Lišáci v Alpách 2012

Den třetí – 26.8.2012 Deštivé martýrium kolem Zell am See aneb cesta do Itálie - Saalbach – Colfosco

Po snídani nabaluji na motorku kufry a nás do termo prádla a před devátou vyrážíme. Předpověď počasí nelhala, ale zatím neprší. Už první den nás cestou do Saalbachu upoutala dopravní značka informující o uzavření „nějaké“ silnice v Zell am See z důvodů pořádání závodů Iron men… Proto volím cestu oklikou s tím, že do Zell am See přijedeme z východní strany a ne ze severní jak bylo původně plánováno a že se uzavírce vyhneme. Vyrážíme tedy směr Saalfelden am steinernen meer, kde odbočujeme na silnici č. 164. Ta nás dovede do vesničky Dienten am Hochkönig, kde odbočujeme na horskou silnici č. L216, po které bychom měli dojet na silnici 311 a po ní se dostat do Zell m See a pokračovat přes Mittersill do Itálie.
Cesta až na to počasí byla pěkná, super asfalt, nulový provoz. Silnice vedla přes horské sedlo, po jehož přejetí nás silnice vedla údolím mezi skalami podél říčky, která byla soudě podle stavu okolí nedávno hodně rozvodněná. Bohužel asi v polovině začalo lejt…  Pršelo až do Zell am See, kde došlo na nejhorší. Po projetí několika kruhových objezdů, kdy už to vypadalo, že vše v pohodě projedeme, jsme dojeli kolonu a po jejím vystátí nám policista oznámil, že do Itálie můžeme jedině přes GG nebo přes Kitzbühel.  Po krátké poradě jsme se rozhodli, že pojedeme přes Kitzbühel, protože jet na GG v tomhle počasí je nesmysl, navíc 20 eur za vjezd se mi taky dávat nechtělo.
Tedy kyvadlově přejíždíme Zell am See, směr Saalfelden am steinernen meer, kde vystojíme další kolonu před opravovaným mostem a vydáváme se směr Kitzbühel, před kterým začalo opravdu hodně pršet. Na pumpě dáme malé občerstvení v podobě kávy a koláčů a pokračujeme dál směr Mittersill. Pršelo opravdu hodně a hustý provoz nás sužoval v podstatě až do Mittersillu. Ani jsme nepostřehli, že jsme přejeli Pass Thum (cca 1700 m. n. m.). Počasí bylo opravdu strašné.

 Za Mittersillem míříme směr Felbertauren tunel, jehož ústí je 1632 m.n.m. a měří 5282 m a za průjezd se platí 10 eur. Cesta k němu vede úchvatnou horskou kulisou a za pěkného počasí je to moc pěkné svezení o čemž jsme se přesvědčili cestou zpět. Průjezd tunelem byl vlastně velmi příjemný a to i přes silný zápach výfukových plynů. Bylo v něm celkem teplo tak, že jsme celkem oschli navíc za tunelem nepršelo. Tak že proběhla pauza na WC, cigárko a doplnění tekutin. Míříme dál na Lienz podél řeky Isel. Před Lienzem opět hustě prší a do toho jsou občas k vidění blesky, což na náladě nepřidává.

 Z Lienzu pokračujeme po silnici č. E66/100 dál směr Itálie. Díky hustému dešti a nízké oblačnosti je viditelnost velmi špatná, chvílemi sotva vidím ostatní účastníky provozu, natož okolní krajinu. Cesta se spíše stala otravnou, zima, déšť a hustý provoz. U Brunicu odbočujeme směr La Vila a dál do Colfosca. Tady cesta vede krásnou horskou krajinou, plnou zatáček a tunelů, což bychom v pěkném počasí jistě ocenili, ale teď jsme se co nejdřív chtěli do našeho penzionu.

Konečně přijíždíme do Colfosca a nacházíme penzion (objednán na dvě noci předem). Při seznámení s majitelkou, se naše komunikace s ní omezila jen na neartikulované zvuky, které byly důsledkem stavu, ve kterém jsme se po hrozné cestě nacházeli. Po chvíli jsme se vzpamatovali a byli jsme schopni normální komunikace. Oddělávám kufry a motorku parkuji v garáži. K mému údivu cca po hodině od našeho příjezdu se z ničeho nic obloha roztrhala a až do setmění svítilo sluníčko. Vyrážíme do města na večeři a krátkou obhlídku města.
Závěrem k tomuto dni – původně to měla být cesta cca 220 km dlouhá včetně míst kde jsme se chtěli zastavit. Místo toho se cesta prodloužila o cca 130 km. No každá zkušenost dobrá  Alespoň jsme prověřili kvalitu Varana, jeho obutí i našich nemoků. Vše obstálo na výbornou.

Najeto 350 km, místo plánovaných 220 km

Den čtvrtý 27.8.2012 Pět passo v jeden den -  Colfosco a okolí

Ráno se budíme do nádherného slunečného dne. Po snídani oblékneme moto hadry a jen s mapou vyrážíme na vyjížďku.
Z Colfosca míříme směrem na  Corvaru in Badia, kde bereme plnou a míříme na první stoupání na Passo di Campolongo (1875 m.n.m.).

Odtud sjíždíme do městečka Arraba a odtud směřujeme do Andráz a na Passo di Falzarego (2105 m.n.m). Vše je naprosto parádní, počasí, provoz, povrch silnice a ty úchvatné hory všude kolem. Vidíme nádherná údolí s malými městečky, obří skalní masivy i ledovce.

 Passo di Falzarego je pro nás jeden ze dvou nejhezčích passů navštívených ten den. Cesta začíná průjezdem krásnými lesy, a čím výš se dostáváme, lesy mizí a z nízkého zeleného porostu se tyčí obří dolomitové skály, které alespoň mě berou dech (kam se hrabe GG vzhledem k provozu a množství turistů). Na vrcholu passa je stylová stavba s možností občerstvení a zakoupení upomínkových předmětů. Co je na této stavbě nejzajímavější je to, že pod její střechou je zavěšena ČZ 175 ve velmi zachovalém stavu. Po zakoupení nálepky, vypití kávy a zhotovení několika fotek sedáme na motorku a vyrážíme dál směr Cortina D Ampezo. Už příjezd do tohoto olympijského města stoji za to. Nabízí se množství zastávek s překrásným výhledem na Cortinu a její okolí.

 Po příjezdu do Cortiny jsme se rozhodli, že se zde nebudeme zdržovat vzhledem k provozu a stoupající teplotě, vyrážíme zpět stejnou cestou, jako jsme přijeli s tím, že zhruba ve čtvrtině cesty za vesničkou Pocol odbočujeme ostře do leva na další passo a to Passo Giau (2236 m.n.m). Passo Giau je,  velmi vyhledávaným místem jak motorkářů, tak cyklistů. Svědčí o tom i motorka zabořená do sloupu a kolo upravené jako větrník. A samozdřemjmě přítomnost mnoha motorkářů a cyklistů. 

 Hospůdka s terasou přímo vybízí k občerstvení a kochání se okolními alpskými velikány. Po dostatečné dávce kochání, posilnění se a zakoupení nezbytné nálepky vyrážíme dál do vesničky Colle Santa Lucia, odkud zase stoupáme na další passo a to Passo di Fedaia (2057 m.n.m.). Tento průsmyk je opakem dvou předchozích, nic moc výhled, hospůdka taková nějaká ušmudlaná. Proto po doplnění tekutin a návštěvě WC vyrážíme dál kolem jezera Lago di Fedaia, kde je nespočet turistů a hustý provoz, nicméně odměnou je pohled na nejvyšší horu Dolomit Marmoladu (3343 m.n.m.) a její ledovec.  Cesta opět vede nádhernou scenerií Apl až do vesnice Canazei, odkud stoupáme na dnešní předposlední passo, které nese název Passo Sella (2244 m.n.m.). Cestou nahoru už je provoz poměrně silný a přibývající plechovky se stávají otravnými. Po vyjetí na vrchol sedla se opět nabízí krásný výhled do okolí, proto dáme krátkou pauzu na doplnění tekutin, cigárko a foto. Poté usedáme na stroj a vyrážíme na nedaleké a poslední  passo dnešního dne a to di Gardena (2121m.n.m.). Kde uděláme pár fotek, zakoupím nálepku a sjíždíme dolů. Výhodou tohoto passa je, že se do něj stoupá téměř od našeho penzionu, což ocením hlavně druhý den.

 Už během dne jsme se dohodli s Renčou, že si pobyt v Colfoscu prodloužíme ještě o jeden den. Tak že po příjezdu se hned domlouváme s paní domácí, která v tom nevidí žádný problém.

Po nezbytné očistě těl opět vyrážíme do městečka na večeři a delší procházku opravdu krásným městečkem, které je sevřeno mezi nádhernými skalnatými masivy.

Najeto 180 km

Den pátý 28.8.2012 – Dopolední volný program a odpolední výlet lanovkou na hřebeny.

Vzhledem k prodloužení pobytu jsem zatoužil po sólo vyjížďce, tak že jsem se s Renčou domluvil, že se dopoledne projedu sám, ona že si projde městečko a odpoledne si uděláme výlet lanovkou na hřebeny. Tímto bych ji ještě jednou rád poděkoval, že i přes strach o mou osobu vyhověla mému přání.
Po snídani vyrážím jen na lehko bez zavazadel jen s navigací (kdyby se náhodou něco stalo a abych měl představu o čase potřebném k návratu zpět v domluveném čase). Z Colfosca vyrážím rovnou do kopce na Passo di Gardena. Provoz minimální takže dochází na první kontakt stupaček s asfaltem. Z Gardeny pokračuji dál bez zastávky na Passo Sella, kde dám zastávku na cigárko a par fotek okolí a horských koz, které se vyhřívají asi 2 metry ode mě. Znovu usedám do sedla a mířím dolů směrem na Canazei, ale po pár kilometrech odbočuji s cílem zdolat další passo a to Pordoi (2239m.n.m.). Cesta nahoru je parádní po předjetí autobusu je provoz ideální pro „svižnější“ jízdu a pořádný test nových pneu i brzdových destiček. Po příjezdu na vrchol sedla zaregistruji stojícího Varana s českou RZ, parkuji u něj a už vidím i jeho majitele, který na mě mává od stolečku, kde si vychutnává kávičku. Po krátkém pokecu kdy se dozvídám, že se vrací ze Švýcarska, ale už sám protože kamarád se musel vrátit dřív, se loučíme. Tímto zdravím Honzu (doufám, že si jméno pamatuju dobře) z Trutnova. Koupím nálepku a už startuju stroj a mířím dolů do Arabby. Opět téměř žádný provoz… Z Arraby jedu směr Passo di Campolongo a přes něj zpět do Colfosca. Přímo na vrcholu sedla jsou místní příslušníci a měří, naštěstí jsem byl včas upozorněn protijedoucími motorkáři a tímto jim děkuji.

 Po příjezdu se osvěžím sprškou a vyrážíme k lanovce. Nemáme stanovený cíl ani místo kam pojedeme, tak že projdeme Colfoskem podél silnice vedoucí na Gardenu, kde je dolní stanice kabinkové lanovky. Koupíme lístky a už stoupáme. Už z kabinky se nám otevírají nádherné výhledy nejen na okolní hory, ale i na silnici vedoucí na Passo di Gardena tak, že máme motorkáře řezající zatáčky jako na dlani. U horní stanice (2300 m.n.m. pokud mě paměť neklame) lanovky byla malebná hospůdka s obrovskou terasou a s nádherným výhledem na obří skalní masiv na protější straně údolí. Po krátkém posezení vyrážíme na menší „tůru“ po okolním hřebeni. Jednalo se opravdu o lehčí tůru bez zásadního zdolávání vrcholů. Po té se stejnou cestou vracíme zpět a v kabince lanovky obdivujeme, jak se místní starají o své louky, dobytek atd. Cestou do penzionu si dáváme opět velmi chutnou večeři a míříme na kutě. Zítra nás čeká přejezd do rakouského Hallstattu.

 Ubytování: Penzion Bela Munt, Via Col Paradat 30, Colfosco. Cena 29 eur osoba/noc při pobytu na tři noci. Parkování v garáži.

Najeto 80 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE