Azuro alpy tour

Jestli je na cestě důležité počasí, pak tato cesta byla důležitá.

Azuro alpy tour

Kapitoly článku

Čtvrtek 13.9.2012

   Je večer a já se dostávám k balení věcí až v pozdních hodinách. Už teď je mi jasné, že se to odrazí na zítřejší výdrži na cestách. Jdu si lehnout s vědomím, že je zhruba půlnoc a budík mě začne probodávat v 5:00. Dobrou noc.

Pátek 14.9.2012, den 1.

   CRRRRR!!! A je to tady. Dostalo se i na mě. Tuto sezónu budu moci hrdě prohlásit, že mám další zářez do pažby ze zahraničí. Celá tato tour se ubrala lehce nečekaným směrem. Můj parťák, který tuto sezónu sám absolvoval Norsko až na pověstný Nordkapp, se trochu na této cestě „vyždímal“. Bylo tak nutné zkrátit trasu z původně plánované Černé Hory na toto alpské kolečko. I tak jsem se těšil, že si budu následující dny užívat krásné koberce. Po krátké snídani, nanošení kufrů do garáže a samozřejmě menším pomazlením s Mirečkou (moto), vyrážím směr sraz. Už tradičně se střetáváme na Cukráku za Prahou na strakonické silnici. Už na Barandovkém mostě jsem nebyl nadšený z mlhy, kterou zařídila Vltava. To nejhorší ale mělo být ještě před námi. Přijíždím na sraz lehce po třičtvrtě na sedm a druhá motorka už tam parkuje. Tomáš (CBR 1100XX Blackbird) ale není sám.

Pojede s námi naše kolegyně motorkářka Klárka a to Blackem na spolujezci. Dáváme tradiční briefing nad mapou Alp a s horkým čajem v ruce. Dáváme do navigace směr Passau a vyrážíme. Cestou míjíme místa, na která nostalgicky vzpomínáme z předchozí sezóny. Pro příklad křižovatku, kde jsme byli minulý rok odkloněni z důvodu vážné dopravní nehody na státní silnici. Dále most před novou dálnicí, kde jsme se oblékali do nemoků a potkali kolegu, který se rozhodl pro to samé. Ale to je minulost. Teď bylo důležité dávat pozor, jelikož se začala kupit mlha a nevypadalo to vůbec dobře. Zastavujeme se za Vimperkem v obci Horní Vltavice, kde je naše první zastávka s fotoaparáty. Je zde údajně největší pštros a myslím si, že by to mohla být pravda. Nachází se hned u silnice po pravé straně směr Strážný, takže ho nejde minout. Pokračujeme dál na hranice a projíždíme další mlhou. Teprve když se dostáváme na hraniční přechod Strážný, začne se trhat obloha a tak i první zpráva o krásném počasí, které už nám vydrží po celou tour. Dáváme krátkou pauzu na občerstvení a pereme do sebe řízek s chlebem (v mém případě ráno usmažený hehe).

Nasedáme na stroje a vyrážíme do Německa. Po projetí města Passau se stáčíme na Rakousko a těsně za hranicemi se nachází vesnice Fucking. Byl to další bod na seznamu, kam jsme chtěli zajet. Místní obyvatelé jsou na turismus kvůli názvu vesnice údajně alergičtí, nicméně nezaznamenali jsme ani živáčka. Pouze jedno mazlící kotě, které chtělo pokračovat s námi. Po povinné fotce u cedule vesnice pokračujeme zpět do Německa.
Jedeme podél spodní hranice území až do Garmisch-Partenkirchnu, kde se rozhodneme hledat první kemp. Vybíráme si Campingplatz Zuspitze. Na recepci je na první pohled velmi neochotný pán, který i přes to že nás vidí čekat, vesele rozmlouvá s hosty. Po chvíli čekání nám sděluje, kde se můžeme ubytovat a další informace o kempu. Při dotazu na placení odpověděl, že stačí až ráno a máme slíbenou i lepší cenu. Nadšeni z prvního solidního kempu jdeme rozbalovat stany a vařit večeři. Pak už jen vařicí koupel a hurá do spacáku.

Tacho: 524 km
Tankování: 750,- Kč v ČR, 26,50,- € v Německu.
Počasí: v ČR 100% mlha, Německo a Rakousko azuro.

Sobota 15.9.2012, den 2.

   Budíček mě budí v 6:00. Na dnešek jsem už ve zcela jiné formě. Ve vedlejším stanu se ještě spí. Já si mezitím dopřávám snídani s horkým čajem a pomalu si balím věci. V osm ráno už jsme všichni na strojích. Do našeho Garminu zadáváme další bod naší zastávky a to horské středisko Sölden. A teď bych rád odbočil, protože tuto informaci si nemohu nechat pro sebe. Jak už jsem zmínil, parťák má navigaci Garmin a já jí mám také. Rád bych zde vyzdvihl, že lidé, kteří vyvíjeli ergonomii pohybu v menu navigace, je na úrovni čínských osobních automobilů. Málo koho napadne, že při potřebě vyhnout dálnicím musíte v nabídce zmáčknout OBJÍŽĎKY a tam tuto volbu vybrat. Ve většině ostatních značek navigace nabídne při zadání cílu možnost dálnice či nikoliv automaticky. Píši to zde, protože jsme s mojí navigaci jeli minulou sezónu Evropu a pořád nás to táhlo na dálnice. Nemusím asi popisovat, jak jsme z toho byli nešťastní. Ale zpět k cestopisu. Přijíždíme do Söldenu a odbočujeme na cílovou zastávku v této oblasti na silnici Öetztaler Gletscherbahn a začíná stoupání. Po pár kilometrech zastavujeme na odpočívadle v protisměru a jdeme si vařit svačinu. Krátká kontrola v mapě a pokračujeme dál do kopců. Začíná vracečkové království. Království alpských serpentin. Důvod proč sem jezdíme.
Náhle se před námi objevuje mýtná brána. Po prohlédnutí cedule se trochu pozastavujeme. Mýto rozlišuje zda motorkář jede sám nebo se spolujezdcem. No comment. Poslušně platím 5.50 € a kolegové 9 €. Zastavujeme těsně za bránou a uklízíme si peníze a informační prospekty, které jsme obdrželi. Ve zpětném zrcátku zahlédnu zvědavé stádo krav, které se pomalým krokem přibližuje k nám. Klárka tedy neváhá a seskakuje z mašiny a už cvaká jednu fotku za druhou. Vyrážíme na vrchol. Cesta je volná a příjemně se klikatící po horském traverzu s rozumným stoupáním. Po projetí závěrečného tunelu (který má slušné procento stoupání a tváří se svoji konstrukcí velmi přírodně) se vynořujeme na obřím parkovišti pro autobusy a osobní automobily, odkud se lyžaři v zimě přemísťují do lanovek. Hrdě můžeme prohlásit, že se nacházíme na nejvýše položené silnici v Rakousku, kam se můžete na pneumatikách dostat. Cedule nám sděluje nadmořskou výšku 2.829 m.n.m. Tradičně stvrzujeme místo fotkou a pokračujeme dál. Při cestě dolů narážíme na další překrásnou vyhlídku do údolí odkud jsme přijeli. Je zde krásný moderní kostelík. Je zvláštní, že ČR těmito stavbami moc nedisponuje (samozřejmě máme daleko větší kulturní bohatství). Na druhou stranu, je to typická alpská architektura, která alespoň pro mě, k těmto kopcům neodmyslitelně patří.

Nasedá se a startujeme. Vracíme se zpět do města Sölden a odbočujeme do Itálie. Zde je nutné projet další placený horský průsmyk Timmelsjoch, který se táhne údolím. Před mýtnou bránou sesedáme a jdeme se pokochat na krásnou vyhlídku. Je to zvláštní konzola do prostoru údolí. Pokračujeme k bráně a připravujeme si peněženky. Zde je to ještě víc bolestné, než na Ötztalu. Projetí single motorkáře je zpoplatněno 12 € a dvou 14 € dohromady (taky pěkný). Cesta do průsmyku vede překvapivě nejdřív z kopce, ale záhy se rovná a pomalu stoupá. Zde na rozlehlém parkovišti se soustřeďuje velké množství motorek. Je zde možné strávit klidně hodinu času, než si vše projdete. Nepřeberné množství vyhlídek (takových netradičních tubusů), cestiček a mnohé další. Vyrážíme s Klárkou vzhůru a Tomáš zůstává v dolní části a fotí vše co se dá. Vypadá ale nějak uříceně, když ho potkávám cestou dolů. Sděluje mi, že běžel přes celé parkoviště pro moji helmu, která mi upadla ze zrcátka. Naštěstí si toho všiml i další motorkář a zastavil její kutálení z kopce. Jinak nevím, jak bych se odtud dostal bez helmy. Je pravda, že zde velice foukalo. Nechal jsem si i kvůli tomu po celou dobu zastávky kuklu na hlavě.

Odjíždíme z parkoviště a za pár metrů jsme v Itálii. Ve městě San Leonardo In Passiria odbočujeme do dalšího horského pasu Jaufenpass/passo Giovo (2094 m.n.m.). Další zastávkou je město Bruneck (Brunico) a zde si jdeme dokoupit zásoby do místního Sparu. Tento obchod velmi dobře znám. Jezdíme sem nakupovat, protože jsme si oblíbili místní lyžařské středisko. A samozřejmě mi to nedalo a žádám kolegy o malou zajížďku. Je velice zajímavé se podívat na lyžařské kopce v létě a nebo běžeckou dráhu, místo které je na půl roku kukuřice. Ale musíme pokračovat dál. Čas je náš každodenní nepřítel.
Nabíráme směr Badia. Po pár kilometrech je znát celodenní únava a parťák mi ukazuje na ceduli místního kempu a já odbočuji. Vybrali jsme si Al Plan Camping. Sympatický horský kemp na vysoké úrovni. Zde bych rád vypíchl, že úroveň českách kempů, ve srovnání se zahraničními které jsem měl již možnost navštívit, je ubohá. Vy, co také cestujete tímto způsobem, víte o čem píši. Po rozbalení stanů se rozhodneme otestovat místí kempovou restauraci. Protože jsme v Itálii, dáváme si pizzu. Musím říct, že byla opravdu dobrá. Teď už jen horká sprcha a do spacáku.
Tacho: 304 km
Tankování: 15,- € v Itálii.
Počasí: Rakousko, Itálie azuro.


Neděle 16.9.2012, den 3.

  Probuzení do počasí kdy je vymetená obloha od mraků, je velmi příjemné. Jednu věc nechápu. Při příjezdu do každého kempu je problém zaplatit za ubytování ihned. Člověk je pak svázaný otevírací dobou recepce. Nic méně máme před sebou další porci kilometrů a musíme vyrazit. Po konzultaci nad mapou zadáváme do navigace Fodara Vedla a měníme tím směr cesty. Potkáváme asi největší množství dobytka na komunikacích za celou tour. Občas se i člověk bojí co býk udělá, když mu projíždíte krokem za zadnicí. Dojedeme bohužel do slepé uličky. Silnice končí symbolickým kruháčem, odkud pokračují lidé pěší cestou do kopců. S úsměvem si tak říkáme, že možná se čtyřkolkou by se dala cesta zdolat. Takže se vracíme zpět, okolo kempu na hlavní silnici, směřující na jih skrz město Badia. Vzhledem k času, který ještě máme, musíme zkrátit okruh horských pasů. V plánu byli horské pasy v okolí Marm zpět v Rakousku. Zde už pojedeme trasu, kterou známe z minulého roku. A to městy Lienz, Spittal an der Drau a Radstadt. Před posledním zmiňovaným stavíme na poslední společnou svačinu před vesnicí Untertauern na odpočívadle. Neváhám doplnit zásoby vody z horské říčky. Po dohodě Tomáš s Klárkou budou pokračovat po dálníci domů a já do města Hallstatt. V Radstadtu stavíme na pumpě ATS Radstadt Gewürzmühle přímo naproti místní Bille, kde jsme minulý rok nakupovali. Na konci města Altenmarkt im Pongau zastavujeme u krajnice. Loučíme se a přejeme si šťastnou cestu. Už jen pár vtěřin vidím kolegy na dálnici a pak se mi ztrácejí z dohledu. Jsem sám. Asi po hodině a půl přijíždím do města Hallstatt. Vede sem jednosměrný tunel o jednom pruhu, který měří asi 200m. Docela zajímavé. Pak se před Vámi otevírá středověké město s obřím jezerem. Vybírám si Campingplatz Klausner. Na místě, kde mohu stanovat, jsou dalš Čech. Takže nálada domácí. Následuje tradičně večeře, koupel a spánek. V 0:01 dostávám zprávu, že jsou kamarádi v pořádku doma.Tacho: 379 km
Tankování: 17,- € v Rakousku.
Počasí: Itálie, Rakousko azuro.

Pondělí 17.9.2012, den 4.

   Vstávám v 6h. Je ještě tma. Jdu se nasnídat do kempové kuchyňky, protože je mi zima. Uvařím si čaj i do termosky. Je zde k dispozici rychlovarná konvice (skvěle vybavený kemp). Balím si věci a odjíždím okolo sedmé. Dnes mám v plánu pouze na pohodu dojet domu. Navigace mě vede přes Bad Ischl, Ebensee do Gmundenu.

Zde si dělám přestávku. Ne proto, že bych byl unavený nebo musel jíst, ale proto, že toto město je kouzelné. Má také své velké jezero, ale najdete zde i tramvaje a kouzelné nábřeží s historickým parníkem. Zastavím si v postranní ulici. Sednu si na lavičku, popíjím čaj z termosky a vychutnávám si klid. Dále pokračuji přes Wels do Lince. Zde mě navigace žene přes centrum, kde strávím asi 20 minut. Ale úspěšně mě protahuje skrze město. Poté přejíždím Dunaj mostem Eisenbahn-Brücke a naskýtá se mi zde krásný pohled na nákladní loď s uhlím, která mě zrovna podjíždí (krásné načasování). Nastavené mám známé pohraniční město Freistadt, kde už se napojuji na známou silnici E55. Je asi jedna hodina odpoledne a mě už pár desítek kilometrů trápí hlad a tak se zastavuji v Českých Budějovicích v McDonaldu a odbývám se fastfoodem. Po uhašení hladu pokračuji domů. Na cestě už mě nepotká nic, co by stálo za zmínění. Dorazil jsem domu asi v 16h. Jsem doma. Zvládla si to Mirečko.

Závěrem bych rád řekl, že takové počasí bych přál každému motorkáři. Kromě odjezdu to byla opravdu Azuro tour. Jinak jsme se shodli, že se nejspíše jednalo o poslední motorkářský celoevropský víkend. Takové množství motorek jako jsme potkali tento víkend, se nám ještě nepovedlo.

Poděkování patří Tomášovi za přípravu cesty, Klárce za krásné fotky a společnost na cestách a motorkám Blackovi a Mirečce, že to opět zvládli.


Přeji všem krátkou zimu.

Tommi.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.15
Známkováno: 20x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist