reline_unor



Cesta na ostrov Grádo

Po cestování po Maďarsku jsem se rozhodl podívat se také do okolních zemí. Po poradě s kamarády je rozhodnuto pro cestu přes Alpy do Itálie. Přípravy vrcholí a já plánuji jako blázen. Našim prvním cílem bude Grossglockner. Poté přejezd do Itálie na ostrov Grádo a dále do Chorvatska, na ostrov Krk . Na závěr našeho putování se zastavíme v maďarských lázních. Je to přeci jen moje srdeční záležitost. Vyrážíme ve třech, já-Ducati ST2, Jarda-Gilera Nexus 500 a Kamil-Honda Varadero.

Kapitoly článku

Den 1 - sobota 16. 7. 2011

Sraz již tradičně na benzínce v Novém Strašecí. Vyrážíme po dálnici směr Praha, pak dále na České Budějovice. Po 80 km cítím, že se něco pálí. Hned zastavuji na benzínce a od výfuku pod stupačkou se mi valí kouř. Zavládla panika, ale hned se to vysvětluje. Mazal jsem řetěz tak dokonale, že vazelínka kapala na výfuk. Suším řetěz, Kamil stihne cigaretku a pádíme. Co mě zaskočilo byla jízda z kufry. Od jara jsem přesedlal na Ducati, a tak jsem se snažil natrénovat zatáčky. Jenže jsem zapomněl, že kufry mám prázdné. Když jsem ráno vyrazil naložený, tak jsem hned v první zatáčce málem upadl, ale po první stovce kilometrů se to poddalo a já jsem mazal dál na Dolní Dvořiště. Na hranicích s Rakouskem jsme dotankovali benzín, dali si kávu a cigaretku. Ještě nalepit na motorku zakoupené dálniční známky do Rakouska a tradá na Linz. Potom po dálnici E55 a u Salzburgu odbočit na Zell am See, kde jsme měli zamluvený pokoj v penzionu Embacher, který tímto můžu jen doporučit. Jízda po rakouské dálnici ubíhala svižně a počasí přálo, sluníčko svítilo a my s úsměvem polykali kilometry jak malinu. Tady na motorkářích jsem se dočetl o penzionu Embacher, a jeho pověst nelhala. Velmi hezký pokoj a v celém penzionu vládla příjemná domácí atmosféra a venku kryté stání pro mazlíky. Večer jsme šli do vedlejšího hostince na první pizzu a pivo a pak honem do postele. Jak jsem se těšil na zítřejší zatáčky, tak jsem nemohl ani usnout. Už aby bylo ráno!

Den 2 - neděle 17.7.

Ráno se probouzíme opět do slunečného dne, na obloze ani mráček. Rychle snídáme dobrou alpskou snídani a už leštím plexisklo, abych mohl startovat směr Grossglockner. Na kruhovém objezdu v Zell am See zmatkuji, ale motorkáři, kterých je zde spoustu, mně ukazují kudy k posvátné „motorkářské hoře“. Přijíždíme k vrátnici a ihned dychtivě kupujeme vstup a rychle lepíme na motorky samolepku s logem hory. Upevňuji kameru na Kamilovo zrcátko, abych se v zimě mohl kochat ze záznamu. Je to můj první alpský přejezd, tak navrhuji klukům sejít se až nahoře, ale parta se odmítá rozdělit. Snažím se do zatáček jet co můžu, ale nejde to, Ducati je jako medvěd a kufry táhnou jako „ mrcha“. Po pár kilometrech předjíždím auto s utavenou spojkou. Hrozný smrad se valí ze spálené spojky. V takové krásné přírodě je to nechutné.
Silnice má suchý povrch a spoustu dlouhých zatáček. Vyjíždíme až na vrchol bez zastavení. Nahoře to fouká , až by to jednoho porazilo, mám strach, aby motorka nespadla. Pohledu na Alpy se nemohu nabažit . Nezbytná dokumentace a ještě pohled na mraky, které zadržují vrcholky hor. Kousek dál vidím zbytek sněhu a je rozhodnuto - koulovačka. Chováme se jako malí kluci, co mají hromadu sněhu v létě. Silnice na Grossglocneru jsou pěkné a motorka v zatáčkách sedí, ale čas utíká a my musíme jet směr Itálie.
Pokračujeme na Tolmezzo, kde si dáváme první italské kafe, silnice je podobná, akorát jedu hlavou dolů. Poté najíždíme na dálnici A23 směr Udine . Teplota začíná rychle stoupat a sem tam i lehké dešťové přeháňky. Odkládám si mikinu a jedem. Ani nestačím počítat kilometry, jak cesta utíká.. Značení silnic a její povrch je super. Stíhám to sledovat, ale přesto mám stále zapnutou navigaci, která dobře ukazuje. Jsem klidnější, když vím, kam jet. Stavíme u benzínky na dotankování a počítáme spotřebu benzínu. Já jsem na 5l benzínu. To je slušné, ale třeba proti Jardovu Nexusu je to skoro jednou tolik. Kamil sklízí obdiv na benzínce od Itala, který asi vidí prvního varana. Motá se u motorky tak hloupě, že je Kamil nucen sesednout na stranu ke stojanu. V tom cítí, že motorku nemůže už udržet. Naštěstí Ital rychle zareagoval, zabral a podržel varana. Vše dopadlo dobře, ale to jsem netušil, co přijde za chvíli. Ještě pitný režim a hurá jedeme na čtyřproudovou dálnici.
Po chvilce vidím v zrcátku jakýsi chumel aut a kluky nikde. Co teď, v odstavném pruhu nechci stát, a tak jedu pomalu k odpočívadlu. U Udine z parkoviště hned volám na mobily, ale ani jeden to nebral. Začínám propadat panice, vůbec netuším, co dělat, vždyť nevím ani kde jsem a co se stalo. Za chvíli přijíždí Kamil, vzápětí Jarda a rychle chci vysvětlení. Dostávám odpověď a mám z ní šok. Jardovi ulétl z řídítek nějaký plast a Kamil, hoch z vesnice, zvyklý pomáhat, otočil motorku v odstavném pruhu na dálnici a jel ho hledat. Samozřejmě našel jen hromadu rozjetého plastu a já měl málem infarkt. Po pár nadávkách pokračujeme na sjezd Palmanova a dál na Grádo. Silnice jsou volné s dobrým povrchem. Je nám stále větší teplo a s únavou to nejde nějak dohromady. Už vidíme most na ostrov Grádo a už se před námi otevírá pohled na moře.
Začínáme ožívat a také se vidím, jak se koupeme v moři. Teď jen sehnat postel na spaní a skočit do moře. Jenže Grádo je v sezóně docela obsazené. Zkouším dva hotely, cena je nepřijatelná (32euro), takže přistupuji na plán „B“. Oslovuji první domorodku a bez znalosti jazyka, a to opravdu žádného, dostávám telefonní číslo na pokoj u její známé. Nu což, zavolám a uvidíme, po deseti minutách telefonického rozhovoru máme pokoj u moře za 16 euro na osobu, musím se pochválit, ubytování je slušné. Parkujme motorky u domu a na přání domácí nebudeme startovat pod oknem. Italská koupelna mě zaráží, styl Fantoci, ale co, hlavně že je kde přespat. Bereme plavky a šup do moře, jenže vítr a vlny nám dali dost přemlouvání. Jako jediný jsme skočili do vody, drsný motorkáře nic nezastaví. Po koupeli ve slané vodě následovala prohlídka ostrova.
Grádo je historický přístav již z období římského impéria. Dnes je toto lázeňské město na ostrově spojeno s pevninou hrází, která Vás dovede až do samého nádherného centra města tvořeným malebnými náměstíčky a úzkými uličkami. Do centra zasahuje i kanál, takže při procházkách městem nebo při posezení v restauracích, barech a pizzeriích se můžete opájet nejen krásami starého města, ale i plachetnicemi a loděmi zakotvenými přímo v centru.

Den 3 - pondělí 18.7.

Celodenní odpočinek, koupání, výlet po ostrově spojený s ochutnávkou vína a místního jídla. Den je zakončený malým průšvihem, zapomněl jsem, že manželka má svátek. V zápalu putování se to přeci může stát ! Nebo ne? Po studiu map jdeme spát , abychom mohli brzo vyrazit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):
Motokatalog.cz


TOPlist