Ciao Italia

V Italii jsme byli asi už všichni. Já taky v " éře před motorkou "  s rodinou projel co se dalo, proto se nedivte, že když píši  třeba o Toskánsku, že jsem se nestavil ve Florencii.
         Moje první motorka byla Yuki Vista 250, na ni jsem byl v Itálii poprvé, a dva roky nato na Kawasaki 900 VN. Právě proto, že je Itálie " za rohem " a " notoricky známá ", budu o ni psát spíše schématicky. Takových cestopisů alá .....v pondělí ráno bylo hezky, dal jsem si v bufetu na rohu volské voko, euro zpropitné krásné  číšnici, aby jako viděla, jako že jsem borec ....ja tady hodně. Raději pocity, dojmy a pár fotek, je to krásná země a  jel bych tam,  kdyby to šlo, hnedle dneska odpoledne.
         2008 - týdení cesta, Vista 250 je roztomilá motorka, ze které pořád padají nějaké ty šroubečky, ale vcelku se s cestou popasovala docela dobře, jenom  mě trochu zazlobila spojka/ vyzkoušel jsem si startování na jednicku s plynem, protože nešel zařadit neutrál....na semaforech to byl trošinku problém/, ale nějak jsem to rozdejchal. Startoval jsem u Salzburgu, kde bydlím, cesta vedla samozřejmě přes Grossglockner, Heiligenblut na Itálii, Bolzano, Merano, Mezzolombardo, Trento, Rovereto, Lago di Garda, Cremonu, Parmu, Mantovu, Bolognu, Arrezo, Cortonu, Montepulciano. Zde další postup na jih zastaven špatným počasím, otočka na Perugii, Assisi,  kde už padají z nebe trakaře, otočka na sever, Ravena, Benátky, a dom, kde to všechno týden suším. Jel jsem jako zelenáč a nasbíral první cenné zkušenosti typu - nepromokavé motorkářské boty se v Lidlu koupit nedají, nepromokavé rukavice se oblékají přes nepromok, a ne do nepromoku, jinak je za chvíli v rukávech akvárko, tankuj když můžeš a ne když musíš, atd, atd.
        2010 - taky na týden, ale na Kawasaki 900 VN custom, rozdíl patrný již z názvu, žádné šroubečky nepadají, spojka funguje jak má, ale oboje má svoji romantiku, a na Yuki nedám dodnes dopustit. Start ještě porád u Salzburgu přes Reit in Winkel, Kufstein,  Innsbruck. Brenner, Persenjoch na Bolsano, odtud do kopcú, Santuario di San Romedio, Trento, Bergamo, Milano, Pavia, Piacenza, Bobbio, Lavagna, Cinque Terre, po pobřeží do Pisy, Grosseta, směrem na Lago di Bolsena, přes Pitigliano, Sorano, Orvieto, Cavitu di Bagnoregio, Montefiasocone, Viterbo a konečně Řím, plánovaný cíl cesty a konec hezkého počasí. Odtud prší až do Padovy. Potom ještě Cittadella, Bessano del Grappa a přes Alpy a přes Cortinu dAmpezzo dom.
          Co dodat - vynechat jsem mohl asi Perugii, Grosseto, Montefiascone a Viterbo, mohl jsem se více zaměřit na méně známá místa, kde turisti " netvoří většinovou populaci ",  rozhodně doporučuji výše jmenovaná toskánská města, doporučuji cestu z Piacenzy přes Bobbio na pobřeží - motorkářská bomba, samá zatáčka, zelené kopce, modrozelená řeka, prostě zážitek. Bologna - pro to nemám slov, divoce se kláťící věže v centru města mi braly dech, Miláno a jeho dóm, Cinque Terre, malé, ale hezké území nad La Speziou, barevné domečky nalepené nad pobřežím, nechte si půl den, projděte se, stojí to za to. Cremona s kostelem, ktery je tak velký, že se prostě nedá vyfotit, Řím, všechno je tu trochu menší nežli v televizi, ale má to atmosféru, no a Jižní Tyrolsko je Jižní Tyrolsko. Italové jsou pohodáři i nerváci, ale jakmile ukážete linguistickou snahu - umím asi 8 slovíček - roztají, a snaží se pomoci, jejich životní styl, kdy ráno zaběhnou na espresso v " náprstku ", potáhnou jednu cigaretku, zakousnou croasán, a neustále při tom žvatlají a divoce gestikulují, je hezký. No a ta kuchyně, hmmmm...
        Leckdo z vás zcela oprávněně dodává a co Siena a San Gimignano a Voltera a...a...a taky... Jo, máte pravdu, a o to je ono, v Italii se dá zastavit skoro všude, kdo má rád kopce, dostane kopce, kdo má rád moře, dostane ho, kdo má rád památky, jen račte.                                 

  Není co dodat. Mějte se líbezně.  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE