Alpy: A, I, CH

Přijeli k nám kluci ... říkáte si kluci? No jasně, nakonec s námi jel i bratránek Jarda, takže učinkující   výpravy: Motodědek Pepa BMW R1100R, Jára Yamaha FZ6 Fazer S2, no a moje manželka Marťa s mojí maličkostí Aleš (Alan 2) BMW R1150GS.

v 7:00h vyrážíme z Hoděšovic směr Havl. Brod, Humpolec, Planá n/Lužnicí, Čes. Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz, Gmunden, Bad Ischl, Aigen, Zell am See, jelikož je cesta naplánována na 8 dní, je to na napakovaných motorkách vidět. Jen popíši nasedání mě a Marti na našeho naloženého Bavoráka. Bavor musí stát na hlavním stojanu, jako první nasedne Marťa, poté si nasednu já a potom přes jedničku seskočíme ze stojánku. Jelikož moc hezky nehlásili, měli jsme obavy z počasí, to vyjímečně vyšlo. Po Čechách to docela vycházelo, déšť nás pouze míjel, ale asi 10km před Dolním Dvořištěm jsme raději navlékli nepromoky, abychom nemuseli ve stanu sušit motooblečení, mi s Marťou jsme měli koupené v pracovních oděvech krásné žluté, abychom ladili s motorkou, hned jsme dostali přezdívku Teletubbies. Vyplatilo se, v Rakousku začaly přeháňky a defakto až do Zell am See se střídal déšť se sluníčkem.

Do kempu „Suedufer“ jsme dojeli v 17h, za noc pro 2 a motorku se stanem zde chtějí 24,5Eur. Postavili jsme stany, uvařili jídlo (čínskou polévku s českým pečivem) a šli na malou procházku. Byla docela zima, na vrcholcích byl vidět čerství sníh, říkal jsem si, abychom zítra nemuseli nasazovat řetězy, až budeme vyjíždět na GG. Ve 20h začínáme stlát a ve 21h po koupeli v dobře vybavených sociálkách uléháme do hajan. Najeto 530 km.

se probouzíme krátce po 7h, počasí zatím jde, sice je zima, ale neprší a na vrcholcích je vidět dokonce sluníčko. Dáváme si ještě chvilku dýchánek a 7:45 vstáváme. Po snídani pobalíme nějakou sváču na cestu a hurá vstříc GG.

Vloni jsme ho vynechali, byli jsme pouze v Dolomitech a docela mi chyběl krásný čistý asfalt a ta nádherná scenérie hor. V 9:15 tankujeme do plna, bereme za plyn a v 9:30 projíždíme mýtnici, jelikož jsme měli koupené kupony v kempu, kde byly o 2 Euro levnější (17Eur), průjezd je rychlý, bereme pouze mapku a nálepku, ještě dostáváme info o namrzlé silnici v tunelech, děláme pár foto a valíme vzhůru té nádheře, co tu příroda vytvořila.

Když jsme dojeli na Edelweisspitze, myslím, že tam nebylo moc daleko od nuly. Kouřilo se nám od pusy, jak s komína, fičel vítr, Marťa si ani přilbu nesundala. Když jsme byli na vyhlídce přiřítil se nějaký němčour na naháči s batůžkem. Řekl bych, že mu bylo kolem 45, ale moc rozumu nepobral, protože přijel v šusťákové bundě v botaskách bez rukavic, celou dobu co jsme tam byli (40min.) objímali výfuky, aby se ohřáli. My jsme v dálce viděli slunko, tak jsme za ním vyrazili. Tunely jsme projížděli na jedničku a s nohama na zemi, byly opravdu namrzlé, ale posolené. Kolem oběda nás vítal Franz Josef, kde jsme si chtěli sníst poslední řízečky z domova, ale fičel tu hrozný vítr, vůbec nikdo neseděl venku, ani my. Raději jsme zalezli do restaurace, kde jsme si dali teplou polévku a dojedli jsme se řízečkama, no jako správní Češi. Cestu zpět jsme s Járou pojali sportovnější jízdou a na Pepu, který se kochal přírodou, jsme vždy někde počkali - je fakt, že jsme dlouho nečekali, motodědek (61 let) to docela pálil! Po pár fotkách na sněhu, za posledním tunelem před Edelweitspitze, kterého tu bylo o hodně méně než před dvěma roky, se vracíme na parkoviště k motorkám.

Vstáváme v 7:15h do slunného rána, pár mráčků sice je, ale je nádherně. Já s Járou jedeme do města pro pečivo a Marťa s Pepou vaří vodu na čaj. Po snídaní balíme, platíme kemp a po zaplacení 6 Eur za průjezd druhý den Alpami valíme v plné polní pod Edelweisspitze, kde dáváme přestávku, jelikož je nádherné počasí a je neuvěřitelná viditelnost.

Fotíme ostopéro a asi po 30 min.sedáme na mašiny, jenže špatný sklon a má nešikovnost díky našemu nasedání odporoučela Marťu, mě i máňu k zemi. Naštěstí to odnesl pouze pravý blinkr, kamera a odřený kufr s padákem. Musím říct, že napakovanou bramboru bych už zdvíhat nechtěl, ve třech jsme ho nemohli zdvihnout, ale nakonec zdvihli... Ten den opravdu pařilo, čím níže jsme jeli, tím nám bylo více teplo. Samozřejmě po zkušenostech s předešlého dne, kdy byla zima, vybaveni termovložkamy, jsme před Lienzem vše ze sebe strhali a jeli na lehko.

Po 12h projíždíme italskou hranicí směr Misurina, kde byl naplánován náš další dvoudenní nocleh. Ještě před tím ve 12:55h jsme chtěli dotankovat, ale díky siestě jsme nenatankovali, pumpař stál ve dveřích jen se ušklíbal a pokyvoval hlavou, že máme smůlu. To jsem nechápal, byli jsme tam my 4 motorky a ještě tam přijelo dalších 5 motorek a s ním to ani nehlo, měl prostě siestu. Do kempu Ala Baita přijíždíme po 13h, naštěstí siestu nedrželi, rukama, nohama, lámanou němčinou, angličtinou a italštinou ze slovníku jsme se ubytovali, cena za dvě osoby, motorku a stan na 1noc 17Euro. Postavili jsme stany, naobědvali jsme se a ještě jsme se podle plánu jeli podívat na Trecime, které leží hned nad kempem. Vjezd byl poněkud dražší 11Eur (v loni 6 Eur).