Lago di Garda 2015

V zimě padla otázka co v létě? Kam na dovolenou? Po nějakým hledání na netu jsme nějak přišli na Lago di Garda. Všichni co tam byli, tak doporučovali, tak proč to nezkusit?

Lago di Garda 2015

Kapitoly článku

1. den 378km

Vyrážíme v pondělí ráno. Na benzínce ještě doplňujeme benzín a snídani v podobě redbullu a vyražíme dolů na Č.Krumlov, Černá v Podšumaví, tam odbočujeme na Dolní Vltavice, kde využíváme přívozu přes Lipno  za necelých 100kč. Čekání na jakýsi "trajekt" krátíme brzkým obědem v podobě tradičních řízků. Začínají se hromadit skupinky cyklistů, tak se tedy hrneme s motorkami blíže k vodě. Trajekt nás vylodil na druhé straně Lipna a pak už je to jen kousek na hraniční přechod.

V Rakousku se přesouváme přes Rohrbach, Lembach, u Waldkirchenu přejíždíme přes Dunaj. Dále na Peuerbach, Ried im Innkreis, Frankenburg a konečně se nám naskytuje první Alpský pohled na hory a pod nima jezero Attersee s neuvěřitelnou barvou vody, zastávka je tady nutná. Při tom pohledu lehce zapomínáme na bolest zadků. Pokračujeme dál podél Attersee až do Weißenbachu, kde odbočujeme na silnici č153 mezi hory, kterou lemuje řada potoků a řeka Traun protékajicí Bad Ischl.  Ačkoliv je silný provoz, za námi jedoucí KTM (myslím , že Adventure) to evidentě nevydrží a předjíždí kolonu aut, včetně nás, po zadním. Do Hallstattu vede řada krátkých tunelů, kde očekávám, kdo z nás dvou se dříve připomene hlasitostí laděných výfuků. Na konci tunelu vyjíždíme do Hallstattu, pokračujem dál kolem Haltského jezera do kempu Parc am See před Obertraunem. S Radkem vzpomínáme, jak jsme tu byli před dvěma lety, první koho jsme potkali v kempu byl Čech s BMW GS, ani letos to není o moc jinak, vidíme dvojici čecháčků na GéeSu. Vybalujem stany, krátké koupání v jezeře. A jedeme, jen tak na lehko, zpět do Hallstatu na nějaký ten dlabanec v podobě stánku za kostelem. Již s plnýma pupkama si zpáteční cestu centrem Hallstatu užíváme kocháním historického městečka, tak i pohled na západ slunce.

2. den 286 km

Balíme stan. Platíme za noclech a míříme přes Bad Mitteerndorf na první průsmyk Sölkpass. Projíždíme Tamswegem a dostáváme se k placené Nockalmstrasse. Platíme tedy 10 euro a dostáváme samolepku do sbírky, ale také i suprové svezení a krásné výhledy. Zastavujem u první chatky, kde jsou evidentní stopy po kravách. Člověk musí koukat kam šlape, a tak tu zanecháváme varování, pouze v češtině tedy . :-D

Pokračujem po Nockalmstrasse na nejvyšší bod. Před Chatou mají dvouválcovou tříkolku a tak ji musim fotit Radkovi z blízka a hledáme 10 rozdilů.

Při sjezdu z Nočkových hor se vydáváme spíše nudnou přesouvajicí cestou do Villachu a chytáme se ukazatelů FakerSee, kde máme v plánu přenocovat. Ovšem to, že v každým kempu u jezera je plno, jsme naivně nečekali. Kde by taky byli lidi v parným létě než u vody, že? Nakonec je volný místo v kempu Strandcamping. Ovšem na rakouský úrovni tohle byl asi zatím nejhorší kemp, ale je vedro, všude je plno, už prostě nikam jet nechcem a máme hlad! Takže na to přespání to berem. Ještě stihnem koupání v jezeře a vidíme jak se zatahuje " noo to vypadá na déšt ". Taky že jo! Bouřka, že se ani spát nedalo!

3 den 270 km

Ráno se naštěstí vyjasňuje a tak už nehrozí, že by jsme v tomhle kempu měli trávit ještě jednu noc, takže se vydáváme na slepou a placenou Villacher Alpenstrasse za 9.50 euro, která začiná kousek od známých lyžařských skokanských můstků. Pelášíme směrem k vrcholu společně s německou dvojicí na BMW K 1600, které v zatáčkách sotva stíháme jejich tempo. Po zastavení na vrcholu se ukazuje, že to byla dvojice, již zřejmě v důchodovém věku. No, připádáme si lehce ponížený.                          

Na horním parkovišti je možnost ještě pěšího výstupu na vrchol, to ale vynecháváme. Prohlédneme si rozhled na okolní hory, ale i na zřejmě místní atrakci v podobě koní na pastvinách. S Hankou nám chvilku trvá, než se odhodláme je pohladit.

Na cestě zpět dolů do Villachu po pravé straně určitě stojí za to zastavit u vyhlídky nad převisem skály. Jelikož podlahou jde vidět stovky metrů dolů, dělám povinnou fotku a vracím se na pevnou zem. Jsou zde i skříňky na helmu pro motorkáře.

Tankujeme plnou na poslední rakouské benzínce a nabíráme směr Slovinsko . 

Slovinsko

Konečně pro nás bližší, tedy líp zapamatovatelný názvy měst. Držíme směr Kranska Gora, kde odbočujem do Triglavskýho NP. Potkáváme tank, zřejmě nějaký zapomenutý, podle toho jak byl zarostlý. Pokračujeme dál na průsmyk Vršič. Kde, ale jako naschvál pro motorkáře, jsou zatáčky vydlážděné "aachjo". Při příjezdu na vrchol mě překvapuje přítomnost ovcí, které celkem ignorujou jak lidi, tak i projíždějící auta nebo motorky. Vedle nás zastavují tři český motorkáři,  od kterých se dozvídáme, že cesta na jih už vydlážděná není "super". 

Nicméně silnice jsou stejně celkem rozbité, opravdu nic na svezení. V údolí podél řeky Soča je to výrazně lepší svezení. Zřejmě ráj vodáku, protože ty jsou opravdu všude. Do Itálie využíváme přechod Predel. 

Itálie

Z Predelu se dostáváme dolů k jezeru Lago di Predil, kde si dáváme svačinu a dopřáváme trochu odpočinku od sedel.

 

Na odbočce se vydáváme doleva na Sella Nevea a dále se napojujeme na silnici č.13 do Tolmezza. V Tolmezu odbočujeme na silnici č.52, ale špatným směrem, a tak se otáčíme a pokračujeme už správně do Ampezza, kde odbočujeme z hlavní silnice k jezeru Lago di Sauris, tedy spíše k přehradě. Po cestě skoro nikoho nepotkáváme a tak začínáme pochybovat jestli jedem dobře, až mezi stromy prosvítá zajímavá barva vody. Ještě projíždíme krátkými uzkými tunely a vyjíždíme přímo na hrázi přehradě. Jsme tu správně!

Přes Sella di Razzo, Sella di Campigotto přijíždímě do Pelosu, kde se vydáváme k jezeru Lago di Pieve. Hledáme kemp Cologna, když už mám pocit, že jsme to přejeli, tak vidím ukazatel kempu. Přejíždíme přes most na druhý břeh, tentokrát špinavého jezera, ke kempu. Kemp je v celku příjemný a levný, nizká cena se projevuje na poněkud zastaralém sociálním  zařízení. Rozděláváme v Radkovým cestovním grilu. 

4 den 365km

Ráno ještě doplňujeme zásoby v eurosparu. A pak už míříme na passo Cibiana, passo Duran, passo Rolle

Pokračujem po silnici č. 50 dál na jih. Značně se otepluje. V Caupu uhybáme a míříme náročnější cestou na vrchol Monte Grappa. Po cestě ztrácím Radka se svým baťůžkem Haninou, a tak čekám na cestě u jakéhosi obydlí s dobytkem. " Sakra, kde jsou tak dlouho, tolik jsem jim ujet nemohl " Konečně přijíždí s tím, že po vyjetí díry se ozvala rána. Takže prohlížíme eSVéčko jestli něco prasklo. Nic nevidíme a tak děláme závěr, že se nejspíše jen ozvaly dorazy tlumiče.  Konečně dojíždíme k vrcholu. Ačkoliv je strašné vedro, alespoň sám se přiměju vyšlápnout si ještě schody až k monumentu, a ten výhled za to opravdu stál.

Z Monte Grappa sjíždíme nekonečnou cestou do Bassano del Grappa. Zdánlivě rychlý a jednoduchý úsek, tedy držet se na hlavní silnici a co nejrychleji projet města Marostica, Thiene a Schio, se ukázal jako nejhorší úsek a nejspíš alespoň pro mě i nejhorší zážitek na motorce.  Nekonečné bloudění, teploty nad 40 °C, a řiďičská neohleduplnost italských řidičů s fiatkama včetně policie byla až neuvěřitelná. Zastavujeme na benzince a kupujeme studené pití i kdyby stálo sebe víc. Pocit, že mi hoří nohy v botech, zkouším vyřešit opakovaným políváním bot vodou z kyblíku na mytí oken. Nepatrně osvěžený rychle vyrážíme to přetrpět dál. Za Sant Antonio se dostáváme pomalu zpět do hor, jaká to úleva. Na mapě se zdá náš cíl už jen kousek, ale opak byl opět pravdou. Čekaly na nás nekonečné serpentiny směřujicí k Roveretu. Při jakési asi psychické slabší chvilce jsem prohlásil k Radkovi  "jestli si po hornetu koupim CB 1000r místo pohodlnýho cestáku, tak si nechám dát do držky " . 

V Roveretu zastavujeme na benzince, a najednou vnímáme přitomné imigranty, o kterých jsme doposud slyšeli jen v televizi. Nasedáme, začíná se nám stmívat a začínáme mít strach jestli stihnem nějaký kemp. A konečně se nám naskytl krásný výhled jezera Lago di Garda. Sjiždíme z kopce k vodě a po levém břehu pokračujeme do kempu Primavera, co jsme si vyhlídli s tím, že tam maj i bungalovy. Sme na místě! Dovídáme se, že bungalovi jsou obsazený a tak opět vykládáme stany.  

Lago di Garda

Moje první nadšení, jak jsme blízko vody, tedy jenom přes silnici, mě hned v noci opadlo, když mě probouzelo snad každé projeté auto a nespočet skůtrů a motorek. K tomu ráno slyším uřvaný italský popeláře a to všechno završí rozeznění zvonu nedalekého kostela. Ráno se vedle nás objevuje další stan a opět Češi s GéeSem. Během těchto pár dní u vody spíše relaxujem, večerní courání městem a plnění povinnosti dát si v Itálii pizzu. Nejde si nevšimnout, jak v restauracích, kde mají televizi,  je zapnuto na MotoGP. 

Ačkoliv se nám na motorky moc nechce, domlouváme se, že si to jezero objedeme celé dokola. Vyrážíme ráno na jih. Většinu cesty jedeme podél jezera. Na jižním konci u Santa Maria di Lugana se jdeme trochu ochladit do vody. Člověk musí opravdu daleko od břehu, aby se trochu namočil. U benzinky nás opět překvapuje pracovní morálka Italů. Na benzínce je asi hodinu po polední pauze a nikdo nikde, ještě že mají ty automaty. Ještě jsme zastavili po cestě v mekáči na zmrzce a užívali klimatizace. Napojili jsme se na SS45 a mířily na sever. Tady ta strana jezera byla asi zajímavější minimálně o velký množství tunelů ve skále a neuvěřitelných výhledu. Ještě jsme si krátce prošli Riva del Garda a pak už pokračujem do kempu. Náš odhad, že jezero má kolem dokola 50 km, byla blbost, tachometr po celém dni vyšplhal na 160km.

Dále jsme měli v plánu se dojet podívat na Monte Baldo, kde podle motorkářskýho průvodce p.Fryče by měl být krásný výhled na jezero. V tom vedru se nám ani moc nechce a tak to necháváme "na příště", alespoň budeme mít důvod se minimálně ještě jednou vrátit.

8 den 306km Itálie - nazpět

Balíme stany a vyrážíme na cestu zpátky domů .Na vyhlídce, kde nás jezero přivítalo s krásným pohledem, se i loučíme. Do mapy vyznačujeme směr Rovereto, Trento až do Borga. Tam sjíždíme z rychlostní silnice a po pár kilometrech zdoláváme Passo Manghen, jde o úzkou cestu, a pro mě v jednom úseku až moc uzkou, nato abych se procpal mezi svodidly a krávou, která se nijak nesnaží uhnout a tak zastavuji a čekám než popojde. Mezitím Radek s Hankou dojíždějí na vrchol, kde je nutná zastávka k focení. Od vrcholu sjíždíme dolů doslova pár metrů k chatě s občerstvením. Doplňujem energii redbullem a nutelou. Po cestě dolů střídá krávy pasoucí stádo koz s pasákem a jeho psem. 

Přes Cavalese pokračujem na passo Lavazé a následuje passo Costalunga / Karerpas. Pod ním je ještě jezero Karersee , jako z pohádky. S Radkem si uvědujeme, že jsme tudy jeli před dvěma měsíci s partou motorkářů viz. cestopis " Italská passa a kouzelné nepromoky " To jsme, ale neměli poserproužky na gumách a tak jsmě si toho jezera ani moc nevšímali. Teď si to tedy vynahrazujem a parkujem motorky. Po cestě blíže k vodě se ozve u cizí motorky alarm v podobě psa v kufru . " Neumím si představit , že bych na Hornetu jezdil s mým jezevčíkem " 

Napojujeme se na silnici č. 48 vedoucí skrz Canazei až na passo Pordoi , též jsme jeli v červnu . Využívám, že nevezu batůžek a tak začnu trochu topit pod kotlem. Jelikož, ale jedem z druhé strany, tak to nepoznáváme až na samotný vrchol. A tak toho ani nelitujem. Nicméně svezení směrem na Canazei se mi zdá lepší. Dále využíváme k přesunu passo Giau, které nás zaujalo zvláštnímy tvary okolních skal, tak i mistní chatkou a jejím interiérem v takovém trochu moto stylu.

Čas nás tlačí a tak valíme dál přes Cortinu na passo Tre Croci, kde nic moc není a tak ani nezastavujeme a pokračujeme opět do kempu Cologna v Pieve di Cadore . Na recepci máme drobný problém, proti třetímu dnu. Nyní je na recepci italská babička která slovům "Sprechen Sie deutsch " ani "Do you speak English" odpovídá pouze "NO" . Takže se domlouváme rukama, nohama. 

Opět rozkládáme stany, co už máme v celku naučené, a jdeme vařit dlabanec. Přitom zjišťujem , že nás stále pozorují motorkáři kempující o pár metrů dál. " Na co pořád zíraj? " Zřejmě se diví na jakých motorkách se vydáváme do těhle míst , když tu jezdí samé GS a podobné adventure bike Po pár předešlých dnech by se, ale dalo říct, že je tu příjemný chládek a klid. Ještě prohlídneme společně nové fotky a bez problému usínám. 

9 den 339km

Máme před sebou kus cesty , chceme dojet až do Hallstattu, tak se vydáváme po "červené" přes passo Máuria , Ampezzo a v Quinis máme plán odbočit na Monte Zoncolán. Až dojedem do Tolmezza dochází nám, že jsme odbočku sakra přejeli. Už se, ale nevracíme. Benzín dochází a my už odmítáme benzín za italskou cenu! A tak po silnici č .52 pokračujem na nejbližší přejezd do Rakouska, tedy Passo di Croce . 

Rakousko- nazpět

Na první benzínce tankujem do našich žíznivých miláčků. Volíme "červenou" přes Oberdrauburg, Lurnfeld, St. Michael, od Mauterndorfu z rychlého přesunu se mění cesta zase v hezký výjezd na vrchol Obertauernu, kde to podle množtví vleků a lanovek očividně žije spíše v zimním období. Po asi sedmi kilometrech je po levé straně Gnadenalm, něco mezi malým statkem a restaurací s jezírkem , kde si dopřáváme osvěžení zmrzlinou.

Pokračujem Radstadtem přes Sankt Martin, Annaberg, Lammerer na Pass Gschütt, pak už po Österreich Romantikstrasse vyhládlí do Hallstattu opět do již zmiňovaného občerstvení na půl kuřete s hranolkama za 6 euro. Zase nocujem v kempu Parc am See na druhé straně břehu. V kempu je opravdu narváno, a tak máme místo až na kraji u lesa. S motorkama tedy zajíždíme k místu, aby jsme si vybalili věci. To, ale nestiháme, když pan domácí přichází a nadává , že máme mít motorky na parkovišti. Znažím se vysvětlit, že si jen vyhážeme věci. Když mi začně vzteky cloumat s motorkou, začínáme být vzteklý oba. Naštěstí už odchází, a já to můžu vstřebat. Dál vidíme, jak jde po stopách nataženého prodlužováku a opět vzteky vytrhává kabel z nějakého cizího stanu a nadává. Asi měl pán špatný den.

10 den 388km

Když ráno platíme za kemp, pan domácí je už usměvavý. Nicméně, když nám započítal místo dvou stanů a tří lidí pouze jeden stan a dva lidi, mlčím (za ten jeho večerní výstup) a nyní se usmívám i já. Platíme a mizíme. Užíváme poslední kilometry krásné přírody podél Traunsee, projedem Gmundenem a pohled na Alpy už vidím jen ve zpětném zrcátku a stále se zmenšuje. Nálada je na bodě mrazu, jakož to na konci každé dovolené. Ve vedru se vracíme domů přes hraniční přechod Dolní Dvořiště, kde nás "vítá" casino a řada nočních klubů. V Třeboni si všímám, jak jsou nízké hladiny jihočeských rybníků v tomhle období sucha. Po E551 projíždíme J.Hradec, Pelhřimov. Přibližně dvacet kilometrů před domovem dostávám žihadlo od vosy a začiná pršet. Říkám "když už jsme celou dovolenou nepoužili nepromoky, tak to dojedem" 
A dojeli jsme! Motorky v celku a my taky, dokonce i těstoviny a plechovky piva!                                Takže úspěšná dovolená !

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.30
Známkováno: 30x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist