Alpské průsmyky severní Itálie

Šestidenní pohodová projížďka po severoitalksých Alpách se zaměřením na průsmyky známé, méně známé i neznámé.

Alpské průsmyky severní Itálie

Kapitoly článku

1. den (24. 7.)

Scházíme se u benzínové pumpy na Barrandově hned za aquaparkem. Já na Hondě Transalp, Luboš na Guzzině, "malý" Jarda na Varaderu, Zdeněk na Hondě CBR a ještě jeden "velký" Jarda na KTM Adventure. Prší, prší, jen se leje. Všichni už máme nepromoky na sobě z domova, tak vyrážíme směren na Plzeň, přes Rozvadov na Mnichov a dále dolů na Innsbruck. Pro propršeném dnu jsem mokrý i pod nepromokem. O botách a rukavicích ani nemluvím. Všichni jsou na tom podobně. Vodník Česílko je proti nám suchar. K večeru dojíždíme za Innsbruck do hotelu Gasthof Stefansbrucke, který máme zarezervovaný již z České republiky. Naštěstí jsme si mohli usušit své věci v místní sušárně, takže ráno jsme opět v suchém. Po dobré večeři a kvasnicovém pivku uléháme.

Najeto 580 km, ubytování na 35 Euro.

2. den (25. 7.)

Obloha je zatažená, poprchává. Předpověď nic dobrého neslibuje, takže propadám depresi. Snídáme, vytahujeme usušené věci, navlékáme nepromoky a pokračujeme po státovce Brennerským průsmykem. Za průsmykem se jako zázrakem ukazuje první sluníčko. S radostí sundaváme nepromoky, narychlo "vdechneme" první italské presso. Hned nasedáme na motorky a z městečka Vipiteno stoupáme na první průsmyk - passo Giovo, neboli Jaufenpass (2094 m). Na vrcholu krátké focení a již sjíždíme do dalšího údolí do městečka San Leonardo in Passiria a odtud rovnou na passo Rombo alias Timmelsjoch. Vyjíždíme jen k tunelu na vrcholu a pak zase zpátky do San Leonarda a dále na Merano. Chvíli nám trvalo, než jsme se naučili obsluhovat automaty u čerpacích stanic, protože italové v době siesty opravdu nepracují nikde. Bylo již odpoledne, tak jsme se vydali shánět nocleh. Ubytovali jsme se v penzionu Aurora (www.penzion-aurora.com) za přijatelných 30 až 40 Euro. Počasí se umoudřilo. Obloha bez mráčku a teplota okolo 24 stupňů. V místní restauraci jsme si pochutnali na italských dobrotách a opět kvasnicovém pivu. Lepší už to být opravdu nemohlo. Najeto cca. 200 km, ubytování 30 - 40 Euro

3. den (26. 7.)

Vyjíždíme po vydatné snídani z krásného prostředí penzionu Aurora. Hned kousek za penzionem se začíná zvedat silnice na passo Mendola (1363 m). Dále pokračujeme na passo Tonale. Následuje fantastické passo Gavia (2652 m), které kolega Luboš překřtil na "kozí stezku". Po sjezdu z Gavia nacházíme ubytování před Bormiem v penzionu Castello za standardních 35 Euro. Protože máme výborný čas, tak si jen vynášíme věci na pokoj a ještě přejíždíme přes passo Stelvio a zase zpátky. Opravdu impozantní "zatáčkoviště" s vodopádem a krásnými výhledy. V nejvyšším bodě prodávají výborné hoddogy - místní chlebová placka s opečenou rozkrojenou klobáskou proložená kyselým zelím. Večer jsme v podstatě omylem zašli do místní tratorie, kterou jsme si obratem překřtili na tratorii "U mámy". Výborně jsme si pochutnali na tříchodovém menu a místním víně. Opravdu zážitek za celkem příjemných 30 Euro. Najeto 223 km, ubytování 35 Euro

4. den (27. 7.)

Po probuzení nás čekala poměrně chudá snídaně, která se vyznačovala okamžitě snězenou šunkou a kafem silným "jak noha od kulečníku". Malá rozlučka s českou partičkou ubytovanou ve stejném hotelu a už jedeme směrem na průsmyk Foscagno do bezcelní zóny do Livigna. Zde doporučuji natankovat, protože benzín s zde prodává bez spotřební daně za 0,80 Euro. Levnější už těžko v Evropě seženete. Livigno je podle mého krásné jak na zimní, tak letní dovolenou. Kolegové se předzásobují kuřivem na další cestu. Po krátké pauze na Forca di Livigno projíždíme dále na Passo del Bernina (2330 m). A jsme ve Švýcarsku. Pokračujeme překrásným sjezdem k jezeru Lago di Poschiavo a dále podél železniční trati do městečka Tirano. Odtud dále místní silničkou na Breno, kde odbočujeme na vcelku neznámé, ale překrásné passo Maniva (přes Campolaro, Bazena, Goletto di Cadino) do horského městečka Bagolino (průjezd hřbitovem). Dále následuje sestup k jezeru Lago 'd Idro a odtud údolím do městečka Roncone, kde jsme se ubytovali v místním hotelu. Vzhledem k ne úplně přijemnému personálu jsme se rozhodli zajít na večeři jinam. Po několika stech metrech jsme našli výbornou místní pizzerii s jídlem za 5 Euro. Tomu se nedalo odolat. Po večeři jsme si ještě prohlédli staré centrum města Roncone a "vdechli" ještě o jednu pizzu. Ujeto cca 200 km, ubytování za 35 Euro.

5. den (28. 7.)

Ráno nás uvítalo krásné nebe bez mráčku. Po běžné snídani jsme vyrazili směrem na městečko Sarche s krásným vodním hradem a dále skrz Trento na passo Brocon (1616 m) - krásný nízký průsmyk s překrásným výhledem na Dolomity. Brocon je, myslím, vhodný jak pro cyklistiku tak i turistiku. Sjíždíme krásnou silničkou do Canal San Bovo a odtud pokračujeme dále na San Martino di Castorozza. Odtud pravděpodobně nejimpozantnějším výjezdem do průsmyku Passo Rolle (1984 m) s neopakovatelným výhledem na dolomitské vrcholy. Opět sjíždíme do údolí do města Moena a dále pokračujeme výjezdem na Passo Pordoi a Paso di Falzarego (2117 m). Passo Falzarego vypadá jako příjemná turistická oblast s lanovkou na místní nejvyšší vrchol a zelenými pláněmi okolo. Odtud pak již jednoduchým sjezdem do Cortiny d'Ampezzo. V Cortině máme trochu problém sehnat ubytování v požadované cenové kategorii. Nakonec po radě místních dojíždíme k hotelu Nord, který vlastní italský duplikát Jiřího Bartošky. Prostě hybrid mezi Bartoškou a Drupim. Hotel i majitel mají pravděpodobně to nejlepší již za sebou, přesto je vše v naprosté pohodě. Snad kromě malého trapasu výběru chodů večeře způsobeného jazykovou nekompatibilitou. Nekonec vše dobře dopadlo. Dokonce jsem se mohl připojit na internet a vyřídit nejurgentnější e-maily. Najeto 360 km, ubytování 30 Euro
 


6. den (29. 7.)

Po příjemné snídani "u Bartošky" a miniincidentu s upadnutým Varaderem vyjíždíme směrem k masivu Cristallo a dále pod Tre Cime di Lavaredo. Odtud směřujeme přímo do Rakouska na Lienz a dále pod Brennerský průsmyk. Pod krásným vodopádem si dáváme poslední dvoueurové nepodařené kafe a stoupáme k mýtu - platíme 18 Euro. Počasí se začíná kazit. Cestou na vyhlídku Franz Josef Höhe začíná pršet. Opět navlékáme nepromoky. Pořizujeme poslední žertovné fotografie a vyrážíme ještě víše na Edelweißspitze,. Hned za tunelem se začali čerti ženit. Klesla teplota a kromě hustého deště se přidaly ještě kroupy. Ze silnice se stala doslova řeka. U restaurace pod Edelweissem jsme výjezd na vyhlídku "odpískali" a rozhodli se ke sjezdu dolu do Zell am See. Déšť nepolevoval, tak jsme pokračovali bez zastávky směrem na Salzburg a Linz. Po strategické poradě u rakouské benzínky pokračujeme směrem na Českou republiku a odtu dále domů. Liják přestává jako mávnutím kouzelného proutku za Dolním Dvořištěm. U další pumpy se parta rozpadá. Motorkářům jednoucím do Rakouska prodáváme stále platné rakouské dálniční známky. Bráchové Jarda se Zdeňkem pokračují rychle nahoru do Turnova. Loučí se s námi i Jarda na KTM. S Lubošem ještě dáváme "hambáče" v Táboře a směřujeme na Prahu. Ve 21.30 se už prohřívám ve vaně. Energie načerpáno na několik měsíců dopředu. Najeto 697 km prakticky v neutuchajícím dešti.

Celkové náklady skoro na chlup 500 Euro Najeto celkem 2260 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.25
Známkováno: 12x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist