Dolomity 2013, vysokohorské silnice

Den třetí, neděle, 25.8.2013, SellaRonda poprvé.

Ranní ptáče dál doskáče. To ptáče je Petr a bude to tak po celý pobyt. Druhý vylézám já. A Honza? Ten ještě tluče špačky. Jen udělám pár kroků z ložnice a jsem na terase. Je zataženo a poprchává. Petr nasazuje trošku negativní náladu, měl totiž koupený lístek na Moto GP v Brně, ale dal přednost naší cestě a teď tu sedí u okna a kouká, jak prší. Ale než se nasnídáme, je po dešti. Avšak dost mokro a na sluníčko to taky nevypadá. Čekáme a plánujeme. Je asi půl jedenácté, odjíždíme. Volíme raději kratší trasu, takzvanou Sella Rondu, pojedeme proti směru hodinových ručiček se zajížďkou do Canazei. Nejdříve však jdeme očíhnout místní Tankštele. A sakra, automat. Nevadí, stavíme se v Canazei. Start, míříme na Passo Gardena, 2136 m.n.m. I když počasí nám zrovna nepřeje, stejně často zastavuji a fotím. Kluci jsou jak utržení ze řetězu a nahoře jsou dříve, nežli já v půlce. Já nezávodím, leda s chlapíkem na kole, který mě vždy dožene když fotím a kochám se. Aby kluci nečekali dlouho, beru víc za plyn a cyklistovi konečně v serpentinách ujíždím. Nahoře fotíme u cedule a přísně sledujeme oblohu. Po přestávce míříme prudce dolů, abychom po asi 6 kilometrech zase šplhali nahoru. Teď na Passo Sella, 2240 m.n.m. Ještě před vrcholem zastavujeme u horské boudy, kde mají parkoviště rozdělené podle motorek. Petr zastavuje u cedule Yamaha, Honza u Suzuki a já naštvaně vyjíždím z parkoviště ven. Tady snad neznají Triumphy? Špageťáci jedni. Aspoň, že neprší. Pokračujeme až na vršek a opět fotíme a pak zase padáme prudce dolů. Jedna serpentina střídá druhou. Jsme v úžasu, cesta jedna báseň, provoz malý. Sjíždíme dolů až do Canazei k pumpě. Ouha, zase automat. A když vidíme jak se místní, trochu korpulentní dáma u automatu rozčiluje, křičí jak na fotbalovém stadionu a hází rukama tam a zpět, radši se klidíme a mizíme pryč. Čeká nás Passo Pordoi, 2239 m.n.m. Nekonečné zatáčky nahoru a později snad ještě víc dolů. Óóóó, pane bože, proč u nás nejsou pořádné hory! U nás jsme rádi za dvacet (spíš míň) pořádných zatáček na trati Železný Brod – Tanvald. Na Pordoi začíná trochu krápat. Petr nechce nic riskovat, otáčí to a maže domů. Já s Honzou pokračujeme dolů do Arabby a domů jedeme přes Passo Compolongo, 1875 m.n.m. a přes Corvaru.
Ujeto 75km, spotřeba 5,3l/100km.

Den čtvrtý, pondělí, 26.8.2013, Sella Ronda podruhé.

Kolem osmé vyskakuji z postele a hrnu se na terasu. Sakra, poprchává. Plán se mění. Ranní ptáče Petr si jde schrupnout a já s Honzou kolem desáté šlapem pěšky do Corvary. Jdeme kolem kempu, kde jsme chtěli původně bydlet v bungalovu. Kemp je sice pěkný, ale bungalov nic moc a tak nás těší, že máme krásný apartmán. Přestává krápat. V Corvaře navštěvujeme pár obchodů i kostely. Je tu docela živo. Cestou zpátky objevujeme částečně krytý zimní stadion. Je konec srpna, ale překvapivě se bruslí. Zrovna mají trénink krasobruslařky. Energeticky to bude asi dost náročné udržet led v kvalitním stavu. Po příchodu z asi 8km procházky obědváme a plánujeme malou odpolední vyjížďku. Opět Sella Rondu, tentokrát po směru hodin. Takže opět Campolongo, Arabba, Pordoi. Ach jo, začíná zase lehce pršet. Čekáme, zda se to nezlepší. Bereme na sebe nepromoky (kromě Honzy, to je frajer a na dovolenou jel bez něj) a pokračujeme na Sellu, Gardenu a domů. Pan domácí nám nabízí garáž. Paráda, jen mu musíme trochu pomoct ji vyklidit, abychom měli místo pro naše stroje. Večer vaříme večeři. Každý den se střídáme, dnes vaří Honza a dost nás překvapil. Dojel do Corvary a měli jsme místní brambůrky a hovězí plátky. Mňam. Večer koukáme na Eurosport, je tenisové US Open.
Ujeto 54km, spotřeba 4,7l/100km.
 

Den pátý, úterý, 27.8.2013, Passo Pinei, Costalungo, Fedaia, Falzarego, Varparola.

Kolem osmé vyskakuji z postele a hrnu se na terasu. Jupí, neprší. Ale kvůli mlze není moc vidět. Jdeme pro čerstvé pečivo, sýry, šunku, pivo a jiné pochutiny. Po bohaté snídani plánujeme trasu. Kolem desáté vyrážíme přes Gardenu do Ortisei. Ve městě odbočujeme a stoupáme na Passo Pinei, 1437 m.n.m. Začíná kapat. Zastavujeme a děláme poradu, zda se vrátit. Než se ale dohodneme, déšť mizí. Pokračujeme vlnící se krajinou a hluboko pod námi vidíme dálnici do Bolzana. I když přes občasnou mlhu není moc vidět, radujeme se, že neprší. Ne však dlouho. V obci Tires musíme do nepromoků. Chvíli čekáme pod střechou u benzinky a svačíme. Je po dešti, ale hodně mokro. Po cestě Via Negra přijíždíme na Passo di Costalungo, 1752 m.n.m. Sjíždíme do Canazei a musíme se svlékat. Je hic a silnice už suché. Hurá. Míříme k Passu a jezeru Fedaia, 2057 m.n.m.  Marmoladu (3343 m.n.m.), nejvyšší vrchol Dolomit, ale přes mraky nevidíme. Hlavně, že je sucho, tak frčíme dál. Čeká nás Passo Falzarego, 2105 m.n.m. a Passo Valparola, 2192 m.n.m. Falzarego si nahoru vychutnáváme, ale na vršku nás vítá déšť. Je mlha a není moc vidět. Byla to jen kratší přeháňka, jedeme přes Valparolu a dole v La Ville už je po dešti. Na hlavní křižovatce vidíme menší motonehodu,naštěstí jedinou za celou dovolenou. Drobná holčina neudržela na místě svůj stroj a padla k zemi jak švestka. Petr jí pohotově pomáhá motorku zvednout. Naštěstí je to bez následků. Je po páté a čepujeme v Corvaře, klika, je tam obsluha a nemusíme se trápit s automatem. Litr v přepočtu za téměř 50Kč. Motorky parkujeme do garáže a jdeme dělat plán na zítra. Popíjíme u toho asi 50% Honzovu meducínu.
Ujeto 175km, spotřeba 4,7l/100km.

Den šestý, středa, 28.8.2013, Cortina d´ Ampezzo, Misurina, Passo Giau.

Kolem osmé vyskakuji z postele a hrnu se na terasu. Nádhera. Rychle do krámu, najíst a vyrážíme. Petr ještě něco balí a říká, ať klidně jedeme napřed, že nás dohoní. Míříme do Cortiny d´ Ampezzo přes Valparolu a Falzarego. Je krásně, tak dost fotíme a pořád čekáme, kdy nás Petr dohoní. S Honzou stojíme u vojenské pevnosti na Passu Valparola. Konečně Petr přijíždí. Už v Corvaře špatně zahnul  a došlo mu to až na Passu Compolongo. Zastavujeme i na Falzaregu, mezi mnoha motorkáři. Sjíždíme do Cortiny d´ Ampezzo a skrz město nás táhne navigace z Číny, směr jezero Misurina. Z města míříme na Passo Tre Croci, 1809 m.n.m. Celkem dlouho nám trvá předjet kolonu aut a autobus, rovinky jsou krátké a v lese není moc dobrý přehled. Jedeme radši opatrně. U Misuriny se začínají honit mraky a tak nevidíme slavné Tre Cime, 2999 m.n.m. Pokračujeme na sever a velkým obloukem se vracíme po SS51 do Cortiny. Začínáme šplhat na Passo Giau, 2236 m.n.m. Super cesta. Na Passu si dáváme pozdní oběd a kapučínko. Sjíždíme východní cestou a kluci jsou tak nadšeni, že opět vyjíždějí nahoru. Jedu tedy napřed. Přes Fedaiu mířím na Canazei. U jezera mě přepadne asi 10 minutová přeháňka. Takže ani druhý pokus o zhlédnutí Marmolady nevyšel. Z Canazei frčím do kopce na Passo Sella a přes Passo Gargena domů. Kluci už jsou tam, z Canazei jeli přes Passo Pordoi, Arabbu a Passo Campolongo. Počasí dnes vyšlo zatím nejlépe.
Ujeto 170km, spotřeba 4,6l/100km.
 

Den sedmý, čtvrtek, 29.8.2013, Passo Manghen, Passo Rollo.

Kolem osmé....., no však už víte. Nádhera. Dnes nás čeká nejdelší etapa, tak honem najíst a vyrážíme. Já s Honzou ještě mažeme řetěz a Petr s kardanem se nám škodolibě směje. Nejdříve pro benzín do Corvary a pak přes Arabbu na Passo Pordoi a do Canazei. Do Cavalese je to po minulých dnech trochu nuda, ale pak odbočujeme na Passo Manghen, 2042 m.n.m. a jsme opět nadšeni. Cesta je sice hodně uzoučká, ale zato zde není téměř žádný provoz. Parádní svezení. Nahoře si objednáváme v restauraci u jezírka oběd a po odpočinku pokračujeme dále na jih. Ve městě Borgo nás poprvé trochu mate navigace. Nakonec se ale dostáváme ven a míříme na Passo Brocon, 1616 m.n.m. Po Manghenu je to trochu slabší cesta, ale ještě nás čeká pěkné Passo Rolle, 1972 m.n.m. a Passo Valles, 2032 m.n.m. Potřebujeme odpočinek, zastavujeme u jezera Alleghe. Od jezera jedeme domů nejkratší cestou, přes Arabbu. Jsme docela unaveni, ale stálo to za to a počasí bylo fajn. Po večeři a sprše padáme do postele jak mouchy.
Ujeto 275km, spotřeba 4,6l/100km.
 

Den osmý, pátek, 30.8.2013, Passo Giau, Lago di Braies, Lago di Anterselva.

Kolem osmé...., jsem trochu smutný. Je nádherně a čeká nás poslední etapa po Dolomitech. Ale opět moc krásná. Proto na nic nečekáme a po snídani jedeme k pumpě. Jedeme na Arabbu a ve městě odbočujeme doleva směr Alleghe. Až k jezeru ale nedojedeme, protože odbočujeme na Passo Giau. Opět si vychutnáváme nekonečné serpentiny a pěknou silnici. Kluci mně rychle ujíždějí, já se zdržuji focením. Z vršku klesáme do Cortiny d´Ampezzo. Tu lehce projedeme a míříme na Dobbiaco. Pokračujeme k čarokrásnému jezeru Lago di Braies (Pragser Wildsee). Jezero je ze tří stran sevřeno vysokými štíty hor. Po asi hodinové přestávce vyrážíme k dalšímu jezeru, Lago di Anterselva. Na břehu v restauraci obědváme a pak popojedeme asi 3km k biatlonovému stadiónu. Zde v roce 2007 na MS sbíral medaile Michal Šlesingr. Domů jedeme přes Passo Furcia, 1789 m.n.m. Když jsme přijeli před garáž, začínal v údolí západ slunce. Rychle jsme to otočili a hrrr nahoru na Gardenu, je to na vršek od garáže asi 10km. Přijeli jsme v čas a z lavičky pozorujeme, jak se údolí potápí do tmy. Dnes jsme jeli kochačku a Triumph se mě odvděčil výbornou spotřebou. Po večeři začínáme balit, abychom mohli ráno vyrazit o něco dříve.
Ujeto 236km, spotřeba 4,2l/100km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE