Island na Vespě

Cesta na Island

Tady máte video!! :-)

Poznámka: tento text je určený pro motorkářskou komunitu. Pokud očekáváte filozofické dílo, přečtěte si Bulgakova.

Rozhodnutí jet zrovna na ISL padlo nerozvážně, skoro bych řekl až zmatečně. Na Nordkapp? Do Řecka? Nebo snad Maroko? Pak jsem ale seděl u poče a najednou bum a 800 éček v kopru. Tolik stojí zpáteční jízdenka trajektem na Island a zpátky, včetně motorky a povinného kupé.  Kupé bez okna, sdíleného s dalšíma třema chlapama. Ale po pořádku.

Z cesty mám trochu obavu – takové to nekonkrétní mravenčení, jestli se něco neposere, jestli vydrží motorka, jestli vydrží zdraví, jestli jsem si neukousl příliš velké sousto. Přeci jenom, na všechny trable budu sám a od domova mě bude dělit několik tisíc kilometrů moře.

Příprava doma proběhla vlastně jednoduše, motorka do servisu (děkuji K2 moto) a zabalit se na cestu. Přibalil jsem větší než malé množství věcí proti vodě a proti zimě. Mám dobré nepromoky, gumovky, nové rukavice a všelijaké zateplené fusekle, hřejivá trička, podvlíkačky a co já vím co. Má tam být typicky 12°C a mrholit 80% času. Takže se mi dost zvednul objem bordelu, který s sebou beru – vepředu na nosiči mám spacák s dekou (svůj spacák miluju, je pohodlný, ale za víc než 20 let není jeho hlavní vlastností teplo, ale spíš objem a hmotnost, a tak spolu s ním vozím i deku, ta hřeje). Pod sedlem mám nepromoky, náhradní rukavice, gumicuky a základní nářadí. Je to poprvý, co vezu nějaký nářadí (kleště, šroubák, americká lepicí..) a vůbec nevím, proč to vezu, protože s tím neumím nic opravit. Asi pro ten pocit. V zadním kufru mám tašku s počítačem (jedu pryč na dlouho a musím občas pracovat), doklady, lékárnu, flašku s vodou, trochu jídla.

Vyrážím statečně ne-úplně-brzo ráno, ještě jsem si dal koncert v Ledárnách v Braníku, takže ráno připomínám spíš onu pověstnou vyoranou myš než odpočinutého jezdce, ale co už. Jedu, jedu svou oblíbenou trasou okolo Prahy na Chomutov, Šebestí horu, Lipsko, Magdeburg a Hamburg. Cesta mi nechutná, kilometry jsou utrpení a neužívám si to. Bolí mě hlava ze včerejška, jsem nevyspalý a cítím stres, že musím stihnout trajekt. Kdybych ho nestihnul, stalo by se něco? Vůbec nic, jel bych jinam. Jenže já jedu na Island a tak ho MUSÍM stihnout  … Z Magdeburgu do Hamburku nejedu po dálnici, ale po těch státovkách třídy „B“ ..je to skoro stejně rychlý jak dálnice a asi 100x příjemnější. Nejdřív 100kilometrů borový les a pak, podle Labe, ho vystřídají krásné vzrostlé duby .. pod některými jsou památeční kameny s nápisy „obětem války 1914-1918“. Je to tu hezký kout, určitě by si to zasloužilo víc času. Ale já jedu jinam, a tak jenom přidám plyn a frčím dál.

Ubytování je u Hamburku identické jak před lety – přestože spím jinde, dojem je stejný. Hotel je malý, trochu ošuntělý, ale akceptovatelný. Stejně jako kdysi, i zde je přilehlá řecká restaurace a opět mají potřebu vyjádřit mi náklonnost panákem ouza a stejně jako kdysi ho po ochutnání vylévám ke kytce do květináče. Stejně jako kdysi máme ráno krovky oba dva svěšené, já i kytka. Vedle sedí Francouz, mladý, a snaží se komunikovat na téma „k večeři chci rybu“. Zvláštní, umí jenom francouzsky, ani slovo německy, ani slovo anglicky, ani slovo španělsky. Nechápavě společně s číšnicí kroutíme hlavou a on tvrdí „adventúr“ .. já oponuji „ignoráns“ čímž naše komunikace končí. Ale ta jeho strategie je dobrá, on ouzo nedostal.

Ráno, stejně jako kdysi, pokračuji na Jutský poloostrov. Jestli tam dělají jutové pytle to nevím. A stejně jako kdysi cesta od Hamburku na sever je čím dál tím lepší a lepší. Sice jsem malinko zakufroval ve městě, ale aspoň jsem projel Sankt Pauli a vzpomněl, jak jsem tady před lety byl na nějaký akci pupíků a zakecal se tam s Ursem Meierem (to je fotbalový rozhodčí). To bylo tehdy hezké setkání. Teďko se blížím k dánské hranici, obloha se trhá a ze zatažené začíná vystrkovat fousy opatrné sluníčko. Uvědomuji si, že tankuji dokonce u stejných pump jako před lety.
Nocleh mám kousek od Hirsthals, tedy vlastně asi 50 kilometrů daleko, skoro ve Frederikshavn. Ubytko hodně jednoduché, ale funkční a co byste vlastně chtěli za 30 euro. Teplá teče a blechy tu nejsou, pokud tedy vynechám velkého černého..fenu, která je mazlivá a chce drbat a chodí všude za mnou. Jedu si k moři do přístavu na jídlo, to nemá chybu. Svítí sluníčko, na břehu postává pár rybářů a tahají jednu (asi tresku) za druhou. Jsou to mrňata (ty tresky), tak do 30 cm, ale stejně si je nechávají. Všechno je jak má být, atmosféra místa je úžasná a já už vím, že loď v pořádku stihnu, nikde nepíchnu, motorka se nerozbije. Druhý den (po pořádném prodrbání feny Fí – už jsme se seznámili) jedu do Hirsthals, v kavárně odbavuji pracovní věci, dávám si oběd (halibuta kus) a pomalu se páskuji na loď. Stále svítí sluníčko a je krásně.

Loď. Velká. Hodně velká. Ale nemůžu si pomoci, čekal jsem jí ještě větší – aspoň z venku. Zevnitř už jsem spokojený. Přivazuji vespu do řady mezi BMW 1250GS. Vespa je jednoznačně nejhezčí stroj a tak si mě kluci od báwů fotí. I Arťom, který jede na Island z Moskvy. Prohazujeme pár slov, odsuzujeme agresi na Ukrajině, ale jinak se věnujeme moto tématům a ne politice. Kabina pro 4 je mrňavá a nemá okno, ale je čistá, je v ní ticho a příjemný vzduch. Na lodi jsou asi 4 hospody tak akorát drahé, aby si tam člověk se skřípěním zubů došel, ale ne tak drahé, aby nevstoupil. Sámoška v pátém patře nabízí úplně všechno tak, aby to nebylo konkurenční hospodám. Seženete v ní čepici s nápisem Island, podprsenku velikosti vikingské helmy nebo skleněného papuchalka. A taky parfémy, rum, vodku, chipsy, čokoládu … chleba a kus sýra fakt ne. Ale pivo v plechovce jo!! Stojí 10DKK, v restauraci 60 DKK a při happy hour 30DKK. Sice mi to chvilku trvalo, ale není těžké se nechat poučit .. 😉 .. 1 DKK je asi 3.30 CZK..
Na lodi mají kino, bazén a na vnější palubě vířivky, to vypadá dobře …mě ale čekají na ISL termální prameny, na tohle jim kašlu.

Většinu času trávím úplně nahoře, v desátém patře, kde je panoramatická restaurace, spousta sezení, ležení, krásné výhledy na moře. Přestože je moře krásně klidné, svět se houpe. Dochází mi, že to není vlnami, ale třetím pivem. Přestože nejsou vlny – jen takové drobné prdíky občas s pěnou, loď se v pomalém tempu naklání tam a zpět, jako by se obrovská velryba nadychovala v pozvolném rytmu dlouhých vln. Je to příjemné. Úplně jiný pocit to je v kabině. Bez kontroly horizontu se zdá houpání větší, z břicha naší houpavé velryby se občas ozve alarm náklonového čidla některého z mnoha pozřených aut. Chlapi nechrápou, pomalu usínám a budím se až skoro v devět …

Teď je poledne druhého dne, ještě nejsme na moři ani 24 hodin. Podle mapy jsme někde mezi Norskem a Faery, „uprostřed“ Severního moře. Na jihu jsou vidět ropné plošiny, Začíná se kazit počasí. Nefouká, ale vjeli jsme do oblačnosti a skla jsou pokrytá kapkami deště.

Tak nakonec z deště nic nebylo. Po hodince se opět krásně vyslunilo, jsem nahoře v nejvyšší restauraci s tím panoramatickým výhledem, užívám si klid, pohodu a pivo. Odpoledne se objeví a nakonec opravdu těsně míjíme Shetlandy. Je to úžasné!! Už delší dobu létají kolem lodě různé druhy „racků“, s ostrovy jich je ještě víc. Jsou vidět majáky, vesnice, jednotlivé domy, do toho svítí západní (a pomalu klesající slunce). Po vymrznutí na vnější palubě nalézám útočiště na svém oblíbeném panoramaticko odpočinkovém pololehátku a čekám do tmy .. okolo desáté jdu do pelechu.

Ráno mě zdraví v Tórshavn, hlavním městě Faerských ostrovů. Když pokračuji na Island, smím tady z lodě ven? Jasně, proč bys nemohl .. a smím si vzít motorku? No, když si jí dokážeš vymotat ven … ale do poledne buď zpátky, ať ti neujedeme .. a tak vznikl neplánovaný malý výlet po Faerech. Asi 100 km, nahoru dolu, krásný asfalt, nikde ani noha, jen všudypřítomné ovce. Kopce jsou neskutečně zelené, plné vody a úplně pusté. U pumpy si dávám snídani a něco na zahřátí. Je fakt velká zima a to mám na sobě většinu toho, co mám připravené na Island. Co budu dělat tam? A to ještě neprší, nefouká a chvilkama problikne sluníčko. Bude to sranda!! :-D :-D

Jinak mimochodem, na Faery se nevztahují datové balíčky co máme od t-mobile, takže během čtvrt hodinky propálím asi 5.000 korun .. :-D .. na Islandu by to mělo být v cajku …:-D. Ale vyřídil jsem jak firemní maily, tak si booknul ubytko na ISL. Na zítřek o starost míň.

Už hodinu plujeme fjordy faerského souostroví a ještě tak jednu poplujeme. To, co by jinde udělali jako vyhlídkovou turistickou trasu je tady v ceně „základní“ jízdenky. Zelené svahy, bystřiny, kopce vysoké 600 metrů, skaliska, houfy ptáků, opuštěné farmy a malinké klikatice uzoučkých silnic .. vše defiluje před očima jak ve filmu pod National Geographic. Paráda!

Viděli jsme velrybu .. plavala „v protisměru“, asi třikrát se objevil její hřbet a byla pryč. Kdyby mi o tom neřekla sousedka u stolku, ani bych si jí nevšiml…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE