Itálií na Sněhurce

Uběhl už nějaký ten rok od naší poslední společné motodovolené po Francii, a tak byl nejvyšší čas naplánovat a následně vyrazit opět někam do světa na dvouch kolech. Itálií už jsme mockrát projížděli, ale vyjma týdenního pobytu na Gardě jsme zde nikdy nesetrvali déle jak jednu nebo maximálně dvě noci. Města jako Pisa, Florencie, Řím, Benátky jsou každému dobře známá včetně jejich památek, ale my jsme je nikdy neviděli na vlastní oči, a tak jsme si chtěli splnit tento náš malý sen a zároveň si udělat alespoň malou představu o tom, jak to v těchto končinách vypadá a jak se zde žije. Mého šestkového Horneta před pár měsíci nahradila cestovnější, sněhově bílá Honda CBF 1000 (Sněhurka :-) ), se kterou jsme tuto cestu absolvovali. Den odjezdu byl naplánován na neděli 25.5.2014.

Itálií na Sněhurce

Kapitoly článku

Den první

Vyrážíme dopoledne kolem desáté hodiny. Původní plán byl vyjet alespoň o dvě hodiny dříve, ale naše účast na kamarádově svatbě den před odjezdem se krapet protáhla, a tak si ráno poležíme o trošku déle.
Nacvakávám na motorku napěchované tři kufry, které máme připravené již z předešlého dne, a na zahrádku TopCasu ještě připevňuji motoválec se stanem, spacáky, polštářky pod hlavu a samonafukovacími karimatkami. Do Sygicu v mém mobilu zadávám místo dnešního cíle, kde chceme přespat, a tím je městečko Schwangau, ležící u jezera Forggensee. Uháníme po dálnici přes Rozvadov, dále směr Regensburg, Mnichov až do kempu Brunnen, ležícího kousek od Schwangau přímo u jezera. Kemp je krásný, čistý, s nádherným výhledem na okolní hory, všechna místa na stanování jsou travnatá, tak že paráda.
Rychle se utáboříme, odstrojím motorku a jedeme se podívat do nedalekého městečka Hohenschwangau, které je proslaveno stejnojmenným zámkem přímo ve městě a ještě více pohádkově kýčovitým zámkem Neuschwanstein, který se tyčí nad městem a kterým se inspiroval třeba i Walt Disney. Pěšky z parkoviště se k němu dostanete zhruba za 15minut. Počasí nám přeje a tak si užíváme nádherné pohledy na zámek a okolní krajinu. Jelikož je neděle kolem 18té hodiny a sezóna ještě pořádně nezačala, máme to tu celé pro sebe. Klid, pohoda, jen sem tam nějaký turista. Nesmíme vynechat focení z Mariiny lávky, odkud je na zámek překrásný výhled. Cestou na lávku nás ještě uchvacují jezera Alpsee a Schwansee, v jejichž průzračných hladinách se odrážejí paprsky slunce a které tady z výšky máme doslova jako na dlani.

Po dvou hodinkách příjemné procházky se pomalu vracíme k motorce a kochajíce se zdejši krajinou pomalu jedeme zpět do kempu. Na okolních loukách se pasou krávy a cinkání jejich zvonů připevněných na krku se nese celým krajem a my ho zdáli slyšíme ještě pozdě večer, když usínáme ve stanu.


Ujeto 418,3 km
Tankování 27,09 EUR (1,669EUR/l)
Kemp 23,20EUR (vždy cena za 2 dospělé, stan a motorku)


Den druhý

Vstáváme kolem osmé hodiny a vklidu posnídáme. V deset hodin vyrážíme z kempu a dnešním cílem mělo být původně městečko Sale Marasino u jezera Lago d´Iseo v Itálii. Kvůli nepřízni počasí a uzavřenému přejezdu Stelvio Passa jsme nakonce zakotvili v městečku Pai u Lago di Garda. Celý den jsme strávili v nepromocích. U Nassereith jsme projeli Fernpasso a pokračovali dále na Imst, Nauders, Resii a Curon Venostu, kde jsme si museli udělal fotku u zdejší zatopené věže kostela v Reschensee.
Z okolní krásné hornaté krajiny jsme toho moc neměli, jelikož byla zahalené do mraků a mlhy, a provazy deště, které nám bičovaly hledí přileb, nám na viditelnosti také nepřidaly. U Burgeis se pokocháme pohledem na nejvýše položený benediktinský klášter v Evropě Marienberg (1340m) a pod ním stojící hrad Fürstenburg.
Pokračujeme za stálého deště v dlouhé koloně aut způsobené opravou zdejší komunikace a cesta moc rychle neubíhá. Za Malles Venostou u Spondigna nám informační tabule sděluje, že Stelvio Passo je zavřené, což mme trochu mrzí, ale počítal jsem s tím, jelikož je teprve konec května, a v tomto počasí bychom z toho stejně nic neměli. Pokračujeme tedy přes Merano směr Bolzano a zde najíždíme na dálnici, abychom se trošku hnuli z místa. Míjíme Trento a za chvilku už jsme na Gardě, v městečku Pai, které dobře známe, jelikož jsme zde před pár lety byli na letní dovolené s dětmi. Počasí se na chviličku umoudřilo a vysvitlo i sluníčko, tak alespoň stíháme za sucha postavit stan v kempu Pai Da Maria a vyrazit na výtečnou pizzu. Než se stihneme vrátit zpět do kempu, zase prší, a předpověď na další dny nemá být v těchto místech o nic lepší. Ještě, že zítra razíme dál na jih. Ještě než ulehnu, dávám si místní pivko a koukám do mapy, co nás druhý den čeká. Déšť bubnuje na střechu obchůdku, vlní hladinu jezera, nikde ani živáčka, kemp prakticky liduprázdný, sezóna ještě nezačala. A za pár dní to tu bude praskat ve švech pod náporem turistů a sluníčko bude pálit a krásně hřát a každý den bude nutno svádět boj o kousek místečka na pláži. Dopíjím, balím mapu, loučím se s obsluhou a také bohužel zjišťuji, že mi praskla pojistka v motonabíječce mobilu. Řeším to koupí nové nabíječky druhý den na nejbližší benzínce.

Ujeto 388,2 km
Tankování 28,34 EUR
Mýtné 9 EUR
Kemp 24 EUR


Den třetí

Vykouknu ze stanu a obloha je bohužel stále silně zatažená, ale zrovna neprší. To se však rychle změní s posledním nacvaknutím kufru na Sněhurku, aspoň, že jsme vše stihli sbalit relativně suché. Vyrážíme po dálnici k Modeně, zde sjíždíme, a konečně také přestává pršet, a až do Pisy jedeme po silnici SS12 mimo placené úseky po úžasných točitých silničkách klikatících se ve zdejších kopcích nebo spíše horách severních Apenin.
Konečně si také mohu užívat cestu co by motorkář. Naklápíme motorku z jedné strany na druhou a přes to, že plně naložení máme cca. 500kg, jde to úplně samo a Sněhurka si spokojeně brblá a zdolává bez problému další a další kilometry. S pár přestávkami na odpočinek a nějaké focení se pomalu blížíme k městu Lucca kde začínají hranice Toskánska a odtud je to už jen kousek do Pisy. Přejezd Apenin byl úžasný a v druhé polovině nám ho kazil pouze opět se vyskytující déšť, ale nebylo to ani na nepromoky, tak že po včerejšku absolutní pohoda.
V Pise se ubytováváme v kempu Village Torre Pendente a razíme odtud ještě na prohlídku Šikmé věže stojící na Náměstí zázraků, kde se také nachází baptisterium a dóm, které jsou zdejšími hlavními památkami a turistickými lákadly. Máme to od kempu necelých 5 minut jízdy, paráda.
Opět si to zde uživáme, oproti plné sezóně, jen s minimem turistů, což je super, nikde se nemusíme tlačit a prodírat. Po návratu do kempu se rozhodujeme, že zde zůstaneme o den déle, a vyrazíme druhý den na prohlídku hlavního města Toskánska, Florencie, která je od Pisy vzdálená zhruba 100km.

Ujeto 353,5 km
Tankování 28,32EUR (1,851EUR/l)
Mýtné cca 13EUR
Kemp 27,40EUR/noc


Den čtvrtý

Po snídani vyrážíme plni očekávání. Rychlost je na vedlejších silnicích většinou snižená na 70, ale i 50km/h, tak že nám cesta do Florencie trvá přes 2 hodiny. Není ale kam spěchat a nutno podotknout, že krom vinic a vegetace hojně rozšířených cypřišů, je v Toskánsku na každém rohu něco k vidění. Etruské hradby často obklopují zdejší města, která zpravidla zdobí nějaká krásná historická památka. Ještě k té rychlosti je třeba říct, že i přes dost časté policejní kontroly a všudypřítomné radary na ni Italové, slušně řečeno, kašlou. Nakonec jsem i já rezignoval a pádil si to podle svého uvážení, protože s předepsanou rychlosti jsem zde brzdil i kamiony, které se nám lepily za záda, a když mne předjížděly dámičky v kostýmcích na skůtrech značky Vespa, mé ego nevydrželo, a musel jsem také vzít za plyn :-). Na štěstí po celou dovolenou jsme to zvládli bez jediné pokuty. Kolem poledne přijíždíme do Florencie. Zprvu několikaproudé silnice se pomalu ztenčují a ve finále nás navigace vede uzoučkými, často jednosměrnými uličkami víc a víc do středu města. Nakonec parkuji motorku v jedné z uliček tohoto labyrintu a pro jistotu si ukládám do navigace naší polohu. Jsme kousek od Náměstí vlády (Piazza della Signoria), kde se nachází Starý palác (Palazzo Vecchio), který je nejdůležitější světskou stavbou Florencie a budova dnes slouží jako radnice.
Výčtem zdejších nepřeberných památek nebudu unavovat oko motorkářského čtenáře. Nadšenci jistě znají, a kdo neví, lehce si zjistí ze snadno dostupných zdrojů internetu. Z přiložených fotek si můžete udělat alesoň malou představu sami. Každopádně Florencie určitě stojí za návštěvu, je to úchvatné město, které si zaslouží pozornost, ostatně jako celý zdejší kraj. Historie zde sálá z každé budovy a procházky zdejšími uličkami jsou velmi romantické.
Městem protéká řeka Arno, přes kterou vede velké množství krásných mostů, z nichž nejznámnější je samozřejmě původně dřevěný most Ponte Vecchio, neboli Starý most nebo také nazývaný Most zlatníků, díky zlatnickým krámkům a dílnám, které ho v podstatě tvoří.
Ve Florencii trávíme celé odpoledne a nasáváme atmosféru města. Pokud byste chtěli město pořádně projít a navštívit všechny divy a krásy, jedno odpoledne by vám na to určitě nestačilo, ale to nejzákladnější se dá za den stihnout, za předpokladu, že se spokojíte s pohledem na památky zvenčí a nebudete v každé z nich absolvovat vnitřní prohlídku. K večeru se vracíme do našeho kempu v Pise, tentokrát po dálnici, abychom nahnali trochu času, a zajedeme se pak ještě podívat k moři do nedaleké Marini di Pisa.
Vzduch tu voní mořem, vlny se tříští o veliké balvany a vy to můžete v klidu pozorovat v nějaké z mnoha kavárniček nebo se třeba procházet po nekonečných promenádách podél pobřeží.

Ujeto 237 km
Tankování 27,57 EUR (1,709EUR/l)
Mýtné 5,70 EUR


Den pátý

Ráno pokračujeme dále na jih při západním pobřeží Tyrhénského moře a chceme se přiblížit co nejblíže k Římu.
Stavíme ve městě Piombino, odkud je vidět třetí největší italský ostrov Elba, vzdálený zhruba 10km od pobřeží. Bohužel nemáme čas na výlet trajektem na ostrov a přesouváme se níže na poloostrov Monte Argentario, který byl kdysi také ostrovem, ale naplavením písečné šíje vznikl poloostrov s lagunou, která je využívána hlavně k rybolovu. Nedaleko se nachází rozsáhlá přírodní rezervace, mimojiné pro vodní ptactvo, připomínající hodně francouzský Camargue, který jsme kdysi navštívili. Zajíždíme do jednoho ze tří městeček na poloostrově, Porto Santo Stefano, které mi z dálky trochu připomíná jakoby zmenšený přístav v Monacu. Chceme se dostat na nějakou pláž na nejzápadnějším cípu poloostrova, ale zjišťujeme, že je to nemožné, jelikož tamní pozemky jsou soukromé, vjezd povolen pouze pro zde ubytované turisty, kteří jsou tvořeni z
řad bohatší, převážně italské, klienteli. Nádherné vilky v krásných zahradách s bazény fotíme alespoň z dálky. Pláže jsou malé, přírodní, většinou je vstup do vody rovnou ze skal, jelikož celý ostrov je hornatý. Je tu klid, čisto, žádná masová turistika a obrovské hotely. My se ale vykoupeme až odpoledne v Montalto Marině, kde najdeme ubytování v kempu Pionier Etrusco, který se nachází ve stínu borovicového háje. K moři to máme kousíček. Popíjíme vínečko
na liduprázdné, nekonečné pláži, která je tvořena tmavým sopečným pískem. Užíváme si sluníčko a moře a spát jdeme až se západem slunce. Jsme zhruba 100km od Říma, na jehož návštěvu se už moc těšíme.

Ujeto 295,7 km
Tankování 26,25 EUR (1,689EUR/l)
Kemp 20 EUR


Den šestý

Z Montalta odjíždíme v deset hodin dopoledne a za necelé dvě hodiny už jsme ubytovaní na okrají Říma v kempu Tiber ležícím přímo u řeky Tibery. Rychle odstrojit motorku, dáme lehký obídek v podobě polévky z pytlíku :-) a jede se do centra. Zadávám adresu jedné z ulic poblíž Kolosea a razíme. Mohu vám říct, že na motorce jsem zažil už ledaco, ale toto byl opravdu masakr. V totálně zasekaných čtyřpruhých silnicích se motorky doslova prohánějí, kličkují mezi auty zprava, zleva, je jedno zda se jedná o skútr nebo klidně kolos v podobě BMW R1200RT. Předvádět takovou jízdu na našich silnicích by bala okamžitá sebevražda, zde to ale perfektně funguje. Řidiči s tím počítají, motorka má vždy přednost, tak že vám ustoupí od osobáku po autobus každý. Musíte jet ale plynule a nezdržovat a celé to pak perfektně funguje. Neviděl jsem
jedinou nehodu. Chodci na přechodech bez semaforů musí opravdu doslova rychle přeběhnout a rozhodně jim nikdo nedává přednost. Neexistuje žádná promenáda přes přechod, tak jak se to děje někdy u nás. I díky tomu to celé odsýpá, nikdo nezdržuje a každý hlavně dává opravdu pozor, co se kolem děje, tak že ve finále je to asi daleko bezpečnější, než se spoléhat, že máte někde přednost. Nevím, jak bych hodnotil, kdybych to celé projížděl v autě, ale takto jsme z toho měli neskutečný zážitek.

No a k tomu všemu je opravdu na co se dívat. Řím je úžasný, plný překrásných antických památek, ani týden v kuse by vám zřejmě nestačil na to, abyste si vše stihli prohlédnout. Nám šlo hlavně o Koloseum a přilehlé okolní ruiny. Vstupné za 12 EUR na osobu bylo více než přijatelné a prohlídka vám zabere skoro celý den. V pozdním odpoledni jsme se ještě přesunuli do Vatikánu na náměstí sv. Petra a prošli jsme si tento suverénní městský stát a zároveň nejmenší stát světa. Až v podvečer se vracíme zpět do kempu a jdeme si dát večeři do místní restaurace, kde probíráme dnešní zážítky, bylo to opravdu skvělé.


Ujeto 163,7 km
Mýtné 3 EUR
Kemp 25 EUR


Den sedmý

Jsme týden na cestě a čeká nás přejezd středních Apenin a přesun na východní pobřeží k Jaderskému moři. Volím tentokrát cestu po dálnici. Na jedné z benzínek stavíme, abychom se protáhli a díváme se na tmavé mraky, které se začínají objevovat.
Chyba, že jsme nenavlékli nepromoky. Během pár kilometrů vjíždíme do ukrutného deště, během chvilky jsme totálně promočení a jelikož teplota padá pod 10 stupňů, je nám pořádná zima. Viditelnost mizerná, všude pořádná mlha. Nejvyšší vrcholek, Corno Grande, dosahuje 2912m. Hory jsou zde jinak zelené, zalesněné, akorát jednu stranu nejvyššího vrcholu hory Gran Sasso částečně pokrývá nejjižnější ledovec v Evropě. Kousek za městem L´Aquila vjíždíme do 10 176m dlouhého tunelu pojmenovaném po hoře Gran Sasso. Svou délkou se řadí mezi jeden z nejdelších silničních tunelů na světě, tuším, že asi dvanáctý nejdelší. Pod horou se také nachází velikánské fyzikální laboratoře, kde probíhají vědecké výzkumy. Vědci zde údajně naměřili částice pohybující se rychleji než světlo, ale to jen pro zajímavost. V tunelu je aspoň teplo a neprší, a my doufáme, že až z něj vyjedeme, objeví se azurová obloha a sluníčko, protože už jsme skoro u východního pobřeží. Bohužel naše představy zůstaly pouze v říši snů, stále černo, zataženo kam oko dohlédne. Původní plán, ubytovat se v San Benedettu del Trontu, zavrhujeme, a rozhodujeme se pokračovat při pobřeží dál na sever, dokud se počasí neumoudří. Nechce se nám ani zastavovat na protažení, protože jestli slezeme z motorky, tak už se na ní asi nevyškrábeme, jak jsme prokřehlí :-). A na štěstí se počasí umoudřilo. Jakmile jsme se dostali více do nížiny a hory zmizely z dohledu někde ve vnitrozemí, mračna byla tatam, a sluníčko nás během pár kilometrů zase vysušilo a zahřálo.
Na úrovni mezi Fanem a Rimini, v Misano Adriatico, nacházíme ubytování v kempu Misano. Zamlouvám dvě noci, jelikož druhý den plánujeme vyrazit jen na lehko do San Marina, které je odtud skoro na dohled, necelých 40km. Odpoledne se ještě zajdeme ohřát na pláž k moři a večer si dáme procházku při pobřeží. Byl to dnes ale náročný přesun a vzhledem k cenám benzínu a mýtného i drahý :-).

Ujeto 401,3 km
Tankování 2x 28EUR (1,881EUR/l) + 30 EUR (1,911EUR/l)
Mýtné 29,70 EUR
Kemp 22,67 EUR/noc


Den osmý

Od rána krásně svítí sluníčko a je cítit, že dnes bude pěkný pařák. Dopoledne trávíme ještě u moře a kolem poledne nasedáme na motorku a vyrážíme do San Marina. Na motorce nechávám pouze prázdný zadní TopCase a pohodovou jízdou si vychutnáváme každý kilometr silnice. Za necelou hodinku nám informační tabule oznamuje, že jsme přejeli státní hranici a jsme v San Marinu, což je vlastně velký kopec s pevnostmi na vrcholu hory Monte Titano, nacházejícími se v hlavním stejnojmenném městě San Marino a s okolo ještě pár přilehlými obcemi. Je to druhý nejmenší stát v Evropě a pátý na světě a hlavním zdrojem příjmů je samozřejmě turismus. Vše je zde perfektně upravené, procházíme se po krásných kamenných cestách v úzkých kopcovitých uličkách, kde je jeden krámek na druhém s nejrůznějším zbožím a občerstvením. Je zde spousta výhledů z celkem tří pevností na okolní krajinu, vše máte jako na dlani. Ceny jsou tu
oproti Itálii hodně přijatelné a v krámcích často zaslechnete čestinu, jelikož zde spousta Čechů pracuje, tak že i pro ty jazyků cizých neznalé, zde není problém domluvit se. Prolezeme si to tu křížem krážem a město opouštíme skoro za tmy, kdy už je většína obchůdků zavřených a všechny uličky osiřely prázdnotou. Fotíme ještě západ slunce, nakládáme pár dárků, které jsme si tady koupili, a vracíme se zpět do kempu. Při sjezdu z Monte Titano se kocháme osvícenými ulicemi a pevností, silnice je ještě krásně teplá z

celodenního parna, s absolutně perfektním povrchem, a klikatí se ze strany na stranu, užíváme si to. Tyto okamžiky jsou přesně ty, proč tak rádi cestujeme na motorce.

Ujeto 80,6 km


Den devátý

Pomalu se dostáváme do poslední etapy naší cesty, přesuneme se 300 km severněji do Fusiny, do kempu stejného názvu, a stavíme stan.
Nacházíme se kousíček od Benátek, které jsou posledním velkým městem, které jsme chtěli navštívit na naší cestě. Loď staví přímo u kempu a převáží nás do Benátek, jen deset minut chůze od náměstí svatého Marka. Netřeba asi toto město na vodě více popisovat, musí být alespoň z obrázků nebo vyprávění každému dostatečně
známé. Z italských měst, která jsme navštívili, jsou Benátky asi nejvíc zanedbané, řekl bych až špinavé, ale k 
celkové atmosféře města to nějak patří. Celý starobylý střed města má úžasnou atmosféru a je moc pěkný.
Gondoliéři na svých loďkách tomu dodávají jen punc a jsou neoddělitelnou součástí života v Benátkách. Plavba na loďce je však velmi drahá, a tak jsme od ní upustili, pokud se chcete přece jen svést, mnohem výhodnější je použít přívoz nebo vodní autobus, ale to zase postrádá tu správnou romantiku.
Okolí města je hodně průmyslové, kotví zde mnoho lodí včetně velkých zámořských parníků, které působí opravdu velkolepě a při jejich obeplouvání se cítíte jako nicka :-). Svůj sen jsme si splnili, viděli jsme na vlastní oči to, o čem jsme vždy pouze četli nebo viděli v televizi, případně znali z vyprávění ostatních. Všechna navštívená města byla úžasná a měla své kouzlo a to, že jsme si to celé mohli projet na milované motorce tomu jen dodalo na dokonalosti. Zbývají nám poslední dva dny cesty domů, přes italské Dolomity a rakouské Alpy, tak jen doufáme, že při nás bude stát i štěstěna a počasí se vydaří.

Ujeto 223,7 km
Tankování 28 EUR (1,729EUR/l)
Kemp 27,42 EUR


Den desátý

Desátý, přesunovací den. Celou cestu jedeme mimo dálnice. Počasí vyšlo dokonale a až na drobné přeháňky je
krásně slunečno a my si můžeme konečně také užívat horskou přírodu. Mosty, tunely, kříšťálově čistá jezera, vodopády, jedno střídá druhé a i když ke konci už bolí zadky, cestu si opravdu užíváme.
Jedeme přes Trento, Conegliano, Longarone, Pieve di Cadore, Auronzo di Cadore, Padola až do San Candido Innichen. Zde odbočujeme směr Sillian, který už je v Rakousku a pokračujeme přes Lienz do Heiligenblut. Tady pod Grossglocknerem se ubytováváme v Nationalpark-Camping Grossglockner na krásné zelené louce. Obloha je úplně vymetená, všude kolem jsou krásné hory se svými zasněženými vrcholky. Kéž by takto bylo i následující den, až budeme přejíždět po Hochalpenstrasse. V noci je to celkem peklo, obloha stále vymetená, tím pádem zima jak v Rusku.
Teplota padá někam k pěti stupňům a já v mém letním spacáku trošku mrznu :-). Nakonec to vyřeší motovložka z bundy, která mne dostatečně zahřeje a daří se mi zase usnout a dočkat se rána.

Ujeto 307,2 km
Tankování 28,54 EUR (1,729EUR/l)
Kemp 22 EUR


Den jedenáctý

V devět ráno už stojíme u platební brány na vjezd na Hochalpenstrasse. Počasí vydrželo, je stále krásně, obloha prakticky bez mráčku. Levá, pravá, jedna vracečka za druhou, tak, jak to tu bylo už stokrát popsané, jen s tím
rozdílem, že nikde ani živáčka. Silnici máme opravdu jen pro sebe, žádné kolony obytných karavanů, žádní jiní závodníci, jen my, překrásné výhledy a ticho. Jediný neduh je váha plně naložené motorky a s tím spojené trochu náročnější
manévrování v zatáčkách, a teplota pod tři stupně, ale to je jen detail :-).                                           Po nezbytném focení na všech možných místech :-) pomalu sjíždíme na druhou stranu pohoří, do Fusch an der Grossglockner. Bohužel až později doma  zjišťuji, že jsem na čočce fotoaparátu měl nějaký sajrajt a tím pádem jsou všechny fotky mázlé :-), ale ty zážitky a úchvatné pohledy nám to z hlav stejně vymazat nemůže. Zell am See, Lofer, Siegsdorf a zastávka u Chiemsee a už
jsme na dálnici u Mnichova a tou samou cestou, kterou jsme náš výlet začínali před necelými dvěma týdny, se zase vracíme zpět k domovu. Nudný, ale rychlý dálniční přesun, a do Stříbra dorážíme v pět hodin odpoledne. Naše zadky zažily středověk :-). Ke konci už je skoro necítíme a nevíme, jak si sednout, hledání jakékoliv jiné polohy už je zbytečné. Dnešní závěrečný přesun měl něco přes 500km. Vyházíme jen špinavé věci z kufrů do pračky a už se těšíme na levné české pivo, na které ženeme do hospůdky za domem.

Ujeto 513,5 km
Tankování 26,57 EUR (1,639EUR/l)
Popl. Hochalpenstrasse 24 EUR



Co závěrem?

Skvělé! Jsme nadšení, vše nám vyšlo podle plánu, žádný pád, kolize, jsme zpátky doma zdraví a s hlavou plnou krásných zážítků, které se nám budou promítat minimálně do další motodovolené. V Itálii je dost draho, hlavně ceny benzínu jsou astronomické a dosahují místy přes 50Kč/l. Ubytování v kempech bylo přijatelné, ale v sezóně je třeba počítat s cenami v průměru o 10 EUR více (noc/2osoby, motorka, stan). Celkem nás dovolená vyšla něco málo přes 33000,--, z toho ubytování, benzin a mýtné činilo zhruba 16000,--. Doufám, že mé vyprávění aspoň trochu zaujalo a pobavilo a někoho třeba i inspirovalo k podobné cestě. Přeji všem mnoho šťastných kilometrů v sedle.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.24
Známkováno: 41x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist