Evropa, 10 dnů, 10 zemí a spousta zážitků.

Po sedmi letech „motorkaření“ kolem komína jsem se odhodlal na svůj první větší výlet. A když už to kurňa přišlo, tož pořádně! I s ČR deset zemí, deset dnů a zhruba 3300Km. Jdem na to..

Evropa, 10 dnů, 10 zemí a spousta zážitků.

Kapitoly článku

Jak jsem říkal, na motorkách už žiju sedm let a poslední tři plánuju nějaký delší výlet, ovšem jako student jsem potřeboval mít splněné dvě podmínky, mít hotovou školu a mít nějaké ty dukáty, abych zaplatil dva dinosaury, co mi protečou nádrží.. Letos obě klaply, navíc jsem potřeboval vypadnout ze smolného města a vyčistit hlavu od blbostí, takže bylo jasno, vyrážím a jelikož jsou všichni leniví, jel jsem hned napoprvé sám.

Pátek 28.8.

První den jsem plánoval pouze rychlý přesun do Prahy, kde jsem měl s kamarády domluvené posezení u příležitosti narozenin jednoho z nich. A už tu to začlo, po cestě uzavírky kvůli nadměrnému nákladu, chvilu čekáme a pak to ještě s jedním bereme po krajnici.. Nadměrný náklad byla jedna tatrovka s větším potrubím, hrůza.. Do Prahy přijíždím s hodinovým zpožděním a místo abych spočnul, okamžitě musíme vyrážet, akorát stihnu kamaráda přemluvit, ať nenechá moto stát na Žižkově v pátek večer u cesty, ale hodím ji do vjezdu. Ve zpocených hadrech a moto botách pak přes hodinu trajdáme po Praze a hledáme podnik, ve kterém by bylo volno, nebo nezavíral.. Tam se jim asi nechce robit, když v pátky zavírají po 11 :(.. Nebo cítili mou „natural“ voňavku :D..

Sobota 29.8.2015

Po střídmé oslavě se probouzím kolem 10, pomalu snídám, nějaký nákup a vyráží se už na ostro. Jak později zjištuju, výjezd kolem oběda v dalších dnech nebude možný, ale teď mi večer zajistil přijatelné spaní.. Z Prahy jsem vyrazil do Rozvadova, opět jen tak zlehka, malá zastávka v Plzni. Tam po tankování odtlačím moto od stojanu, platím a slyším řev. Tož idu zkontrolovat co se porobilo a jelikož pán spěchal a mezi mou motorkou a autem bylo místa tak pro mě s batohem, odřel tankující auto. No tankující vybuchl jak papiňák, přál jsem mu, aby viník neměl pojistku, protože většího vola jsem nepotkal.. Tož jsem bezstarostně, asi ve 35°C vyrazil směr Rozvadov, že si tam dám jídlo. Dojedu tam a čumím jak puk, dědinka malá, ale kasino jak v Monte Carlu :). Následovalo hledání podniku, kde by vzali stravenky, po marných pokusech a hladovém odjezdu narážím na restauraci hned u hranic. Berete stravenky? Ano? Tak mi dejte co máte.. Tak jsem si to říkal v hlavě, ale peněženka dovolila jen nejobyčejnější pizzu s kečupem a sýrem za celodenní plat :)..

Po snězení toho něčeho s názvem pizza jsem se vydal do neznáma. Po překročení hranic divný pocit, přeci jen jsem sám, poprvé na takovém výletě, ale co se má stát, stane se.. Nechtěl jsem jet po dálnicích, ovšem navigace byla proti a táhla mě tam s takovou vervou, jako když mi automechanik tvrdí, že mé nové brzdy jsou na výměnu :).. Nakonec jsem podlehl (automechanikovi ne :D) a udělal jsem dobře, měl jsem vypsané body, kde se zastavit a vždy jsem jen sjel, vyfotil a zase najel na dálnici, kde jsem se svou cestovní rychlostí 90-110Km/h předjel asi za 4 hodiny cesty pouze jedno, ano JEDNO auto a to ještě díky tomu, že odbočovalo :). Každopádně řidiči slušní, celkově mě Němci na silnicích mile překvapili. Takže zastávky na fotky v Reichenschwandu, Kalchreuthu a Würzburgu. Cíl byl Wertheim, ale dobře, že jsem ho nestihl, je to vesnice výše položená a hlavně u řeky, takže ráno zima, mokro a mlha (což bylo vlastně i tak..).

Příjezd do Würzburgu poznamenaly menší rány, které jsem přičítal řetězu. Prdlajs velebnosti, za jízdy se mi otevřel batoh a rozsypával věci jak ježíšek v nejlepším rozmaru.. Po 40ti minutovém hledání a sbírání všech blbostí kolem cesty byla tma a teď co.. Jel jsem a po cestě narazil na vyskládané dřevo při cestě. Jasná věc, schovám se tam. Hodinu jsem se snažil postavit stan, po vytočení, humoru a zoufalosti jsem ho prdnul na zem a jen tak si do něj vlezl a za ohňostroje to zalomil.. V 11:30 šok jak sviňa, traktor s dálkovýma si to míří mým směrem a já kurňa nemohl najít zip, abych se evakuoval, naštěstí mě měl v plánu minout a jet orat pole. Tož proto se tu tak mají, když robí i o víkendu v noci :). Následovalo usnutí, aby se kolem 1 ráno začlo u stanu točit auto a světlama prozkoumávat, co to tam leží za útvar..

Neděle 30.8.2015

Skvělá noc neskončila, jelikož ve čtyři ráno mokro jak sviňa, vůl jsem zapomněl přehodit přes nepostavený stan aspoň plachtu. Takže všecko mokré, následoval budíček a aspoň něco pozitivního, východ slunce nad Würzburgem. Brzký výjezd mi zajistil VIP prohlídku místního hradu. Závory na parkoviště krátké, tož jsem tam vjel a nikde žádný zákaz vjezdu, žádný výběr vstupného, všude otevřené brány, tak jsem si na hulváta, zdarma a bez chození prohlédl celý hrad. Snad tam nikdo nespal, protože ta ozvěna všude byla mohutná :D..

Po příjemném začátku dne následovalo zjištění, že v neděli je všude zavřeno, ten den jsem byl nakonec úplně bez jídla, pouze s jednou klobáskou a rohlíkem, co zbylo z domu.. Nastavil jsem tedy cestovatelský režim a po zkušenostech z pozdního výjezdu z Prahy si užíval ráno, prázdné cesty a fajn počasí. Návštěvy ve Wertheimu, Külsheimu, Tauberboschofsheimu. Laupheimu a Weingartenu.. Nádherný den, počínaje počasím, přes skvělé cesty, slušné řidiče, konče velice příjemnými lidmi a to i za pokladnou na benzínkách. Sám pro sebe uznávám, že obrázek o Německu s jeho stavbami, postaršími pány v kabrioletech a hezkým venkovem je pravdou.. Opět díky dálnicím vše stíhám a tento jediný den jsem na moto skončil už kolem 17:00 a to v Ravensburgu.. Nechávám sušit stan, sedám pod strom a kochám se. V tom sršeň.. Hmm, asi zabloudil, zmetek jeden, říkám si. Jenže další letí pryč. Tady něco nehraje.. Vstanu, rozhlížím se a asi 20cm nade mnou v dutině stromu obrovské hnízdo. Jako správný drsňák volím statečný úprk :)). Ten večer jsem usínal s hrdostí, jelikož jsem poprvé, a hned sám, postavil stan..

Pondělí 31.8.2015

Dnes přišel nejnáročnější den celé výpravy, což jsem si uvědomil až večer. Koupil jsem dva banány a vydal se na cestu. Z Ravensburgu kolem Bodaňského jezera do Lichtenštejnska, kde mají semafory jak startovní světla na F1, do menšího cíle Monzy, kde jsem prakticky nic neviděl, jelikož nebyl čas :).. Vyfotil jsem cedule a fičel dále směr Bormio a hlavní cíl cesty, Stelvio. Nádhernější přírodu a výhledy jsem nezažil a tato část byla ta nejlepší z celé cesty. Příští rok se sem vrátím a projedu důkladněji. Stelvio sice jen pro úchyly, protože tolik vraceček před ním, na něm i za ním jsem v životě nezažil. Přijíždím v dobu, kdy na něm není ani pověstná noha, cesty prázdné, tak se kochám a fotím co to jde. Parkuju moto na jednom parkovišťátku u srázu a že jdu fotit, vyklopím stojan a vypadává mi lístek z brašny, vydávám se tedy na lov. Po úspěšném ulovení se vracím k moto, když v tom se rozjíždí. Chytám s papírem v jedné ruce a mobilem v druhé a na poslední chvíli mačkám brzdu.. Nevyletět mi lístek, tak fotím a motorka mi s klidem sjede Stelviem tou nejkratší cestou, přímo ze srázu. Začíná být pozdě a jelikož mě čeká ještě štreka do Bolzana a já sem rozklepaný z toho zážitku, už jen jedu. Po cestě sbírám v sadu jabka a v Bolzanu se zašívám do sadu, rozbaluju stan a okamžitě spím. Přes 13 hodin v sedle a 700Km, naprostý maraton..

Úterý 1.9.

Další den „odpočatý“ rozjíždím opět v 7 ráno. Jenže taliáni nejsou tak pracovití jak Němci, všude otevřené až od deváté.. Prdím na ně a užívám si cestu, brzo se dostávám do Dolomit a to je po Stelviu další nádhera, sice opět vracečky, ale výhledy k nezaplacení, občas zastavení u krajnice na nějakou fotku, ale pořád v sedle, dnes je cílem aspoň Ljubljana.. Slovinsko skvělé, až na ty srázy u cesty a hned pod nimi metry vody.. Takže jsem valil zhruba 60. To by měli vymyslet i u nás, velký sráz a pod ním kopec vody, hned by lidi jezdili opatrněji. Vodu tu musí barvit, jinak ta tyrkysová není možná..Do Ljubljany dorážím až za tmy a jelikož se tu nesmí spát a místo se za tmy bude špatně hledat, promýšlím další postup. Po večeři z Lidlu se odhodlávám jen tak na zkoušku oslovit příjemnou paní v trafice, jestli neví o někom se zahradou, nebo polem, kde bych to zalomil. Po chvíli z ní vypadne, že bydlí v rodinném baráku i se zahradou.. Po 30km po dálnici bez známky a lesem jsem si říkal, jestli to není bouda, ale dorazili jsme.. Všichni milí, majitel nechává moto schovat hned ke vchodu do baráku a já spím v obýváku na gauči, zatímco všichni odchází na oslavu.. Na lepší a důvěřivější lidi jsem snad nemohl narazit :)..

Středa 2.9 - Sobota 5.9.

Zbytek cesty už byl celkem nudný, cíl dalšího dne byl Balaton v Maďarsku s tím, že se i porozhlédnu, ovšem Maďarsko se mi vůbec nelíbilo, alespoň ta západní část, kterou jsem projížděl nic nenabízela, u Balatonu milion komárů a navíc déšť, takže jsem hledal nejvhodnější nocleh, našel jsem opuštěný dům, ovšem netroufl jsem si, asi hodinku jsem čekal pod stromem, než přestane pršet a pak vyrazil s tím, že po cestě něco najdu. Po asi 5 kilometrech se zjevila pohádková autobusová budka, která se určitě objevila jen pro mě a po mém odjezdu zmizela :)..

Další den jsem navštívil pouze hrad v Sümegu, ovšem už to nebylo tak dobré, jednak se k němu musí pěšky a druhak se platí vstupné, takže Německo a Würzburg vede :).. Na chvíli jsem koukl také do Bratislavy, drze zastavil na tom největším mostě, abych si vyfotil hrad, pak jsem zestárl z těch semaforů, provozu a počtu pruhů asi o deset let a nakonec spal v rozestavěné vesnici Nový raj. Příště si to rozmyslím, bylo to kousek od letiště a hluk docela velký..

Cestou do cíle v Liptovském Mikuláši jsem ještě prosvištěl Bojnicemi. Ještě, že mám moto a můžu stát všude, protože platit 3€ za moto na parkovišti.. Ne e, díky. Zámek krásný, jižní Slovensko docela nuda, rovina, naštěstí nízké Tatry nezklamaly a po prohlídce Demänovské doliny, kterou už znám jak své boty, jsem zamířil k babičce. Ta aniž by věděla, že přijedu, měla připraveny plněné papriky, bryndzovou pomazánku, nudle s tvarohem, gulášovou polévku.. No bomba. Přespání u babičky, projetí okolí a následná cesta domů už byla jen takovým smutným dozvukem, jelikož něco skvělého právě končilo. V hlavě jsem si už ovšem vymýšlel cestu pro příští rok..

Celkové zhodnocení cesty, i když byly krizové situace, je jednoznačně pozitivní.. Lepší lidi, počasí a celkově vše jsem si nemohl přát, vše vyšlo na jedničku a i přes počáteční špatnou náladu z toho, že jsem sám a není ani s kým pokecat, jsem si vše užil a zjistil, že cestovat sám je docela fajn, jelikož si vše řídíte jen podle sebe.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 21x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist