Sajdkárová expedice Blue Land 2009, cestopis ze srdce Himalájí

V náručí Indie – expedice začíná

Sedím v sajdkáře poprvé, a tak jsem krapet nejistá, ale Radek se projevuje jako šikovný a zkušený řidič a cesta začíná pěkně ubíhat. Někdo by si mohl myslet, že sedět v sajdě není žádná dřina. Omyl, v Indii je opak pravdou. Zatáčka střídá zatáčku jedna za druhou a já se snažím pomáhat vyvažováním vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, vlevo ... a tak pořád dokola, celé minuty, hodiny a dny.
Do Tatapani, kde je první nocleh, přijíždíme přes město Shimla - výstavní lázeňské město, které nejvíce rozkvetlo za správy Angličanů, kteří místní klima využívali k útěku z vedra rovin kolem Dillí. Radek po večeři usíná v sedě, jízda náročným terénem vyčerpává, sajda není ideálně vyladěná a táhne doleva.

První technické závady

Ráno oblékáme nepromoky, subtropický déšť buší do všeho okolo, připadáme si jak ve filmech z Vietnamu v období dešťů. I tady je monzumové období a naší jedinou záchranou jsou blízké Himaláje,které veškerý déšť spolehlivě zastaví. I tak musíme absolvovat v bahně prvních 70 km, cesta vede nad vysokými útesy řeky Satluj a po poruše tlumiče sajda jede nakloněná a táhne doleva do řeky neskutečnou silou. Na nejbližší zastávce po několika desítkách kilometrů opravujeme sajdu, a Petr a Milan ze Vsetína pomáhají při nastavení tlumiče natvrdo. I tak se ptáme mechaniků na náhradní tlumič, protože tušíme, že tenhle brzy odejde, ale dostane se nám odpovědi, kterou jsme pak slyšeli poměrně často - náhradní díl není a nebude. Petra napadá udělat provizorní spojení natvrdo z kusu jeklu, a Radek dohaduje v Excelent Auto Parts svařeni jeklu s kusem trubek, což má posloužit v případě prasknutí tlumiče. Mechanici moc nevědí co vlastně chceme, ale když je vše vyrobeno, ukazujeme jim náhradní díl, který si povezeme pro případ nouze.
Cesta pokračuje přes Jeori nádhernou scenérii řeky Satluj do Sarahanu - sídla bhušarských rádžů. S čím bojujeme od začátku jsou tvrdé postele. Věci moc nevysychají, a tak jdeme spát poměrně brzy. Motorka se sajdkárou vzbuzuje rozruch všude kam přijedeme - Indové to moc neznají, a tak v mnoha očích se zračí úžas a touha svézt se s tou neznámou věcí.
Nad strmými srázy velehor překonáváme závaly řeky Satluj
Další den vyrážíme ze Sarahanu do Sangly. Cesta vede pořád nad srázy řeky Satluj - indové zde budují velké přehrady, a tak jedeme desítky kilometrů přes rozsáhlé staveniště. Už i na mne dopadá únava a začínám si pomalu zvykat na pohledy dolů do údolí. Ze Sangly do Naka nás cestou potkaly 4 závaly, kdy tři jsme projeli s malým čekáním, ale u čtvrtého jsme se zasekli. Pomohli nám kluci, cesta je prašná a máme prach snad úplně všude. Vesnička Nako leží ve výšce 3800 metrů, kam sajda pomalu, ale bez problémů vystoupala a tady začínáme mít první zdravotní obtíže.

Nástrahy velehor - ledovcové brody, nehoda i zdravotní komplikace

Večeře je v tibetském stanu a já poprvé lezu po kamenitých schodech a druhou část lezu na vozíku a kluci mi pomáhají. Tento den byl plný nebezpečí. Jirka navíc zapomněl, že se jezdí vlevo, a srazil se s náklaďákem. Naštěstí přežil jen s naraženinou. Ráno jsme vyjeli vstříc místu největších závalů, kde stále panovala obava, že se budeme muset vracet zpět na silnici do Manali.

Projíždíme prvními ledovcovými brody, hned první je hodně hluboký. Sajdkára projela bez obtíží, stejně tak většina motorek. Dokonce i závalové místo je opravené a v pohodě - hurá, jedeme dál podle původního plánu. Cesta do Tabo je nádherná, sajda drží a v pohodě dojíždíme. Jen už pořádně pociťuji čím dál větší únavu a různé malé bolístky. V Tabo opět spíme v klášteře. Úžasná atmosféra. Kupujeme první suvenýry. Cestou do Tabo nás odchytil místní fotograf, který si nás fotil do místního plátku. Sajda stále všude budí rozruch. Cestou jsem měla trable s dýcháním a když jsem si chtěla fouknout, tak mi vypadla foukačka. Nicméně mechanici Vinod a Sonu to viděli a foukačku mi přivezli.
Některé díly sajdkáry nás opouštějí .
Další etapa nás čekala z Tabo přes klášter KI GOMPA do druhé nejvýše položené vesnice Kibber - 4060 m.n.m. -, kde bychom měli spát. Vzhledem k tomu, že několik účastníků výpravy trpí střevními potížemi, se vracíme zpět do Kazy, kde budeme spát. Cestou dolu z Kibberu jsem si všimla, že praskla spojná trubka mezi sajdou a motorkou, a tak se vracíme dolů hodně pomalu. Mechanici zajistí svaření, ale i tak druhý den sedám do sajdy s jistou nedůvěrou.

První horské pasy

Vyrážíme směr Chantru a čeká nás náročný přejezd pasu Kunzum La. Ještě před průsmykem nás definitivně opouští tlumič a pero letí kamsi do neznáma. Nasazujeme svařený jekl místo tlumiče a jedeme dál. Vítězoslavně jsme vyjeli na Kunzum pass - 4551 m, a jsme šťastní, že jsme to dokázali. Na vrcholku jsou klasické čorteny pro kolemjdoucí - všude vlají tibetské praporky, jsou zde mlýnky i modlitební monumenty. Cesta je hodně kamenitá, jedeme chvílemi po skalnatém neupravovaném povrchu, sajda, Radek i já dostáváme pořádně zabrat. Cestou dolu z průsmyku nám padá tlumivka výfuku a máme prázdné zadní kolo u motorky. Kromě hlídání svařované součásti další komplikace se sajdou... po drobných opravách už mechanici neměli žádnou náhradní duši, a tak přišla ke slovu sada na lepení OTTO BOCK, kterou si vozím sebou na kola od vozíku. Dnes jsme poprvé spali na divoko ve volné přírodě v improvizované garáži u mostu - dokonce měla i stahovací roletu...
Ve znamení horských brodů vstříc Lehu
Další nádherný den a jízda v horách při přejezdu do Chantru proběhla ve znamení brodů - projeli jsme jich cestou asi 17 z toho 9 velkých, kromě jednoho, který byl do táhlého kopce - asi 20 metrů, jsme projeli všechny v pohodě. I tam kde jsme uvízli byl nablízku Petr ze Vsetína, který tak miluje brodění, že tam neváhal hned skočit... dnešní noc je ještě více romantická - spíme v obrovském kulatém stanu, který slouží i jako hospoda a místo na pokec. Já se nicméně v noci budím s obrovskou bolestí hlavy, Ráďa trpí střevními potížemi. Po 165 kilometrech náročné jízdy v terénu hraničícím s enduroparkem nás čeká královská etapa do Lehu.

Sajdkára stávkuje, my se ale nedáme a nejvyšší silnici světa pokoříme
Ta měří celkem 250 km, překonáváme 2 sedla - ve výšce 5060 a 5390 m.n.m. - těsně před vrcholem Taglangla povoluje svár, a Radek mi zařizuje odvoz náklaďákem Tata a po 50 km přesedám do jeepu místních motorkářů, kteří mě vezou v koloně motorek až do hotelu. Radek opravuje sajdu v Lehu, já jsem v hotelu ve 4 odpoledne, sajda dorazila k 7 večer. Jsme ubytovaní v hotelu Khayul. Následuje den odpočinku a nákupu suvenýrů a prozkoumávání Lehu.

Pokoření průsmyku Kchardung La ve výšce 5680

Cíl našeho putování se přiblížil. Za Lehem vyjíždíme na prašnou cestu, která nás svými serpentinami zavede na nejvyšší průsmyk světa. n.m.Po cestě nahoru mi kluci dělají čestný doprovod a Radek usedá do sajdy jako spolujezdec. Mám obrovskou radost – řídím sajdkáru v Himalájích na indické motorce a zdolávám metu každého motorkáře – cestu, která výš už nikam jinam nevede. Na vrcholu mne čeká indická delegace s kterou se fotím a kolegové motorkáři mi blahopřejí k dosažení výšky 5606 metrů nad mořem. Večer oslavujeme lahví šampaňského a všichni máme radost, že jsme dosáhli cíle našeho motorkářského putování.

Průjezd Kašmírem a návrat domů

Po zdolání Kchardungla navštěvujeme další den klášter Hemis a poté vyrážíme údolím Indusu směrem na Kašmír. Návštěvou kláštera Lamayuru se loučíme s buddhistickou částí Indie a vjíždíme do nepřátelského Kašmíru – všude kluci ze samopaly, vojenské kontroly a opevnění, připadáme si jako v Praze v roce 1968. Opouštíme také Himaláje a vjíždíme do roviny kolem Srinagaru, které je proslulé svými houseboaty a lekníny.

Povrch silnice je již mnohem lepší – asfaltový, o to více nás ohrožují Indové se svými vozítky. V Jammu odevzdáváme sajdu a přesunujeme se vlakem do Dillí. Pak nás čeká již sponzorské letadlo společnosti Turkish Airlines a na letišti v Praze se ocitáme 16.8.2009.
Expedice Blue Land 2009 skončila úspěšně, ujeli jsme 2360 km v náročném horském terénu a Indie nás překvapila, ohromila i dojala. Každé dobrodružné povaze mohu s klidným svědomím doporučit cestu Himalájskými průsmyky s cestovkou CK Rajbas – zažili jsme nevídané a indické Himaláje v nás zanechaly kupu nádherných vzpomínek na adrenalinovou dovolenou v sedle motorky.

Video

Online rozhovor a sponzoři

Na této adrese najdete on-line rozhovor s Janou Feslovou.

Rádi bychom poděkovali partnerům expedice, která nás podpořili:

• Astorie a.s.
• Geneze
• Jihočeský kraj - hejtman Mgr. Jiří Zimola
• Turkish Airlines
• CK Rajbas
• Car Club
• MC Outdoors Agency
• Otto Bock
• Tony Bike Centre in Karol Bagh - Dillí
• Petr Hřib Adámek
• Lékárna supermarketu Terno České Budějovice
• Press Klub Syndikátu Jihočeských Novinářů
• MotoClassic
• Mr. Lafleur - Mandarin Oriental
• Austrian Chauffeur Limousines

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE