sumoto_leden



Itálie a Sicílie aneb "Svatba mého italského přítele"

Přes Řím a Pompeje na Etnu a zpět!

Kapitoly článku

Letos jsme se rozhodli jet na Burgmanovi do Itálie, neboť mne tam můj kamarád pozval na svatbu.
A když Itálie, tak je přece třeba navštívit i Sicílii, ne?

Den 1 - čtvrtek 21.7. (680km)

Máme sbaleno a odjezd stanovuji na sedmou ráno. Skoro to vyšlo - odjíždíme v osm :-)  Počasí nám nepřeje, prší a obloha je černá až do nevidím. Dnešním cílem je Arnoldstein - poslední městečko před italskými hranicemi.  
Za Vídní kupodivu ustává déšť a tak si mohu vychutnat své oblíbené cesty 17 a navazující 54 na Graz. Z 54 pak sjíždím na cestu 69 na Klagenfurt a ta mi zustane ještě dlouho v paměti - klikatá, prázdná a s kvalitním povrchem.  V protisměru potkáváme motorkáře, kteří tu mají ráj. Co oni neví, ale my ano, je, že v Klagenfurtu zase prší.  No nic, jdeme zase do nepromoku a posledních pár kilometru už jen hledáme zimmer frei. Nakonec se skřípěním zubu bereme pension za 30€ na osobu bez snídaně. To nám to začíná...

Den 2 a 3 - pátek a sobota 22.-23.7. (830 km)

Ráno kupodivu neprší a tak jedem co nejrychleji pryč z toho divného města. Klagenfurt leží na břehu jezera Wörthersee a jeho okolí nám poněkud spravuje dojem. Lázeňský styl, vše pěkně upravené, plno květin - jako z románu. Cesty opět stojí za projetí a tak svižným tempem projíždíme Tarvisio a jedeme dál směr Venezia, Ravenna, Perugia, Roma. V okolí Benátek poprvé vidíme moře, ale vypadá spíše jako bažina a strašně to tam smrdí. Cesta SS13 se mění na SS14 a po ní jedeme skoro až k Římu. Silnice je to pěkná, ale nacpaná kamióny k prasknutí. Italove jezdí jako dementi - zrychlují a zpomalují a kličkují mezi kamióny a lítají z pruhu do pruhu jako ve videohře. Já jedu stále v pravém prostředním pruhu (ze čtyř možných) ryclostí 110 - 130 km/h. Při tom předjedu auto v pravém krajním, jedoucí tak maximálně 80 km/h.  O minutu později kolem mně to samé auto proletí tak 170 km/h v levém a lepí se na auto před sebou. A za další dvě minuty už ho zase míjím v pravém když jede tak 90 km/h. Toto se opakuje s ruznými auty mockrát celou cestu. Blázinec...
Je už hezky a sluníčko hřeje. Před Římem najíždíme na dálnici a posledních asi 80 km jedeme po ní, abychom Řím objeli. V cíli - městečku Frascatti asi 20 km za Římem - jsme před osmou večer.
Frascatti je předměstím Říma už od nepaměti a bohatí Římané si zde na kopečcích stavěli honosné villy s výhledem na Řím a s krásnými zahradami. A jedna z těchto vil - villa Tuscolana - je naším dnešním cílem. Právě v této vile strávíme následující 3 noci a odehraje se zde svatba mého italského kamráda. Výhled na město nás okamžitě šokuje, fotky tu řeknou více, než jsem schopný napsat. Západ slunce nad Římem mi dlouho zustane v paměti...


Den 4 - neděle 24.7. (70 km)

Po svatebním alkoholovém desetiboji se probouzím poněkud rozhozen. Mám dvě hlavy místo jedné a ta větší je uvnitř té menší. Ale prohlídku Říma Markétce přece upřít nemužu! Osobně mne chození po památkách nijak extra nebere, takže jako cíle volím koloseum a Vatikán.
Kolem kolosea je hromada uzavírek, ale nějak se mi daří postavit prskolet jen asi 200 metru od něj. Tato stavba nás jednoduše ohromila. I dnes je plně hodno svého jména. Jaký pocit museli mít lidé před tisíci lety, když tuto stavbu viděli poprvé, to si ani neumím představit. Nicméně na vstup dovnitř se dnes asi nedostane - fronta je dlouhá tak 300 metru a v poledním vedru se nám do ní vubec nechce.
Takže jedeme do Vatikánu. Svatopetrské náměstí je velkolepé jako vždy. Chceme jít do baziliky sv. Petra, ale ochranka nás posílá pryč, neboť máme odhalená ramena.  No nic - vracíme se k motorce a opět navlékáme nepromoky. V těch už dovnitř muzeme. Výzdoba a výška kopule je dechberoucí, ale dech nám tak jako tak došel díky vydýchanému vzduchu uvnitř a vedru v nepromocích. Jdeme ven na vzduch a nakupujeme suvenýry.  Poté Řím opouštíme.
Kamarádi mi vždy, když jsem si stěžoval na dopravu u nás, říkali: Tos,  hochu, nebyl v Římě. Teď jsem v něm byl a musím říct, že zpočátku  je to opravdu nápor na nervy.  Časem ale člověk zjistí, jak se řidiči chovají a proč co dělají a splyne s tempem. Pak je jízda po městě pohodovou (a velice rychlou) záležitostí. To jsem ale ještě nebyl v Neapoli...

 

Den 5 - pondělí 25.7. (250 km)

Loučíme se s villou a vyrážíme opět na cestu. Dnešním cílem je kemp Zeus v Pompejích, který mi poradil Pavel. Muj italský kamarád mi zase poradil, at zvolím cestu Via Appia Nuova, která vede pěknou krajinou a dá se po ní jet docela svižně. Tuto cestu zbudovali už staří Římané a spojovala Řím a Neapol. Jiná Via například končila až u Paříže! Římanům se podařilo vybudovat hustou silniční síť s tím, že cesty začínaly v Římě a končily v hlavních provinčních městech, nebo důležitých obchodních uzlech či  přístavech. Nikdo jiný tehdy cesty nestavěl a odtdud tedy pochází usloví: Všechny cesty vedou do Říma.
Navigace nás posledních 20 km před Neapolí vede po okreskách a na tempu je to znát. Ubíhá to opravdu pomalu. V Itálii je více aut než lidí a všechna jsou na cestě někam. Takže rychlost se pohybuje od 0 po asi nejvíce 50 km/h.
A tu přijíždíme do Neapole. Jak to jen napsat slušně? Jsem rád, že mobil umí zachytit jen obraz a ne smrad, jinak bych ho po první fotce z Neapole musel vyhodit.  Bordel a smrad a díry v cestách z kamení. Něco příšerného, tahle Neapol. Mezi haldami (doslova) odpadků normálně žijí lidé, chodí, baví se, nakupují... A samozřejmě - jezdí.  Stopka? A co jako? Máš přednost? Nezájem. Červená? Tu už jsem viděl, takže můžu jet. Jó, ty nejsi zdejší? Tak to tě ještě vytroubíme! Co stojíš - nevidíš, že můžeš najet na koleje a pookračovat po nich? A když pojede tramvaj, tak to hoď na chodník, objeď policejní auto v protisměru a mazej dál! A to vše po kamenné cestě, před kterou by i Lopraisova Tatra udělala "čelem vzad". A spojeno s kličkováním mezi pytli s odpadky, které jsou opravdu úplně všude. Hnus a zase hnus...  Člověk, co zpíval "...krásná je Neapol", v ní evidentně nikdy nebyl.  Ne nadarmo sami Italové o tom, co je od Říma dolů, mluví ne jako o jihu Evropy, ale jako o severu Afriky.  Uff...
Přijíždíme do kempu Zeus v Pompejích, ubytováváme se ( 17€ / 2 osoby + moto + stan / noc) a nacházíme Carrefour. Nakupujem balené vody a vínko.  To vypijem u partičky karet a jdem spát.

Den 6 - úterý 26.7. (60 km)

Dnes jdeme na prohlídku Pompejí - města, které bylo v roce 79 pohřbeno do sopečného popela z nedalekého Vesuvu. Jde opravdu o CELÉ město - kdo neviděl, nepochopí.  Jsou zde ulice, cesty, odpadní kanály, domy, amfiteátr, stadión, kasárna, různé chrámy, lázně i náměstí. Vše v neuvěřitelně zachovalé podobě, kdy některým domům chybí jen střecha a některým ani ta ne. Například lázně vypadají, že je někdo opustil tak maximálně před deseti lety. Stačí jen uklidit a můžem si hned dát koupel či masáž. K tomu archeology napadlo, jak asi vznikly v popelu vzduchové bubliny a zkusili do jedné z nich nalít sádru. A hle - měli před sebou odlitek člověka! Zasypán žhavým popelem človek uhořel, ale popel kolem něj už ztuhl a tak se v něm vytvořila bublina ve tvaru zemřelého. 
Úplně mně mrazí v zádech, když se dívám na odlitek člověka, který snaží chránit si tvář a oči před žhavým popelem, nebo jiného, který upadl při pokusu zachránit si život útěkem.
V Pompejích trávíme skoro šest hodin a plni dojmů odcházíme. Jednoznačně doporučuji! Nicméně den ještě nekončí a tak se vydáváme na průzkum Neapole. Asi nejznámější památkou je tady Castel dell ovo. V překladu vaječný hrad - údajně při jeho stavbě přimíchávali do malty vajíčka. Jsou z něj pěkné výhledy na Neapolský záliv, ale bordel ve městě a katastrofální stav cest nám natolik kazí dojem, že z Neapole raději prcháme. Heslo "vidět Neapol a zemřít" má tady pro dopravní prostředky děsivě reálný význam a už se nedivím, že tu jezdí vesměs nová auta a motorky. Nic - kromě tanku - tady nemůže přežít víc než tři roky. Za mně tedy - Neapol už nikdy více.


Den 7 - středa 27.7. (520 km)

Dne se přesouváme na Sicílii.  Konečně. Vyrážíme kolem desáté a jedem přes městečka směr Salerno. Je to ale poněkud problematické. Městečka jsou totiž ucpaná auty a tak naše průměrná rychlost jen lehce převyšuje 20 km/h. A navíc jsou všude hromady odpadků a neskutečný smrad. Když si uvědomím kam chceme dnes dojet a jak rychle (pomalu) se teď pohybujeme, zadávám navigaci směr dálnice.  Za úsek Neapol - Salerno platíme 2€, dále už je to zdarma. Asi po hodině jízdy, kdy jsme trochu nahnali ztrátu, zkoušíme opět sjet na okresky. Je to na nich sice poněkud volnější, ale průměr asi 50 km/h je pořád málo. Potěšitelné ale je, ze městečka jsou pěkná,  uklizená, hromady odpadků zmizely, smrad taky a i řidiči se tu chovají o dvě třídy lépe, než v okolí Neapole. Najíždíme tedy na zpátky na dálnici a po ní jedeme až do městečka Villa San Giovanni. Tady nás šipky vedou na trajekt. Kupujeme lístky (12€) a naloďujeme se. Plavba přes Messinskou úžinu trvá asi 30 minut.  Po vylodění zadáváme do navigace směr nejbližší kemp, kam dojíždíme kolem sedmé. Kemp La Focetta ve městě Sant Alessio Siculo je poněkud drahý a poněkud divný. Jednak je v podstatě prázdný (což nás mělo varovat) a druhak je kolem pláže plot.  Cena je dost drsná: 28,50€ za dva lidi, moto a stan. A za sprchy se platí ještě zvlášť 0,5€. Jiný kemp ale v blízkosti není a tak to bereme. Zítra už nás čeká Etna!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (18x):


TOPlist