Když přežiješ Indii, zvládneš všechno

V rámci svého měsíčního sólo putování  po Indii jsem se dvakrát dostal  i k jízdě na motocyklu. Tedy vlastně víckrát, ale počítám jen kdy jsem řídil, i když zážitky z pohledu druhého až třetího pasažéra jsou taky nezapomenutelé. Kdo viděl indický provoz na vlastní oči, nebo na Youtube, musí uznat, že je to slušný adrenalín.

Dorazil jsem do Suratu, kde jsem měl přes Couchsurfing domluveného kamaráda Amara se kterým jsme si už měsíc psali a  z původně plánovaného tranzitního bodu se díky kamarádství stala zastávka na tři dny.  Poté, co jsem se s nim zúčastnil byznysu, kde borec na stůl vysypal plnou igelitku naštosovaných bankovek až se mi zatajil dech  a poté, co jsme navštívili ilegální bar plný byznysmenů s diamanty apod. , protože alkohol je v tomto státě zakázán, vyvstala otázka co dál. Když kolem probublal Enfield, zmínil jsem se, že se mi ty motorky moc líbí a Amar se hned zeptal: Chseš se svézt na Bulletovi?  Já na to: Ty jsi se zbláznil! V tomhle provozu? To víš, že chci.  … OK, pojedeš na Bulletovi. Indové totiž Pro Enfieldy používají jen označení Bullet.

Po chvíli jsme dorazili k jakémusi chumlu lidí, ostatně jako v celé Indii a všude kolem stály motorky, stejně jako v celé Indii a Amar něco zařval do davu. Ještě nedořekl ani větu a odněkud z davu přiletěly klíčky.  Dal mi je do ruky a řekl. Je to támhleta pouštní písková verze, tak se jeď projet. Co????  To Ti jen tak byť kamarád půjčí motorku pro bílé trdlo, které na tom v životě nejelo a není v tom provozu schopno pomalu ani přejít cestu??? Amar se na mne nechápavě dívá a netuší v čem vidím problém. Indové prostě nic neřeší.
Zaplať pánbůh je to tři roky stará motorka s klasickým uspořádáním ovládání. Obrácený gard bych nedal ani náhodou. Hledám sytič a Amar se mi směje, že tady nic takového nepoužívají. Aby taky jo. Dnes je krásných 43stupňů. Zmáčknu startér a ozve se charakteristický zvuk. Trvám na tom, aby jel Amar se mnou, neboť jestli mne strhne proud provozu, vyplivne mne až někde za 2 milionovým městem a já tu uličku už nikdy nenajdu.  Přilba je v Indii spíše vyjímkou a to jsou ještě z valné části   stavební umělohmotné přilby  jen posazené na hlavě jako kšiltovka.

Vyrážím a pořád si říkám, že  se musím držet vlevo. Prozatím mne Amar navádí v téměř prázdných bočních uličkách zástavby.  Jedna křižovatka, druhá, zabočíme a už mi Amar mlátí do zad a řve. Vlevo! Vlevo!  Jak jsem odbočil, automaticky jsem se zařadil na pravou stranu.  Že mi jede do protisměru rikšák mne z koncentrace nijak nevyvedlo, neboť  ti jezdí všude. Na konci ulice vidím mumraj na hlavní. Tady končí veškerá sranda. Naštěstí odbočujeme vlevo a proud motorek, rikší, tuktuků a různých aut mne začal obtékat ze všech stran.  Odbočit vpravo napříč  tím kontinuálním provozem s proměnlivými dvěmi až pěti jízdními pruhy by byla jistá smrt.  Po chvíli zjišťuji, že to není zase taková hrůza. Přece už jsem tu více než dva týdny a něco z provozu jsem pochytil. Hlavně nedělat žádné nepředvídatelné změny směru a všude se cpát téměř na dotek. Když vypnete hlavu a poddáte se tomu, provoz se začne před vámi sám rozestupovat a přelévat se kolem. Pochvíli jsme na výchozím stanovišti a já mám ještě pořád tep na stoosmdesáti. Amar vrátí klíčky a zpět příjde s radostnou novinou. Večer jedeme s partou Bulletářů na vyjížďku k 25km vzdálenému moři.

V podvečer se  začíná sjíždět parta Indické zlaté mládeže. Tuhle motorku vlastní jen smetánka a ganksteři, což je zde v podsatě to samé. Já si prohlížím stroje. Jel jsem na 500ccm verzi a ostatní jsou 350.  I třipade je zde astronomická cifra, neboť všichni drandí na 125. Benzín je tu na jejich poměry hodně drahý a provoz společně se stavem silnic stejně žádnou závratnou rychlost neumožňuje. Když řeknu, že mám doma 70hp šest pade, jsem king.  Dorazilo pět motorek , tak nasedáme a majitel pouštní verze mi automaticky dává klíče, abych řídil. To striktně odmítám. V podvečer je provoz nejhustší  a nedokážu si představit, že bych jím měl jet několik kilometrů a navíc držet krok s ostatními. Možná vám budu připadat jako srab, ale  při cestování jsem zvyklý zvážit rizika a podle toho jednat. Vzhledem k tomu, že jsem bez přilby, vzdušnou čarou 6000km od domova, lékařská péče se provádí téměř na ulici  a i kdyby existovala nějaká sanitka, dorazí  možná na podzim. Ono když vidíte ty ordinace  jako na obrázku vlevo, rozmyslíte si , co ještě risknout a co už ne.  Na pravé straně má ordinaci všeobecný lékař a vlevo je očař a zubař v jednom. Lůžková část je patrná v popředí. Odevzdám se tedy raději do rukou zkušeného Inda a za řídítka  sednu až za městem.  Bohatě stačí to, že nemám přilbu. 

Vyrážíme  a majitel se za mohutné podpory klaksonu obratně plynule proplétá mezí všemi těmi vehikly, lidmi a posvátnými  krávami jako nic. Blinkry, ani jiné ukazatele směru se nepoužívají a pokud má vyjímečně některá motorka zrcátka, jsou obvykle pro lepší průchodnost provozem vytočená dovnitř, takže to vypadá jako založené ruce.   Když dorazíme za město a provoz trochu zřídne, usedám za řídítka já. Tep zase vyletí na horní hranici, hodím tam jedničku a vzhůru za zážitky.  Trochu mi dělá problém řazení, neboť téměř všechny indické motorky nemají klasickou řadičku, ale mají houpačku jako skůtry s podlahou. Nahoru se řadí stlačením zadní části patou. Nemůžu si na to zvyknout a usilovně na to musím myslet. Navíc mi dělá problémy zalomit nohu do té pozice, aby pata dořadila. Nakonec ale najdu způsob. Místo patou, přesunu celou nohu dozadu a i zde mačkám řadičku špičkou. Zatímco já křečovitě svírám řídítka, Ind za mnou nevěnuje jízdě sebemenší pozornost a se skloněnou hlavou píše smsky. Indové opravdu nic neřeší. Enfield je hodně nízkootáčkový stabilák a dává veškerý svůj mizerný výkon už od volnoběhu. O výkon zde ale nejde. Vždyť tenhle typ motocyklu spatřil světlo světa v roce 1949 a od té doby se vyrábí bez výraznějších koncepčních změn.  S úlevou dorážíme k moři, které ale jen cítím, protože je za horizontem a už je téměř tma. Dáme si nějaké  občerstvení, posedíme a jedeme zpět. Je to zase o řád vyšší  level, protože ne všechna vozidla mají osvětlení a tak se pasuji do role spolujezdce na celou cestu. Za zmínku také stojí ceny nových motorek. Enfield zde startuje v přepočtu na 40 000kč a krásná fungl 125 Honda vás vyjde na 25 000.  No nenaštvalo by vás to? 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE