Kawasaki ER-6n v Alpách

Kawa je připravena v garáži. Počasí docela ujde, a tak nezbývá než po 14 hodině říci kanceláři na pár dní radostné „pa“ a vyjet. Před námi je dlouhá cesta, na které si užijeme těch nejhezčích Alpských průsmyků a já aspoň důkladně proklepnu kvality naší redakční Kawasaki při delší cestě.

Kawasaki ER-6n v Alpách

Kapitoly článku

Musím nejdřív do Kobylis pro kufr s věcmi a pak už rychle do Letňan na sraz s Honzou L., který jede na Aprilii Shiver. Z Kobylis to mám opravdu kousek a tak po úspěšném shledání bez větších okolků oba dva společně vyrážíme přes houstnoucí odpolední Prahu směr D1, kde na nás bude čekat u Velkých Popovic další část výpravy. Odpolední seanci plechovkářů v Praze beru jako první příležitost vyzkoušet, jak si stojí naložená Kawa ve městě.
Plně naložený motocykl se chová při průjezdu Prahou příkladně. Krátký rozvor a úzká stavba mi bez větších komplikací umožňují vměstnat se i do užšího prostoru mezi auta. Při těchto manévrech je mojí nespornou výhodou absence bočních brašen a tak začínám v koloně pomalu Shiver ztrácet ve zpětných zrcátkách. Oceňuji v základu celkově nižší hmotnost motocyklu, která je u tohoto objemu a stavby žádoucí. I s naloženým kufrem a tankvakem je tak vše v přijatelných mezích. Díky přidanému kufru jsem celkově delší a na zádi je trochu znát jeho hmotnost, ale i tak nepociťuji výraznějších problémů při proplétání se v malých rychlostech, jde spíše o to, aby si člověk na plný kufr zvykl. Průjezdy městem bez bagáže budou při každodenním ježdění jistě bezproblémovou záležitostí. Řadový dvouválec se 72 k si jen přede a rozhodně nemá tendence se v nižších otáčkách dusit a přehnaně hřát. Pomalu se prodíráme kolem I.P. Pavlova a teprve na výjezdu z Prahy u Chodova je první příležitost trochu potahat za plyn. Motorka hbitě reaguje, ale limity objemu a výkonu jsou při tomto naložení přeci jen patrné. Stroj je třeba dost držet pod krkem a často musím podřazovat, abych při předjíždění stačil tempu přeci jen svižnější Aprilky. Díky absenci jakékoli ochrany, je snesitelná rychlost tak do 160km/h, vzhledem k zaměření stroje to však bohatě dostačuje, a tak zpomalujeme na povolený cestovní limit. Nejdříve je třeba otestovat, zda je vše dobře připevněno a namontováno - přeci jen montáž příslušenství byla opravdu narychlo. Pomalu se sžívám s lehce futuristickým budíkem. Ten přechází do předního děleného světlometu, k jehož funkčnosti nelze mít výhrad. Usazení je vcelku pohodlné a díky absenci spolujezdce mám při delší cestě dostatek místa. V tomto objemu a naložení bych ho určitě sebou ani v budoucnu nebral. Z hlediska ovládání by asi nebyla k zahození o trochu širší řidítka.

Sjíždíme u Velkých Popovic, kde na nás čeká další část osazenstva: Honza P. s Aprilií Pegaso, Blanka s CBF1000 a Patrik se starší Afrikou. Kolem 17 h. všichni vyrážíme mimo dálnici směrem na jih. Cíl dnešní cesty je ještě v ČR. Konkrétně pension Bartochov pod Českými Budějovicemi. Zde nás dostihnou ještě Lukáš s Aprilii Tuono a Michal se zánovním Versysem, kteří byli déle v práci. Cesta je zábavností úměrná možnostem všedního dne na E55, a tak si zpestřujeme cestu alespoň přes Třeboň, kde je to mezi rybníky a pěknou krajinou o poznání zajímavější. K cíli přijíždíme před soumrakem, Lukáš a Michal nás dojíždí vzápětí. Dnešní den byl spíše seznamovací. Všem strojům ve dvoře toho večera vévodí velice zachovalý obstarožní Goldwing staršího páru z Německa. Dáváme povinné pětipivo a v dobré kuchyni pořádnou véču. Přemítáme o další cestě a plánech, co je možné reálně za další čtyři dny stihnout a vidět z rakouských Alp a italských Dolomit. Odjezd je stanoven na 9 hodinu ranní a cílem bude městečko Bruck v bezprostřední blízkosti cesty na Großglockner.

Den 2 (6.8.2009)

Čtvrteční ráno s lehce mihotajícím se sluncem v mlžném oparu jižních Čech je, jak se zdá, příslibem ideálního počasí pro cestování na motocyklu. Po dobré snídaní vyrážíme směrem k rakouské hranici vstříc dobrodružství. Přechod Dolní Dvořiště škrtáme z itineráře a volíme zajímavější a méně frekventovaný přechod Studánky na silnici 161 pod Vyšším Brodem. Cesta je jasná, musíme na Linz a dále na jihozápad. Průjezd hlučného města a hlavně centra jsme se rozhodli vynechat a hned zkraje ho objíždíme. V cestě je však velký Dunaj a tak hledáme rozumný most, který by nás co nejkratší cestou dostal k městečku Wels, což je další bod na cestě. GPS, dálnice a hlavní tahy ignorujeme a jedeme spíš po paměti. Díky tomu se trochu motáme po rakouských okreskách bez většího provozu. Cesta je vcelku zajímavá, ale samozřejmě poněkud zdlouhavá. Musíme tedy zrychlit, a tak najíždíme na silnici 138, která kopíruje dálnici A9 (hlavní tah na Graz). My ale potřebuje více na západ, a proto sjíždíme na silnici 120, která směřuje na GMUNDEN u jezera Traunsee.
Na motocykl si pomalu zvykám, sedlo je trochu tužší, ale vzhledem k možnosti odsednutí, díky absenci spolujezdce a těla bez zátěže baťohu nejsem nijak zvlášť unaven. Dvouválec mi obecně nedělá problém, sám jeden vlastním, a tak si ho náležitě užívám. Tento konkrétní motor oceňuji především díky jeho nezáludnosti a vitalitě v celém spektru otáček. I v menších rychlostech na podřazený rychlostní stupeň nemá motor tendence škubat. Snad jen kdyby tam byl nějaký ten koník navíc, tak bych byl naprosto spokojen. No uvidíme v horách a kopcích.

Horkou chvilku zažívá zhruba v půli dnešní cesty HonzaL. a jeho Shiver. Při jednom předjíždění v koloně zachytne boční brašnou o širší světlo od návěsu. Nic zásadního se neděje, jen brašna má další otvíraní napříč. Honza už zip nebude potřebovat. Je z toho vynucená zastávka. Vše zachraňuje pro zbytek cesty pláštěnka a gumcuk. Od Ebensee jedeme dál po 145 směrem na Bad Ischl a kolem nás se kromě krásné krajiny začínají rýsovat i vyšší kopce. V našem hledáčku je zpoplatněný horský přejezd Postalm (1284m, 3,5 EUR), který nás přivede na silnici 162 a blíže k cestě na Bischofshofen.
Na vrcholu je pěkný výhled do rakouské krajiny. Turistická sezóna je v plném proudu, a tak i přes všední den panuje na vrcholu a vyhlídce Welserhüte čilý ruch. Moc se tedy nezdržujeme a pokračujeme dál. U Obergäu najíždíme na silnici 159 a míříme dále na St. Johann. Silnice se příjemně kroutí podél řeky Salzach a je opravdu na co se dívat, míjíme starobylé hrady a zajímavé horské útvary. I když opět kopírujeme dálnici (tentokrát A10), panuje tu čilý dopravní ruch. Není divu, jedná se o hlavní tah do této oblasti ze Salzburgu. Navíc je na dálnici extra zpoplatněná část tunelu, takže řada řidičů zřejmě namísto toho jede raději po státní silnici. My to naštěstí do cíle dnešní cesty už nemáme daleko. Dáváme, tak ještě jednu pauzu.
Lukášovo Tuono potřebuje malý servis. Má prasklé vlákno žárovky, takže provádíme rychlou výměnu, aby byl další dny dobře vidět i na potkávačky. A potom dorážíme už rychle do cíle, kde jsme kolem 17 h. Ubytování je dojednáno dopředu v hotelu Lukashanfl, téměř v centru městečka Bruck. Jedná se o typické rakouské městečko - pěkné centrum, příjemné kavárny a hospody vybízející k příjemnému posezení a obhlídce pěšmo. My jsme přijeli zrovna v den nějaké slavnosti, takže je zde i na místní poměry zřejmě nebývale rušno. Večer se tak nese ve znamení tralaláčků, místních krojů, koncertu a většího množství pivního moku značky Zacherl-Bräu. Zítra nás pokud bude pěkně, čeká Groβglockner a první den, kdy pojedeme opravdu pro radost a nebudeme řešit jen přesun.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.41
Známkováno: 17x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist