Bratrstvo růžové pracky v Alpách 2012

Bratrstvo růžové pracky v Alpách 2012

 

Účastníci zájezdu:

Lucie (veverka) FZ6 Fazer GT-organizátor a mluvčí výpravy   
Petr (Very) FZ1N- kronikář, šedá eminence v pozadí   
Lukáš (Kolí) KTM Adventure-pojízdný sklad nářadí, hlavní mechanik
Matěj (Ušáček Striker) Honda Afrika-splašená brzda výpravy,provianťák
Mirek (Cirda/pan Pupík) Ducati Multistrada-hlavní navigátor
Tomáš (Dubák) Aprilia RSV4 Factory-hlavní remcal a estét

Délka trasy: 2470 km v plné verzi.Celkové náklady byly kolem 800€ na osobu, dohromady tudíž nějakých 124.000, -Kč bez spotřebního materiálu.Spotřeba se u všech pohybovala v průměru mezi 7-9 l, snad jen Multistrada byla o něco úspornější.Benzín vyšel na jednotlivce kolem 6000, -Kč

Po dvouletých planých řečech o pořádném výletu do Alp jsme letos konečně přistoupili od slov k činům. Po poradě s Lucií a Lukášem byly ve hře nejen Alpy, ale i expedice přes Rumunsko, lákal nás hlavně Fagaraš.Ta ovšem padla kvůli zrušení autovlaku ze Splitu, tudíž jsme se mohli plně soustředit na civilizovaný svět.Původní plán trasy vedl přes Šumavu do rakouských Alp, dále do Itálie, Chorvatska, Slovinska a přes Rakousko zpátky do Čech.
Poté co jsme naši expedici zmínili v nejmenovaném pohostinském zařízení byla naše výprava obohacena o Matěje a Cirdu, kteří ovšem mohli vyrazit až den po nás.Tak se začaly plány trasy měnit, upustili jsme od moře a dohodli se, že zůstaneme v horách, obohatíme to o Švýcarsko a trasu budeme po základním nástřelu upravovat cestou dle potřeby (vivat navigace Garmin a hlavní průvodce Cirda).Tím se naše skupinka stala poměrně různorodou-jeden naháč, jedna kapotovaná šestka s holkou, dvě cestovní endura a nová Multistrada.A to ještě nebyl všem dnům konec.Na poslední chvíli se Cirda ještě dohodl s Dubákem, který to celé obohatil o supersport RSV4, který mimochodem s navigací na řidítkách vypadá komicky.
Podle konečné dohody byl odjezd stanoven na 5.7.2012 (já, Lucie a Lukáš jako předvoj) a sraz všech byl určen 6.7.2012 v Zell am See v penzionu Bohemia.S denním náskokem jsem si začátek v poklidu rozdělili na prvotní přesun Praha-Lipno a na další den nám zbývala trasa do Zell am See, kam ostatní jeli z Prahy a Matěj z Hradce (protože trval na setrvání na Rock for People do poslední chvíle).
Takže jsme ve čtvrtek po důkladných přípravách vyrazili já Lukáš a Lucie směr Šumava.Všichni naložení co to šlo, Lukáš na naši žádost přidělal všechny kufry, abychom mohli zákeřně využít jeho nadbytečný úložný prostor…..Cestou jsme ujížděli přívalovým srážkám, tudíž by se cesta na Šumavu dala označit jako jeden velký dopravní přestupek.Vše probíhalo v poklidu až k Budějovicím, kde byl na příjezdu od Hluboké zavřený most.To mě namíchlo, protože celou cestu byly avizovány odbočky pro vozy nad dvanáct tun a až před mostem byl zákaz na tvrdo.Tak jsem se jal v dobré víře prozkoumat situaci, zatímco Lucie s Lukášem takticky vyčkávali.V polovině mostu (samozřejmě to šlo projet bez potíží) jsem zpozoroval dopravní hlídku a začal se otáčet.Přátelsky však mávali ať jedu k nim, tak jsem disciplinovaně uposlechl. Byla to samozřejmě úskočná léčka, začali mě podle lustrovat a chtěli mi napařit pokutu.Obměkčila je až výmluva, že jsem myslel, že je zákaz jen pro náklaďáky, jak bylo avizováno a že kdybych měl špatné svědomí, tak jsem se na mostě otočil, ujel a nikdy by mě nechytili.Po tomto prohlášení jsem byl propuštěn, jakožto slušný motorkář, a oba policisté naskočili do vozu a jali se stíhat auto, které se na mostě otočilo a začalo ujíždět.Tak jsem zavolal zbytku, že je vzduch čistý a můžou vyrazit.Lucie v klidu projela, ale než se modeman Lukáš nachystal, tak byla hlídka zpátky a byl chycen.Naštěstí taky bez následků na bodovém kontě, nebo v peněžence, jen musel jet objížďkou, takže to byli vskutku laskaví a chápaví policisté.Zbytek cesty proběhl v pekelném tempu, nezmokli jsme a dle plánu se ubytovali v Černé v Pošumaví v chatce hotelu Racek za 200, -Kč na osobu.Vzhledem k tomu, že začalo docela pršet jsme se najedli, ale příšernější obsluhu jsem v životě nezažil, vlastně jsme se částečně obsloužili sami.
Lucie šla spát (předchozí den toho na Rock for People moc nenaspala) a já Lukáše důkladně zasvětil ve vedlejším baru do tajů pití Jagermaistera.Do chatky jsme v noci přišli tiše jako myšky a spořádaně se uložili k zaslouženému spánku…..Zlí jazykové ráno tvrdili, že tomu bylo jinak, ale k tomu se ještě dostaneme.

Najeli jsme 230 km.

 

 

Den druhý

V šest ráno nás s Lukášem probudilo troubení lamy, nebo osla, silně připomínající houkání vlaku.Naše chatka totiž byla vedle minizoo.Při té příležitosti jsme zjistili, že Lucie krátce po našem příchodu vystěhovala matrace na terasu a radši zvolila nocleh v zimě, mezi divokou zvěří a střihavkami (pro neznalé škvory), než aby snášela naše (hlavně Lukášovo) chrápání, za což jí patří náš nehynoucí obdiv.Krásně se vyčasilo, tak jsem dal ranní rozplavbu sinicemi a začali jsme balit a připravovat se na cestu.

 Času jsme měli dost, kluci měli dorazit až večer, tak jsme z Lipna nejeli přes Vyšší Brod, ale otočili to na druhý břeh a do Rakouska přejeli přes Přední Výtoň na Gugenwald.Dále na Altenfelden, kolem Traunsee na Bad Ischl, kde padla kosa na kámen.Po výjezdu zpoza mostu se do nás opřel vítr a vjeli jsme do dešťové stěny.Nasadit nepromoky nebyla šance, nestačil jsem ani zavřít větrání na helmě.Než jsme našli odbočku a místo kde zastavit, protože nebylo vidět na krok, byli jsme úplně durch, obzvlášť Lukáš v dresu.Tak jsme krupobití přečkali nasáčkovaní pod stříškami altánku a předsíně u jakéhosi rodinného domku, naštěstí to netrvalo moc dlouho, za třičtvrtě hodinky se to přehnalo.

Tak jsme nasadili vybavení do deště a vyrazili dál, směr kolem Halstattersee na Bischofshofen.Za ním už se vyčasilo, tak jsme nepromoky shodili, abychom proschli a užili si hezký zbytek cesty do Zell am See přes Saalfelden. Po příjezdu do penzionu Bohemia nás čekalo nemilé překvapení, když nám bylo sděleno, že jsme rezervaci měli na uplynulou noc (že Lukáši!!!), naštěstí jsme byli operativně převeleni do nedalekého penzionu Anette za 35 € na hlavu se snídaní.Tam jsme během sušení vytvořili improvizovaný cikánský tábor a konečně se mohli vydat na večeři a očekávat zbytek výpravy.

 

 Tento večer jsme založili pro všechny postřehy Oflajn fejsbůk, protože data přes telefon si nechtěl nikdo vzít na svědomí a vypnuli jsme si připojení.Takže odteď budu z tohoto posvátného zápisníku prokládat hodnotné poznatky.Díky Lukášovi za poskytnutí plesnivého notýsku.Kluci dorazili kolem deváté, dali jsme si pár piv a šli se ubytovat už jako celek. Před penzionem jsme pak ochutnali místní ležáky (Maisels Welsse, Trumer märzen),  i vlastní dovezené lihoviny a odebrali se na kutě.Nastal čas pro záškodnickou akci a to polepení všech motorek symbolem růžové tlapky…..

V tuto chvíli se nezvratně definoval název tohoto spolku na Bratrstvo růžové pracky.Nikdo po ránu kupodivu nic nenamítal, všichni růžovou tlapku přijali důstojně jako Cicero, někteří si na ní dodnes zakládají a odmítají si ji z motorky sundat…..Akt pomsty ovšem přišel, Luciina kočka byla na oplátku znesvěcena z obou stran, přikládám tu slušnější.:-)) Snídaně byla dohodnuta na devátou hodinu, Alpy konečně na dosah ruky.
Najeli jsme 320 km. viz mapa

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE