reline_unor



Budweisers na Sardinii aneb Chlapi sobě

Každý rok, na výslovné přání našich manželek a dívek, odjíždíme na zaslouženou, ryze pánskou, dovolenou. Tentokráte padla volba na Sardinii a důvody byly hned dva. Přesvědčit se, co je pravdy na bájích o tamních silnicích a prodloužit si o pár dní léto v subtropickém pásmu.

Kapitoly článku

Pátek 12. září 2014  České Budějovice - Livorno (1065 km)

Je polovina září a celá naše partička, čítající dvacet, více či méně vyhráblých pacošů, se schází u nočního trajektu v Livornu. Někteří se flákali Toskánskem již od úterý, jiní snídali ráno ještě doma a tak sraz dvě hodiny před odjezdem, byl jediným možným řešením.

Trajekt jsme objednali v červnu a zpáteční lístek vyšel na 107,- eur. Naším cílem na příštích sedm dní, je tahat za plyn a užívat si do totálu. Obrovským přístavem nás navádí všudypřítomní regulovčíci. Za jízdy hulákáme název cílové destinace a oni neomylně ukazují cestu ke správnému trajektu. Před lodí je narváno a tak míříme podle šipek přímo do přístavní baru. Aniž bychom se domlouvali, je zcela jisté, že tam někdo "od nás" bude. Cestou k němu „omylem“ všechny čekající míjíme koridorem pro výjezd a tak, když přijde čas, najíždíme na trajekt jako první. Personál garáží zrovna neoplývá šetrností k nákladu, a proto si motorky raději uvazujeme sami. Zabíráme si na přespání chodby u kajut v 7. patře. Posíláme informace o pozici ostatním a tradá na palubu k bazénu.

Zřejmě po minulých zkušenostech s námi, kdy za nadšené podpory zejména německých studentů, probíhala (i přes zákaz) při noční plavbě na Korsiku vodní revue (viz. foto), je bazén vypuštěný. 
Interní podmínkou vstupu na loď byla flaška a tak se nám stůl plní rozličnými destiláty. Karel (Carlo Pirnerro) nám pro pobyt na ostrově přiděluje italské odvozeniny našich jmen, abychom prý zapadli a nepůsobili na místní, jak skupina Albánců. Z Jardy je rázem Giardo (Žardó), z Honzi Giani (Džany), z Franty Francesco (Frančesko) a z Romana, s ohledem na jeho způsob jízdy - Romano Brutallini. Carlo je takový náš kulturní atašé pro Sardinii. Jeho vizáž, díky dvakrát větší jizvě než měl hrabě Peyrac, budí respekt. Jeho verze, jíž oblbuje holky a u galerky získává obdiv je, že seřezal devět cikánů, ale desátej měl nůž. Ve skutečnosti je důvod mnohem prozaičtější, ale to až jindy.....

Skvěle se bavíme až do 3 hodiny ranní, kdy přichází steward v modré uniformě. Namísto dotazu zda máme vše a jsme-li s poskytovanými službami spokojeni, vytrvale požaduje ukončení párty. Zřejmě pak, na příkaz „z můstku“, sedí na schodech v chodbě a čeká, dokud neusneme. Ráno kvitujeme, že to bylo správné rozhodnutí.
 

Do hlavního města provincie Gallura, na severovýchodě ostrova, připlouváme po sedmé hodině ranní. Ke garážím přicházíme jako poslední. Naše patro je vyklizené a těch pár sirotků, přivázaných lany ke stěně působí v tom obřím prostoru komicky.Venku jsme svědky razie na "potencionální" uživatele drog. Italští celníci nechávají pobíhat psy po autech a vytrhávají ze dveří polstrování. Partička mladých pobaveně kouká, jak se Quardia di Finanza marně snaží. Buď jsou kluci sjetý a je jim to jedno nebo maj kontraband šikovně ukrytý jinde. Škoda jen, že jsme se s nimi včera někde nepotkali.  

Policejní kontrola: "Nějaké drogy nebo alkohol?"
Řidič: " Ne, děkujem. Všechno máme."

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (47x):


TOPlist