Moto dovolená: Rakousko, Itálie, Korsika

Jak to vše začalo?

Po skončení letních prázdnin se u nás (u mne) každoročně probouzí nutnost plánovat dovolenou na příští rok. Ve výběru tentokrát zvítězila Itálie u mé ženy Evy a Korsika u mne, Milana.

Tak jak na to. Start Ostrava ČR, přes Rakousko, Itálií na Korsiku a zpět.

Odjezd 5.7 – 21. 7. 2016 najeto 3658 km Honda GL 1500 SE. Trasa: Ostrava – Lieboch – Mestre (Benátky) – Verona - Lago di Garda – Pisa – Livorno – Bastia  – Corte – Evisa – Porto – Ota – Ajaccio - Aleria – Vivario. Zpět: Bastia – Livorno – Florencie – Meolo - Jeselo – Klagenfur – Lieboch – Ostrava.

Nejsem žádný spisovatel, tak to zkusíme pěkně od začátku ...

Ono to plánování neproběhlo vůbec lehce, napřed to měla být projížďka přes Lago di Garda, Pisu na Korsiku. Tam to trochu projet, pobýt u moře a zpět domů. Po předložení mému generálovi (Evě) ke schválení jsem těžce narazil, kde máš Benátky?, kde máš Veronu?, kde máš Florencií? Pomalu chtěla projet celý Řím i Sicílii. No, Benátky jsem přijal, ale nějakou Julií a Romea ve Veroně nebo nahaté sochy ve Florencii, copak jsem učitel dějepisu? Protesty nepomohly, a tak se trasa měnila. Říká se do třetice - ke spokojenosti mé předrahé polovičky. Nakonec vše hotovo, plánky dojezdů k ubytování, průjezdy městy a itineráře z mé strany a u Evy asi 20oboustránkový průvodce měst po památkách jsou natištěny. Kilometry rozpočítané, ubytování zajištěno, peníze vyměněny. Jsme pohodlní, rychlé vstávání nám nedělá dobře, kempů a stanování jsme si užili s dětmi dost, tak teď už pořádná postel, sprcha a ráno bohatá snídaně pěkně u stolu. Máme 210 dní k odjezdu, napíšeme Ježíškovi, ať to máme pěkně pod stromečkem…

Je 1. července 2016, vše zkontrolovat, naleštit „Bobinu“, zkontrolovat výbavu.

5. 7. 2016 START!

Den první a druhý, směr Lieboch, Rakousko.

Nabalit bágle do kufrů, ještě jedná zběžná kontrola a jedeme.
ČR opouštíme přes Mikulov, za Poyzdorfem zdržení něco přes hodinu v koloně. Průjezd Vídně v pohodě, ale asi někde po vjezdu na A2 nás chytil déšť, spíše průtrž, tudíž jsme jeli rychlosti kolem 30 km. Naštěstí, než jsme našli místo, abychom se před deštěm schovali, bylo po plískanici. Díky kvalitnímu oblečení jsme zůstali vespod suší. Jelikož jsem velký „kamarád“ s navigací, tak jsem ji pro snadnější hledání našeho ubytování zapnul na předchozím odpočívadle. Jasný spoleh však na ni nedávám. Po sjezdu z dálnice v Liebochu zastavujeme u obchodního centra. Navigace hlásí, cíl cesty se vyhledává. Koukneme tedy vpravo, vlevo a hle - tabule s naším ubytováním třicet metrů od nás, vypínám navigaci. Jedeme se ubytovat, nádrž doplním ráno před odjezdem, říkám si. Přitom jsme stáli naproti benzinky.

Den druhý, třetí a čtvrtý, směr Mestre (Benátky), Itálie.

Chyba, ráno čerpačka zavřená, na dálnici směrovka pumpa 35 km. Vzhledem k tomu, že už při průjezdu Grazem na mne významně koukala kontrolka, bylo zle. Tak opět navigace a hledat. Podařilo se, šup dolů z dálnice, rozdíl sice asi 5 km a na kruháči, ale úplně na jiném výjezdu, než udávala navigace. Ale po dotazu u nějakého domorodce naší zdatnou německo-angličtinou jsme čerpačku našli. No, na poslední chvíli, tolik jsem do „Bobiny“ nikdy nenačepoval! Vše se v dobré obrací, tak zpět na dálnici přes Klagenfurt a Udine do Mestre.
Cesta v pohodě, jeli jsme sice po dálnici, ale jet mimo po okrskách, tak bychom to v Pise mohli obrátit zpět. Ubytování jsme byli na dvě noci v Mestre. Napřed jsme měli strach, jak se dopravíme do Benátek, ale naše obavy se rozplynuly po krátkém rozhovoru s majitelem hotelu. Tramvají za 15 min. bez hledání parkoviště a místa na parkovišti. Benátky prostě zajímavé od A až po Z. Fascinovala mne jejich lodní doprava. Vodní autobusy, taxíky, policie, sanity, zásobování a mezi tím vším gondoly, vše jen po vodě. Napřed jsme si Benátky, teda to hlavní, přešli pěšky. Upozornil jsem svou drahou polovičku, ať nekouká pořád do těch svých lejster, že nic pořádně neuvidí a ještě se ztratí. Na náměstí San Marco jsem si udělal honem pár foto a vrátil se ke své plačící ženě drmolící si něco ve smyslu, on mě tady nechal bez peněz a bez pasu, co budu dělat? Vzal jsem ji jemně za ruku a s ujištěním, že jsem stál kousek od ní, se uklidnila. Potom jsme předběhli asi tři až čtyř hodinovou frontu stojící na vstup do katedrály San Marco. Do zákristie jsme se stejně nedostali, opět fronta tak na dvě hodiny, tak jsme se vydali do přístavu a koupili celodenní lístek na vaporetto s tím, že poplujeme i nočními Benátkami. Zatím se jedeme kochat krásnými slunečnými Benátkami z lodi. Aby všemu nebyl konec, tak po příjezdu do Mestre (udělali jsme si krátkou přestávku), dělám pořádek s lístky (tramvaj, vstupy atd) a na upozornění Evy, ať nevyhodím ty na vaporetto, zavrčím, nejsem malý a blbý. Jde se na večeři, převlíknout se a zpět na noční Benátky. Jaké nemilé překvapení, turniket na vaporetto nás nechce pustit. Bodejť by také jo, když ty správné skončily v restauraci v koši. Tak nic, noční Benátky se šly pěšky.  

Den čtvrtý, pátý a šestý, směr Verona, Lago di Garda

Verona, projít koloseum, nafotit, pak Juliin balkón, herecký výstup, pár foto a jedeme k jezeru Lago di Garda. Po cestě jsme se chtěli stavit na oběd. Najít v Itálií otevřenou pizzerií nebo restauraci mezi 11. a 17. hodinou je dosti problém. To jsme zjistili ještě vícekrát. Ubytováni v Puegnago sul Garda bylo dosti daleko od pláží na jezeře, museli jsme dojíždět, také zde jsme strávili dvě noci. Bylo tak nádherné počasí, že jsme zvolili lehárko u vody a oželeli předem plánovány výjezd okolo jezera a návštěvu místních hor. Máme důvod se zde kvůli tomu aspoň vrátit. Po cestě na pláž jsme se v Salo připletli do srazu Harley Davidson. Zběžné pokochání pohledy na stroje při pomalém průjezdu mezi nimi. Večeře, pizza jako kolo od vozu za 10 éček. Dva jsme s ní měli co dělat.

Den šestý a sedmý, směr Pisa

 Tak na to, že konečně uvidím stavitelský zázrak, který vytvořil tak věhlasnou šikmou věž, jsem se skutečně těšil. Co jsem viděl, mne přivádělo k úžasu, je to vůbec možné, aby to stálo? Eva, díky své vtíravosti, co já mezitím obdivoval stavební skvosty, se dostala bočním vchodem dovnitř katedrály za nějakým kostelníkem, kde probíhala bohoslužba. Mne tam
 nepustili. Když jsme potom procházeli kolem hlavního vstupu, zjistili jsme, že vstup do katedrály stál 20 euro na osobu.
Jsme v Pise, tak jdeme na pizzu. Byla opravdu vynikající a jen 8 euro.

Den sedmý, osmý, devátý, desátý, jedenáctý a dvanáctý, směr Livorno trajektem na Korsiku do Bastie a pak ještě do Corte na ubytování.

Měli jsme trochu obavy z ubytování na Korsice, recenze dosti špatné na všechna ubytování v našem okruhu. Tady, asi díky bookingu, který mi poslal super nabídku jak na cenu, tak na ubytování, nás zastihlo velmi milé překvapení - funkční lednice, vařič, čistá koupelna, postele, ručníky denně čisté, denně uklizeno. Problém ale na Korsice byl ve stravování, a to nejen v cenách (dosti draho). Stalo se nám dokonce v Evise, že jsme odešli z restaurace bez obědu, jelikož s námi personál nechtěl komunikovat jinak než korsicky. Koupili jsme si sváču v obchodě. Vynahradil nám to sestup do kaňonu Spelunca mezi městečky Evisa – Ota. Nádherná krajina, neskutečná panoramata, dole v bystřině tak čistá voda, že i kameny ve vodě byly úplně čisté. V metrové hloubce se na hodinkách dala přečíst teplota vody. Také na směr nebo na cestu se bylo zbytečné ptát.
Dokonce ve Vivariu, kde jsme šli navštívit kaskády, řídila parkoviště postarší Korsičanka se smetákem, pořád nám koštětem ukazovala, kde a jak máme parkovat a ani francouzsky mluvící dívka se s ní nemohla domluvit. Korsičané jsou patrioti!
Cesta k návštěvě Napoleonova rodiště Ajaccia proběhla super, dojezd úplně stoprocentní. Po zastavení na parkovišti jsme zjistili, že bez navigace a hledání jsme zastavili přímo u Napoleonova památníku. Kostel, v němž se pozdější císař málem narodil při ranní modlitbě jeho matky, jsme našli hned. Horší to bylo s jeho rodným domem. Unavení hledáním jsme si sedli na menší sváču do bistra a ptáme se mladého číšníka, kde je Napoleonův dům? Ten na nás chvíli nevěřícně koukal… A po dotazu, zda nám rozuměl, odpověděl, že hledané místo se nachází dvacet metrů vpravo.
Výlet do Alérie moc nevyšel, dosti se ochladilo a po dojezdu na pláž v Alérií, nebyla na ní ani noha.
Závěr Korsiky - krása, krása, nádhera, nádhera. Cesty samá zatáčka, krásné výhledy, není to tam pro divoké pilkaře, malá chyba může znamenat poslední pád do až 200 metrových roklí. Žádná svodidla kolem cest, běžně potkáváme na korsických cestách kozy, krávy, prasata. Nějaká výtka, ano - ze zkušeností plánování různých dovolených na kolech jsme si vybrali jako výchozí bod našich výletů pomyslný střed Korsiky - Corte. Velká chyba, k překonání 100 km vzdálenosti na Korsice jsou potřebné tři až čtyři hodiny jízdy!! Zpáteční cesty na ubytování, i když jinou trasou, byly velkou ztrátou času. Proto jsme zvládli navštívit něco málo přes polovinu naplánovaných míst.
                                                                            3
 

Den dvanáctý a třináctý, směr Bastia a Livorno Itálie.

Z důvodu pozdního příjezdu trajektu na pevninu - tak jen přespáni v Livorně. Žádné noční jízdy.
Den třináctý a čtrnáctý, směr Florencie
Florencie mne také nezklamala a jako bonus při procházení „foajé“ galerie Degli Uffizi směrem k Neptunově fontáně, jsme narazili na výstavu velmi cenných unikátů historických automobilů a už jen tato podívaná by mně bezmála stačila z celé Florencie. Takovou nádheru jsme ještě neviděli, a to už je co říci, když se u nich zastavila i historie chtivá Eva. Zde opět, mapa, zápisky a pak slzy u Neptunovy fontány, že se ztratila, co bude dělat atd. No přerušila i výklad průvodkyně nějakého rusky hovořícího zájezdu. Kvůli Davidově soše jsme museli část Florencie proběhnout dvakrát. I přes mé protesty, že jsme ji viděli, i s doložením pořízených fotografií, mé argumenty neuspěly. Po zjištění, že jsem měl pravdu, jsme si dali celkem chutnou večeři, já si dal špagety, Eva rizoto, no - spíše rýži s chaluhami, na fotce v jídelníčku to vypadalo dobře, na talíři už nikoli. Ta jazyková bariéra!!! Večeři jsme doplnili vynikající italskou zmrzlinou do středních kelímků v ceně asi 250 Kč za porci. Více jak za 1 porci večeře.Ale zmrzlina byla VÝBORNÁ!!

Den čtrnáctý a patnáctý, směr Meolo, Jeselo

Ubytovat se a honem k moři. Jeselo, nádherná pláž, čisté moře, málo lidí, pozvolný vstup do moře, pro vyznavače kempu -možnost ubytování v místě, my tam ubytováni nebyli, ale byl jsem si kemp prohlédnout. Odtud možnost asi hodinového dojezdu do Benátek, mimo placenou dálnici. Určitě se zde ještě někdy vrátíme.
Den patnáctý a šestnáctý, směr Klagenfurt, Lieboch
Před výjezdem z Meola proběhla porada, stavit se v Klagenfurtu, nebo ne? Evě se moc nechtělo, ale zvědavost, jaké to jezero, ať neurazím Worthersee, ve skutečnosti je, zvítězila. Vyjeli jsme brzy ráno před devátou. Kolem Udine ještě počasí nic moc ale v Klagenfurtu jasná obloha. Jezero nádherně čisté, teplota vody tak akorát. Klidně bychom tam ještě den vydrželi. Bohužel. Je večer, dovolená pomalu u konce, tak jedeme směr Lieboch. Večeře, přespat a alou domů.
Den šestnáctý směr Ostrava
Zastávka jen na doplnění paliva a návštěvu WC, jinak v sedle.  Asi kolem 17. hodiny jsme doma v Ostravě, unavení, ale šťastní a plní zážitků.

21. 7. 2016

Snad tento stručný popis cesty a přiložené fotografie se budou líbit a pomohou někomu z vás při plánování a realizaci podobného výletu. Šťastnou cestu!!! Eva a Milan.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE