Lago di Garda - Italy 2016 ( solo výlet )

1.den

Náročné pracovní nasazení mě jednoho krásného dne tak vytočilo, že jsem se rozhodl jet si sám vyčistit hlavu na mé oblíbené místo, kterým je Lago di Garda ve slunné Itálii. Balení bylo celkem rychlé a vzhledem k tomu, že jsem jel sám tak místa bylo dost. Dnes je 7.5.2016 cca. deset hodin večer a já vyrážím z Plzně směr Rozvadov. Cesta po dálnici ubíhá pohodově a za chvilku stavím na poslední české benzince dolít zásoby paliva a vyrážím dál, vstříc dobrodružství. Z Rozvadova směr --- > Cham --- > Straubing --- > Dingolfing --- > Mnichov.  Většinu trasy po krásných německých státovkách noční krajinou. Cca. 100km této trasy jsem sdílel se dvěma německýma motorkářema takže cesta krásně ubíhala a já stavím na první kávu někde u Mnichova a zároveň kupuji dálniční známku do Rakouska. Původní úmysl zkrátit tento noční přejezd opravdu jen dálniční jízdou až do Trenta, ale zmařila navigace do které jsem si nastavil prozíravě druh vozidla motocykl netušíc, že mě čeká noční průjezd německými horami což by ve dne bylo určitě fajn, ale po tmě ( a to jako v opravdové tmě ) v místech kde nepotkáte živáčka ( natož třeba auto ) opravdu silný zážitek. Takže po pár chvilkách strachu cestou necestou přes několik jezer ( např. Eibsee ) jsem se vyloupl někde poblíž Innsbruku a byl jsem pevně rozhodnutý, že po zbytek cesty na místo určení se už dálnice rozhodně nevzdám. V Innsbruku tedy dávám zaslouženou kávu a upaluju dál směr Brenner. Tady už cesta čistě dálnice a za pár chvil mě čeká vysněná Italská ranní káva na první pumpě hned po průjezdu Brennero.

Tady už cesta známá a naprosto jasná Brennero --- > Brixen --- > Bolzáno --- > Trento --- > Roverto --- > sjezd na Mori --- > a pár minut do cílové destinace Arco. Je cca 9 hodin ráno já se nacházím ve vesničce Pietramurata, dávám snídani a chystám se k nástupu na ferratu Che Guevara. Nástup byl ještě příjemný nicméně cca v půlce ferratky zjišťuji, že nočních 780km v sedle si vybírá svou daň a začínají rapidně docházet síly.

Nemá cenu to okecávat prostě co nejrychleji mizím zpět nohama na pevnou rovnou zem. Sedlám své XJ a vyrážím domluvit místečko v oblíbeném kempu ZOO ( který už dobře znám z našich lezeckých výletů ). Na recepci mě s typickým italským úsměvem vítají dvě italky stejně jako při naší loňské návštěvě. Dostávám svůj flek nedaleko kiosku a začínám stavět stan. Při budování tábora padlo pár rádlerů a já vyčerpáním také upadám do sladkého snění.

Probouzím se cca. po 3 hodinách, sedlám motorku a vyrážím na podvečerní výlet za vytouženou večeří do městečka Sirmione na úplném jihu jezera. Touto cestou velice oceňuji cestování na motocyklu, protože nějakých 80km kolem jezera jedu po středová čáře mezi auty stojícími v zácpě. Po nějaké hodině a půl se dostávám do cíle parkuji a během procházky po historickém městečku hledám vhodné ,,ristorante,, kde ukojím své chuťové buňky a nakrmím hladový žaludek. K večeři klasika ,,caprese,, a špagetky carbonara.

Kolem deváté hodiny vyrážím zpět a vzhledem k tomu, že už toho mám celkem plné brýle tak volím rychlý přesun po dálnici --- > do kempíku dorážím cca. v deset hodin kupuji vínečko a jdu odpočívat do altánku. Spaní přichází někde v polovině lahve a kolem jedné hodiny v noci.

2.den

Ráno přichází probuzení někdy kolem desáté hodiny ( ano rád si přispím ) dělám instatní snídani a vyrážím na projížďku do pohoří Monte Baldo, které se nachází přímo nad Gardským jezerem. Sjíždím u Avio a vydávám se po příjemné silničce směr Madonna della Neve. Sinice jsou krásně vlnité a ve vyšších pasážích zatáčky krásně utažené takže si jízdu začínám opravdu užívat k čemuž přispívá i to, že jsem tam úplně sám a za celý den jsem v tomto pohoří potkal opravdu jen jedno auto a dva pěší turisty ( SUPER ). Mířím pod vrcholek Monte Baldo s myšlenkou pěšmo se dostat až na samotný vrchol což mi posléze překazí všudy přítomný sníh a má nepřipravenost.

Takže otáčím a vydávám se po silničce na San Valentino --- > Mosee --- > Brentonico --- > Mori.

Už je podvečer a tak se rozhodnu vrátit do kempu uvařit nějakou večeři a dál se prostě jen válet jenže po cestě mě zaujme cedule říkající --- passo Santa Barbara, :) takže změna plánu a vydávám se znovu krásnými zatáčkami vzhůru do hor. Toto rozhodnutí se nakonec ukázalo jako skvělá volba a nabízí se mi snad ty nejkrásnější výhledy na celé údolí kde se kochám pohledy na městečko Arco a Riva del Garda spolu s Gardským jezerem ---- opravdu nádhera no posuďte sami. Pak už tedy sjezd dolů do údolí, nákup v supermarketu a hurá vařit večeři.

Po vydatné večeři se rozhodnu dopít lahvinku z minulé noci a přemýšlet o tom jak úžasný tento den byl. Někdy kolem půlnoci usínám.

3.den

Ráno mě budí bubnování na stan, takže nepospíchám a vstávám do vytrvalého deště opět kolem desáté hodiny. Vzhledem k počasí již nic nevymýšlím, balím věci a vydávám se poklidně na cestu domů. Volím opět návrat po dálnici a je to volba správná protože takové sprchy se mi dlouho nedostalo naštěstí byl déšť dávkovaný po částech :) takže jsem stihl občas i uschnout. Do Plzně se dostávám naštěstí za doprovodu slunce někdy kolem šesté hodiny večer.

Závěr

Závěrem bych rád řekl, že tento výlet mi dal strašně moc. Naprosto jsem si vyčistil hlavu od pracovních starostí, sblížil se s motorkou, kterou jsem vlastnil pouhé dva měsíce a zdokonalil se s čerstvým řidičákem v řízení té mé bestie. Každému dobrodruhovy doporučuji podniknout nějakou takovou solo jízdu alespoň na pár dnů tak jako já, protože neznám větší relax. Sám sobě pánem jen já a můj stroj prostě nepopsatelné…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE