Itálie 2012
Text: natviki | Zveřejněno: 27.10.2012 | Zobrazeno: 18 005x
Veškeré okolnosti dovolily a my jsme letos mohli uskutečnit svoji první vysněnou motodovolenou. Ani jsme moc nemuseli přemýšlet a cílem se stala Itálie. Rozhodně nás lákala nejen svými zajímavostmi, ale také trasou a vzdáleností. Na poprvé jsme to nechtěli přehánět, takže bylo jednohlasně rozhodnuto. Samozřejmě naše očekávání byla nadmíru splněna.
Kapitoly článku
Stručný popis cesty
Cílová destinace: Itálie - JesoloSměr cesty a body zájmu: Znojmo - Wiesing - Wattens - Passo dello Stelvio - Verona - Lago di Garda - Jesolo - Benátky - Klagenfurt - Znojmo
Termín cesty: 11. - 17. 8. 2012
Celkem kilometrů: 2162
Projeté země: Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie
Účastníci: Svaťka a Kuba
Motocykly: Svaťka - Deauville NT 650 V, r. v. 2002, stříbrná metalíza,
Kuba - Deauville NT 650 V, r. v. 1998, tmavě fialová metalíza
Den 1. - sobota 11. 8. 2012 - vyrážíme
Je sobota 11. 8. 2012, 5:45 hodin ráno, když opouštíme ulice domova směr první zastávka. Cílem tohoto dne je kemp Inntal v rakouském Wiesingu. K hranicím to máme, coby kamenem dohodil, takže už během chvíle pociťujeme, kvalitu rakouských silnic. Jelikož jsme vyrazili časně ráno, silnice jsou téměř prázdné a v pohodě průjezdné.
V Traunu kousek za Linzem zastavujeme v Luisu, abychom si trochu odpočali, pokochali se motorkářskými věcičkami, popř. dokoupili, co je ještě třeba.
Poté vyrážíme přes Salzburg, směrem na německý Rosenheim. Na tomto úseku začíná provoz docela výrazně houstnout a po chvíli se začínají tvořit kolony. Což pro motorky není zas až tak zásadní problém, pokud ovšem nepotkáte nějakého namakaného borečka v luxusním bouráku nebo nervního taťku, kterému ze všech stran hulákají nudící se dítka. To je pak kolona pro motorkáře hororem. Obzvláště v 30 stupňovém horku. Naštěstí nepřejících potkáme jen minimum, kolony úspěšně projíždíme a opět si to hrneme svižnými kilometry k danému cíli. Neomezená rychlost v Německu není vůbec znát. Není vidět žádného šílence, který by si to štrádoval bezmeznou rychlostí ke svému cíli. Každý jede klasickou rychlostí 130, jen občas se najde vyjímka, která kolem prosviští do 180.
Cca 15:15 přijíždíme do Wiesingu a aniž bychom výrazně hledali, navigace nás navádí přímo k recepci kempu. Zde máme v plánu strávit pouze jednu noc, což není pro vlastní malý stan žádný problém. Kemp není zcela obsazen, takže dostáváme přidělené místo a jdeme stavět stan.
Po zabydlení máme ještě dostatek času, takže jsme se rozhodli, že navštívíme Kristallwelten Swarovski v nedalekém Wattens, který jsme původně zamýšleli navštívit až druhý den. Opravdu stojí za to, jen pány je nutné varovat, pokud jedete s dámou, možná se vaše peněženka trochu výrazně provětrá. Mazaní Rakušané totiž mají na konci prohlídky obchod s věcmi Swarovski, a že je tam zboží požehnaně.
Po prohlídce se vracíme opět do kempu, kde dáváme večeři, koupel a uleháme ke spánku, abychom nabrali dostatek sil na další den.
Info:
Trasa: Znojmo - Stockerau, ST. Pölten - Linz - Salzburg - Wiesing (+ Wattens)
Ujeté kilometry: 574 km
Ubytování: 20,50 eur/2 osoby/noc vč. pobytové taxy (6,- eur za osobu, 5,50 místo pro stan vč. parkování vedle stanu pro 2 motorky, pobytová taxa 1,50 Eur za osobu/noc)
Pozn.: Zjišťovali jsme si pro jistotu předem, zda je nutné místo předem rezervovat, či není s místem v tomto termínu problém. Na 3 e-maily bohužel žádná odpověď, takže jsme to riskli, protože v této lokalitě je kempů více. Naštěstí problém nenastal žádný a ubytování proběhlo bez problémů. Tento kemp můžeme určitě doporučit. Krásné místo, klid, čisto, sprchy na 0,50 centů, restaurace k dispozici, pračka atd.
Den 2. - neděle 12. 8. 2012 – Verona (přes Passo dello Stelvio)
Po snídani, zhruba v 8:00 hodin směřujeme přes Innsbruck do Itálie, směr Verona.
Projíždíme nádherným údolím Rakouských alp. Všude samé kopce, hory, radost pohledět.
Trochu divně se na nás dívají rakouští rideři, když dotankováváme na benzině rezervní benzín z kanistrů. Jelikož se do Itálie nesmí dovážet benzín, raději neriskujeme potyčku s temperamentní italskou policií a benzín šupem lejeme do nádrže. Téměř plná, takže můžeme pokračovat dál.Přejíždíme italské hranice a je to znát. Nejen kvalita cest, nedostatečně odvětrávaných tunelů, ale i ceny benzínu, které děsí naše peneženky. A v kanistrech ani kapka.
Současně nás na chvíli rozhodí absolutní ignorace motorkářského zdravení Italskými motorkáři, ale jelikož jsme ti slušnější, zdravíme vesele dál. O to víc potěší, když nějaký ten italský hošík tu unavenou packu zvedne a pozdrav oplatí. To ovšem není jediná anomálie v Itálii. Italové nemají blinkry. Nevím, jestli jim je nemontují už ve výrobě nebo si je pak na zakázku nechávají odstranit. Rozhodně zde blinkr neuvidíte, a když, tak je to buď cizinec, nebo danému Italovi pouze ujela ruka. Taktéž je nutné být ostražitější než kdykoliv jindy. Každý si tu jezdí, jak se mu zachce. Ovšem opět výhoda pro motorkáře a zde opravdu značná. Všechny motocykly, skútry počínaje, tu jezdí na středové čáře a řidiči aut to zcela tolerují, navíc i uhýbají stranou, aby motocykl mohl projet. Vyhnete se tak v tom úmorném horku stání v koloně. U nás by si řidiči auta stoupli co nejvíc k středové lajně a ještě by otevřeli dveře. Hold u nás na motorky asi nejsme ještě tak zvyklí.Nenecháváme si samozřejmě ujít cíl motorkářů, italské Passo dello Stelvio.
Chybička se občas vloudí, takže místo plánované trasy podél italsko-švýcarských hranic se ocitáme přímo na hranicích Švýcarska. To nás ovšem nerozhodí a po drobné poradě pokračujeme na Passo dello Stelvio ze švýcarské strany.
A děláme dobře. Švýcarsko je opravdu nádherná země a i když jím projíždíme jen několik desítek kilometrů, i to málo opravdu uchvátí. Krásná krajina, pohodové silnice bez sebemenších hrbolů, všude krásně čisto. Jako byste vjeli do jiného světa. A aby těch překvapení nebylo málo, při výstupu na Passo dello Stelvio narážíme na několika kilometrový úsek štěrkové silnice. To by až tak nevadilo, kdyby ovšem ta silnice nebyla samá zatáčka (vracečka) a ještě na úzké cestě. Foto endura v mobilu asi moc nepomůže, takže zařazujeme nižší rychlost a modlíme se k vrcholku hory, abychom se tam ve zdraví a bez úhony dostali. Smrtící úsek v našich očích bez úhony překonán a po chvíli se nám naskýtá úžasný pohled na překrásnou krajinu plnou údolí a kopců.
V jednom z místních stánků, kterých je tu požehnaně si kupujeme známku Stelvia na památku a ubíráme se směr nocleh ve Veroně. Nutno podotknout, že obavy z uvařených brzd jsou na místě, jelikož sestup dolů plný ostrých zatáček nám opravdu dává zabrat. Brzdy celkem přežívají, jen my pociťujeme trapnost okamžiku, když nás předjíždí peloton cyklistů. Určitě právě vstali a jsou nadopovaní.
Jako kdyby toho stoupání a klesání už nebylo dost. Na vrcholku to vzdáváme a jdeme se do místního obchůdku posilnit zmrzlinou. A nic. Zkažené celé odpoledne. Zmrzka není a tak musíme vzít za vděk jen mírně chlazenému Kinder Pingui. Unavení po úmorných kilometrech do Verony nakonec i přesto dorážíme. Stavíme stan v docela slušném kempu Castel san Pietro, z něhož je krásný výhled na celou Veronu. Kubík z kempu moc nadšený není, ovšem na vině je italská veverka, která nad našimi hlavami vesele louská ořechy... Až do rána. Tento kemp je totiž plný zeleně, stromů a živých plotů. O zvířátka tu nouze rozhodně není. Veverka zřejmě pořádá párty a tak se její přátelé trousí okolo nás celou noc. A že jich je.. I přesto v tomto kempu zůstáváme dva dny.
Info:
Trasa: Wiesing - Innsbruck - Starkenbach - Rifenal - St. Valentin - Glorenza - Müstair - Sta. Maria Val Müstair - Passo dello Stelvio - Tirano - Aprica - Darfo - Peschiera d. Garda - Verona
Ujeté kilometry: 478 km
Ubytování: 31 eur/2 osoby/noc vč. pobytové taxy (8,- eur za osobu, 8,- Eur místo pro stan, 3,- Eur parkování pro 1 motorku, pobytová taxa 0,50 Eur za osobu/noc)
Pozn.: Také jsme zjišťovali předem, zda je nutné místo předem rezervovat, jelikož jsme jeli zrovna v termínu, kdy jsou Italské prázdniny a všude je plno Italů. Bylo nám řečeno, že s místem pro malý stan není problém a také nebyl. Opět můžeme doporučit, ovšem jen pro milovníky zvířat. Noci jsou zde opravdu rušné. Jinak krásné místo s úžasným výhledem na Veronu, kousíček od centra, klid (kromě zvířectva), čisto, sprchy, k dispozici mini obchůdek.
Den 3. - pondělí 13. 8. 2012 - Lago di Garda
Ač jsme za ty dva dny trochu unavení, i přesto nám to nedá a jedeme dle plánu okolo Lago di Garda. Cesta vede nejprve dál od jezera, ale po chvíli se stáčí a lemuje přímo samotné jezero. Dnes jsme se oděli nalehko, pouze do kraťasů, jelikož je neúnosné horko a v motorkářském oblečení bychom asi odpadli v první zatáčce. Navíc cesta při neustálé 50 nijak moc pod koly neubíhá, takže jsme za minimum vrstev opravdu vděční. Zastavujeme v Gardě, kde chutnáme v místním malém obchůdku úžasnou nektarinku. O kus dál obdivujeme italský parking pro motorkáře. V Itálii jsou totiž motorkáři ve značné výhodě. Je zde totiž spousta neplacených parkovišť pro motocykly i v samotném centru městeček.
Dalším a posledním cílem v tomto dni je Sirmione. Bohužel skoro 40 stupňové horko se podepsalo nejen na chudákovi Rotwajlerovi, kterého místníkvůli totální dehydrataci museli polévat několika desítkami litrů vody, ale i na nás. Nakonec jen pár metrů od Sirmionských hradeb odpadáme i my a místo prohlídky tohoto skvostu míříme do místní restaurace doplnit tekutiny na zbytek cesty do kempu.
Info:
Trasa: Verona - Lazise - Garda - Malcesine - Limone (trajektem z Malcesine) - Sirmione - Castel nuovo d. Garda - Verona
Ujeté kilometry: 182 km
Ubytování: Stále kemp Castel san Pietro Verona viz výše.
Den 4. - úterý 14. 8. 2012 - Jesolo
Balíme stan a i s motorkami vyrážíme do Verony. Neměli jsme čas si ji projít, tak tu strávíme, alespoň dopoledne. Je pravda, že je tu spousta památek, muzeí a dalších věcí k vidění, ale na to by potřeboval člověk alespoň několik dní. Vydáváme se tedy alespoň na ta nejdůležitější místa. Casa di Giulietta, kde je Juliin balkón a do Anfiteatro Areny.
Je 10:00 hodin ráno a už teď je město zaplaveno turisty. Velmi příjemný je trh s nejrůznějším zbožím, zeleninou a místními specialitami na Piazza Erbe. Fascinující jsou masky, které jsou typické pro Benátský karneval.
Musíme říct, že amfiteátr nás dosti zklamal. Sice je opravený a zaplatili jsme jen 6,- Euro za osobu (není to málo, ale vzhledem k cenám ostatních vstupů je cena nízká), ale k vidění nebylo nic. Jednotlivá patra se nedala projít, jen pár metrů v přízemí mezi vstupem, barem a toaletami. Uvnitř je sice vybudováno divadlo, ale tím to končí.
Ve srovnání např. s El Jamem v Tunisku je to nesrovnatelné. Ale nepopisujeme tu Tunisko, ale Itálii. Takže zpět k ní. Na cestě k parkovišti se ještě posilňujeme skvělou italskou zmrzlinou a vydáváme se směrem k Jesolu. Tentokrát to už bereme autostrádou. Času je sice dost a mimo autostrádu by cesta trvala jen 3 a půl hodiny, ale je pravé poledne a představa, že jedeme v té výhni max. 70 km rychlostí nám za ta ušetřená Eura opravdu nestojí. Za jednu motorku tedy platíme 8,20 Eur mýtné a za hodinu a půl vjíždíme do Jesola. Zde chvíli hledáme kemp Parco Capraro a když konečně nacházíme, recepční nám sděluje, že není místo. Naštěstí je zde nepřeberné množství kempů, takže o pár metrů dál nacházíme o 11 euro levnější kemp Don Bosco, sice trochu horší kvalita, ale nám stačí přespání a sprcha. Po ubytování se samozřejmě vydáváme k moři, které je cca 200 m od kempu. Musím říct, že lepší destinaci jsme nemohli vybrat. Lido di Jesolo je úžasné místo. Nádherné čisté pláže, průzračné moře, dlouhá krásná promenáda plná obchůdků a restaurací. Nutno podotknout, že další dny jsme jeli i na obě strany, ale nic tak krásného jako Lido di Jesolo jsme neviděli.
Info:
Trasa: Verona - Padova - Mestre - Caposile - Jesolo
Ujeté kilometry: 172 km
Ubytování: 20 eur/2 osoby/noc vč. pobytové taxy (nebylo rozepsáno). Zde jsme strávili 3 noci.
Pozn.: I zde jsme zjišťovali předem v Campingu Parco Capraro, zda je nutné místo předem rezervovat, bylo nám řečeno, že místa nerezervují a že se vždy nějaké najde, ovšem, že je lepší přijet ráno. Což byla asi chyba, že jsme tam byli až okolo třetí, ale ráno bychom to stejně nezvládali. Don Bosco byl také v pohodě. Jen byla díky italským prázdninám hlava na hlavě, takže klid byl ta tam a ač neprudila žádná veverka, klid narušovalo halekání hlučných Italů a především jejich ratolestí. Poslední noc nám i hopsali po hlavě, což nebylo zrovna příjemné. Ale i tak jsme přežili ve zdraví.
Den 5. - středa 15. 8. 2012 - Sea Life Jesolo
Dnes jsme se rozhodli, že motorky necháme odpočinout a vyrážíme pěšky do mořského světa Sea Life, který je chůzí tam a zpět cca něco přes 10 km. Nejprve to bereme po pláži a nohy si chladíme v moři, po chvíli je sluníčko zničující a tak míříme na promenádu, která je zastíněna domy a stromy. Cesta uběhla docela rychle. V Sea Life je k vidění spousta mořských ryb a živočichů, je to příjemná změna po těch najetých kilometrech dát si chvíli od motorek pokoj.
Info:
Trasa: Kemp Jesolo - Sea Life a zpět
Ujité kilometry: 10,4 km
Ubytování: viz výše
Den 6. - čtvrtek 16. 8. 2012 - Benátky (přes Punta Sabioni)
Benátky. Tohle město rozhodně není na jediný den, natož na pár hodin, s čímž jsme počítali. I přesto jsme si ho nemohli nechat ujít. Rozhodli jsme se vyjet brzy ráno, protože nám bylo jasné, že tam bude všude přeplněno. Vyrážíme tedy okolo 7:00 hodiny do přístavu v Punta Sabioni. Je to jen 25 km, takže po cestě mimo autostrádu to vyjde cca 45 minut. Přijíždíme na místo, parkujeme za 5,- Eur za motorku a jdeme si koupit lodní lístek.
Rozhodně je fascinující místní lodní doprava. Od běžných osobních lodiček, taxíků, autobusů či pro Benátky typické gondoly tu vody brázdí lodě policie, záchranné lodě, zásobovací, stavební či lodě vozící odpad. Basiliku di San Marco opět vynecháváme, jelikož fronta je ještě delší než ráno. Ovšem určitě tu nejsme naposled. Míříme zpět k lodi do Punta Sabioni, v přístavu nasedáme na motorky a odjíždíme zpět do kempu.
Info:
Trasa: Kemp Jesolo - Punta Sabioni - Benátky (lodí z Punta Sabioni) a zpět
Ujeté kilometry: 56 km
Ubytování: viz výše
Pozn.: Kdybychom se měli rozepisovat o Benátkách, asi by nám tyto strany nestačili. Co ale rozhodně musíme doplnit. Je lepší si přivstat a jet do Benátek brzy ráno. Nejsou tak přeplněné turisty a můžete si tak v klidu vychutnat krásy uliček a vodních kanálů. Bez mapy se zde neobejdete. V TIC dostanete mapu za 2,50 vč. popisu památek. Je lepší si trasu do mapy zakreslit, ať zbytečně nebloudíte. Stejně tak je dobré jít bočními uličkami, kde není taková kumulace turistů. Vychutnáte si tak samotné Benátky daleko lépe, bez tlačenic a strkání. Určitě si nenechte ujít ranní snídani v některém z místních barů. Do Benátek rozhodně na více dní.
Den 7. - pátek 17. 8. 2012 Znojmo (přes Klagenfurt)
V 5:45 hodin ráno odjíždíme z kempu směr domov přes Minimundus v Klagenfurtu. Boční silnice jsou téměř prázdné, provoz začíná houstnout až na autostrádě. Je to však běžný provoz bez kolon. Cesta ubíhá docela svižně, a jelikož jsme hladoví, dáváme na benzině v Café snídani. Bohužel zrovna chytáme autobus důchodců, kteří se hrnou a dychtí po čerstvé kávě. Trpělivě vyčkáváme, až obsluha uspokojí netrpělivé důchodce a dáváme si v klidu kávu s Croissantem. Než nastartujeme své oře, přiřítí se druhý autobus. Než však cestující stihnou opět zaplnit Café, už svižně pokračujeme po autostrádě. Za mýto platíme každý 12,- Eur. Je znatelné, když míjíme italsko-rakouskou hranici a dostáváme se na rakouskou silnici.
Přijíždíme do Klagenfurtu okolo deváté ranní, takže i zde je téměř poloprázdno. Vstupné do Minimundusu je 13,- Eur za osobu. Nutno podotknout, že ze všech atrakcí, na které jsme platili vstup, jsme nejvíce ocenili Minimundus, jelikož za danou cenu bylo hodně co vidět. Památky z nejrůznějších koutů světa, perfektně propracované do detailů a dokonale zaranžované do prostoru. Opravdu radost pohledět. Po asi dvouhodinové prohlídce jsme opět osedlali své oře a vydali se na Znojmo.
Po cestě jsme si ještě nemohli nechat ujít Louis ve Vídni, kde jsme zároveň trochu spočinuli a poté jsme si to namířili rovnou k domovu. Na naší české straně jsme ještě neodolali KFC neboli slepici na Freeportu a dobře posilnění jsme dokončili těch pár kilometrů, které nám zbývaly.
Info:
Trasa: Kemp Jesolo - Torre di fine - Crepaldo - Torre di Mosto - Santo Stino di Livenza - Udine - Villach - Klagenfurt - Wien - Znojmo
Ujeté kilometry: 700 km
Shrnutí
Abychom tedy všechny tyto prožitky shrnuli. Itálie rozhodně stojí za zhlédnutí. A to nejen severní část. Ač máme projeto jen minimum, všude jsme se setkali s příjemným a vstřícným zacházením. Nehledě na to, jak moc je Itálie krásná a rozmanitá. Co se týče domluvy, pokud znáte základní slovíčka AJ nebo ještě lépe NJ a máte ruce a nohy, nic víc nepotřebujete. My sami nejsme žádní překladatelé a musím říct, že jsme to zvládli na jedničku. Ač jsme si sebou na cestu brali zásobu jídla, že si budeme v kempu vařit, jen nám zbytečně zabíralo místo v kufru. Rozhodně stačilo na první dva dny, pak jsme se stravovali v místních restauracích a marketech. Navíc v již zmíněném horku bez ledničky ani konzervy nevydrží. Rozhodně se na první dva dny osvědčili načesnekované řízky. Voda a to i perlivá se dá i v Benátkách pořídit 1,5 l za 0,15 Eur. V menších obchůdcích je pravda docela draho, ale větší markety jsou docela hojně zastoupeny. Co se týče silnic, žádný zázrak, dalo by se říct tak srovnatelné s našimi tankodromy, možná jsou Italové na tom o poznání lépe. Rozhodně se nevyplatí jezdit mimo autostrádu. Je to zdlouhavé, silnice nekvalitní a nejrychleji jedete 70 km/h. (v průměru dokonce 60 km/h). Při vstupech na různé atrakce musíte počítat, že za hodně peněz málo muziky, abyste pak nebyli zklamaní, že jste zaplatili za něco, co za to nestojí. Ale když už člověk někde je, chce vidět z dané země co nejvíce, ať to stojí, co chce. Samozřejmě doporučujeme přečíst si co nejvíce o dané zemi a destinaci do které se chystáte, ať už je to Itálie či jiná země. Nám to rozhodně hodně pomohlo. Ač to bylo pro začátek hodně náročné, vzali jsme si z této cesty spoustu postřehů pro další cestu. Co bude příští rok uvidíme. Rozhodně to nebyla poslední motodovolená.