4denní alpsko-dolomitské tour, aneb jak se začátečník vydal do velkých hor

Je 6:30 ráno a u hlavy mi vesele pípá budík. Dnes se na ten zvuk opravdu těším. Vždyť poprvé vyrážím na motorce někam dál, než na jednodenní projížďku.  V klidu dávám kafe a dobaluji poslední věci. Jelikož cestuji nalehko a spaní plánuji v penzionech, vystačím si pouze s tankvakem a sedlovou taškou. Motorka je připravená již od pondělí, kdy byla na garanční prohlídce u pana Hamouze v Kladně. Přesně v 8:00 mačkám tlačítko startéru a výlet začíná.

Vyrážím po silnici č. 114 na Dobříš a dále po č. 4 směr Milín. Kousek před Pískem se začíná zatahovat a potkávám první dešťové kapky. Zastavuji u autobusové zastávky, řeším „problém“ ranního kafe :-) a koukám na snímky z radaru, jak je to s přeháňkou vážné. Domnívám se, že moc ne a tak pokračuji dál. O kilometr dál uznávám svou chybu a pod mostem poprvé nasazuji nepromoky. Potkávám zde dva kluky jedoucí do Švýcar.  Přejeme si šťastnou cestu a s drobným zpožděním je za deště následuji směrem České Budějovice. Zde je již pěkně, a tak nepromok putuje zpět do tankvaku. Průjezd Českými Budějicemi se nese ve znamení kolon, ale jelikož nepospíchám, tak mi to nijak nevadí. V Dolním Dvořišti se loučím s Českou Republikou a v navigaci nastavuji rakouský Freistadt. Plány mi mění značka UMLEITUNG, což si vzpomínám z hodin němčiny, že asi nebude název místní vesnice, a tak odbočuji na Bad Leonfelden, Zwettl a dále na Linz. Po cestě stavím na první zastávku na pumpě. Kupuji dálniční samolepku, bagetu, kafe a užívám si krásného dne. Sjezd k Linzi je moc hezký a vůbec nelituju zmíněné objížďky. Zrychluji po dálnici A1 a netrpělivě vyhlížím sjezd č. 224, kde má začít ta správná paráda. Plán cesty jsem z velké části vytvářel dle knihy ALPSKÝ MOTORKÁŘSKÝ PRŮVODCE, který se mi na některých kratších vyjížďkách vždy osvědčil, takže jsem se už moc těšil na popisované trasy.
U Prinsdorfu najíždím na spojnici mezi Traunsee a Attersee. Cesta je opravdu parádní. Široké a otevřené zatáčky s parádním povrchem skrz les s občasnými panoramatickými výhledy.Na konci stoupání se otvírá nádherný výhled na Attersee.Po krátké zastávce na vyhlídce nad jezerem sjíždím do Steinbachu a odbočuji na Bad Ischl. Kousek za ním přijíždím k mýtnici národního parku Postalm. Platím poplatek ve výši 3,5 € a vydávám se po krásně zatáčkovité silnici k hornímu parkovišti, z kterého vedou turistické cesty dále do hor. Bohužel mám lehké zpoždění, takže cestou zastavuji jen na fotografování a rychle pokračuji na Golling. Za Hoferem najíždím na dálnici A10 a u Halleinu mě navigace vede po okresce přetínající hranici mezi Rakouskem a Německem na místo dnešního ubytování - penzion Lampllehen, který vlastní rodina Řehákových. Večer dávám výbornou večeři, a jelikož mám na zítřek naplánován poměrně náročný program, jdu brzo spát.

Po noční bouřce se probouzím do krásného rána. Po vydatné snídani sedám na Bandita a v 9:00 vyrážíme na okružní vyhlídkovou trasu zvanou Rossfeld Panoramastraβe. Vede po německo-rakouských hranicích kolem obrovského skalního masivu. Z vyhlídky je pak možné vidět i tzv. Orlí hnízdo – sídlo, které ke svým narozeninám dostal Adolf Hitler.Cesta není dlouhá a mýtné ve výši 3,5 € určitě stojí za to. Za nedlouho sjíždím do Berchtesgadenu a odtud – pro změnu opět po objížďce – mířím k hraničnímu městu Melleck, kde doplňuji benzín a pak už po rychlé silnici č. 311 na Lofer a Zell am See. Myslím si, že tento úsek je, co se týká vizuálních vjemů, hezčí v opačném směru, protože člověk vjíždí přímo do hor. Já se kochal aspoň pohledy do zrcátek. Zell am See projíždím přímo podél jezera (přiznávám – netrefil jsem odbočku na okruh), ale těch pár minut ztracených provozem v centru města rozhodně nelituji.

Netrvá dlouho a přijíždím k mýtnici na známé Groβglockner Hochalpenstraβe. Poplatek za motorku je 19€. Na památku dostávám samolepku a vjíždím do motorkářského ráje. Je to opravdu fantazie. Zatáčka střídá zatáčku, a jelikož jsem na takové cestě opravdu poprvé (s motorkou), tak si to náležitě užívám. Neuvěřitelně mi přeje i počasí.Vyjíždím na první vyhlídku – Edelweiβspitze. Je zde poměrně plno. Kupuji pár dárků a kochám se nádherným výhledem na okolní hory. Po chvilce odpočinku opatrně sjíždím zpět k odbočce. Přiznám se, že po dlažbě bych za mokra jet opravdu nechtěl. Nahoru vyjíždí parta chopperáků, když proti nim docela divoce sjíždí polská Audi. Řidič první motorky to má jen tak tak, aby nešel do svodidel. Naštěstí vše dobře dopadá. Nechávám Poláka jet jeho „závod“ a pokračuji směrem k druhé vyhlídce Kaiser-Franz-Josefs-Hőhe. Zde opět zastavuji na povinné focení a obdivuji nejdelší evropský ledovec.Výhledy jsou krásné a počasí nemá chybu. Nějak se mi ani dál nechce :-). Čas je však neúprosný a tak jsem za chvilku opět v sedle a sjíždím zatáčkami k Lienzu. Odtud mě vede rychlá silnice E66 až do Dobbiaca. V něm mě navigace bez problému navádí na vedlejší cestu SS51 skrz skalní útvary k Carboninu. Zde opět odbočuji na vyhlídkovou cestu kolem známého turistického centra – Misurina se stejnojmenným jezerem. Místním „koupákům“ fakt závidím. Je docela horko a osvěžení v jezeru by opravdu bodlo. Bohužel nemám zamknutá zavazadla na motorce, a tak se jen kochám a hned pokračuji dál. Tato cesta do Cortiny d´Ampezzo je opravdu krásná a stojí určitě za to si ji projet. Za městem se opět spoléhám na navigaci, která mě spolehlivě vede do sedla Passo Giau. Zpětně musím říct, že to bylo jedno z nejkrásnějších míst, kterými jsem projížděl.Dechberoucí výhledy na blízké skalní útvary i na vzdálenější horskou skupinu Dolomit jsou opravdu za odměnu. Je zde krásně!

Chvilku si popovídám s partou mladých dobrovolníků, kteří zde shání podpisy pod protidrogovou petici (měli ji připravenou i v češtině) a po pár minutách odpočinku pokračuji dále do dalšího sedla Passo Fedaia. Zde dělám další rychlou zastávku a kolem jezírka na zachytávání vody z ledovců pro místní elektrárnu mířím přes Canazei k místu dnešního ubytování, což je hotel Bellavista uprostřed hor v rámci známé okružní trasy Sella Ronda. Dávám večeři a po krátkém rozhovoru s dvojicí Čechů (otec s dcerou), kteří zde jsou na svých chopperech, jdu spát.