Krásy severní Itálie 2008

Letošní moto dovolená je bohužel už za námi, ale podělení s vámi o krásné zážitky mi jí snad znovu přiblíží. Počáteční zvažování našeho cíle vyplynulo v kompromis.

Krásy severní Itálie 2008
Já s Jirkou jsme nedokázali odolat krásám Alp a naše maminka slunečním paprskům. Proto jsem pečlivě naplánovala výlety ve švýcarských a italských Alpách a za sluníčkem jsme namířili do Toskánska. Pomocí mnoha cestopisů, programů zájezdů cestovek a dalších tipů jsme sestavili vše, co jsme chtěli zkouknout. Čtrnáct dní jsme rozdělili na 3 oblasti, z kterých jsme vždy vyjížděli do okolí. 1.oblast - Lago Maggiore, jezero ležící částečně ve Švýcarském Ticinu, ale z větší části patřící Itálii, 2. Toskánsko se svou proslavenou architekturou a krajinou a 3. Dolomity s překrásnými horskými průsmyky. Trasy jsem jako vždy plánovala pomocí ViaMichelinu.com a navigace Garmin. Stroje Yamaha Virago 1100 a Honda Varadero 1000 musím již v úvodu pochválit, protože spolehlivě šlapaly celou dovču od 26.7. do 8.8.2008!

1.den, Šluknov – Cannobio (I), najeto: 1013 km

Plni odhodlání jsme v 5.30 hodin nasedli na motorky a vyrazili k nedalekým německým hranicím. Výjimečné krásné počasí nás provázelo po celé cestě po německé dálnici až k Bodamskému jezeru. Odtud jsme chtěli ušetřit za dálniční známku a začít poznávat krásy Alp.
Hlavní důvod tohoto rozhodnutí a také výběr první oblasti - kantonu Ticina (CH) – byl průsmyk St. Bernardino, který jsme nakonec objeli pěkně velkým obloukem. Průjezdy obcemi a náhlé ocitnutí v italském Splügenpassu, který byl moc pěkný, nás nečekaně zavedly do časové tísně, čemuž nepomohly ani serpentýny projížděné na jedničku! Nečekané prohlídky jezer Lago di Como, Lugano a Maggiore z druhé strany nás dovedly do Cannobia asi v 22 hodin. Aby to nepokračovalo lépe, tak všechny vyhlídnuté kempy byly plné. Naštěstí nás přijali v kempu Fiume něco před 23. hodinou. Následovalo stavění stanů, oslavný panák a spánek.

2.den, Údolí Maggia (CH), najeto: 123,5 km

Po náročném příjezdu jsme zvolili trochu odpočinkový den. Dopoledne jsme navštívili místní nedělní trhy s ochutnávkami sýrů a salámků – mňam! Odpoledne jsme se vydali za hranice do údolí Maggia nad švýcarským Locarnem.
Při průjezdu kamennými vesničkami jsme viděli několik vodopádů, jedenkrát jsme i zastavili a k vodopádu asi 300 m od silnice se zašli podívat do lesa. Čisťoulinká řeka Maggia nás přilákala natolik, že jsme se osvěžili a dali menší relax na kamenech u jejího ledového toku.

3.den, Švýcarské Alpy, Furkapass, Rhonegletscher (CH), najeto: 331 km

Ranní výjezd jsme směřovali po vedlejších silnicích opět přes Locarno a Bellinzonu a pak dále na sever. Odtud se stoupající nadmořskou výškou rostly i zážitky. Počasí nám přálo, takže výhledy byly parádní. Silnice plné zatáček vedly kolem ledovců, vodopádů a jezer. Výjezd do nadmořské výšky 2436 m.n.m. nás přivedl na Furkapass, kde jsme mohli kola motorek zabořit do sněhu a patřičně to zdokumentovat. Hledání jeskyně v ledovci stálo za to! Tu jsme našli o kousek níž u hotelu Belvedere za 5 Eur na osobu. 100 metrů dlouhá chodba vyhloubená do ledovce byla nevšední, bohužel padající kapky vody a globální oteplování je zde také patrné. Z ledovce pramení řeka Rhona, která padá ze skály jako ohromný vodopád. Další nečekaný pohled nám poskytla rodinka svišťů hned pod parkovištěm. Silnice směrem na Brig nás krásným prostředím zavedla k Lago Maggiore a po pobřeží jsme dojeli až do Cannobia (I). Noční průtrž mračen nás trochu polekala a vyhnala z nočního města.

4.den, Stresa, lanovka na Mottarone, najeto: 130 km

Po nočním deštíku bylo na obloze vymeteno a proto jsme se rozhodovali zda se vydat k nejkrásnějšímu vodopádu Alp (Cascata del Toce, 143m) nebo do lázeňského městečka Stresa a pak lanovkou z 805 m.n.m. do 1385 m.n.m. na horu Mottarone. Využili jsme jasné oblohy a zamířili přes údolí Cannobio do Stresy. Na pobřeží jezera jsme nechali mamku, která se raději vyhřívala na palmovém pobřeží než aby trpěla závratěmi ve výškách lanovky. Lanovka stála 15 Eur na jednoho a prvním stanovištěm bylo Alpino, kde byla v ceně i návštěva botanické zahrady, toho jsme ale využili až při zpáteční cestě. Druhá a tudíž i poslední zastávka lanovky bylo Mottarone. Netušili jsme však, že dál musíme pokračovat po svých. Místní ukazatel, že to bude trvat pár minut, jsme proklínali a za pěkného horka jsme se vyškrábali až do výšky 1491 m.n.m.
Taťka to zprvu chtěl vzdát a tak od nás vyfasoval helmy a další věci, nakonec ho nějaká až moc usměvavá dáma donutila vyjít v motorkářském oblečení a s plnou polní až na vrchol. Výhled byl bohužel jemně v oparu, ale i přes něj jsme viděli několik okolních jezer a vzdálené pohoří Monte Rosa. Po odpočinku jsme sešli k lanovce a v Alpinu využili vstupenku do botanické, která byla vzdálená opět „pár metrů“. V botanický bylo více ještěrek než rostlin, ale co stálo za to, je okouzlující výhled na jezero s Boromejskými ostrovy. Pak jsme sestoupali lanovkou a vydali se najít mamku, která chytala bronz. Poté jsme se zchladili v jezeru, vyzkoušeli dětský park a po pobřeží jsme frčeli do kempu.

5.den, Cannobio – Vada, najeto: 542 km

Ráno nás čekalo balení a přejezd do druhého stanoviště v Toskánsku, kde jsme měli již kemp zamluvený, což bylo štěstí protože byl jinak plný. Takže ponaučení pro příště: vždy rezervace! Vydali jsme se přes jižní stranu Lago Maggiore na dálnici až do Modeny, kde jsme odbočili na silnici SS 12. Zde začaly příjemné zatáčky a v oblasti kolem Abetone úmorné vedro vystřídal pěkný slejvák s bouřkou a kroupami. Snažili jsme se schovat, ale projet se to muselo a tak jsme se do toho statečně vrhli. Při pokračování v cestě směrem na Luccu nás sluníčko vysušilo a už si na něj stěžovat nebudeme. Z Pisy do Vady jsme jeli opět po dálnici. V kempu Molino a Fuoco na nás již čekali. Kemp byl super! Za borovicovým lesem na nás čekalo čisťoučké a teplé Ligurské moře, na které jsme se už těšili!

6.den, Oslava narozenin na pláži, najeto: 11.5 km

Dnešek jsme zvolili jako oddychový den u moře a zároveň oslavu mamčiných narozenin. Zajeli jsme se zchladit do klimatizovaného obchoďáku do města Vada, protože venku bylo na padnutí. Nakoupili jsme něco na přípitek na pláži a šup chytat bronz a slavit! Večer jsme se vydali do města výjimečně po svých.
V příjemné restauraci jsme si pochutnali na místních specialitách. Chlapi ochutmali vychvalovaný Toskanský steak na pepři, já italské těstoviny a mamka rybu se salátem. Jako dezert samozřejmě nemohla chybět zmrzlina.

7. den, Florencie, San Gimignano, najeto:292 km

Do Florencie jsme jeli přes La Sterzu klikatými silničkami typickými pro toskánskou krajinu. Pomocí navigace jsme zaparkovali kousek od centra Florencie na bezplatném parkovišti pro motorky, ostatně jako všude.
Po chvilce nejistoty jsme narazili na turistickou mapu, kterou jsme si vyfotili a podle ní pokračovali. V horkém počasí jsme navštívili nejznámější florentský most Ponte Vecchio přes řeku Arno, náměstí Piazza della Signoria s mnoha sochami (i Michelangovým Davidem), úchvatný dóm Santa Maria del Fiore a kostel Santa Maria Novella. Cesta pokračovala po údajně nejkrásnější silnicí Toskánska SS 222. Z oblasti Chianti pocházejí nejlepší italské hrozny, což z průjezdu mezi vinicemi a olivovými háji je patrné. Další historické město našeho zájmu bylo město „krásných věží“ San Gimignano, kde z asi sedmdesáti kamenných věží je zachováno třináct. Středověká atmosféra z úzkých uliček přímo sálá. Uličkami mezi obchůdkami jsme se proplétali asi hodinu. Poté jsme se vydali pro mě asi nejhezčí toskánskou silnicí S68, po které jsme se vraceli zpět do našeho kempu.

8. den, Crete Senesi, Siena, Volterra, najeto: 283 km

Ráno jsme poprvé a naposledy vyrazili bez rodičů. Ti se rozhodli zajet do vedlejší Ceciny a nabýt energii na pláži. Naše sólová cesta směřovala přes Pomarance do Monteroni d´Arabi, kde se začala objevovat Toskánská poušť. Nazývána Crete Senesi - zvláštní polopouštní krajina, která byla před nástupem zemědělské mechanizace v 50. letech 20. století jen divokou a pustou krajinou. Nejvíce vyprahlou oblast jsme obdivovali mezi Ascianou a Arbiou. Za chvilku jsme stavěli v Sieně.
V historickém centru mezi uličkami nás nejvíce zaujalo náměstí Piazza del Campo s fontánou radosti Fonte Gaia a Dóm z mramoru. Ze Sieny jsme směřovali do města alabastru Volterry. Kamenné městečko s úzkými a strmými uličkami bylo podobného ražení jako San Gimignano navštívené den předem. Po prohlídce městských bran a ochutnávce zmrzliny jsme sedli na motorku a vydali se rychle do kempu, abychom se ještě stihli osvěžit v moři.

9. den, Pisa, Grotta del Vento, najeto: 260 km

Výjezd po pobřeží k Livornu už byl zase v kompletním složení. Pobřeží pod Livornem lemují krásné útesy s plážičkami. V Livornu nás zaujal obrovský přístav, kolem kterého jsme dlouho projížděli. Severně pak útesy mizí a přibývá turistický ruch. Pomocí navigace jsme s obvyklou lehkostí zaparkovali hned vedle Piazza dei Miracoli – Pole zázraků. Hodně jsme ocenili, že všechny památky se nacházejí pohromadě na pěkné travičce. Opravdu moc příjemná prohlídka! Pole zázraků obsahuje čtyři symboly života. Baptisterium představuje zrození, šikmá věž značí dosažení rozumu, katedrála je symbolem svatosti a zdraví a hřbitov Camposanto zastupuje smrt.
Pokračovali jsme do Apuánských Alp, kde se nám poprvé ztratili rodiče a vznikla z toho honička po silničce, která byla asi jen o pár kilometrů delší, ale snad páté třídy. Účel ale splnila a zavedla nás k cíli, kde nás už rodiče vyhlíželi. Ve větrné jeskyni Grotta del Vento jsme zvolili nejkratší hodinový okruh za 7,50 Euro. Prohlídli jsme si krápníkovou výzdobu za 10,7°C, která je konstantní po celý rok. Večer jsme si udělali piknik na pláži se západem slunce, doutníčkem a samozřejmě vínečkem na oslavu zprávy z domova, že se nám začali líhnout hadi!

10. den, Odpočinek, najeto: 0 km

Celý den jsme trávili střídavě na pláži, v moři, u stanu a na ledovém kafíčku v baru. V podvečer jsme si vyšli směrem Cecina a narazili jsme na místní trhy, kde měli typické tržní stánky. Při představě, že se nám pobyt v Toskánsku blíží ke konci, jsme si neodpustili ochutnávku dalších italských specialit. Pizza, ravioly se špenátem a sýrem jsme zapíjeli místním vínečkem a těšili se na výlety v Dolomitech.

11. den, Vada – Ora, najeto: 477,5 km

Ranní balení zvládáme už docela hravě! Dálnicí jsme se nechali zavést až k největšímu italskému jezeru Lago di Garda, které jsme si chtěli projet po pobřeží. Při pohledu na průzračnou hladinu, malé oblázkové pláže a první štíty Gardského pohoří, patřící již Alpám, jsem začala plánovat dovolenou na příští rok! Určitě se sem chci někdy vrátit! Cestou do Ory jsme už vynechali dálnici a určitě bylo na co koukat! Poslední náš kemp jsme našli nečekaně rychle. Rezervace zařizovaná již z Itálie a ještě přes jiný kemp, který jsme měli vyhlídnutý, ale ten byl bohužel plný, byla úspěšná a ubytovali jsme se parádně. Jako bonus jsme dostali lavice a stůl, takže při jídle nastalo i pohodlí! Večer jsme se vydali na obhlídku města, kde se schylovalo k slavnostem.
Přípravy jsme sledovali a očekávali jejich začátek, ten nastal až ve večerních hodinách akrobatickými kousky psů. Navštívili jsme také program v parčíku u vily pod názvem „Víno a umění“. Dali jsme si výborné vínečko a využili ochutnávky místních pečených dobrot a při tom jsme shlédli divadlo v němčině. Přestože jsme byli v Itálii, všude kolem nás zněla němčina a oficiální názvy byly psány v obouch jazycích. To je pozůstatek z válečných dob, kdy toto území spadalo pod Rakousko-Uhersko.

12. den, Průsmyky, Cortina d´Ampezzo, najeto: 279 km

V krásném počasí (ostatně jako celou dovolenou) jsme vyrazili vstříc passům! Vydali jsme se na Bolzano a za ním začali stoupat k horským hřbetům. První a jeden z nejkrásnějších byl Passo di Sella. Přes mnoho dalších passů o vyhlížení nejvyšší hory Dolomit Marmolady (3342 m.n.m.), jsme dojeli do olympijské Cortiny d´Ampezzo. Údolím Falzarego přes Arabbii jsme dorazili z hor přímo do Ory, kde jsme z výšky ze silnice pozorovali naše stany. Všichni jsme byli z dnešní cesty nadšeni! Dnešní cesta byla zároveň cíl a objevoval se jeden okouzlující výhled za druhým! Večer se přehnala bouřka s pořádným vichrem z hor, ale ráno zase úplné modro.

13. den, Lago di Tovel, Val di Genova, najeto: 249 km

Poslední den výletu jsme zamířili z Ory do protějších hor mezi vinice. Přes Mendelpass jsme sjeli do Cles a odtud do národního parku Adamello-Brenta. Vjezd do parku byl zpoplatněn 4 Eury. Na parkovišti jsme nechali naše stroje a vydali se k jezeru o kterém se říkalo, že je nejkrásnějším Alp. Po chvilce se nám otevřel pohled na průzračné jezero obklopující hory. Dočetli jsme se, že ve vyšších polohách žijí i medvědi, ale bohužel se nám žádný neukázal. Prošli jsem se po břehu jezera a pak pokračovali k dalšímu cíli. Museli jsme se vrátit do Gles a směřovat k Pinzolu. Před ním, při vjezdu do města Carisola jsme se vydali nenápadnou první odbočkou vpravo do údolí Val di Genova, které patřilo znovu k národnímu parku Adamello-Brenta.
Zde byly dvě možnosti, jít pěšky nebo za 3 Eura pokračovat v sedlech motocyklů. Samozřejmě jsme zvolili druhou možnost a udělali dobře. Za pár kilometrů při výjezdu z lesa nás náhle ohromil vodopád Cascate Nardis. Byl opravdu super! Pokračovali jsme podél řeky údolím, až jsme dojeli k Ponte Rosso. Zde jsme mohli pokračovat placeným autobusem k dalším vodopádům nebo po svých k vodopádu Cascata Lares. Po radě pracovníka parku jsme se vydali pomocí vlastního pohonu. Lesní cestou jsme vylézali asi 20 minut a tam na nás čekal vodopád, ze kterého bujela obrovská síla a moc. Zdokumentovali jsme vodopád Cascata Lares a duhu, která ho neustále zdobila kvůli tříštící se vodě a slunečním paprskům. Poté jsme směřovali na jih a pak k Lagu di Molvenu. To jsme si prohlédli pouze při průjezdu po jeho břehu a rychle do kempu, kde jsme se připravovali na závěrečnou cestu domů.

14. den, Ora (I) – Šluknov (CZ), najeto: 859 km

Brzké vstávání, rychlé balení a poslední ranní nastartování! Do Bolzana jsme se vydali po vedlejší, protože, jak jsme již měli vyzkoušeno, cesta po ní byla v pohodě. U Bolzana rychle na dálnici směr Brennerský průsmyk. Na parkovišti před ním jsme zakoupili rakouskou dálniční známku za 3,40 Euro.
Také za průjezd mezi Brennerem a Innsbruckem po A 13 je poplatek 8 Euro. Následovalo trocha deště v Německu, přejezd přes Rozvadov a znovu deštík mezi Plzní a ucpanou Prahou. Domů jsem dorazili před půl sedmou, což byla nádhera! Následovalo vybalení, rychlá prohlídka fotek a pak už jen vzpomínky na další parádní dovču!
Celkové shrnutí:
Najeto: 4 880 km
Útrata za benzín: 72.50 CHF + 317,130 Euro +740 Kč (celkem: 9 114 Kč)
Útrata za kempy pro dvě osoby, malý stan a moto: 307 Euro (7 061 Kč)
Poplatky za dálnice a tunely: 56.70 Euro (1 304 Kč)
Užitečné internetové odkazy:
www.viamichelin.com, www.svycarsko.info, www.svycarsko.orbion.cz, www.mojesvycarsko.com, www.toskansko.tripidipi.cz, www.camping.it

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist