Drcení dolomitských průsmyků 2014 – znovu v motoráji

      A pak už přichází výjezd na passo di Gavia. Provoz je hustý, spousta cyklistů a motorkářů, občas i nějaký auťák. Jedu první, podaří se mi předjet pár aut ještě v širším místě. Kolegům se to nepovede, ale vynahradí jim to zážitek při vyhýbání aut. Větší část výjezdu je fakt široká jen na osobák. Plechy se dřou o svodidla i mezi auty. Není špatné vidět, jak se muchlá plech a drolí metalíza od nového pětkového BMW. Kupodivu to nikoho moc nerozhodí. Nějaký cyklista v sobě objevuje radost z řízení dopravy a problém vyřeší.
      Uzounká silnička se dále vrtí syrovou přírodou. Jede se pomalu, nikdo nechce nahoru přivézt na plexíku namáznutého cyklistu, mouchy v této výšce už ani nejsou. Asfalt v tomto extrémním prostředí nic moc, ale pořád lepší než na většině našich okresek. Nahoře dosahujeme zatím pro nás nejvyššího bodu 2652mnm. Při sjezdu do Bormia potkáváme bydlící auto ploužící se nahoru na Gavia, předpokládám, že se tam muselo někde zašprajcovat a přezimuje tam.
      Z Bormia ohýbáme na Stelvio. Provoz opravdu hustý. Kola, auta, motorky, spoustu zoufalců dře do kopce maloobjemová piaggia. Dostaneme se do kolony neustále zezadu zahušťované nabuzenými magory na ostrých naháčích pokoušejících se špunt prorazit. Zastavujeme a počkáme si, až kolony odjedou a v klidu vyjíždíme na křižovatku ještě kus pod vrcholem. Odtud napřed sjedeme kousek do Švýcar, žádné formality s doklady se nekonají, Schengen funguje, nějaká celnice tam teda je. Spustíme se jen pět kiláků, nic tam není zajímavého, silnice hrbatá a při přechodu na šotolinu ( chudácí Švýcarácí nemají na asfalt?) se obracíme zpět k vrcholu Stelvia. Zase a zase musím složit poklonu všem cyklistům, co se jako brabenečci hrabou nahoru. Je to směs od opravdových závodních koní až po staré psy, kteří si chtějí dokázat, že na to ještě mají.
      Nahoře je to jak na Matějské pouti v kombinaci s vietnamskou tržnicí. Lidí mraky, kravin ke koupi ještě více. Vyfotíme odtud, co se dá, výhledy jsou špica, výškový rekord se posouvá na 2760mnm. Na severní stranu vede veliká serpentýnovka, pouštíme se dolů, pomalu, zatáčky jsou opravdu kolem nohy. Pak už v kolonách motorek míříme zpátky k Meranu. Stelvio stálo za to. Když chcete nahoru, musíte mít počasí. Tak to ale umí vyhodnotit spousta dalších týpků a k pěknému počasí pak přiřaďte množství lidí a velký provoz. Stelvio není o hulení stroje, je to kultovní záležitost na koukačku.
      Po dojezdu do naší oázy je činnost jasná. Hoši se vyzbrojí do vody piváčema a učí lahváče plavat. První pivní akvabely. Viz foto. Dále se baví tím, že do bazénku skáčou prdeláče s rozběhem, bazénem hučí příboj jak na pobřeží v Bretani. Pitomci doufají, že vzniklé vlny strhnou v rohu se krčící zachovalé švýcarské blondýně vršek od plavek.  Žádné "tschechische idioten" kupodivu nezaznívá, podprsenka drží kde má, paní se ani neutopí, raději mizí. Nejmenovaný jedinec je smutný, těšil se na provádění dýchání z úst do úst. Nejzajímavějším švýcarským objektem se stává zaparkovaný bavorák Z4 cabrio.     
      Pak Vonas předvádí, jak lze z bazénu vylézt bokem vleže po zádech. Úkon nepopsatelný, Belmondo hadr. Skopec to zkouší také, ale hmotnost a objem těla (přibližně tak 2x Vonas) mu dovoluje vždy jen první půlku cviku zakončenou žuchnutím do bazénu. To by se muselo vidět, málem chcípám smíchy. Skopec pak předvede do bazénku celkem slušné salto a nám pak nezbývá, než jít na večeři, v bazénu zbylo málo vody.
      Chceme vyzkoušet jiný lokál, ale nakonec skončíme zase u číňánků. Není proč měnit osvědčené. Forsty jsou dnes lépe vychlazené. Vybíráme jídlo a vynecháváme velkou nabídku pochutin s bambusem. Vždyť je to stavební materiál, cihly přece také nežereme. Lefloš si objednává pizzu s názvem James Bond 007, místo očekávané Bond girl mu ji přináší nařvaný hošan. Pizza agenta s povolením zabíjet je vyzbrojena sázenými vejci, žloutky jsou sytě žluté a odborník na domácí chov slepic Lefloš hned zrakem i čichem zkoumá, zda jsou vejce přibarvená.
      Nabývám pak dojmu, že Lefloš už nemá zuby a zapomněl si vzít klapačku, kůrky od pizzy úzkostlivě a pečlivě odkrajuje. Pak je ten vůl skládá na talíři do obrazce ne nepodobnému symbolu propagovanému fotbalovými příznivci Baníku, že prý je to vzkaz pro šikmoočku. Véna už po několikáté Lefloše brzdí: Jardo, nebuď jak malej Jarda. Zbytečně. Obávám se, že už jen při troše fantazie nás z hospody vytříská čínskej kuchtík rozžhavenou pánví. Dobře se nadlábneme a někteří v čele se Skopcem to zazdíme zmrzlinovým pohárem. Zase přinesený čínský sajrajtíček na závěr bereme jako samozřejmost.
      Vracíme se na bydlo a do vířivky se pak napáskují 4 borci. Vypadá to jak na zájezdě gay klubu, chybí jen růžové ručníky, lubrikant a písně Pavla Vítka. Místo lodiček plavou skleničky s červeným, houpe se celá vířivka. Přemýšlím, kolik tak asi stojí nová. Voda je přesilou těl vytlačena do záhonu. Dochází i na vzpomínky, kdy nás při školním plavání strašili, že kdo se vyčůrá do bazénu, pozná se podle fialové vody kolem. Shodujeme se, že když se to zkoušelo, žádné barvičky se nekonaly, soudružky učitelky lhaly stejně jako o Sovětském svazu. Skopec se pak přiznává k nečekanému, cítí se přežraný. Není nemocný? To jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží. Večer je celkem poklidný, zátky od lahváčů se vejdou do jednoho popelníku a jde se včas na kutě.

Trasa: Cermes – Tonale – Passo Gavia – Passo Stelvio – Cermes

20.7.2014 neděle - Den pátý – cesta zpět do reality všedního života – najeto 570km

      Martin utrápený z noci s Leflošem sděluje, že se marně snažil tlučením do postele Leflošovo chrápání přerušit. Hned mu říkáme, že tlouct měl do Lefloše a ne do postele, ta nechrápe. Lefloš přiznává, že se fakt snažil nechrápat a tudíž do půli noci nespal. Pak se rozhodl, že si vezme prášek na spaní a že jeden z nich se dnes vyspí a druhý ne. Prášek k malé Marťasovo radosti fungoval. Vonas má se Skopcem také své za sebou a logicky se ptá, proč vůbec oba chrapouni nespí spolu? To je ale objev Ameriky! Příští rok to musíme ohlídat. Snídaně je bez chyby, dofoukáváme tělní nádrže po okraj.
      Dnes nás čeká přejezd domů. Co nejpříměji a nejrychleji, jen Reschenpass a Ferpass jsou v plánu. Počasí pomáhá, je trochu zataženo, nebude takové vedro a déšť také ne. Reschenpass nás zaujme rychlou cestou, jezerem a z něj čouhající zatopenou věží, probouráme se do Rakous, chvíli při tom bojujeme s kolonou německých motorkářů. Dáváme jim.
      Pak vytuhneme v popojíždění přes narvaný Fernpass. Přes Garmiš to jde dobře, pak po dálnici, Mnichov také ujde, vytuhneme však na dálnici A9 za Mnichovem. Dálnice se tam stavebně rozšiřuje. Nějak se prodíráme mezi auty, hlavně pořád jet. Většina auťáků s pochopením nechává fugu, pár volů se najde. Znovu se potvrzuje, že IQ řidičů se snižuje s nárůstem kubatury motoru a luxusu v kabině, vše se násobí, je-li vůz BMW či Audi.
      Lefloš nás někde dotahoval stoosmdesátkou a prý se mu strajkr nějak rozkmital. Svádí to na nový kufr, že prý už jel i dvěstě. Kecka. Strajkr nekmital, rozklepal se starouš Jarouš a jeho stařecký třes se přenesl do řídítek. Už na to asi nestačí. Při svačině Lefloš také vytahuje již pětidenní vysočinu. Tím že ji měl pořád v kufru, nemohla odkráčet, nožičky už musí mít. Kdyby ji dovezl až domů, mohl jí položit v Teplicích před tatranky do supermarketu, tam by pasovala. Lefloš ji ale statečně dává, nepřipouští, že by bylo něco špatně.
      V Regensburgu sjíždíme z dálnice na rychlou státovku a do Plzně pak přijíždíme od Domažlic, skoro 9 hodin na cestě. Nářez zadků, zad a jiných částí těla. Vůbec nezávidím Marťasovi ještě cestu do Pardubic a Leflošovi k Teplicím. To budou dnes hrdinové. Hlavně ať dojedou v pořádku a Lefloš ať vysočinu udrží ve střevech.
      Ještě než se před Plzní rozloučíme, připomíná se držka Lefloš, jaký že to byl spasitel výpravy s kanystrem benzínu a při záchraně motorek na Grossglockneru. Jako když slyším bzučení obtěžujícího hmyzu …

Trasa: Cermes – GaPa - Regensburg – Plzeň

Závěrem:

      Zažili jsme parádní výlet. To byly lázně duše. Spousta zábavy a motorkářských zážitků na kvalitních a pestrých cestách. Buď jsme tahali za plyn, obdivovali parádu horského prostředí nebo se pořád něčemu tlemili. Do nekonečna. Zas tak moc toho neznám, ale Dolomity a Alpy vůbec jsou pro motorkaření rájem a nemáme je zase tak daleko. Parádní je objevovat nové přejezdy a vychutnávat si znovu i to již dříve projeté. Potěšující je zejména, že jsme neměli žádný průser, stroje držely a organizace zájezdu klapala. Parta byla ve formě, pořád jen prča, spousta hlášek a nebeská pohoda. Tak to má být. Už se těším, až si to ve stejné sestavě zopákneme příští rok.
      Nadrandili jsme celkem necelé 2000 kiláků, Lefloš s Marťasem ještě o cca 300 a 400km více. Nebylo to také zrovna všechno zadarmo, ale jen tydýt by počítal nějaké blbé peníze k tomu, jak hezky se měl a co všechno zažil. Člověk má umřít bohatý na zážitky, na dovolené se mají prachy utrácet.

Doporučení:

      V Dolomitech jsem byl počtvrté, můžu už dělat trochu chytrýho. Dovoluji si pár rad:
- Znovu se potvrdilo se, že v červenci je tam výrazně méně lidí než v srpnu, silnice jsou hlavně na Sella Rondě a dalších známých passech volnější.
- Kvalitnější služby a ubytování najdete v jihotyrolské části. Rozdíl v části němčourů a makarónů je zjevný.
- Hledejte malé passa a silničky. Takové to objevování a cesty do neznáma - to se mi tam líbí nejvíce.
- Někomu se může zdát, že 250 až 300 kilometrů za den je nic. Spojíte-li vyjížďku s koukačkou, focením a nějakou tou srandičkou, zabere to po kopcích tři čtvrtě dne a je to tak akorát. A přejezd 600 kiláků už je poctivý prdelobol, kdo to jel, ví o čem je řeč.
- Kupodivu téměř nenarazíte na místní carabinieri, občas se toho dá využít a pustit koně z uzdy.
- Počkejte si na dobré počasí. To je základ základů úspěchu. Vyjeďte operativně, naplánovat si cestu na určený termín půl roku dopředu je velkým rizikem, že se pak v dešti budete trápit a výlet si neužijete.
- Vyhýbejte se kritickým zácpovým místům jako je okolí Mnichova, Ga-Pa a Fernpass.
- Určitě si s sebou vezměte dobré kámoše. Hodí se i Lefloš s kanystrem, rád na něj dám mejla. Budete mít o zábavu postaráno.
- Buďte ostražití při míjení oslíků, mezků a jiné havěti.
- Opatrně našlapujte v teplických supermarketech

Tisíce stejně dobrých a veselých kilometrů všem motorkářům přeje

Honza Suchý s Varanem pod zadkem