Jawandr 2007

20-ti denní putování s nečekaným koncem.

Jawandr 2007

Kapitoly článku

1.DEN

A je to zase tady. Moje JAWA 250 je nabalená a přede mnou je 30 krásných, volných, slunečných........atd.......dní. Sice mám angínu, ale to mě neodradí. Nabírám směr jih a pálím to k Německé hranici. Cestou odpočívám u pumpy, ale benzínová to asi nebude. Vypadá dost omšele. V Domažlicích vyzvedávám u kámoše odkapávací misku do jawy-50 pro mou Janičku. Večer přijíždím k hranici a jdu chrupkat ať jsem ráno fit.

2.DEN

V noci jako by mi v krku bouchnul granát nebo co. Je mi blbě. Nevylejzám z pelechu.

3.DEN

Už je mi líp. Sedám na motorku, misku dávám do knoflíkový dírky aby měla pěkný výhled na krajinu a přejíždím hranici. Kousek za čárou jedu v koloně a čtu si návěsti. Ani nevím jak, kolona najednou stojí. Dupu na brzdy, pneumatiky pískají, páv mě předbíhá a já válím sudy v odbočovacím pruhu. Naštěstí mě nikdo nepřejel, tak zvedám motorku a rychle mizím z místa činu. Sjíždím na louku a zjišťuju škody. Plexi na kusy,(škoda ho, Mates mi ho dal k narozkám, dal si spoustu práce s jeho opravou) zohýbaný plechy, rozbitý odrazky a já jenom odřenej a plnej modřin. Padáky na pávu rovnám sekerou, revmáče rovnám kopancema a plexi ukládám do hrobečku na paloučku. Za chvíli se u mě staví dvě mladý Němky v cabriu jestli jsem OK. Zvedám palec nahoru a holky odjíždí. Vzápětí mi dochází jakej sem blbec. Měl jsem sebou seknout do trávy a dělat polámanýho mravenečka. Nu což. Už odjely.  Nijak se nezdržuju a pokračuju na jih. Když se sešeří zajíždím do lesa, roztahuju celtu, lehám si vedle misky, poslouchám šumění stromů a usínám.

4.DEN

Dlouho lenoším, zvolna balím a zase nabírám směr jih. Už po hodině jízdy je strašný vedro, tak zajíždím do lesa. Našel jsem chatku s molem u potoka. Nejdřív se jdeme s miskou vykoupat a pak si peru spoďáry.  Když erekce na slunci dosahují svého vrcholu a asfalt bublá, tak zase v klidu vyrážím dál. Ani nevím jak, najednou jsem v Rakousku. Pro mě se ale nic nemění, dál se hravě domlouvám němčinou. Umím asi pět slov a jednu představovací frázi: ICH BIN WAS IS DAS. Najednou se přede mnou v dáli vynořily nějaký kopce nebo co. Jedu to omrknout. Kopce jsou furt větší a větší a najednou je v cestě nějaká vrátnice a chtěj po mě 18 éček. Škandál. No dal jsem jim to no. Chci se z těch kopečků rozhlídnout po okolí. Silnice se najednou kroutí jak had a vede furt nahoru. Hravě to zvládám na dvojku, ale ve finále jsem už jel na jedničku a místama jsem se musel odstrkovat nohama. Hurá jsem nahoře. Z mapy se dovídám, že na druhý straně kopce je nějaká FRANTOVO a PEPOVO  VYHLÍDKA. Tož se tam jedu podívat, ale začalo pršet tak jsem tam sám.Fotím se s miskou a zase jedu na jih. Je večer, já jsem vlhkej jak bába z lesa a tak zajíždím do kempu. Jsou tu snad jen Češi. Stavím stan a hážu do něj věci, okamžitě začíná peklo na zemi. Všude se blejská, hřmí, leje jak z konve a padají centimetrový kroupy. Co padají...je to jako když mi je na stan někdo střílí z brokovnice. Lehce prší i ve stanu. Po půl hodině to přestává a já zjišťuju, že stan stojí uprostřed obrovský 5cm hluboký louže. Vytahuju ho (stan...ne pindíka) na míň rozmáčenej hrbolek zasypanej kroupama. Okamžitě usínám. O půlnoci mají kroupy repete.

5.DEN

Vyzvedávám na recepci nabitou baterii do foťáku, utírám hadrem z páva sračky od vejfucků a hadr ždímu do nádrže. Vyšetřil jsem tak skoro decku zrecyklovanýho M2T. Balím a vyrážím. Lehce se stáčím na jihozápad. Po chvilce jsem v Itálii, ale questo no problemo per me, perke io poko kapito italiano. Celý den jedu nahoru, dolu, doleva, doprava, projíždím parádní Alpské pasy směrem k Francii. Nahoře v horách je pěkná kosa tak až skoro do noci sjíždím dolů za teplem a na poslední chvíli před setměním se ukládám v kempu. Oproti rakouskýmu kempu za 6.25 euro zde dávám éček hned 15. Ve stanu si svítím žiguláckou lampičkou, kterou mám píchlou do zásuvky škodováckýho zapalovače, kterým jsem v jawácký plechařině ucpal díru po držáku velorexácký sajdkáry.

6.DEN

Dnes měním směr a jedu na západ. Půl dne si užívám sjížděním s hor a pak zajíždím do komplexu tunelů. Tunely mají od 20m do 2.5km. Jsou hned za sebou, třeba je mezi nima jen 20m. Jedu si takhle v jednom 2km dlouhém a říkám si: Tady by mi mohla rupnout klika. Asi po 10ti vteřinách se z motoru ozývá rána. Motor chcípá a zadní kolo jde do smyku. Naštěstí hned vedle mě je asi 30m dlouhej odstavnej pruh. Rychle mačkám spojku a zajíždím tam. Nebejt tady ten plac, tak mě rozšmelcovaly kamiony. Sundavám válec, klika je v pr... Zadřelo se ojniční ložisko. Mašina nejde z tunelu vytlačit, není tu na to místo. Je tu automat na přivolání pomoci, ale nefunguje. Po poradě s miskou si beru reflexní vestu a baterkou stopuju kluka na skůtru. Vysvětluju mu co se mi stalo a dávám mu svůj mobil (mám v tunelu signál, on ne). Objednává mi odtahovku. Čekání na odtah si krátím psaním SMSek kámošům. Prosím o pomoc. Někdo mi píše, že je zrovna na zahradě...někdo zase že nemá peníze atd. Takovou pomoc jsem samozřejmě nemyslel, ale aspoň sem se zasmál. Pak mi volá kámoš, že za dva dny bude kolem mě projíždět kamionem a že mi přiveze funkční motor z kejvačky, at si zatím ten svůj vyndám (motor ne pindíka), že mi ho odveze domu. Super nabídka, ale vím že ten motor spoustu let neběžel a bojím se, že třeba kiksne o 100km dál. Pak mi píše RIKY z VOLNÉHO SETKÁNÍ JAWAŘŮ, že mi zkusí sehnat někoho na odtah. A vskutku mi zavolal HANZ z Berouna, že pro mě druhý den přijede s tranzitem (a to mě ani nezná, viděli jsme se jednou v životě, holt borec). Padá mi kámen ze srdce a 2 hodiny čekám na odtahovku. Přijel žlutej náklaďák s plošinou. Škoda, že jsem byl tak vystreslej a zapomněl jsem fotit nakládku a odvoz. Aby jsme se dostaly z těch podělanej tunelů, tak musíme ujet nějakých 20km a stavíme v přístavu u Lago di Como. Tam se prej dá přespat na lavičce. Za odtah jsem dal 120 euro (za telefony z tunelu 1000kč). Je večer, slunce zapadá za horama a já si procházím noční přístav. Po půlnoci ulehám na lavičku vedle misky.

7.DEN

Dnes se musím celým dnem proflákat vedle motorky. Hanz přijede až večer. Ležím na lavičce, opaluju se, čtu si už potřetí Cestu Krve od Jirky Kulhánka a poslouchám z empétrojky DEAD KENNEDYS. Konečně přijíždí Hanz. Nakládáme mašinu a hned vyrážíme na cestu. Hanz je oblečenej jako Deutsches Afrika Korps a já mám triko GOOD NIGHT WHITE PRIDE. Prostě dvojka k pohledání. Domů jedem přes Švýcarsko. Hanz v práci celej den jezdil autem, pak hned jel nonstop pro mě a na otočku zase zpátky, aby mohl doma vyměnit auto a jet pro rodinu do Krkonoš. A nechce za to nic, jen na naftu. Prostě borec. Celou cestu se bavíme jen a jen o jawičkách. V noci se v Německu stavíme v MC donaldu a na chvilku dáváme šlofíka.

8.DEN

Ráno přijíždím domů. Hanz mi naftu spočítal na 4500kč. Na oplátku mu omylem kradu autoatlas a loučíme se. Doma nelením a hned si zařizuju náhradní pokračování JAWANDRU. Mám totiž bokem pár pozvánek na různý akce. Dost mě láká Erikovo pozvání jet na fichtlu do Londýna a Paříže, ale na to už nemám peníze. Volám Pavlovi který každoročně pořádá FICHTLING. Kluci jsou už na cestě, tak si domlouváme na druhý den sraz u Brna. Přehazuju bágly z panelky na fichtla, loučím se s miskou a sám hned vyrážím na cestu. Tohle je můj první fichtl, nikdy jsem na žádném ani nejel. Mám ho asi 14 dní a je čerstvě po GO motoru. Takže rovnou zajíždím výbrus. Zpočátku to moc nejede ale asi po 100km furt zrychluje až se jeho rychlost ustálí na 70tce, pak se strhnul tacháč. Fichtlům zatím nerozumím a tak mě dost zdržuje odstraňování drobných poruch jako je ucpání trysky, vyštelování plováku, atd. U Mělníka začíná pršet, tak zajíždím do lesíka a roztahuju si celtu. Samozřejmě jsem si vzal tu s propálenou dírou uprostřed, takže spím s ešusem na břiše.

9.DEN

Ráno se mi moc nechce z pelechu. Všechno je mokrý, ale co naplat. Balím mokrý věci do báglu a jedu na Brno. Cestou si suším deku, stan a spacák. Pospíchám a tak jedu po hlavních silnicích, je to nuda. Už mi ke klukům chybí asi 9km a najednou mi začne pěkně plavat zadní kolo. Sakra, asi jsem píchnul a to jsem si celý zadní kolo půjčil od Janičky z mustanga. Mě tam chybělo moc drátů. Koukám na to a on ventilek v čudu. Dezertér jeden. Volám Pavlovi a on mi ochotně veze novou duši. Chudák, už se začal nalejvat v putyce a já mu takhle narušil večer. Pavel přijíždí, měníme duši a jedem za ostatníma do kempu. Je nás celkem 7 fichtlařů. Nikoho neznám tak se až do půlnoci řádně seznamujeme.

10.DEN

Ráno se všichni probouzí z těžký opice (ostatně jako každý následující ráno) a u snídaně se rozhodujeme, že pojedeme do Rakouska na kafe. Já si teda hned prosazuju, že pak rovnou pojedeme na Slovensko na pivo. Cestou mi za jízdy dezertuje zrcátko, naštěstí jsem ho v letu chytil. Dalších asi 20km když jsem se chtěl podívat za sebe tak jsem ho  musel vyndat z kapsy (zrcátko ne pindíka) a držet si ho před sebou, což velmi pobavilo ostatní. V Rakousku si dáváme grosse cafe a s bušícím srdcem jedem na slovač. Tam potkáváme Gigiho a jdeme na exkurzi do jejich místního jawa-clubu. Kluci mají hlavně pionýry a pořádají na nich závody. Ještě si s Gigim porovnáme sílu našich strojů (pak mi musel Pavel pomoct) a hurá do hospody. Tam se s místníma družíme až do půlnoci.

11.DEN

Ráno všichni vyspávají opičku a já, jakožto jediný abstinent výpravy fotím tu hromadu mrtvol. Když se všichni jakž takž zmátoří, tak překročíme hranici a jdeme se nadlábnout do moravské putyky. Tam se všichni shodli, že chtějí k nějakýmu rybníku kde byly i loni. Balíme a jedem na západ. Dnes je den ve znamení poruch a deště. Kubovi se dokonce ucpal vejfuk. Jel furt pomaleji a pomaleji. Pořád šteloval předstih, až jsem si pak vším, že se mu vůbec nekouří z vejfuku. Tak jsme to u cesty vypálili a ostatní jely napřed, ale moc daleko nedojely, Pavlovi odešlo zápalko. Když jsme všechno spravily, tak začalo pěkně chcát. Schovaly jsme se na benzínce, ale pak nám to nedalo a jely jsme dál v dešti. Když jsme dorazily k rybníku, tak hurá do hospody na dlabanec a kalba až do noci.

12.DEN

Dnešní den všichni zahajujeme česnečkou. Pak se řadíme k hromadnému focení a odjíždíme do Českého Ráje. Cestou mi nějak blbne spojka. Občas se mi roztočí motor a fichtl nejede nebo mi to při řazení jde na zadní. Pořád to nemůžu seštelovat až to nejede vůbec. Chci se mrknout na spojku a zjišťuju, že se mi protáčí žetězové kolečko na klikovce. Že by krátkej závit na čepu??? Podkládám matku na čepu ještě druhou podložkou a jedem dál. Ještě že jsou kluci na opravy tak dobře vyzbrojený. Maj snad všechno. V pohodě dojíždíme do Českého Ráje a jdeme zase do hospody. Jak jinak. Hrajeme fotbálek a kdo prohraje, musí políbit motorku soupeře. Dnes to natahujeme skoro do rána a všichni mají celkem dost.

13.DEN

Dneska pěkně fouká a dva opilci ne a ne vstávat. Utržená celta jim ve větru fackuje palice, ale oni si kliďánko chrápou. Všichni se pomalu rozjíždí do svých domovů dát se do kupy a večer je ukončovačka v Kubovo hospůdce u Český Lípy. Já to mám domu daleko, tak jedu k příbuznejm do Turnova. Dávám si u nich sprchu a relax, pak pokecáme a už zase sedím na fichtlu a jedu za ostatníma. V hospůdce je útulno, hulí se, chlastá se, probíráme co se komu rozbilo, kdo se víc namazal a tak.

14.DEN

Ráno se všichni definitivně loučí a rozjíždí. Já využívám toho, že jsem kousek od Polska a jedu se tam podívat. Tady už to znám nazpaměť, tak se nezdržuju a furt to pálím na sever. V Polsku hned odbočuju na západ a jedu do Německa. K domovu se blížím po Německý straně Krušných Hor a náhodou jsem objevil malé technické muzeum. Mám v kapse posledních 50 centů a to mi na vstup nestačí. Ale vrátnej vidí na čem jsem přijel a pouští mě zadarmo. A mám to i s průvodcem co neumí ani slovo anglicky. Na tohle mých pět německých slovíček nestačí, ale nějak jsme se tím prokousaly. Při odchodu si vzpomínám, že mám v kapse pár starých československých odznáčků, které mi dal Americký bezdomovec žijící na Slovensku. Prohlídku muzea platím odznáčkama a průvodce má očividně radost. Pak jedu rovnou na českou hranici. Přechod je sice jen pro pěší ale já mám malého pionýrka a ten se smí protlačit brankou. Sjíždím do Děčína, navštěvuju Rena, který si mě snad už po téhle návštěvě zapamatuje. Chvíli se zdržím s jeho rodinou a pak už konečně jedu domu. Na výpadovce z Děčína předjíždím nějakýho mlaďase na novějším skůtru. Ten to nemůže přenýst přes srdce a snaží se mě taky předjet. Začíná fakt vostrej závod kterej nám vydržel až do Teplic. Oba jsme ležely na řidítkách a jely jsme furt vedle sebe. Auta troubily, ale my myslely jen na závod. Jasně, jely jsme jen 70tkou ale když vemu v potaz, že jsem byl proti němu těžší a s krosnou a na 35 let starým fichtlu a on že měl pět let starýho skůtra a byl jak proutek a bez baťohu...no prostě JAWA opět vítězí no. Domu jsem přijel večer. Druhý den jsem z fichtla sundal krosnu, dal jsem si ji na záda a vyrazil s bráchou Pižlou na týdenní čundr k Berounce. Denně jsme dávaly v průměru tak 30km a navštívily spoustu krásných míst, ale to by vás motorkáře už asi nezajímalo.

 Shrnutí (JAWANDRU ne pindíka)

Co dodat na konec?. Na JAWĚ 250 jsem projel přes Německo a Rakousko do Itálie a pak autem přes Švýcarsko zpátky. Na Pionýru jsem za týden projel kus Čech, Rakouska, Slovenska, Polska a Německa. Pak jsem týden chodil pěšky po lese. Celkem 20 zajímavě strávených dní. JAWANDR 2007 rozhodně nedopadl tak jak bych si přál, ale myslím že mi to i něco dalo, hlavně nový kamarády. A co rok 2008? Uvidíme...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.15
Známkováno: 34x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist