sumoto_leden



Kawasaki ER-6n v Alpách

Kapitoly článku

Je 8:30 ráno a vyhlídky na pěkné počasí jsou v nedohledu. Alespoň zatím neprší. Po včerejším výletě v dešti děláme základní údržbu a kontrolu strojů. Honza a jeho Pegaso musí domů, v pondělí ho čekají pracovní povinnosti. Po krátkém zhodnocení situace se přidává i Blanka s Patrikem. Jedeme tedy dále pouze ve čtyřech. Vymýšlím operativně cestu. Doprovodíme Honzu a jeho Pegaso na Brenner a ve čtyřech pak budeme pokračovat dále na velice oblíbený Jaufenpass. Vracíme se zpátky přes Passo di Fedaia na Canazei. Směrem z druhé strany jsme toto passo ještě nejeli. Teprve teď si uvědomuji, jaké je zde převýšení a stoupání. Následuje již dobře známa cesta kolem jezera a sjezd. V Canazei tentokrát hned bez větších zastávek jedeme přes Passo di Sella (2244 m). Míříme na Wolkenstein a silnici 242, která nás přivede na brennerskou dálnici A22. K dálnici sjíždíme u městečka Klausen a pokračujeme podél dálnice po 12 směrem na Vipiteno.
Tuhle silnici mám opravdu rád. Jedná se o poměrně přehlednou a velice rychlou cestu. Je zde spousta rovinek a opravdu táhlých zatáček s kvalitním asfaltem. Svým pojetím sedne především velkoobjemovým strojům a mohutným dvouválcům, ale i v tomto složení si cestu náležitě užíváme. Jako ryba ve vodě se zde cítí Lukáš a jeho Touno. Moc dobře ho chápu, před necelým měsícem jsem zde byl se svým SL 1000. Tahle silnice a dvouválcový Rotax jsou veličiny, které vytváří opravdu výbušnou směs. Ani ER-6n se zde neztrácí. Sice jí na rovinkách chybí pár koníků, ale pokud se drží pěkně pod krkem, rozhodně neztrácí dech. Zde by asi bylo na místě zmínit spotřebu stroje, z které jsem byl opravdu příjemně překvapen. Za celou cestu nepřesáhla 5 l/100 km.

Naše čtveřice ve Vipitenu sjíždí a držíme spolu s ostatními směr na Jaufenpass (2094m). Je zde opravdu velká koncentrace motorkářů. Není divu, nedělní odpoledne bývá nejvytíženější v týdnu. Tato vysokohorská silnice patří mezi mé nejoblíbenější v celé části rakouských Alp. Spolu s úzce navazujícím Passo Rombo (Timmelsjoch 2509m), patří u příznivců motocyklů také mezi jednu z nejnavštěvovanějších. Tato část Alp je rovněž součástí řady kratších výletních tras a málokterý průvodce ji tak při svých plánech vynechá z itineráře. O jednom takovém kolečku psal např. můj bratr v době, když delší dobu pobýval v Innsbrucku. Po celou cestu se rozhodně nenudíte. Úseky od Brenneru (Vipiteno) jsou spíše ve znamení velkých lesních převýšení a užších nepřehledných částí zakončených úzce “řezanými schody“ s rovinkami na nezalesněném vrcholu. Velká opatrnost a rozvážnost, je zde opravdu na místě. Je třeba nejen sledovat protisměr, ale i ostatní, kteří jedou s Vámi. Úroveň jednotlivých návštěvníků je různá, takže opatrnosti není nikdy dost. Jízda je tu opravdovou srdcovou záležitostí. Mezi nejemotivnější patří z mého pohledu rychlé terasovité přejezdy v lesních úsecích zhruba v polovině cesty tímto směrem. Táhlé stoupání se lehce klikatí lesem podél skal, a pokud máte dostatek jistoty v sedle, můžete je v některých částech brát napřímo. Výrazně Vás to pak zrychlí do přehlednější zatáčkovité pasáže, která následuje.

Druhá strana směrem na San Leonardo in Passaria se nese v obdobných dimenzích, snad jen domů a horských chat je zde podstatně více. Po klidném projetí města a případném odpočinku můžete hned pokračovat dále směrem do Rakouska. Stejně tak jedeme i my a míříme přes Passo Rombo dál po 186 na Sölden. Snad jedinou nevýhodou tohoto přejezdu je díky jeho nadmořské výšce často velice špatné počasí. Osobně jsem zde byl již několikrát a pokaždé zatím pršelo. Dnes máme štěstí, je zde jen v nejvyšší části mlha a trochu vítr. Pokud jste tedy příznivcem horských tunelů, nezapomenutelných výhledů a opravdu vysoké výšky s jízdou na limitu jezdce i techniky je tahle trasa tím pravým místem pro Vás. Je třeba jen počítat s tím, že rakouská strana je zpoplatněna částkou 11 EUR (resp 13 EUR s vrácenkou). My po povinném focení a lehkém odpočinku stavíme až v Söldenu, abychom dotankovali.
Já se zde trochu peru s klíčkem zapalování mého stroje. Je pravdou, že pokud bych měl něco opravdu vytknout, bylo by to zapalování a použité klíčky. Tímto bohužel trpí historicky i další modely např. ZR 7 nebo v loňském roce testovaná Ninja 250R. Klíče i přes veškeré šetrné zacházení, mají tendenci se po čase lehce kroutit. Klíčky jdou potom špatně do zapalování a Vy máte problém. Já mám z toho svého již nepatrnou vrtuli, a tak se ho snažím trochu narovnat, aby šel lépe do zámku od víka nádrže. Po chvíli se mi ho daří vyrovnat a tak konečně taky tankuji a můžeme pokračovat.
Je 14:30 a my jsme se po zhodnocení situace, nakonec rozhodli, že dnes budeme spát už v Čechách. Jednou z hlavních příčin je také fakt, že pensiony zde v Söldenu a později i níže Längenfeldu jsou dost plné nebo drahé. Jako ideální nejrychlejší cesta domů se nabízí cesta přes Fernpass na Garmisch a potom dále po dálnici na Mnichov. Je neděle odpoledne a doprava je zde opravdu hustá. Velké množství německým turistů míří domů z dovolené a po víkendu. Snažíme se cestu zrychlit a proplétat se mezi auty a karavany. Jde to ale těžko. Silnice jsou dost nepřehledné a provoz je opravdu hodně hustý. Výrazněji zrychlujeme až za Garmischem na dálnici A95. Cesta je svižná, ale dosti nezábavná. Z letargie nás probere až nenadálé zastavení pana Lorence, kterému dochází v jeho Shiveru 5 km před pumpou u Regensburgu na dálnici benzín. Situaci řešíme PET láhví a po tomto zdržení pokračujeme se zpožděním dále. Cílem naší dnešní cesty bude chalupa Lukáše N. u Dobříše. Snažíme se jet na plný plyn, abychom nepřijeli příliš pozdě. Po plzeňské dálnici jedeme již za tmy.

Konečně doceňuji velký světlomet testované ER6-n. Viditelnost je výborná a i podsvícení budíků funguje na jedničku. Vše je dobře přehledné a čitelné. Nemám sebemenších výhrad. Létá hodně hmyzu, který mi sviní plexi u přilby. Více zalehávám, schovávám se částečně za tankvak a hledám rovněž pohodlnou pozici, abych si trochu ulevil již bolavému tělu. Sjíždíme z dálnice a naší poslední zastávkou je cca po 22 h večer nonstop v Hostomicích, kde nakupujeme do PET láhve točené pivo. Pak již jen následuje příjezd na chatu a půlnoční dýchánek se zhodnocením dne nad sklenicí českého piva. Součet za tento den se ustálil na 736 km.

Den 6 (10.8.09)

Pomalu vstáváme. Včerejší den byl opravdu náročný. Nikomu z nás se nechce příliš na nohy. Je krásný srpnový den, takže není kam spěchat. Na zahradě rozmlouváme a diskutujeme události minulých dnů. Stálo to za to. Krása italských Dolomit a rakouských Alp opět nezklamala.
Já jsem o to spokojenější, že celá cesta byla z pohledu redakční ER6-n naprosto bez problémů. Zapůjčené příslušenství fungovalo bez sebemenších potíží, a co se týče servisu motocyklu, nebylo třeba nic kromě běžného vypínání a mazání řetězu. Celkově lze říci, že na takto koncipovanou cestu není asi ER6-n tím úplně ideálnějším náčiním, ale i tak se myslím dá vše bez větších problémů zvládnout. Více než o technice, je vše o míře pohodlí, které Vám tento stroj nabídne. Přeci jen jeho nejsilnější stránkou bude spíše každodenní jízda po městě a projížďky na kratší vzdálenost.
Celkový součet této cesty se ustálil na 1812 km. Náklady na benzín a poplatky se pohybují kolem 2300 Kč. Celková spotřeba nepřesáhla 5 l /100 km.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):
Motokatalog.cz


TOPlist