Italie na pionýrech za 6 dní

Žila byla parta jawařů, kteří se vydali na kejvačkách na otočku k moři za 3 dny… přibližně těmito slovy Bedny položil základní kámen pro fichtljízdu a la Italia za 5 dnů ;-)… bylo tomu na letošní čarodějnice, kdy parta fichtlařů tj. Dana (alias Bednyho), Rudolfa a mě (mě Martina alias, nevim proč, "předsedy"..) stanovila den 12. června 2013 dnem odjezdu…

Italie na pionýrech za 6 dní

Kapitoly článku

Je tu onen slavný datum, plán jest odjezd ode mě z Horní Cerekve v 18:30h (bohužel mě omezuje robota). V šest zvoní telefon, Bedny volá… "Všechno jde podle plánu" říkám si - určitě už jsou na místě - krásný sen.. "Jsme v Rynárci pod kopcem, nejde mi zařadit jednička".. následovalo množství nadávek na fichtlí účet, domlouváme se, že v Rynárci zastavim a něco vymyslíme, za chvíli volá Rudolf že Bedny jede, nuže sešli jsme se u mě před garáží. Zjišťujeme že jedničku se podaří zařadit s pravděpodobností 1:1… shodujeme se, že to není dobré, nastává hlasování co dělat. Verdikt zní dát jiný motor, nebyl by to však fichtl kdyby šlo vše bez problémů. Jejich výčet by zaplnil celou stránku, shrnu to takhle: odjezd se posunul na 13:00 následujícího dne.

Nabalujem bagáž a vyrážíme… hned po 3 km mi odchází svíčka, žádný problém jede se dál. Horší to bylo v Telči u Benzíny kde jsem začal pochybovat o zdaru. Fichtl mi ani neslíbí. Po delším sakrování měníme fajfku a pokračujeme v cestě. Pekelnou rychlostí míříme k jihu, někteří se trápí s přehříváním, jiní s nedostatečným výkonem či ucpanými tryskami ale jedeme a to je hlavní. Dnešním cílem je minimálně Mariazell ne-li Bruck, postupně však zjišťujeme, že pevné cíle si při jízdě na "sráčích" (jak jim říkáme) nelze stanovovat neboť jen tyto sráče mají v moci program našeho výletu.. jinými slovy v 8 hodin končíme 10 km před Mariazell a opět se hrabeme v Mustangovi. . Zjišťujeme že se povolil magnet a odnesl to kolíček. Nastává úporné dvouhodinové vybrušování nového kolíčku z pětky šroubu. Samozřejmě nás pronásleduje spousta komplikací, takže ve 2 hodiny padáme únavou do sladkého tříhodinového spánku. První den ujeto cca 230 km.

Ráno doladíme detaily a jedeme dál. V Mariazell tankujeme a vyrážíme vstříc alpským kopcům.


Nekonečná a úmorná stoupání střídají dlouhé sjezdy s krásnými výhledy a ještě lepšími pocity z toho, že naši pionýři zvládají i tvrdší terén než ten, který znají z Čech. Velmi nás potěšila PROTIJEDOUCÍ SKUPINKA JAWAŘŮ KOUSEK ZA MARIAZELL (14.6. v dopoledních hodinách) - TÍMTO VÁS BORCI ZDRAVÍM .

Po pozdní snídani v Brucku značně bloudíme a na konec se ocitáme na silnici pro motorová vozidla. Cesta to velmi pohodlná a plná dlouhých tunelů, nepříznivé je však nedostatečné množství míst pro případné jawení, poměrně hustý provoz, značné přehřívání a hlavně zákaz vjezdu malým motocyklům jawa, pročež po 20ti km sjíždíme na vedlejší.

V této chvíli je již v plném rozvoji další zdánlivě nezávažná choroba Bednyho mustanga - na neutrál chcípá, nechá se dlouze roztlačovat… prostě blbne. Zastavujeme a kydáme z karburátoru spoustu bahna s nadějí, že je vše v pořádku zatím neznajíc zlé události následující …
Kolem jedné hodiny míjíme tuctovou ceduli Gratkorn a netušíme, že právě  v tomto městečku nedaleko Grazu nastane téměř tragický zvrat… mustang umírá a ani celoodpolední resuscitace nepomáhá, dělali jsme co jsme mohli… málem jsme ho vyhandlovali za pár eur potencionálním kolemjdoucím zájemcům, ti však na konec odmítli kupovat nepojízdného sráče k němuž nejsou nabízeny papíry… Poté co jsme zavrhli možnost fichtla rozebrat a poslat poštou zdrcený Bedny volá svého skalního kámoše Zdendu Grepla(zvaného "Krypla"). Ten okamžitě sedá do své audiny a míří na jih pro umrlého fichtla a jeho pilota.

I kladné stránky měla tato událost. Stali jsme se mediálními hvězdami týdeníku Die Woche. Pokecali jsme s mnoha místními obyvateli. Měli jsme co do činění s rakouskou policií poté, co jsme popili piva v nedalekém Reinu a v noci se vydali na pochod směr Gratkorn s úmyslem vysvobodit mustanga z jeho lesního úkrytu. Hlavně však jsme se spřátelili se šťastným rakouským majitelem dvou hranatých ČZ Ernstem Matlasem,  jehož jsme následujícího dne navštívili v jeho rezidenci….
Zdenda přijíždí kolem jedné v noci, nakládáme umrlce a jedem do Reinu kde přespáváme na zahradě místní hospody. Toho dne najeto pouhých cca 130 km.


Jelikož jsme více méně smíření s předčasným návratem, ráno nikam nechvátáme. Vstáváme až po osmé a v klidu všichni čtyři vyrážíme na návštěvu za Ernsten do 25km vzdáleného Liebochu. Byl šťastný jak malé dítě když nám ukazoval své dva poklady a mi byli spokojeni, že máme nového kámoše který se, jak doufáme, jednou ukáže i u nás v Čechách. Vyměňujeme si kontakty a po hodinové exkurzi se vydáváme na cestu.

Před odjezdem však nastal velký zvrat poté, co Rudolf bez váhání přijal můj návrh pokračovat dál k jihu, bohužel již bez Bednyho. S ním a Zdendou se loučíme a dvojice fichtlů míří vstříc dalším dobrodružstvím…
Více méně bez problémů míjíme Leibnitz kde tankujeme a za nedlouho překračujeme Slovinskou hranici. Buď blahořečen ten kdo vymyslel navigaci v mobilu, ta nás bezchybně vysvobodí ze spáru Mariboru, stejně jako ze všech ostatních velkých měst. Jízdu Slovinskem si náramně užíváme… krásné silnice, krásná krajina a hlavně zástupy nadšených reakcí lidí na kolemjedoucí fichtlaře . Zastavujeme pouze v nutných případech, protože jsme si vědomi toho, že pokud do Itálie nedojedeme dnes, z časových důvodů skončí naše mise nezdarem…
Kousek před Lubljanou si poprvé vyžádal delší přestávku Rudolfův fichtl. Zůstával  mi daleko za zády, netáhnul, kroužky chřastily.. nezbývalo než provést menší generálku. Ruda dekarbonizoval a měnil kroužky, já si mezitím přilepil upadlý drát světla ke spínačce neboť toho dne se noční jízdě nešlo vyhnout.


Do hlavního města Slovinska přijíždíme po 9. hodině. Zjišťujeme, že Trieste je vzdáleno pouhých 80 km a připadáme si jako vítězové. Již nechvátáme, asi hodinu se válíme na benzínce a užíváme si ruchu velkoměsta... Pýcha předchází pád.

Náš osud výrazně ovlivnil můj telefon s navigací, který se při jízdě restartoval, čímž se vymazala naplánovaná trasa. Nechtělo se mi zastavovat, dal jsem tedy automatické plánování cesty… byla to !!velká chyba!! jak jsme později poznali. Místo pohodlné silnice podél dálnice jsme se totiž vydali trasou plnou neskutečných krpálů o nichž jsme kvůli tmě neměli ani tušení…Stoupáme již hodinu, a sem tam z motoru začíná linout podivný zvuk. Zastavujeme v hospodě, kde s ptáme místních, jestli nás čekají ještě dlouhé kopce a snažíme se z nich vymámit co nejpohodlnější trasu. Dost nás překvapilo, že si se Slovinci nerozumíme ani slovo  což banální věc protáhlo na hodinu pantomimy a patlání němčiny s angličtinou. Na konec nám skutečně dobře poradili… již bez větších kopců jsme s mnohahodinovým zpožděním a značnou oklikou dorazili na Italské hranice.
Jsou tři hodiny ráno, jako dvě bludičky se u cedule ITALIA z mlhy vynoří dva znavení leč neskutečně šťastní fichtlaři. Pořizujeme pár památných snímků a slavnostně překračujeme hranici. !!ÚŽASNÝ POCIT!!.


Míříme k našemu vysněnému městu. Po pár kilometrech se nám odhaluje v plné kráse. Bezmyšlenkovitě se projíždíme liduprázdnými ulicemi, jež lemují nekonečné řady všech možných motorek a postupně klesáme k pobřeží.Konečně jsme na místě. Z Gratkornu 350 km. Slavnostně smáčíme ruce ve slané vodě a už upalujem k nedalekému stánku na italské pivo za extrémně nepříznivou cenu 4 eur. Naštěstí se s majiteli díky našim exotickým strojům snadno spřátelíme, tak nalévají zadarmo. Kombinací angličtiny a španělštiny s nimi kecáme až do rána.


Po zavíračce provádíme bleskovou dekarbonizaci mého fichtla, symbolicky si zaplaveme v moři, dáme něco málo k jídlu a po sedmé hodině vyrážíme na zpáteční cestu. 20 km podél pobřeží si bohužel vůbec neužíváme, oba za řídítky podřimujeme. Vždyť jsme vůbec nespali… V půl deváté už se únava nedala snášet, tak zaleháme u silnice v lesíku a okamžitě usínáme. Marně se nás budík na desátou snažil vzbudit . Vyjíždíme v 11.

Pro zpáteční cestu jsme se snažíme zvolit trasu jinou než tu, kterou jsme přijeli. Na mapě jsme našli silnici kopírující jakousi řeku. Bylo rozhodnuto. Za Novou Goricou vjíždíme do údolí řeky Soči. Za mě nejlepší usek naší cesty. Nádherně modrá řeka, perfektní silnice, žádné velké kopce… fichtlí ráj to na pohled.
Další legrace nastává až v Kobaridu, kde Rudolfovi přestává fungovat spojka. Hned přesně ví, o co jde - povolený spojkový košíček. Po rozmontování zjišťujeme, že zajišťující podložka je nepoužitelná a navíc nemáme trubkovou čtrnáctku na dotažení. Zatímco Rudolf kuchá, já sháním klíč. Až na třetí pokus se setkávám s úspěchem. Protože nemáme náhradní podložku, dáváme na závit dvousložkové lepidlo a pořádně dotahujeme doufajíc, že to vydrží… (později jsme poznali, že lepidlo nestačí ).
Je neděle podvečer, za Kobaridem zastavujeme na znamenitou pizzu a plánujeme dojet alespoň na Rakouské hranice. Ne že bychom se těšili domů, ale v úterý bohužel musím do práce. Jak už jsme se však kdesi před Mariazell přesvědčili, se sráčema nelze plánovat jasné cíle…

Vjíždíme do kopců za městem Bovec. Přichází prudký kopec kde si můj fichtl vyžádá jedničku, po chvíli se začnou ozývat již známé zvuky z předešlé noci… těsně před koncem stoupání se však občasné zašramocení změnilo v rachot. Nějak jsme s Rudou tušili, že něco není v pořádku. Po sejmutí víka spojky se na nás z olejové lázně vesele usmívaly kuličky ze spojkového ložiska. Nezbývá než sundat řetěz a vydat se na pěší tůru do nejbližší vesnice. Cestou u mě zastavují nějací češi, chvíli pokecáme ale není jak by mohli pomoct tak jedou dál. Je kolem deváté. Skoro po třech km (naštěstí po rovině nebo z kopce) míjíme ceduli Log pod Mangartom. Tímto ukončujeme dnešních 130 km.
Za chvíli už poníženě kráčím k nějakému dědovi, jenž stál ve dveřích svého domu a nenápadně nás pozoroval. Ptám se ho na "mechániko". Okamžitě mi začně vysvětlovat že v Bovecu je mechanikem syn sousedky kterou přivolá a společně se nám velmi ochotně snaží pomoci. Přes to, že jsme si prakticky nerozuměli, jsme nakonec dosáhli příjemného zázemí u nich na zahradě a věděli jsme, kde hledat mechanika.Ještě ten večer jsme kompletně rozebrali motor, abychom vyndali zbytek ložiska a byli  připraveni na ranní cestu do města. 

Ráno sedám za Rudolfa na pincka a vyrážíme do 10 km vzdáleného Bovecu. Pán domu nám sice večer nabízel, že nás tam hodí autem, ale to by bylo moc jednoduché a navíc jsme ho nechtěli otravovat. Byla to pro pincka náročná cesta ale dojeli jsme v pořádku. Netrvá dlouho a opravdu nacházíme mechanika. Ten se odebere kamsi do skladu a dlouho nadějně hledá… nenašel. Místo toho nás posílá do Kobaridu, kde je specializovaný obchod.

Shodujeme se, že dalších 20 km ve dvou je zbytečný risk, že se něco podělá. Autobus jede až za hodinu, tak jdu zkusit štěstí na krajnici. Dlouho marně máchám rukou, už to skoro vzdávám, načež dostanu geniální nápad - sundat si z hlavy kšiltovku a tmavé klapky na brýle - okamžitě získávám na důvěryhodnosti a za chvíli mi zastavuje stříbrný Opel s rakouskou značkou. Netrvá dlouho a zjišťuji, že jsem měl obrovské štěstí… . Paní řidička to totiž měla namířeno do Kobaridu k zubaři nedaleko obchodu s ložisky ale co víc, hned se zase vracela zpět do Rakouska (nechápu proč jezdí k zubaři takovou dálku), takže jsem měl o dopravu postaráno.

Zrovna když jí vysvětluji podstatu Jawy 50, míjíme Rudolfa. Ten si zrovna užívá slunce a krásného výhledu na mostě Boka. Na chvíli zastavíme, řeknu mu co se stalo a pokračujeme v cestě, Rudolf startuje stroj a míří za námi. V Kobaridu kupuji ložisko a nechávám si zavařit prasklý držák výfuku na kříži. Protože máme dost času, zajdeme do krámu kde rakušandě kupuji sušenky a dědovi flašku vína. Kolem dvanácté jsme zpět v Logu a pouštíme se do práce

Motor je za chvíli složen, montujeme ho do rámu, panuje skvěná nálada, děda nás stále fotí a všichni tušíme blížící se odjezd. Pak přišla studená sprcha. V tom spěchu jsme nezkusili procvakat převodovku… samozřejmě nešla. Udělal jsem naprosto amatérskou a zavržení hodnou chybu, za kterou se stydím, ale tajit jí nebudu - dal jsem obráceně řadící vidličku . Byl jsem vzteky bez sebe. Alespoň Ruda zachoval klid, tak jsme se opět dali do práce. Na podruhé už se dílo podařilo a kolem sedmé bylo hotovo. Nabalujeme bagáž, loučíme se s domácími a po 23hodinách konečně vyrážíme na cestu.
Přez to, že chvátáme, abychom stihli za světla jezero Lago di Predil, cestou na Mangart děláme pár kochacích zastávek a ještě jednu na samém vrcholu, na Italské hranici. Pak už nemeškáme a sjíždíme k jezeru. Tam dáme večerní koupačku, dojídáme zbytek chleba a míříme dál k domovu.

Mít více času, zůstali bychom u jezera přez noc, ale volno jsem si dovolil prodloužit jen o den, takže zbytek cesty už jsme se snažili jen minimálně zdržovat.
Od jezera jsme, pomineme-li výměnu Rudolfovy žárovky, v kuse dojeli do Rakouska k Feldkirchenu. Tam jsme si ustlali na louce a sbírali sílu na následující den. Dnes ujeto jen 70 km.

Poslední den byl beze sporu nejnáročnější.. S lehkou nadsázkou mohu říci, že ráno nasedáme na pincky a slézáme z nich až doma, po 25 hodinách cesty a 500 km.

Vstáváme po šesté, nemeškajíc startujeme a vyrážíme na cestu skrz Rakousko. Celá štreka byla pouze o odpočítávání kilometrů a bez zbytečných zastávek. I tak jich bylo dost. Páni fichtlové se s výmluvou na horké počasí často dožadovali přestávek na chlazení.
Míjíme města Feldkirchen, Judenburg,  Leoben, Bruck.. prakticky bez problémů, jen Rudovi  prasklo plynové lanko, oprava na patnáct minut.

Za Bruckem nás přepadl déšť. Za celou expedici jediný a právě včas. Čeká nás velmi dlouhé stoupání při němž je znebepadající chladící kapalina božím požehnáním. Navlékáme nepromoky a jedeme. Kopce dáváme na jeden zátah a na samém vrcholku zastavujeme na malou pauzu, po chvíli už k nám kráčí nadšený Rakušan, dozvídáme se, že je majitelem dvou mopedů značky Sachs a dokonce zná Jawu 350, nabízím mu tedy svezení na mé Jawě 50, to však s díky odmítá. Zastavili u nás i nějací slovenští cyklisté, ale s těmi se jen zdravíme a vyrážíme dál.

Blížíme se k Mariazell, nebyl by to však fichtl…  je cca 18:30 a přesvědčujeme se o tom že dvousložkové lepidlo matku spojkového košíčku neudrží . Ano ozvala se ona závada již jsme řešili v dalekém Kobaridu. Opět tedy rozebíráme Rudovu spojku. Problém je v tom, že není kde si půjčit čtrnáctku trubkáč, nezbývá než vyrobit jistící podložku. Dlouze prohledáváme fichtly a hledáme vhodný kus plechu, nakonec na Rudově oři nacházíme parádní velkou podložku s dírkou uprostřed. Po delší chvíli vybrušování už vkládáme perfektně padnoucí podložku do spojky a bleskově skládáme, protože se chýlí k osmé hodině, kdy zavírají 8 km vzdálenou benzínu. Nestihnout ji by byla téměř katastrofa. Museli bychom čekat do rána a to jsem si nemohl dovolit. Pumpaři nás asi neměli moc rádi, ale stihli jsme to. Dojeli jsme ve 20:02 a těsně za námi zabouchli dveře.

Další preventivní tankování provádíme v St. Pöltenu, na benzíně dáváme energiťák, cigárko, čokoládu a vyrážíme na noční jízdu. V Kremsu se začíná projevovat pořádná únava. Je po půlnoci, říkáme si, že dojedeme do Hornu a na chvíli zdřímneme. Čím více se však blížíme k cíli, tím více se přemáháme… osobně si z té cesty pamatuji minimum. Jako na smilování jsem čekal na odbočku k Waidhofenu, kde jsme chtěli zalehnout, nakonec jsme si řekli, že to dáme na jeden zátah. Za Waidhofenem se začíná rozednívat, země se probouzí do mlhy za zvuku dvou fichtlů s vyčerpanými piloty.

10 km před hranicemi začal můj sráč ztrácet výkon, totálně přehřátý, zdálo se mi že se přidírá… byl jsem vzteky bez sebe. Provedli jsme další bleskovou dekarbonizaci, zdálo se mi že nic nevyřešila… později jsme naznali, že jsem měl asi z únavy menší halucinaci, protože další den nebyl při drandění žádný problém :-)
Kolem páté překračujeme hranici, v Dačicích naposledy tankujeme a v 7 hodin jsme v Horní Cerekvi. U mě doma dáváme snídani a za hodinu zase pokračujeme v cestě. Já do práce, Rudolf domů - dalších 60 km :-)...

Na tachometru mám 1407 Km, Rudolf o dalších 120 km víc. Bez povšimnutí nemůžeme nechat Bednyho, jenž na mustangovi těsně před jízdou ze stodoly vytaženým najel téměř 400 km. I to si žádá respekt!!

Nu a slovo na závěr ?
"Sláva značce.. Sláva Jawě 50!!!"

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.04
Známkováno: 81x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist