříme po již známé cestě přes Bad Tölz, Miesbach, Rosenheim k Chimsee a odtud přes Traustein do Berchtesgadenu. Cvičně si vyjíždíme kopec s 24% stoupáním k autobusům. Kemp nacházíme zhruba za půl hodiny. Mají plno, ale za 9 E na osobu můžeme zůstat na place 200 m pod kempem. Rozhodujeme se strávit dněšní noc mimo kemp a nacházíme kousek za vesnicí u řeky malou plážičku. Při příjezdu je zde parta čechů, se kterými chvíly povídáme. Vaříme večeři, v půl desáté jsme již na pláži sami, rozbalujem karimatky na písčité páži a uléháme pod širým nebem. Ujeto 212 km.

23.července 2013 (úterý)

Vstáváme v 7:00 s úmyslem stihnout první autobus na Obersalzberg. Na parkoviště podruhé zdoláváme kopec s 24% stoupáním. Jedeme nahoru až 8:55, zhora je krásný rozhled. Vesměs nic jiného, kromě krásného výhledu zde k vidění není. Sjíždíme zpět na parkoviště. Při sjíždění 24% klesání praská Ondrovi záchyt reakce zadní brzdy, rezervní sebou nemáme tak jede na přední brzdu. Napojujeme se na silnici B20, která nás vede domů. Pozdní oběd vaříme u Burghausenu, častěji stavíme, je strašné horko. Domů dojíždíme okolo 20 hodiny, ujeto 306 km.


Celkem najeto dle tachometru 1436 km, podle map na googlu +-1600 km.
Průměrná spotřeba: 350 pérák 4,1l/100 km
                                      250 pérák 4,5 l/100 km

Závady: ulomená reakce zadní brzdy na 250.
               350 odmítá ohřátá startovat, odpařuje se benzín z karburátoru.



 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 25x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist