Dolomity 2009

3.den - Neděle 5.7.2009

Vstali jsme v 8.00 (dali jsme si budíka, jako každý den naší dovolené :-() a šli na pořádnou snídani. Probíhala formou švédského stolu, takže první den člověk neví, co si dát. Zvítězila bílá bulka, sýr, šunka, croasant s nutelou (Tom dal 2 bulky), káva a džus. Jak časem zjistíme, jíme nejvíc a nejdýl (aspoň nám to vydrží na celý den :-)). Naplánovali jsme si malou odpočívací trasu „kolem komína“. Vyjeli jsme si zbytek Fedaii nahoru a spustili se dolů do Canazei. Parádní passo, krásný asfalt, široká silnice, za vrcholem směrem do Canazei se zužuje do galerií, dole se jede mezi stromy, ale pořád na vás svítí sluníčko. Do zatáček je krásně vidět. A taky po okolí, nádherný výhled. Tomáše to chytlo tak, že jsme si ho dali ještě jednou tam a zpátky. Když vyjedete na vrchol passa, uvidíte přehradu Fedaia a nad ní mohutnou Marmoladu (3343 m.n.m).
Když jsme se vyjezdili na Fedaie, vzali jsme to z Canazei na Passo Pordoi (2239 m.n.m), což je několik desítek nejvýše položených zatáček v Dolomitech. Nahoře je nádherný výhled do údolí Val di Fassa. Někde na začátku jsem si poprvé škrtla pravou botou. Tady se to klopí samo a pěkně se vyřádíte. Vysmátá se nahoře chlubím a dostanu radu „už to nepřeháněj“. Jako na truc si začnu užívat i sjezd dolů (tj. nebojím se přidat víc plynu i z kopce, prudčeji brzdit před zatáčkou a podřadit). Tohle passo prostě chytne za srdíčko! Ještě jsme si zašli k jakémusi vojenskému pomníku.
Pokračovali jsme přes Arabu na Passo Falzarego (2105 m.n.m). V půl třetí dorazíme nahoru. Pověšená ČZ-ta je tu jen jedna! Sjezd na druhou stranu je uzavřený kvůli cyklozávodu. Netrpělivé motorkáře pouštějí carabiniéři před auta a za chvíli je vypustí. Tady to někomu myslí :-) My měli čas na kochačku po kopcích, pak jsme si sedli venku na cappuccino (2x 2E) a sledovali cyklisty. Jsou to blázni! Já mám namožený nohy jen z toho, jak svírám nádrž. Projelo tu i několik audi R8 za sebou, vypadalo to na nějakej srázek. Přes Cortinu a Passo Tre Croci (1809 m.n.m.) jsme dorazili zase k Lago di Misurina. Dnes máme čas pozorovat nádhernou přírodní scenérii. Pokračujeme dál a po silnici SP51 se vracíme do Cortiny. Na benzínce jsme si koupili výborný sprej na řetěz (12E). Nestříká kolem a nám vydrží skoro do konce sezony. Přes mé oblíbené Giau a Fedaiu jsme se vrátili do hotelu. K večeři jsme si vybalili karbanátky. Za dnešek máme najeto 229 km ve slunečném počasí.

4.den - Pondělí 6.7.2009

Vyjeli jsme za mrholení, nahoře na Fedaie už slušně pršelo. My si nenavlíkly nepromoky a teď už to nemělo smysl. Z Canazei jsme jeli po SS48 údolím Val di Fassa, pak jsme odbočili na č.241 na Passo di Costalunga (1752 m.n.m.). Je to malé, mírné (10%) passo. Pak jsme odbočili doprava přes San Valentino di Campo. Tady už neprší a osychají silnice. Je to příjemná cesta převážně lesem, nikdo tudy nejezdí, viděli jsme 1 auto. V jednom místě nás překvapila hustá mlha. Silnice zde byla opravovaná, úsek jsme opatrně projeli a až na konci jsme zjistili, že tam byly semafory. Pak se mi stala malá závada: zasekl se mi plyn při cestě z kopce. Promazali jsme lanko a bylo opraveno. Všímla jsem si i horšího účinku brzd. Mezitím přemýšlíme o účelu zvláštního tažného zařízení „vozíko-konve“ přivázaného řetězem k zastávce. Na konci této cesty se stáčíme opačným směrem, tj. na východ a projedeme Tieres a San Ciprian. Tady se jede pěkně svižně, pěkné rychlé zatáčky, takže se jede na pohodu (i když je tu 20% stoupání), ale rychle. Následuje několik krásných serpentin a jsme na Passo di Nigra (1640 m.n.m). Tady je několik aut a projede i motorka. Vrátíme se na P.di Costalunga, přes Canazei na vysokohorský okruh Sella Ronda. Dnes máme smůlu, celá je zahalená do mraků. První na řadě je kolem třetí hodiny Paso di Sella (2244 m.n.m.). Je to krátké passo, pár nádherných serpentin a jsme nahoře. Pobíhají tu kozy a slepice. Je jen 12°C, tak se moc nezdržíme. Sjezd dolů je mírný, bez prudkých zatáček. Jeli jsme ho ze správný strany. Přejedeme na Passo di Gardena (2121 m.n.m.). Mrholí a je mokro. Ale úžasná serpentinová cesta! Na druhé straně svítilo sluníčko a silnice byla skoro suchá. V jedné zatáčce jsme zastavili a pozorovali okolní kopce a provoz. Dole jsme odbočili doprava na Passo di Campolongo (1875 m.n.m.). Tady si člověk odpočine. Sjeli jsme do Arabby a odtud zdoláme Passo Pordoi (2239 m.n.m), tentokrát z druhé strany, než včera. Celá SellaRonda je skvělé poježdění a je cílem asi každého návštěvníka Dolomit, nejen motorkářů. Vracíme se přes Fedaiu, zase jsem brousila :-), zastavíme se tu na cappuccino (3,5E). Cestou k hotelu si vychutnáme dnešní poslední serpentiny. Večeříme na balkóně zbylé řízky a hodnotíme dnešní den: skvělá skladba průsmyků, každý jiný, parádní poježdění! Najeto 220 km.

5.den - úterý 7.7.2009

Okolí jsme si projeli, tak jsme se posilněni vydatnou snídaní vydali trochu dál. Přes Fedaiu a Canazei jsme zamířili po silnici č. 48 do Predazza. Z Moeny se sem jelo docela svižně. V Predazzu jsme trochu zakufrovali: GPS neměla v mapách novou silnici. Po projetí 3 km dlouhým tunelem vedla silnice nalepená na skálu nad údolím, podél řeky. Ačkoli je to hlavní tak, provoz se tu citelně zpomalil. V Cavalese jsme odbočili doleva na Passo del Manghen (2047 m.n.m.). Převýšení na pár km z Cavalese je víc než 1000m a je to znát. Tento průsmyk je nefalšovaná „kravská stezka“ a docela jezdecky náročná. Krásný asfalt, ale uzoučká silnice, 17% stoupání, serpentiny místy rychle za sebou, některé jsem jela na jedničku. Jedna nebyla klopená a přitom tak strmá, že jsem měla co dělat, abych jí projela. Se stoupající nadmořskou výškou se objevily mraky (mlha) a krávy (a kravince), takže nahoře nebyl žádný extra výhled. Začalo trochu pršet a opatrně sjíždíme. Ve druhé zatáčce jsem pokřtěna – klouzlo mi zadní kolo :-( Kombinace klouzavých contíků a hladkého asfaltu s bílými kamínky udělala své. Ťuklá nádrž, ohlé pravé řídítko (hned jsme ho narovnali trubkou v autoservisu), odřený grip a štítek a roztrhlá bunda na lokti. Naražený loket zlobí několik dnů a hlavou doleva neotočím. 
No, pokračovali jsme pooomaaaluuu dál, cestou do údolí začal pořádný liják (pokřtěna jsem až na kůži). V údolí jsme se schovali v přístřešku pro 2 auta a vyždímali aspoň rukavice a dali je sušit na výfuky. V Carzanu jsme odbočili doleva, projeli Castello, rychle se vyfotili u cedule Paso di Forcella (910 m.n.m.), kde na nás štěkali psi. Je to malá silnice, jako passo není značený ani v mapě. Přes Passo di Brocon (1615 m.n.m.), což v té době bylo staveniště, jsme mířili klidnou cestou do městečka Canal San Bovo, přes údolí na protější kopec. Tam jsme se napojili na silnici č.50. Vedla 1500m dlouhým tunelem, pak se klikatila podél skal s výhledem dolů do údolí. Tentokrát to pěkně frčelo, paráda. Přes Tonadico jsme pokračovali na Passo di Rolle (1984 m.n.m.). Po cestě jsme se zamotali v jednom středisku: GPS nás vodila dokola a ukazatelé na passo nebyly (asi tudy cesta na passo nevedla). Tohle velké passo je pořádně zkomercializovaný, nahoru proudí šňůra aut, karavanů a autobusů rychlostí 00 prd. Na parkovišti pod stoupáním čekáme na díru v koloně. Cesta serpentinami je pěkná, nebýt toho provozu. Nahoře je hrozná zima a mraky, tak zalezeme někam dovnitř na capucino (3,4E). Za tímto průsmykem jsme to vzali doprava směr Falkade, tady byl klid, nikdo kromě krav. Mírné rychlé zatáčky, pohoda. Zastavili jsme na Paso di Valles (2033 m.n.m.)Tady byl nádherný rozhled po okolí, louky posetý miniazalkama a jinou květenou, našla jsem i několik rostlinek alpského hořce :-) Relaxace! Ve Falcade jsme odbočili na silničku č.346 do Passo di San Pellegrino (1918 m.n.m.), což je cesta se sklonem 18%, ale skoro rovná. Vrátili jsme se přes Moenu, Canazei a klasicky Fedaiu. Navečeřeli jsme se dole v hotelu: špagety a Tom ještě vepřové nožičky s divnýma knedlíkama (19E). Dneska jsme se odvážili použít při jednom tankování automa. Povedlo se :-) Najeto 276 km.

6.den – středa 8.7.2009

Středa byla oddechový den. Svítilo sluníčko, tak jsme toho využili k návštěvě Marmolady (3343 m.n.m.), nejvyššího vrcholu Dolomit. Dopoledne jsme si udělali procházku podél potoka do nedalekého kempu a farmy (kravín tam voněl!!!). Při zpáteční cestě pozorujeme stádo krav pasoucí se u hotelu a zaposloucháme se do zvonkohry z jejich zvonců (Tomášovi by se líbilo tady dělat pasáčka :-), válel by se v trávě, koukal po horách a poslouchal cinkání zvonců, měl by plnotučný čerstvý mlíčko, bezva domácí sýry, pohoda, teda až na tu výplatu).
Kolem poledne jsme vyjeli lanovkou na Marmoladu. Místo, které je ze zdola videt, není vrchol, ale 1. stanice lanovky. Následuje prestup do druhé a pak do tretí kabinky. Vršek pokrývá velký ledovec. Mráčky plují nad námi, máme parádní rozhled na všechny skály kolem . V crosskách mě studí sníh a docela to klouže, tak nechodím ke kraji. Tomáš se v kraťasech a sandálech rozhodne zdolat vrchol. Já zalehla na suchý kus skály a opalovala se. V jednu chvíli je tu takové ticho, že slyším stékat po skále vodu z ledovce. Tom na me mává ze shora ze skály, pak se dozvím, že vrchol byl na další skále, kam se z této strany nedostal (šlo by to z Fedaii).
Kolem třetí sjíždíme dolů, na přestupní stanici se podíváme do vojenského muzea a v 15,30 vyrážíme na malou projížďku.
Fedaiu jsme sjeli tentokrát na druhou stranu do Caprile, pokračovali jako na P.Giau, v Selva di Cadore odbočujeme na č.251. Projedeme Passo Staulanza (1773 m.n.m.), což je pár zatáček. Z městečka Forno di Zoldo jedeme po č.347 mírnými zatáčkami na Passo Cibiama (1530 m.n.m.) Tady se cesta klikatí jako had: -) Po silnici č.51 dojedeme do Cortiny a přes Giau míříme bydlet. Cestou se dole v údolí stavíme na pizzu a kafe (22,5E) Do Malga Ciapela jsme dorazili ve 20,30. Najeto za odpoledne 134 km.

7.den – čtvrtek 9.7.2009

Poslední den našeho pobytu jsme se projeli zase „kolem komína“: P.Fedaia, P.Pordoi, P.Campolongo, P.Gardena, P.Sella. To už jsme byli dost promrzlí a sedli jsme si do hotelu na čaj (pěkný dřevěný vyřezávaný interiér). Pak jsme vyjeli P.Gardena, P.Campolongo, P.Falzarego. Z něj jsme odbočili na Passo Valporola (2197 m.n.m.). Tam jsme objevili sviště a trochu se díky nim zdrželi, lezli za nima po malých skalách. Projeli jsme tento průsmyk tam a zpátky a přes Falzarego a Fedaiu se vrátili do hotelu. Po cestě jsme si koupili k večeři pečivo, philadelphii (=lučina), mléko a olivy (7,46E)+cigarety (3,7E). Za dnešek najeto 173 km a opět jedno tankování u automatu, už se jich nebojíme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE