Alpy-Chorvatsko-Slovinsko-Itálie 2008 aneb rekapitulace jedné motorkářské sezóny…

Doufám, že ta příští sezóna bude stejně tak bezpečná, pohodová a pokud možno bezproblémová, což samozřejmě přeji nám všem rozumným motorkářům.

Alpy-Chorvatsko-Slovinsko-Itálie 2008 aneb rekapitulace jedné motorkářské sezóny…

1. Alpy, najeto 2150 km

Letošní motosezóna pro mě začala docela zajímavě. Jelikož jsem po prodeji Yamahy R6 neměl žádný stroj a jaro se začalo blížit, začal jsem poměrně intenzivně hledat model, se kterým bych odjezdil tuto sezonu. Manželčina podmínka je celooplastovaná supersportovní motorka, takže na toto zadání se zúžil výběr. Variant bylo hned několik, od ZX9R přes CBR600-1000, GSXR-600 až nakonec jsme s kamarádem Josefem objevili v Rabštejnské Lhotě ve firmě Motobikes, model GSX-R 750 K1
Tento model, v klasických barvách Suzuki se mi moc líbil už několik let, navíc byl ve vynikajícím stavu - soudě dle prvního pohledu. Druhý pohled ale tak skvělý nebyl. Na to jsem přišel, ale až po jedné etapě Tour May Österreich 2008 při návratu z Nockalmu. Při večeři mi anglický kamarád Paul Malyjurek říká: "kury ty z fuku" Moje reakce byla klasická: co? To si děláš prdel, ne? Ale nedělal, diagnóza byla na první pohled dost hrozivá, po kontrole olejoznaku jaksi chyběl olej po celé ploše okýnka, coz byla evidentně chyba. Zdá se to jako začátečnická chyba, ale když nepočítám cestu do pneuservisu, tak cesta do Rakouska byla moje první seznamovací a navíc jsem jel s pocitem, že je vše v bezvadném stavu, protože jsem vyměnil před cestou úplně všechny náplně, destičky a pneumatiky. Ten večer se už nedalo nic moc dělat, ale ráno jsem motorečku podrobil důkladnému zkoumání, výsledkem bylo dolití přesně jednoho litru oleje, koupeného na OMW v Murau za 32 euro. To mě, na počet 1650 ujetých kilometrů, dost rozhodilo. V tuto chvíli se nedalo nic dělat a já jenom doufal, že závada nebude gradovat a já třeba nezadřu motor někde ve 140 kilometrech za hodinu na dálnici kolem Zeltwegu. Měl jsem štěstí, tento výlet jsem přežil bez úhony, ale vraťme se k samotnému cestopisu. Sezóna pro nás začala květnem, kdy jsme se vydali na okružní jízdu rakouskými Alpami. Základnou, jako již tradičně bylo, zvoleno jihorakouské Murau, kde máme již poněkolikáté zamluveno ubytování v útulných pokojích rodinného penzionu. Tranzitní cesta vede přes Brno, Vídeň, Zeltweg do Murau, první cesta měří něco kolem 550 km a je nám už notoricky známá, ale jako první moto výlet sezóny má svoje kouzlo. 
Druhý den jedeme novou trasu na panoráma Loser, který je ještě docela zasypán sněhem a Stoderzinkenstrasse, která je zajímavá, ale po nedávno skončené zimě značně znečištěná. Jinak je ale nutné tento výjezd doporučit. Nasledující den jsme zamířili na Nockalm, který jsme si po zaplacení něco málo šmrdlíků užili 2x. Celý Nockalm jsme projeli a zamířili na vysokohorskou přehradu Malta. Na místě jsme ale zjistili, že z důvodu neodtátého sněhu je cesta uzavřena, takže po zastávce v Gmündu jsme projeli Nockalm v opačném směru. Tato cesta nemá chybu, ale nutné dávat pozor při přejezdech kovových kanálů na odvod vody, které jsou instalovány napříč cestou po cca 700 metrech (i v zatáčkách) a je to docela nepříjemné. Jinak moc hezké svezení. Třetí den patřil Grossglockneru, který není možné při návštěvě Alp vynechat. Byl krásný slunečný den s parádní viditelností, jediné omezení bylo uzavření odbočky na Franz Josef Höhe, která byla také ještě pod sněhem. Rad vzpomínám u fotek na hodně veselé večery, kde se pravidelně řeší právě uplynulý den zážitky a technika, samozřejmě u piva a slivovice. Po návratu domů jsem oslovil výše uvedenou firmu s žádostí o návrat peněz z důvodu skryté vady. Abych pravdu řekl, trochu mě překvapili, protože jeden z bratrů majitelů měl asi informace přímo z Japonska od šéfkonstruktéra, který mu sdělil, že je to úplně normální a je to běžná norma, když motorka potřebuje 1 litr oleje na 1800 kilometrů a že to není vůbec na závadu. Já ale viděl sebe, jak letím katapultován ze sedla motocyklu pod kola projíždějícího náklaďáku a jeho optimismus jsem nesdílel, proto jsem trval na nějakém možném řešení. Výsledkem byl už pouze odprodej, který byl pro mě nevýhodný, protože jsem ztratil cca 10 tis. Kč jenom zpětným výkupem, a to nepočítám, co jsem do motorečky investoval při předsezónní přípravě (např. pneu, olej atd…). Tímto jsem ale uzavřel jednu etapu mého motorkaření, ale také spolupráci s firmou, která má potřebu prodávat za každou cenu.
Duše motorkáře chtěla ale jezdit a podnikat další výlety v této skvěle na kilometry rozjeté sezóně, a proto jsem začal opět na internetu hledat můj příští cestovatelský stroj.
Tady jsem už výběr zúžil jen na dva modely a to ZX6R z roku 07, dovoz D, nebo na VFR 800 r. 02, ale koupena v ČR, servisovaná, první majitel, ale hlavně - najeto jen 11 tis km. Prostě zánovní nebo skoro nový stroj.
ZX6R jsem si prohlédl naživo u Olympie, kam mi tuto motorku přijel nabídnout „obchodník“ z Českých Budějovic, na to, že byla z roku 07, byla docela obouchaná a pro mě nepoužitelná. Jednoznačně mi po tom všem vyšla nejlépe VFR-ka, kterou jsem vždy chtěl, ale předtím byla vždy finančně mimo moje možnosti.
Nákup jsem uskutečnil obratem, jediné, co bylo potřeba vyměnit, byla přední pneumatika. Do servisní prohlídky po 12 tisících zbývalo tisíc km.
V tuto chvíli jsem znovu začal plánovat cestu do Chorvatska za Josefem a Marcelou do Novigradu.

2. Chorvatsko, najeto 1550 km

Novou motorku jsem chtěl pořádně otestovat, a proto jsem se rozhodl navštívit moje kamarády v Chorvatsku na Istrijském poloostrově. Před touto cestou jsem netušil, že cestování sólo v sedě, může být tak zábavné. Čas jsem si rozplánoval tak, aby na konci cesty mi zbyl prostor ještě na koupáni v moři. To se mi nakonec povedlo bez větších problémů. Když jedete sami, tak nevznikají proti větší skupině prostoje typu - dlouhé tankování, lehké svačinky, WC a podobně. Cestu jsem si vyloženě užíval. Vyjížděl jsem ráno kolem 6 hodiny, docela nalehko, počítal jsem s tím, že teplota začne rychle stoupat, ale nestalo se tak a já jel až do Grazu v teplotním rozmezí 9-13 stupňů. Tato cesta byla z 95% po dálnici, ale mně to vyhovovalo, měl jsem tak možnost naposlouchat si můj v-tec a v klidu si na nový stroj zvyknout. V polovině Slovinska se už výrazně oteplilo a cesta byla ještě úžasnější. 

V Koperu se mi poprvé ukázalo moře a dýchla na mě atmosféra přímořského letoviska. Z tohoto místa to je do Novigradu coby kamenem dohodil a už za chvíli mě čekalo pohodové setkání s kamarády v jejich pronajatém apartmánu, který se i pro mě stal na příští čtyři dny „domovem“. Je jasné, že jsem se jim nenakvartýroval do ubikace, ale po svolení paní domácí jsem rozbil můj stan na zápraží tohoto apartmánu. Byly to pohodové čtyři dny, měl jsem naplánované jen krátké vyjížďky po okolí, zejména jsem chtěl nafotit u moře kýčovitou sadu fotek, kde dominantou je moje VFR-ko a pozadí mu dělají jachty nebo západ slunce, klasické fotky na pozadí mého PC, kdy se pak kochám nad vykulenými pohledy spolupracovníků. Tady na jihu jsem získal zkušenost, že v těch 30 stupních se vám nechce vůbec oblékat do kůže, a proto je lepší přijet na místo a na tomto místě potom vydržet několik dní. Chce to mít prostě základnu, kde se můžete převléknout a umýt od slané vody. Na motorce se potom dá jezdit pomalu v šortkách po městě, dál to nemá význam, protože přímořská letoviska jsou všechna stejná. Návrat byl také bezproblémový, pěkné svezení přes Slovinsko, Rakousko do ČR, spotřeba se pohybovala kolem 5,5 - 6 litru na 100 km.
Toto ale nebyl poslední delší výlet sezóny, ten zásadní měl ještě přijít…

3. European Bike Week Faaker See, najeto 2200 km

Na oslavě 10 tisícího kilometru FJR 08 Romana Christa v Jevíčku jsme dostali nabídku absolvovat s partou motorkářů kolem RCH pětidenní výlet na jeden z největších evropských motosrazů - European bikeFaaker See. Domluva byla velice rychlá, prostě jsme řekli, že jedeme a jeli jsme. Roman vyniká tím, že ještě před odjezdem je jasné, jak bude každý den vypadat. A také vypadaly - první den příjezdu jsme si obkroužili dvě kola kolem jezera Faaker, poprvé jsme se setkali s úžasnou atmosférou, kdy na plac kolem jezera, které má obvod něco kolem 5 kilometrů, se sjede na více jak týdenní setkání cca 50 tisíc motorek a 60 tisíc motorkářů a návštěvníků. Funguje zde permanentní vyjížďka kolem jezera, kde mohou jezdit v jednom směru jen motorkáři a místní doprava v podobě Doubledeckerů, a to 24 hodin denně! Normální člověk to vydrží maximálně 4x dokola, protože je mu líto přehřívající se motorky, jelikož okružní rychlost je max 50 km/h.
První den jsme to také po dvou okruzích zabalili a jeli se ubytovat do domluveného apartmánu ve slovinské vesnici Dovje-Mojstrana. Tato vesnička je cca 40 km od Faakru, v klidné lokalitě, kterou jsme zvolili záměrně, protože primární pro nás nebylo strávit čas jenom na Faakru, ale naopak ujet denně pořádnou porci kilometrů. Večer nás navíc čekala dobrá večeře v místní kolibě. Hned následující den jsme měli bezvadný, dohodli jsme se, že vyrazíme do italského Bibione, kde jsme chtěli strávit alespoň tři hodinky koupáním v moři. Trasa nebyla nijak náročná - Villach-Udine-Bibione - samá dálnice. Na cestě zpět nám nestačila porce kilometrů z dálnice a ještě jsme vyrazili na Villacheralpenstrasse. Moc pěkná cesta podobající se známé Nockalmstrasse. Den jsme zakončili dvěma okruhy na Faakeru a zpět do Dovje na véču.

Následující den jsme začali výjezdem na vrchol Vršic, kde se k nám připojila pražská skupinka BMW motorkářů vedena Paulem Malyjurkem. Kvalitní cesta to sice nebyla, počasí taky nic moc, ale určitě tento vrchol stojí za zhlédnutí. Z tohoto vrcholu jsme sjeli opět do Itálie a v okolí Tarvisia jsme si našli pěknou italskou restauraci, kde většina z nás ochutnala pravou italskou pizzu. Pozdní odpoledne jsme věnovali, rozděleni do několika skupinek, účasti na srazu. Prošli jsme si také nabídku obchodníků v nespočtu prodejních stánků.
Další den už zkrátím, projeli jsme: Panoramatik Strasse, Wörther See, zastavili se na pořádný oběd a opět pozdní odpoledne a večer na srazu.
Poslední den byl ve znamení odjezdu, všichni už jsou tak nějak unaveni, možná smutní, že už vše končí, tak se nic neprotahuje a po snídani odjíždíme směrem na Klagenfurt, Knittelfeld, Leoben, Vídeň, Mikulov, Brno, Mohelnice.
Po této akci jsme ještě najeli nějaké kratší vyjížďky, např. VFR sraz Šubířov, ale motorkářská sezóna 2008 pomalu končila.

Povedlo se mi z Fakker akce natočit i dvacetiminutové video, které bych chtěl předat do sekce “videa” tak se nezapomeňte podívat…

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.67
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist