Kolečko GG, Garda, Timmelsjoch

Pětidenní výlet přes Grossglockner na sever Itálie a zpátky.

Kolečko GG, Garda, Timmelsjoch

Kapitoly článku

Zatímco při minulých výletech jsem už dopředu věděl, že po návratu sepíšu „cestopis“ a o zážitky se tak podělím i s ostatními, kteří budou mít chuť si je přečíst, tentokrát to bylo jiné. A přitom se nejednalo o nic menšího než průjezd motorkářským Václavákem (Grossglockner) a dalším alpským průsmykem Timmelsjoch. Nakonec jsem se přemluvil, že sepíšu cestopis i z tohoto výletu. A to víceméně i kvůli sobě, abych zachytil okamžiky, které bych si v budoucnu mohl zase kdykoli vybavit a připomenout.

Začalo to takhle. Už vloni jsem si říkal, že GG musím jednou vidět. Má drahá polovička se zmínila, že si dodělá noty, a tak bylo v plánu vyrazit spolu, ale každý na svém stroji. Proto jsem už v únoru plánoval dovolenou na druhou půlku srpna, kdy bývá GG nejvlídnější. Musím říct, že naplánovat si počasí s dostatečným předstihem se fakt vyplatí. Za celých 5 dnů na moto byly vidět asi jen 2 mráčky, jinak celou dobu obloha modrá jak oči postelové blondýnky. Protože ale noty mé drahé polovičky stále ještě nejsou v tisku, bylo potřeba poohlédnout se po jiném parťákovi na cestu.

V dostatečném předstihu jsem sledoval i tenhle server, kam jsem umístil i svůj plán cesty pro případné zájemce. Michal, kterého jsem poznal při červnovém výletu, říkal, že až pojedu, ať neváhám a ozvu se. S lítostí však zmínil, že nemá volno, jinak by okamžitě jel. Čekal jsem tedy, zda se někdo ozve jiný. Necelý týden před plánovaným termínem odjezdu se opravdu zájemce o trip ozval. Vyměnili jsme si čísla, při rozhovoru domluvili hrubý plán cesty, datum a místo setkání - 09,00 dopoledne, domluvená pumpa OMV v Klatovech. Abych nepodcenil přípravu, nainstaloval jsem na moto nové blinkry (LEDkové, které jsem používal sotva 2 měsíce, nebyly na přímé slunečním světle dostatečně vidět), dále fungl novou zásuvku pod sedlo, na dobití telefonu a navigace, a novou zadní gumu.

Ačkoliv jsme se domluvili na středu 24.08., vyrážím už v úterý podobně jako Jarda – druhý účastník zájezdu. Mám dovolenou celý týden, takže mne nic netlačí a alespoň se podívám, jak žije vzdálená rodinná větev, přebývající ve vesnici nedaleko Klatov. Jarda to má do Klatov ještě kousek dál než já, takže vyráží taky o den dřív a přespává v kempu. 

Nadešel den D. Přijíždím na dohodnuté místo, už od sjezdu k pumpě vidím Jardovu nabalenou Kawasaki Z1000SX. Není zelená, ale modrá. Každopádně moc hezká mašina. Probíhá ofiko seznámení, domlouváme podrobnosti dnešní trasy a způsoby komunikace a jízdy. Dotankuju a vyrážíme.  

Počasí nám přeje, prostě ideální. První kilometry směřují na Železnou Rudu. Kdo cestu zná, musí potvrdit, že je to móóc příjemný úsek. Nádherný asfalt, většina zatáček přehledná, takže hezky čitelná. Za nějakou půl hodinu přejíždíme čáru do Německa. I potom cesta utíká, kromě jednoho malého zádrhelu…  kousek hlavní trasy je uzavřen, objížďka vede přes centrum města Zwiesel, které je totálně ucpané. Je zřejmé, že kapacita silnice náhradnímu provozu absolutně nestíhá a nevyhovuje. Kde asi soudruzi (tentokrát z NSR) udělali chybu..? Stojíme v koloně, která se posouvá centrem, neustále blokovaná intervalem semaforu. Kousek si ušetříme předjížděním. Naštěstí uzavírka není nekonečná. Po pár minutách opět polykáme kilometry při průjezdu líbivým německým venkovem. Regen, Deggendorf, Eggenfelden, Altötting.

Bavorsko je moc hezký kousek země, a tak v Altöttingu zastavujeme, že vychutnáme zdejší atmosféru a současně si dáme něco k obědu. Ptáme se na nějakou restauraci místních kolemjdoucích na chodníku. Dostáváme radu a asi 100 m se vracíme. Uvítá nás velmi příjemná hospůdka v typicky bavorském stylu. Zahrádka ve stínu stromů, vidíme krásně i na motorky, místní dámská obsluha má na sobě kroj. Vybíráme z denního menu a včetně nealkoholického piva platíme každý asi 16 eur. Po obědě pokračujeme směrem na Rakousko a Zell am See, kde je cíl dnešní etapy. Cesta je fakt nádherná, postupně se z obzoru vynořují alpské vrchy. Ani se nenadějeme, a jsme v cíli. Vzhledem k počasí jsou kempy i pláže plné. Zkoušíme kemp Seecamp, kde na vrátnici potkáváme párek motorkářů, krajanů. Bohužel zde ale žádné místo pro dva malé stany není. Jedeme podél jezera dál do kempu Panorama, kde je místa pro kempování až až. Cena za 2 osoby/stany/motorky celkem 29 eur. Také je zde překvapivě docela dost krajanů. 

Rozbíjíme stany, je asi pátá odpoledne, jdeme do kraťas a pak si na motorkách skočíme do nejbližšího marketu koupit něco na večer. Když dorazíme s proviantem zpět, nějaký maník z kempu nám nabízí parkování motorek ve velké garáži. Nejdříve uvažujeme o tom, že tady motky přes noc necháme, nakonec si je ale stavíme vedle stanu. Z jedné strany máme za sousedy mladý pár z Čech se starším volvem v kombíku, ve kterém přespávají; prý dnes přejížděli GG a bylo to nádherné. Už takhle jsem napnutej jak struna a tenhle páreček mne na zítřek ještě více navnadil. Z druhé strany motorkářský pár z Francie na BMW. Teprve když jsem viděl, jak stanují, pochopil jsem funkci hliníkových kufrů. Největší jim posoužil jako stůl, dva menší jako židličky. To bohužel my s Jardou postáváme, protože není na čem sedět. Jarda si nakonec přivalí kus špalku, já jako židli používám mašinu. Protože je ještě slunce docela vysoko, bereme si pivo v plechu a jdeme se podívat na pláž. Je to slabých 10 minutek pěšky. Sice zrovna v tuto chvíli nemáme ani jeden plavky, přesto jdeme zkusit vodu alespoň jen tak v trenýrkách. Osvěžení po cestování přijde vhod. Co je dobrá vychytávka je plovoucí ponton, sloužící jako chodníček, nicméně mohl být o pár set metrů delší. Připadám si jako u Balatonu. Jsme 100 m od břehu a vody je sotva po pás. Alespoň je čistá a i teplota vody je příjemná. Po koupeli kecáme a popíjíme pivko. Nějaký klučina si jde se svojí sestrou a otcem kopat a balvan, kterým nám posloužil jako stůl, mají jako jednu tyč brány. Zjišťujeme, že jsou to taky Češi.

Jezero Zeller See je v nadmořské výšce asi 750 m, obklopeno vysokými vrcholy. Proto jakmile začne slunce trochu klesat, je brzy stín. Ten vylidňuje pláž a i my odcházíme do kempu. Tady dáváme večeři z marketu a zapíjíme to dalšími pivy. Kecáme o všem možném, do hovoru nám neustále skáčou komáři, kterým začala večerní směna. Dotahuji pravé zrcátko, které se mi včera uvolnilo asi poté, co jsem na něj hodil helmu, díky čemuž jsem celý den byl nucen koukat do levého. Je už skoro tma, když přijíždějí do kempu asi 30 metrů od nás 3 holčiny v autě. Když stavějí stan, zjistíme, že jsou to taky Češky. Uvažujeme, že bychom šli nabídnout pomoc, nakonec to ale necháme na děvčatech samotných. Poté, co zbouráme dnešní zdroje tekutin, jdeme na kutě. Ráno nás čeká brzký odjezd na vrchol celé cesty.

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.56
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist