reline_unor



Když na MotoGP, tak do Mugella

A když do Itálie, tak na Ducati. Tak přesně tohoto motta jsem se chytil a někdy v dubnu, kdy jsem se prokousal od Horneta přes Yamahu MT 07 až k Monsteru 796, jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych po dlouhých letech fandění u televize mohl vyrazit v podstatě do této mekky grand prix osobně. Obzblášt, když samotná cesta skrz alpy slibuje při dobrém počasí opravdu atraktivní svezení.

Kapitoly článku

Úvod

       Už asi 14 dní před odjezdem jsem měl připravený podrobný itinerář s trasou. Někde jsem trochu váhal, kterými silnicemi jet, protože něco vypadalo z map hodně zajímavě, ale z videí na youtube případně referencí to už tak slavné být nemuselo, někde bylo jasno, protože už jsem zde byl buď autem nebo i na motorce. Vloni jsem měl s kamarádem velký problém sehnat ubytování na blint v místě, kde nám buď došly síly nebo se nám líbilo, všude zavřeno, plno nebo vysoké ceny. Letos jsem chtěl mít jistotu a tak jsem si všech pět plánovaných nocí zamluvil předem přes rezervační servery.

       Zbývá asi týden do odjezdu a prakticky neustálé hypnotizování předpovědi počasí, která jak je mým standartem, nevěstila nic dobrého a kromě Mugella a 200km kilometrů nudy po cestě na hranice s Rakouskem hlásila jen samý déšt. Do toho na mě přišla i docela nervozita z toho, že letos poměrně daleko jedu vlastně poprvé úplně sám a tak samozřejmě člověka napadají otázky, co když si tam někde lehnu, kdo mě najde a kdy mě najde, co budu dělat, když ten italskej peklostroj přestane jet nebo jen píchnu gumu, když jediný co vezu je nepromok a na týden troje slipy a nebo jestli se třeba nezbláznim z té samoty… Jak to dopadlo? Čtěte dál

Jedéééém - první a druhý den

Den první - Praha - Mariazell - Palfau 450km

Ráno naposledy u garáže kouknu na počasí i na ty v poslední době populární a zaručené Nory. Je to již týden stejný, do hranic oblačno nebo přeháňky, od Dunaje dál 6mm srážek. Mrknu na tlaky, to je jediný, co jsem před cestou vlastně neudělal, jinak by Duc měl být připravený. Smířlivě vyrážím.

Volím rychlou přesunovací cestu do Třeboně a na Halámky. Na Benzině tankuju, dávám po necelých 2h jízdy chvíli pauzu a cpu se nějakou bagetou. Zázemí hrozné, v podstatě jen dvě rezavé a hrozně nepohodlné židle. Paní z pumy říká, že už jim slibujou asi deset let rekontrukci. Počasí se horší a tak radši sedám na motorku a pokračuju v cestě. Vlastně teď to teprve začíná. Překračuju hranice, v Gmundu doprava kousek do obce Weitra a tam odbočuju na 119 a jedu svou oblíbenou a vyzkoušenou trasu až do městečka Grein am Donau. Celá silnice 119 je super, je to hodně rychlý a musíte jetnad předpisy, pak to dává smysl. Naštěstí i rakušáci zde jezdí rychle, což vám dodá trochu toho pocitu, že tady nejste zaty piráty z Česka. Opravdu zajímavý a pro mě stále jeden z top moto zážitků je ale kousek z Dimbach do Grein, kde to je prostě řidičská nirvána.

V Grein si dáv ověřenou zmrzlinu za 2,5 eura a kochám se chvíli na lavičce.Z Greinu mě čeká nezajímavá, nicméně nerozbitá silnice do Ybbs, kde se dostávám na druhý břeh Dunaje a do obce Scheibbs, kde by to mělo začít stoupat až do vyhlášeného Mariazellu. A je to přesně tak. Po silnici 20 a 28 střídá zatáčka zatáčku, je to široký, většinou přehledný, většinou kvalitní povrch a nikde na vás nečeká žádná zrada, do toho navíc svodidla až na zem. Můžete si dovolit hodně a relativně v bezpečí.

V Mariazell mě čeká dotankování, malá sváča a kratší procházka centrem. Je to paráda, protože počasí jim zatím nevychází, je tady azuro a 25 stupňů a navíc za celou dobu žádný provoz. Sedám na motorku a vydávám se směrem na Guswerk a přes další vyhlášenou silnici srz vesničku Wildalpen do Palfau.

Vyhlášená je zcela právem, i přes několik kilometrů ne moc kvalitního asfaltu připomínají některé úseky horskou dráhu. Projíždím Palfau a začínám hledat svoje ubytování - trochu spartanský Lagerhaus jednom z kempů, ale po 8 hodinách na motorce je to jedno a zase za 10 euro na noc - pro projížděče proč ne. Sprchy a záchody fajn a kdyby to někoho zajímalo, v ceně je i wifi. První den za mnou a já nezmokl! Jdu se pěšky mrknout do města, zkusit koupit něco k jídlu. Je po páté odpoledne a krám má zavřeno, nicméně paní mě vidí, že bych asi rád něco koupil, tak znovu odhrne roletu a nechá mě v klidu koupit si jablko a sušenky na další den.

V kempu si pak dávám polívku a Colu venku na sluníčku a kontroluju počasí na další den, který má být vlastně asi ten nejzajímavější z celé trasy ( Grossglockner  ) , počasí se alespoň dle aplikace mírně zlepšilo k lepšímu. Z celodenního deště na déšt “až” od 12:00. Časově by to mělo vyjít tak, že pokud vyrazim opravdu brzy ráno, nemusel bych na Grossglockneru zmoknout, v horším případě shánět řetězy… No uvidíme. 

Den druhý - Palfau - Grossglocknerstrasse - Silian - Longarone - Pordenone 500km

Vzhledem k té předpovědi počasí a taky tomu, že dneska mě čeká cca 500km a vlastně jen po okreskách, vstávám v půl sedmé, abych si co nejdelší kus užil v suchu a zároveň nepřijel za tmy.

Dávám se směrem na Liezen přes Schladming až do St. Johann im Pongau. Je to pěkná ale spíš kochací cesta, která po včerejších zážitcích zas tolik nebaví, ale aspoň se jede krásnou krajinou. Ze St. Johann je cesta trochu zajímavější a to až k mýtný bráně před Grossglocknerstrasse. 

Zaplatím letos už 24 euro a spěchám rychle dál, protože se díky tmavým mrakům doslova ztmívá a vypadá to na slušný slejvák a to je teprve něco po desáté. Na tuhle silnici mám asi super smůlu, protože jsem tady byl několikrát v různých ročních obdobích a počasí jak z propagačních materiálů jsem tu zažil jen jednou. Nicméně tentokrát stojí štěstí zatím při mě a ikdyž není moc vidět, aspoň neleje. Co nevidět jsem na vrcholu. 

Nutno říct, že na konec května je tady opravdu hodně sněhu a i velká zima. Dělám jen pár rychlých fotek, protože Ducovi se těch asi pět nad nulou moc nelíbí a mým prstům taky ne.

Nahoře před tunelem začínají bohužel přibývat na plexi první kapky. Přidávám a snažím se dostat co nejrychleji dolu. Asi za šest vracáků tenhle náznak deště přestal a já ujíždím dál moc příjemnou silnicí do mé srdcovky -  Lienzu. Tam mě vítá k mému překvapení doslova letní počasí, slunce a skoro 30st. Pořád mám ale v mysli, že musím chvátat a to, že jsem zatim nezmokl mě žene vlastně dál a dál až do Itálie.

Kousek za hranicemi uhybám na SS52, protože dle mapy vypadala moc hezky. Bohužel, hezká na mapě nerovná se hezká v reálu, 80% má povrch spíše na GéeSo než na naháče, občas jsou tady vyloženě tornante na spojkovanou jedničku a někde je to úzký sotva na jedno auto. Bylo to zase něco jinýho, ale prostě nic pro sportovní motorku.Typický příklad toho, jak může mapa klamat. Počasí zatím drží i když jentak tak, ale řikám si, když ted zmoknu, je mi to už jedno, mám splněno, užil jsem si to a jsem naježděný.

Italové maj ostatně jako Rakušáci perfektně značené silnice a i když jezdím jen s osmi řádky nalepenými na nádrži, nejde v podstatě zabloudit. Míjím ceduli směr SS51 na Longarone, odkud by měla vést dle mapy zajímavá silnice až do Pordenone. A je to tak, silnice špičková, nekonečný zatáčky hlavně nad Longarone, vracečky na dvojku, to je ono, to se Monsterovi hodně líbí. A mně taky! Jsem unavený, takže si to neužívám uplně na plno, ale stejně je to po delší době opět něco, co člověka ujištuje v tom, že to nejlepší co existuje je to, že je tady.

Když už se zdá, že silnici zatáčky došly, tak se to vynahrazuje krásným jezerem nebo zajímavostmi jako protipovodnové hráze ukrutných rozměrů. Dojíždím do Pordenone, po 2 dnech prakticky první velké město co vidím a co na první pohled dost žije. V příjemném hotelu mě vítá mladá pani domácí. Dávám rychlou sprchu a na itala v  raťasech a sandálech jedu asi 3km do centra, které prý stojí za to.  Je zde jedna hlavní nákupní a  uristická třída, všude kostely a jiné památky a taky Ducati a Piaggia. Je ale pravda, že už to neni co dřív, Italové hodně přesedlávají na Hondy a jiné japonské stroje, T max, Sh apodobně, těch je tu asi nejvíc. V centru si dávám sice předraženou, ale nejlepší pizzu, co jsem kdy jedl a pomalu se vracím na hotel. Tam se mě pani domací ptá, co tu vlastně dělám. Odpovídám, že jedu ráno do Mugella na moto gp. Úplně se jí rozsvítili oči, že to je super, jak oni taky jezdí, ale tak ob rok a ať si to užiju. Samozřejmě proběhla debata, komu fandím atd. Holky tady jsou asi trochu jiný než u nás :-)

Jdu brzo spát, protože mě čeká trochu harakiri cesta a to nějakých 300km po dálnici a vstávání přes šestou. Mám za sebou neuvěřitelný den. To co jsem si ani nemyslel, že vyjde, vyšlo. Na plexi spadlo asi tak 4x po pěti kapkách, aby se pak silnice vždy stočila na tu správnou stranu do azura a já si mohl užívat suchého asfaltu. A zítra má být celý den uplně nejstabilnější počasí, paráda.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):


TOPlist