Na hromopedech přes kopce Alpy

Přes Rakousko do Itálie a zpátky přes Německo na Šumavu

Na hromopedech přes kopce Alpy

Kapitoly článku

Tak jsme se zase po roce domluvili na cestu do Alp. Tentokrát v jiným složení, ale kronikář jede opět stejné.

Stručné složení účastníků:

  1. Hans + Niké – Honda autobus
  2. Kopin + Háňa – Kráwasaki 600
  3. Radúz – nahaté Triumph 900
  4. Já – hromoped VFR 800


Sobota

A protože su protivné, tak se s výkladem nebudu srát!  V sobotu ráno 29.6. 2013 se sjíždíme kolem 5:00 ve Vyškově klasicky u „Skleníku“. Dolijeme motorky. Jedeme přes mlhu směr Brno, přes čáru na WIEN a ST. PÖLTEN. Zatím to jde, pohoda, počasí je výborný. V ST. PÖLTEN dolijeme hromopedy a jedeme na MARIAZELL. Začínáme potkávat hodně truhel na motorkách a zjišťujeme, že máme asi nejstarší hujdy. No a? Cesta se kroutí kolem řeky Salsy, takže paráda. Kluci s holčičíma batohama nejedou přece jenom tak rychle, takže já s Radúzem si to mydlíme svým tempem ve stylu:
Kopce – hulba
Zatáčky – hulba
Tunely – hulba
Po několika kilometrech na sebe vždycky počkáme. Všichni si to dostatečně užívají. Několikrát stavíme na fukec a vylití přefiltrovaných tekutin. Niké to jde taky zkusit.
„Kam mám jít?“
„Jdi nahoru do lesa…“
„Tam ne, byli tam nějací lidi.“
„Ne, tam byla před chviló jenom Háňa.“
Blížíme se k cíli směrem na BISCHOFSHOFEN, začínají se stahovat mraky. Musíme si odpočinout, už jsme unavení. Zastavíme na benzince u SCHLADMING, dolijeme hromopedy a válíme se na zemi s odpočinkem. Nikdo toho moc před odjezdem moc nenaspal. Musíme se ale zvednout, mraků je čím dál víc. Před ZELL AM SEE už začíná pršet. Najdeme kemp PANORAMA. Hans s Niké chtějí pod střechu a ubytují se v BRÜCK. Stavíme stany. Háňa nechce kouřit, tak jí učím aspoň sprostě mluvit. Kopinovi teče do stanu. Značka No Name se vyplatí. Radúz se 2x koupal – prase! Marná snaha Kopinova zakoupit si něco potravin v místním marketu – zavřeli mu před nosem. Jdeme spát. Bylo tolik srandy, že už si to ani nepamatuju :)


Neděla

Od Glocku už jedeme s Radúzem jen ve dvou. Kopin s Hansem a jejich holkama ráno vyrazili přes Glock směr NOVIGRAD – CROATIA. Noční déšť se nahoře proměnil ve sníh a ještě kolem poledne nahoře ukazoval teploměr necelý 3°C. Takže se s Radúzem naložíme a vyrážíme směr KRIMML a do Itálie. Ve dvou se to lépe táhne, i když jsou protivní :). Ještě máme půlku štrycle chleba. Sice bude večer tvrdá, ale to je cajk.
Na Krimmlu všude samé arabáč. Tak si lámem hlavu, co by se stalo, kdybychom nějaký tý arabský šťávě strhli z obličeje roušku… No radši to nebudeme zkoušet. Vodopád na Krimmlu za 2,50€ je obrovské a nádherné. Voda je jako břitva, úplně to kroutí nohy!
     Z Krimmlu se šplháme na první průsmyk Gerlos. Nádhera za 5€. Tankujeme u UDERNS před nájezdem na dálnici přes INNSBRUCK do LANDECK. Je to paráda, na každým WC mají automat na žvýkačky. Na etiketě jsou namalovaný nahatý holky, ale 2€ za jednu gumu fakt nedám. U nás bych za to měl dva balíčky Orbitek.
Máme lehce časové skluz. Najíždíme na dálnici směr INNSBRUCK. Po cestě se rozhoduju, že sjedeme dřív přes dálniční průsmyk BRENNERO. Stojí nás to 8,50€ a za mýtnicí 500 metrů po italský dálnici 1,20€. Motonácci moc nezdravijó – nevychovanci…
Jedeme směrem na MERANO přes dnešní druhé průsmyk Jaufenpass. Frčíme na vrch a dáme si někde v půlce papu.
Radúz: „Dáš si salám?“
„Za chvilu, něco dopíšu.“
„Už nebude.“
„To vydávíš!“
Jaufenpass byla zatěžkávací zkouška, jak jsme později zjistili. Důle jsme to jeli skoro půl hodiny. Ne že by jsme se flákali, ale byl to fakt dlóhé kopec důle, no ale ta cesta lesem a různými soutěskami po skalách-fantazie!. Jedeme dál pak po trapný rovný cestě, ale už se s tím neserem, protože nás začíná tlačit čas, benál ubévá a marně se snažíme přesvědčit diskontní benzínové nálevny pro naše hladové stroje. Vjíždíme na Stelvio!
Stelvio se jede tak, že 150 metrů rovně, pak vracák, že se skoro člověk zastaví a otočí kolem paty, pak 200 metrů a zase vracák a tak pořád dokola asi 45 minut, přejede se vrchol kopca a to samý zase důle. Něco tréninku pro levou ruku a převodovku. Při stoupání jsem Radůzovi trochu odskočil. Frčím si to do jedný zatáčky, koukám nahoru, jestli si můžu do zatáčky nadjet (ono to tam jinak ani nejde :) ). Čučím a zrovna jede z vrchu strejda…čučí na mě, ale jede dál. Takže abych ho nenasolil (v Itálii je nepsané pravidlo dát přednost řidiči jedoucímu ze spodu), musel tedy zajet na kraj a tam byl docela solidní rantl. Prakticky jsem se na něm zastavil a noha stoupla do prázdna. Neudržel jsem už stroj a při pádu ho ještě stačil vypnout. Odnesl to jen odřený blatník a vypadené sklíčko pravého blinkru. Pomohl mi aspoň zvednout stroj společně s opodál kochajícími se turisty. Když přijel Radůz, hromoped už byl zase na kolech. Oprášil jsem se, ukázal těm cizincům, že jsem O.K., nechal ztéct kapaliny ve stroji a zase jsme mohli pokračovat. Pokocháme se tou nádherou na vrcholku, kde je hromada sněhu a ledu a sjíždíme dolů do BORMIO kolem 21:00. V polovině sjezdu jsou krásně zatesaný tunely sotva na jedno vozidlo. Samozřejmě, že při tom nulovém provozu jsme zrovna jedno takový auto v tom tunelu potkali. Ani nevím jak, ale vyhnuli jsme si. Do kempu v LIVIGNO je to přes další dva průsmyky (P. Foscagno a P. d’Eira) a něco přes 36km. Tam ale nedojedeme, což je škoda-bezcelní zóna a všecko za pár É. Je tma, začíná být solidní chladno. Hledáme alternativu spánku, najdeme v kopcu jeden hotýlek, kde je příjemná paní. Chce po nás 60€ za oba na noc. Je to hodně. Lámanou italštino-němčino-angličtinou se mi s ní podaří domluvit na 50€. Šoupneme bajky do garáže, na pokoju si dáme sprchu a koukáme na televizu s italskýma F1, takže je to cajk!
Radúz: „Chtělo by to eště nějakou rajdu na noc..?“
„Leda si tak popovídat o pletení hladce-obrace… :) :)“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.95
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist